Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy

Při pátrání po různých zdrojích informací z oblasti cykloturistiky jsem na internetu narazil na organizaci jménem Centrum dopravního výzkumu (CDV). Je to příspěvková organizace, zřízená Ministerstvem dopravy, a zabývá se tím, co má v názvu. Při dalším prohledávání jejích stránek jsem narazil na Sekci cyklistické a pěší dopravy (až do oné chvíle jsem netušil, že něco jako pěší doprava vůbec může existovat), kterou vede Ing. Jaroslav Martinek. A Jaroslav Martinek je duchovním otcem materiálu, veledůležitého pro cykloturistiku, zřizování cyklostezek a šíření dopravy na dvou kolech vlastní silou všeobecně. Ten materiál se jmenuje „Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy“ a je velmi obsáhlý. Jaroslav Martinek byl tak laskav, přišel k nám do redakce a poměrně velmi přehledně nám vysvětlil, o co v něm běží a proč má pro cyklistickou dopravu zásadní význam.

Tento strategický materiál byl připravován na bázi veškerých klasických poznatků, zkrátka tak, jak se má strategický materiál vytvářet. To znamená, že se nejdříve zpracuje profil České republiky, provede se analýza SWOT, stanoví se vize, cíle, prioritní osy a opatření. Vzorem, podle kterého je naše národní strategie vypracována, je strategie Velké Británie. Postup je vlastně obdobný tomu, jak to dělají například krajské úřady – objednají si firmu, ta zpracuje určitou strategii. Mě vždycky mrzí jedna věc: když je pak ta strategie hotová, tak prakticky všichni zapomenou na to, že strategie má stát na vizích. Vize mají být hnacím motorem. V praxi to vypadá často tak, že si každý odfajfkuje provedená opatření a nedochází mu, k čemu ta opatření jsou.

Takže při každé příležitosti dávám velký důraz na vize. Na nich každý strategický materiál stojí. Vize jsou následující:

Naše republika by měla být bezpečná, zdravá, čistá, přátelská, atraktivní a vzdělaná. 

Vize

Aby to nebyla jen taková hra se slovíčky, pokusím se vám přiblížit, co je za těmi slovy skryto.

Když se řekne bezpečná republika, je to narážka na ministerstvo dopravy a narážka na veškerá vládní usnesení, která Česká republika v této problematice přijala. Při prezentaci této strategie uvádím většinou tři grafy – jeden pojednává o tom, kolik zemřelo cyklistů a pěších na našich silnicích v roce 1999, kolik jich bylo těžce a lehce zraněno. Když si do grafu dosadíme čísla a patřičné koeficienty, zjistíme, že ztráta činila 9 miliard korun.

„Druhý argument spočívá v tom, že jsme se lidí zeptali, co podle jejich názoru nejvíce brání rozvoji cyklistické dopravy. 53 % dotázaných odpovědělo: „Bojíme se jezdit. Je to nebezpečné.“

A pak na prezentacích ukazuji jednu fotografii. Je na ní cyklostezka Choceň – Vysoké Mýto, která končí v poli přesně v místě, kde došly peníze. Pokud chcete pokračovat v cestě dál, musíte na frekventovanou silnici II. třídy.

Tolik tedy k první vizi, aby naše republika byla bezpečná. Týká se to bezpečnosti silničního provozu na pozemních komunikacích. Z toho důvodu také Státní fond dopravní infrastruktury podporuje mimo jiné i výstavbu cyklistických komunikací, kde hlavním kritériem při výběru projektu je bezpečnost (ze 60 %). Musíme dostat cyklisty z frekventovaných silnic. Ani ne tak kvůli cykloturistice, ale spíše kvůli dennodennímu dojíždění do práce. Je jen přirozené, že cykloturistika, která v tomto případě hraje sekundární roli, si při tom přijde také na své.

Druhou vizí je, aby naše republika byla zdravá.

Při prezentaci druhé vize vycházím ze dvou grafů, které mi poskytlo Ministerstvo zdravotnictví, respektive Krajská hygienická stanice v Olomouci. Z těch dvou grafů vyplývá, že problém zdraví je daleko širší, než si myslíme.

Cyklistiku většinou dáváme do vztahu s Ministerstvem dopravy, pokud se týká bezpečnosti, nebo s Ministerstvem pro místní rozvoj, pokud se týká turistiky. Ještě možná spojitost s působností Ministerstva životního prostředí bychom chápali, ale to Ministerstvo zdravotnictví zůstává jaksi stranou.

