Zastavení uprostřed Negevské pouště |
Jsi dobrý jako moře, vyjadřuje ve své knize O životě a smrti Axel Munte nejvyšší uznání svému příteli. Jak by asi charakterizoval poušť, napadá cestovatele napříč izraelskou vyprahlou zónou Negev. Ta tvoří zhruba polovinu suchozemské plochy Izraele, a kdo ji navštíví, zamiluje si ji bezezbytku.
V jižním cípu Negevu, poblíž přístavu Eilat u pobřeží Rudého moře, se střídají ostré vrcholky šedé a červené žuly. Tvoří tak krásné výjevy, že fotoaparát snímá jeden za druhým a vy ne a ne přestat. Vyprahlé rokle s holými skalisky jako by vystupovaly z jednotlivých vrstev pískovce a rudé žulové hřebeny jen dokreslují krásu pouště.
Thaihotel Eilat |
Stojí rozhodně za to si vypůjčit auto a jeden den vynechat koupání v Rudém moři a obhlédnout unikátní biotop. Hlavním rysem Negevské pouště jsou obrovské erozivní krátery nazývané makhteshim a vyschlá řečiště uvadi. Nikdo by nevěřil, že se v nich v zimě objeví voda a dokáže i zaplavit silnici a znemožnit autům průjezd. Náš průvodce Ernst Yeshajahu Richter byl toho svědkem. Potvrdil také, že zeleň strání záhy mění zbarvení dožluta, rostliny postupně podléhají slunečnímu žhnutí, ale takřka nepostřehnutelný život pouštní flóry a fauny nezaniká, jen mění podobu. Je dobré ji respektovat a po vzoru beduínů si omotat hlavu šálem a nechat tělo zakryté látkou. Horko se lépe snáší a podvečerní koupel v moři, po návratu do Eilatu, je balzámem.
Židovské děti chvíli pokukují a potom dají rukou znamení „nefotografovat“ |
Jste na pomezí dvou světů, Asie a Afriky
Podle Svaté knihy se na tomto území zastavili Izraelité na útěku z Egypta. V roce 980 před naším letopočtem zde král Šalamoun založil přístav a město bohatlo z čilého obchodního ruchu. O mnoho století později, 10. března 1949, dostali Židé deset měsíců po založení samostatného státu tuto pouštní stanici pod svou kontrolu. Byla totiž do té doby poslední výspou britského impéria v Izraeli. Dnes je „zlatým dolem“ země. Láká turisty z celého světa a stala se turistickou destinací číslo jedna. Je to díky Rudému moři, nedalekým pouštním výjevům a příznivému klimatu. I v zimě je tam průměrná teplota 21 stupňů Celsia. Turisticky nejvyhledávanější jsou měsíce duben až červen, pak opět září až listopad. Vstup na pláže je bezplatný, samozřejmostí jsou lehátka a slunečníky. Provozovatelé pláží jsou pod přísným dohledem, přestupky mohou vést k odebrání licence. Pro mladé lidi jsou atraktivní zejména jižní pláže, kde se koncentrují potápěčské školy. Severní pláže jsou pak vyhledávány rodinami a staršími lidmi. Mohou si půjčit šlapadlo nebo kajak a ti odvážnější si zkouší paragliding nebo windsurfing.
Rotschildova hrobka u Eilatu |
Bazilika zvěstování v Nazaretu |
Přes den koupání, večer nákupy či kavárna
Celé město je vyhlášenou bezcelní zónou a Shalom Plaza a Super Pharm, několikapatrová nákupní střediska hned u moře, bývají večer v obležení turistů. Jsou ale tak rozlehlá, že nápor kupujících nikdo necítí. Prodavačky jsou mladá děvčata, mnohé z nich z Ruska. Generace od třicítky výš se proto snadno domluví.
Na skok k Mrtvému moři
I když v Eilatu bylo krásně, chtěli jsme se ještě zastavit u Mrtvého moře a v Jeruzalémě. Cesta zpět vedla opět pouští v jakémsi trojúhelníku, po jiné klikatině. Míjeli jsme beduíny, jejich chatrče a stáda koz a ovcí. Už tolik necestují, jejich vesnice jsou chaotické a spíše než stany v nich najdete z dřívek zbité chatrče. Postupně jsme se tak přesunuli k jižnímu cípu Mrtvého moře k vesnici Sedom, která není nic jiného než biblická Sodoma. Stojí na jejích pozůstatcích. A kdo trochu pečlivěji studoval Starý zákon, ví o zmaru společnosti prostopášných lidí a zná pojem Lotova žena. Tím, že neuposlechla a otočila se, zkameněla. Je z ní solný sloup, kterých je právě v těchto místech nespočet, a tak si lze vybrat buclatou, štíhlou, ohnutou nebo protáhlou Lotovu ženu, jak kdo chce. Ještě si fotografujeme obrovské fabriky těžařských společností a jsme na místě. Stačí jen zaběhnout do jednoho z krámků s oděvy a převléknout se v kabinkách do plavek, jak se to běžně za mírný poplatek praktikuje, a už se můžete plavit na stojaté hladině vody, která vám nedovolí potápět se. Voda v Mrtvém moři totiž obsahuje 30 % soli a minerálů. Toto složení je unikátní a pro lidi s kožním onemocněním blahodárné. Má ještě i další zvláštnost, je nejnižším místem světa a nachází se 394 m pod hladinou moře.
Čtyři čtvrti, sedm bran
Při naší koupeli asistovalo na 30 arabských dětí, které židovský učitel vypustil do vln, aniž se musel bát, že se utopí. Voda je zlehka nadnášela a děti měly výuku plavání přímo čítankovou. Na jejich bezstarostné dovádění jsme si vzpomenuli v Jeruzalémě na návrší Chrámové hory, kam vstup z jedné strany střeží Izraelci, z druhé arabské hlídky. Pokyny strážců je nutné naprosto respektovat, a když vás nepustí do mešity, nelze jinak než poslechnout a sejít ke Zdi nářků. Dnes už není tak lehké najít skulinu ve zdi pro papírek s přáním, které se určitě splní. Jde o nejsvatější místo všech Židů. Stěna složená z kamenných bloků sloužila v dávné minulosti jako podpůrná zeď Druhého chrámu postaveného Herodem Velikým. Po jeho zničení již Židé nedostali nikdy šanci jej obnovit a samotná zeď symbolizuje dlouhý exil izraelského lidu.
Jeruzalémská tržnice |
Ulice v Jeruzalémě |
Samotný Jeruzalém s více než šesti sty obyvateli je památný svým starým městem se čtyřmi náboženskými čtvrtěmi. Muslimská čtvrť zabírá Chrámovou horu a celou severovýchodní část, židovská je na jižní části města mezi Zdí nářků a ulicí Ha-Yehudim. Na západ od ní se nachází Arménská čtvrť a severozápadní tvoří Křesťanská čtvrť. Město je obehnané hradbami a lze do něj vstoupit sedmi branami.
Uvnitř kypí život turistickým ruchem a ani týden by nestačil k tomu, aby člověk vše prošel, prohlédl a ochutnal dobroty nabízené restauracemi, ale i tržnicemi a malými krámky s kávou a sladkostmi. A co teprve když zajdete do některého z rybích restaurantů, které nabízejí čerstvě upravené dary moře na mnoho způsobů. Po celodenní pouti za památkami je to nejlepší zakončení zastávek nazpět v čase.
Text a foto: Eugenie Línková