Návštěvník sklípku včera a dnes

Český turista cestující za vínem se v posledních letech značně proměnil – svému oblíbenému moku rozumí, je náročnější a za kvalitu je ochoten zaplatit. Shodují se na tom vinaři a odborníci na vinařský turismus. Do tuzemských sklepů také míří více zahraničních návštěvníků. Tento rozkvět s sebou ovšem podle některých názorů nese riziko ztráty autenticity. A na obzoru je i řada dalších výzev.

Když se dnes v letních měsících porozhlédnete po moravských cyklostezkách, případně zavítáte do některého z četných otevřených sklepů, možná si ani neuvědomíte, že ještě před nějakými dvaceti lety se u nás o vinařském turismu jako systematicky budovaném, rozvíjeném a propagovaném odvětví cestovního ruchu prakticky nedalo hovořit. Zlom přišel až na přelomu milénia s výstavbou Moravských vinařských stezek, které dnes v deseti okruzích o celkové délce 1 200 km spojují vinařské cíle na jihu Moravy. Podle Juraje Flamika z Nadace Partnerství, která se o Moravské vinařské stezky stará, se vinařská turistika v současné podobě začala profilovat až kolem roku 2008. „Jednotlivá větší a střední vinařství se připravila na návštěvy turistů, a to nejen zájezdového typu, ale i náhodných denních cyklistů či pěších. Malí vinaři začali spolupracovat a v rámci svých spolků, vinařských obcí nebo sklepních uliček začali otevírat své sklepy,“ připomíná Flamik. Začala se rovněž rozrůstat a zkvalitňovat infrastruktura – vinaři investovali do výstavby degustačních prostor, ubytovacích kapacit apod. „Odhadem, opřeným o detailní znalost provozů malých i velkých vinařství, si troufám říct, že za posledních 10 let činily investice vinařů do rozvoje kapacit vinařské turistiky minimálně 2 miliardy korun,“ uvádí Flamik.

Druhák už nám nestačí

S tím, jak se u nás rozvíjela vinařská turistika, měnil se i profil turisty, který za vínem cestuje. „Z vykuleného návštěvníka sklípku pokrytého černou sklepní plísní u strýce Pagáče, který vypil cokoliv, co dostal do skleničky, a ještě s nadšením, vyrostl v sofistikovaného, vzdělaného a vinně zkušeného cestovatele, který je zvyklý na kvalitní služby, jež jednoznačně vyžaduje,“ popisuje ve zkratce tuto proměnu Branko Černý, nezávislý publicista a prezentér vín. Dnešní návštěvník podle něj navíc očekává přidanou hodnotu nejen v příběhu vinaře, ale také v gastronomii, prostředí, ubytování a případných doplňkových službách.

Změn v profilu návštěvníka si všímá i Juraj Flamik z Nadace Partnerství. Ta již od roku 2009 pořádá Festival otevřených sklepů, který každoročně propojuje pět vinařských obcí. Je tedy na základě čeho posuzovat. „Typickým návštěvníkem minulého desetiletí byl muž středního věku, nejčastěji s kamarádem či s partou, s poznámkovým bločkem a tužkou v ruce. Zúčastnil se jednodenní akce a vracel se domů. ­Vyjdeme-li z našich statistik Festivalu otevřených sklepů, dnes tvoří většinu (až 57 %) návštěvníků ženy. Nejpočetnější skupinou jsou ženy ve věku 19–29 let, až pak muži v kategorii 30–39 let. Přijíždějí ze všech krajů Česka, přičemž stabilně jich je víc než 30 procent z Prahy a středních Čech. Pak následují severní a východní české kraje,“ udává Flamik. Víc než tři čtvrtiny návštěvníků přitom podle jeho slov přespávají v regionu dvě noci a na festival přicházejí nejčastěji se skupinou přátel či s partnerem.

Dejme ale slovo i samotným vinařům. Podle Markéty Sojkové z mikulovského Vinařství Volařík se turista, zejména domácí, v posledních letech výrazně vinařsky vzdělal. „Příznivci vín přicházejí většinou se značnými vědomostmi o víně a baví je si znalosti neustále oprašovat a doplňovat,“ uvádí Sojková a doplňuje, že velký posun nastal také ve výběru vín, potažmo vinařství. „Pro velkou většinu návštěvníků našeho vinařství není rozhodující cena, ale kvalita. Tím, že vína z České republiky získávají zlaté medaile na mezinárodních vinařských soutěžích, také roste patriotismus. Lidé si uvědomují, že moravská vína se směle vyrovnávají zahraničním a často jim dávají přednost,“ vysvětluje.