Údaje, které mám k dispozici, ale ukazují, že obyvatelé České republiky jsou dost v průšvihu. Vyplývá z nich, že na chorobách se podílí pohybové ústrojí ze 71 % a na zdravotních obtížích ze 63 %. Přátelé, máme problémy s tím, že se naše republika nepohybuje. Sedíme u počítačů, sedíme u televize, sedíme v autech – a to má dopady na náš zdravotní stav.

Mám k dispozici jeden materiál – je to poslední vládní usnesení Ministerstva zdravotnictví z října 2002, které se pomocí dvaceti opatření snaží něco udělat s naším zdravotním stavem z roviny prevence. Pohyb a budování cyklostezek se tam pochopitelně objevuje. Jde o to, že Národní strategii si nevymyslel nějaký pan Martinek nebo Centrum dopravního výzkumu. Tudíž říkáme: „Vždyť vy jste to přijali v rámci usnesení 706 z 12. července roku 2000, kdy jste se přihlásili k Chartě o dopravě a životním prostředí.“ A v té Chartě se v bodě 4b hovoří o tvorbě strategií na podporu cyklistiky, chůze a veřejné dopravy. Tento materiál je komplexní, má se zabývat zdravím, bezpečností, životním prostředím, cestovním ruchem.

Třetí vizí je to, aby naše města byla čistá. Tady je jasné spojení s Ministerstvem životního prostředí a vazba na téma dopravy a životního prostředí.

Čtvrtá vize: aby naše města byla přátelská a atraktivní. Při prezentaci této vize používám fotografii, na které se cyklisté brodí přes potok.

Tím chci říci: Prosím vás, my že máme co nabízet? Na to zapomeňte! Já nevím, proč by v konkurenci Evropy a v konkurenci světa měl nějaký šílenec do České republiky kvůli cykloturistice vůbec jezdit. To mu radši doporučím, ať si zajede do Rakouska, do Holandska, do Dánska. Proč do České republiky? My vážně nemáme co nabízet. Položme si karty na stůl. Ta vize, aby naše města byla přátelská a atraktivní skutečně míří k posilování cestovního ruchu – třeba i přes cykloturistiku. Nechci v tomto bodě polemizovat s odborníky na cestovní ruch o kvalitách cykloturistiky v České republice, chtěl jsem jen říci, že vizí je, abychom byli špičkoví, ne průměrní!Poslední vize, aby naše republika byla vzdělaná, spočívá v tom, aby se k vám dostaly ty informace, že naše republika má být bezpečná, zdravá, čistá a přátelská.

To jsou tedy vize, na kterých stojí Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy. Od nich se odvíjejí globální cíle. Ty jsou následující: zvýšit bezpečnost cyklistů, posílit informovanost o výhodách cyklistiky a vytvářet produkty na podporu cyklistické dopravy a cykloturistiky. Čtvrtým bodem je růst image České republiky.

Právě v dubnu se koná Rada ministrů dopravy. Náš pan ministr dopravy nebo jiná pověřená osoba pojede do Bruselu a tam bude v rámci agendy skládat účty, co děláme v rámci podpory cyklistické dopravy a cykloturistiky. A Česká republika se může – nebo také nemusí – propagovat tímto materiálem. Tímto způsobem lze skutečně posílit image České republiky – máme vztah k „trvale udržitelné dopravě“.

Prioritní osy

Z vizí a z cílů plynou prioritní osy.

Strategie rozvoje cyklistické dopravy není samospasitelná, není to ústřední problém, který nás tady tíží. Z toho vycházím, a pokud chceme připravovat nějaký strategický materiál, tak si chceme vybrat vyšší řády. Nejblíže k cyklistice je doprava, vzali jsme si tedy Akční program pro zvyšování bezpečnosti silničního provozu. V něm se objevují čtyři prioritní osy, z nichž na cyklistiku se hodí tři.

První prioritní osa A představuje organizaci, legislativu a výzkum.

Druhá prioritní osa B obsahuje výchovu, vzdělávání a produkty.

Ve třetí prioritní ose C se hovoří o rozvoji pozemních komunikací, v našem strategickém materiálu to je rozvoj cyklistické infrastruktury.

Takže alespoň maličkým dílem chceme přispět k naplňování toho vyššího akčního programu zvyšování bezpečnosti silničního provozu.

Prioritní osa A (organizace, legislativa a výzkum) obsahuje sedm priorit. První z nich je trvale udržitelné plánování. K jeho demonstraci jsme si vybrali město Olomouc, pro které jsme zpracovali pilotní strategický plán rozvoje cyklistické dopravy. Pokud hovoříme o cykloturistice na úrovni regionů, vytvořili jsme určitý pilotní program pro euroregion Glacensis, který se táhne od Jeseníku až po Náchod a zahrnuje šest okresů. Trvale udržitelné strategické plánování pokrývá také národní úroveň. Všechny úrovně máme zpracované a není potřeba nic nového vymýšlet.

Druhou prioritou je princip partnerství. Princip partnerství představuje alfu a omegu celého strategického materiálu. V cestovním ruchu se obvykle mluví o partnerství mezi veřejným a privátním sektorem. Tady je zapotřebí partnerství mnohem širší. Jestliže se jedná o národní strategii, pak musí do vlády. Takže prvním partnerem jsou ministerstva. Dalším subjektem jsou všechny příspěvkové organizace v působnosti těchto ministerstev, jako je například Centrum dopravního výzkumu, Česká centrála cestovního ruchu a tak dále. Pak je tu třetí úroveň – pokud se nám do celé věci nepodaří zatáhnout kraje, nedosáhneme ničeho. Dalšími úrovněmi jsou města, mikroregiony, neziskový sektor a „last but not least“ onen podnikatelský sektor.

V rámci principu partnerství se objevuje i myšlenka synergického efektu. Je postavena na faktu, že Česká republika nemá dostatek finančních prostředků. Zkusme si tedy zvolit jeden rok – například 2004 nebo 2005, kdy si celý stát, kraje a města řeknou, že v tomto roce dají do cyklistické dopravy více. Vytypujme si jednotlivé projekty – například cyklostezku Orlice nebo cyklostezku Bečva – a podpořme je. Česká republika to musí nějak pocítit, musí tu být hmatatelné výsledky.

Třetím bodem je účast veřejnosti, konzultace a vše, co to obnáší.

Čtvrtý představuje legislativa. Spousta překážek, které brání rozvoji cyklistické dopravy, je způsobena špatnou legislativou.

Pátý bod: audit cyklistické politiky měst České republiky. Je to pilotní projekt Evropské unie, kterého se v současné době účastní 40 měst (za ČR jsou to Olomouc, Pardubice a Ostrava). Audit bude sledovat, jak jednotlivá města podporují cyklistickou dopravu, a pokud se mi podaří tuto myšlenku dotáhnout do konce, budou města, která v auditu uspěla, upřednostňována při rozdílení státních prostředků – například z fondu dopravní infrastruktury. Nemá totiž cenu dávat peníz městům, která je dokonale nevyužijí nebo nedotahují věci do konce.

Šesté opatření je zaměřeno na výzkum a na všechno, co je spojeno s rozvojem cyklistické dopravy a sedmé na monitoring. Zvláště u té cyklistiky cítíme, že zoufale chybějí data. Nevíme, kudy cykloturisté jezdí, jaké je pro ně k dispozici ubytování a podobně. Zkoušíme přimět obce, aby si to sledovaly samy. Abychom je k tomu dohnali, říkáme jim, že pokud budou chtít čerpat ze strukturálních fondů Evropské unie, tak musí mít v projektu monitoring – jinak nic nedostanou.

Tolik k obsahu prioritní osy A.

Pak tu máme prioritní osu B, to jest výchovu, vzdělávání a produkty.

Tato osa je rozdělena do několika oblastí: první částí je základní všeobecný osvětový program, druhá část se zaměřuje speciálně na zvýšení bezpečnosti smíšeného provozu, třetí bod je zaměřen na cyklistiku ve spojitosti se zdravím a životním prostředím, čtvrtý bod se věnuje bezpečným cestám do škol a pátý bod je zacílen speciálně na cykloturistiku. Šestá část se zaměřuje na sport, sportovně-společenské akce všeho druhu.

Prioritní osa C se věnuje rozvoji turistické infrastruktury a má jen tři podbody: rozvoj cyklistické infrastruktury, rozvoj parkovací infrastruktury a integrace s dalšími druhy dopravy, ať už je to zaměřeno na každodenní dojíždění do práce, nebo na cykloturistiku. Pokud jde o integraci s dalšími druhy dopravy, vznikl nedávno projekt ve spolupráci společnosti Jihotrans a Jihočeského kraje. Je to úžasný projekt, který propojuje autobusy a kola a byl do něj zatažen i další autodopravce ze západočeského kraje. Z turistického hlediska pokrývá území od Dačicka až po Tachovsko. Autobusoví dopravci do toho šli sami, z vlastní iniciativy, nemusel je nikdo přemlouvat. Jsou tam nadšenci, které není potřeba přesvědčovat o nějakém strategickém materiálu nebo o potřebě integrace. Je to společný projekt Jihočeského kraje a podnikatelského sektoru.

Metodické materiály

Aby se zvýšila důvěra vůči tomuto strategickému materiálu, vytvořili jsme pro všechny nevěřící Tomáše 4 metodické materiály.

První metodický materiál obsahuje komentáře. Tyto komentáře pokrývají oblast prioritních os a jednotlivých opatření. Nehrají si s žádnými marketingovými slovíčky, ale na konkrétních příkladech ukazují, že celá národní strategie není nějakou utopickou vizí, že spousta věcí už existuje a funguje.

Ve strategickém plánu v Británii je například jedno opatření, které je zaměřeno speciálně na dojíždění do práce. Říkám si, že to je v naší republice zatím nereálné, a proto se v naší koncepci neobjevuje. Nevěřím totiž, že by se mi podařilo přesvědčit firmy, aby pro své zaměstnance zřídily parkovací prostory a sprchy, přestože to pro ně bude výhodné. Zaměstnanci budou zdravější, stráví méně času na neschopence a tak dále. Myslím si, že do toho naše společnost ještě nedozrála.

Metodický materiál číslo dvě se zabývá oním principem spolupráce, partnerstvím. Ten jsme rozdělili do dvou částí. První se týká státní správy a má část obecnou, ve které jsou veškerá rozhodnutí vlády, materiály a koncepce, týkající se cyklistiky. Konkrétní část obsahuje úkoly pro ministerstva. Pak jsou tu kraje, ale k těm jsme přistupovali jinak, nemohli jsme je úkolovat. Nicméně je můžeme motivovat ke spolupráci jiným způsobem. Existuje totiž Národní rozvojový plán ČR, jehož součástí je i Sektorový regionální operační program, a i samotné kraje mají své strategické materiály. Na základě těchto dokumentů hledáme společné styčné body. A ty přece známe: aby naše republika byla bezpečná, zdravá, čistá, přátelská, atraktivní a vzdělaná.

Jestliže jsme schopni sjednotit se na stejné myšlence, pak nebude problém zahrnout kraje do hry. Stejnou písničku hrajeme mikroregionům, stejnou písničku hrajeme městům. Je však pravda, že kraje, města a mikroregiony se nemusí přesvědčovat o užitečnosti tohoto materiálu. Jejich aktivita hovoří za vše.Teď bychom chtěli vydat lobbovací materiál v podobě letáku A4 nebo A3, na němž by byla mapa České republiky se zakreslenými největšími projekty. Bude tam celá síť cyklotras České republiky, bude ale v černé barvě a potlačená. A v různých barvách na ní budou vyznačeny ty největší špeky, to znamená cyklostezka Orlice – 90 milionů, Bečva – dalších 90 milionů, Cyklostezka Plzeňským krajem za 183 milionů a tak dále. Každou cyklotrasu bude ilustrovat fotografie, bude tam uvedena její délka a investor. Cílová skupina tohoto materiálu bude naprosto jasná: poslanci, senátoři, ministerstva. Bude to materiál, který má přesvědčit odpovědné úředníky a politiky, aby například ve Státním fondu dopravní infrastruktury nebylo 60, ale třeba v již zmiňovaném Synergickém roce (2004 nebo 2005) 300 milionů.

Jestliže se nám podaří přesvědčit sami sebe, že má ta strategie smysl, a jestliže ji prosadíme, pak má cenu pokusit se kandidovat v roce 2007 na pořadatelství celosvětové konference Velo-City, abychom řekli Evropě a světu: Přijeďte do České republiky a budete mít co vidět!

Pokud se ovšem minimálně 50 % z toho neuskuteční, tak nemáme co prezentovat.

Třetí metodický materiál je věnován financím. Mapuje veškeré možnosti financování, které se v České republice naskýtají. Zaměřujeme se také na to, jaké zdroje budeme mít k dispozici v Evropské unii.

Čtvrtý metodický materiál se týká informací o zpracování cyklostrategie, jinými slovy v něm najdete, s kým vším byla tato strategie projednávána, kolik krve se na ni vypotilo, celý průběh konzultací od státu až po tu nejmenší obec. Je to opravdu materiál, který je tvořen odspodu.

Ing. Jaroslavu Martinkovi naslouchal a všechno zaznamenával Dean Valášek 

www.cdv.cz