Přizpůsobí se vinaři Číňanům?

Není žádným tajemstvím, že spotřeba vína v Česku roste. Podle informací společnosti BNG Group se v Česku ročně vypije asi 2,1 mil. hektolitrů vína. A i přesto, že se výrazně zvýšila plocha vinic (nyní jich je asi 20 000 hektarů, což je cca 2,5krát víc než před 50 lety), domácí produkce pokryje jen asi čtvrtinu celkové tuzemské spotřeby vína. Zkrátka a dobře, v Česku se vypije vše, co se tu vyrobí. Není proto divu, že svět o našem víně prakticky neví. Přesto roste počet zahraničních turistů, kteří se vydávají do našich vinařských obcí, aby zjistili, že naše vína mají své kouzlo a že se v řadě ohledů mohou rovnat se zahraniční konkurencí. Podle Markéty Sojkové přijíždí nejvíce zahraničních návštěvníků z Polska a Slovenska, objevují se ale i hosté z Japonska, Koreje, Číny, USA či Ruska. To potvrzuje i Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu: „Zaznamenáváme větší počet návštěvníků z Asie, zejména Jižní Koreje, dále je zde více občanů polské národnosti, ale i z dalších zemí Evropy.“ Zahraniční návštěvníci jsou podle Machovce často náročnější než domácí, zejména pokud jde o ubytování a další služby.

Růst počtu návštěvníků ze zahraničí, zejména pak z exotických končin, je podle některých odborníků pro tuzemskou vinařskou turistiku nejen příležitostí, ale paradoxně i hrozbou. „Pokud dojde k růstu návštěvníků ze zahraničí, lze je očekávat z Polska a bohužel z Číny,“ uvádí Juraj Flamik z Nadace Partnerství a vysvětluje: „Bohužel proto, že nebudou jezdit za vínem, ale za konzumací destinace jako takové. Pro mnohé poskytovatele služeb se stanou zdrojem příjmů, bude se jim přizpůsobovat nabídka služeb, což bude mít neblahý dopad na zachování kulturního dědictví malého vinařství na Moravě.“

Budoucnost? Boj s řadou výzev

Obecně jsou však námi oslovení odborníci názoru, že vinařský turismus u nás čekají spíše světlé zítřky, byť podle některých už asi dosahuje vrcholu. „Jsem přesvědčen, že jižní Morava má ještě další turistický potenciál a že jsou zde méně navštěvovaná místa spojená s vínem, která stojí za to navštívit. Nároky turistů na kvalitu se budou zvyšovat,“ říká například Jaroslav Machovec. Nabídka se však podle něj musí rozprostřít i do méně exponovaných míst, neboť nejpopulárnější cíle jsou již dnes turisty přesycena. Výzev má ovšem před sebou tuzemský vinařský turismus vícero. „Z mého pohledu jsme na vrcholu. Otázka je, jak dlouho vrchol vydrží,“ přemítá například Branko Černý. Našli se totiž podle něj tací „vinaři“, kteří z turistického ruchu nechtějí jen žít, ale chtějí na něm parazitovat. „Již jsem slyšel mnoho příběhů o zklamaných skupinách, které přijely na domácí zabíjačku s moravským vínem a nakonec za sklepem objevily obaly od jitrnic z Makra a Bag in Boxy s maďarským vínem. Snad jich bude méně a méně a těm dobrým a poctivým to nezkazí,“ dodává Černý. Podle Markéty Sojkové například chybí jedna tmelicí organizace, která by uměla světu představit a nabídnout naše vína tak, jak se to podařilo např. oblasti Weinviertel v Rakousku. A Juraj Flamik upozorňuje na legislativní problémy, resp. na nesoulad legislativy s reálným způsobem podnikání malých vinařů. „Ustanovení stavebního zákona, živnostenského zákona a hygieny vytváří nesplnitelné požadavky, takže vinař v běžném provozu je jednou nohou v přestupkovém či trestním konání. Když si uvědomíme, že velká část provozů malých vinařů, zejména v typických sklepech, funguje jenom díky tomu, že příslušné orgány de facto neplní, či nechtějí plnit svoje úkoly, je to neuvěřitelné. Kdyby si všichni úředníci na vinaře došlápli, vinařská turistika zkrachuje,“ varuje Flamik. O tom, jaké důsledky by to mělo pro cestovní ruch zejména na jihu Moravy, snad ani netřeba spekulovat.

Foto: Shutterstock.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz