Pravidla pro prodej zájezdů a spojených cestovních služeb po 1. 7. 2018

Odborné veřejnosti je již delší dobu známo, že Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje nový zákon, kterým bude do českého právního řádu transponována směrnice EU č. 2302/2015, o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách. Navrhovaný zákon nabyde účinnosti k 1. 7. 2018.

Zatímco se na odborných fórech často hovoří o nových povinnostech, už méně se ví to, jaké jsou přínosy směrnice a chystaného zákona. Přínosy totiž nelze vnímat jen na straně spotřebitele.

Pozorného čtenáře nová směrnice příliš nepřekvapí. Mnohé z toho, co dříve judikoval Soudní dvůr EU, je nyní výslovně uvedeno ve směrnici (např. náhrada nemateriální újmy nebo zájezd dle individuálních požadavků zákazníka). Návrh transpozičního zákona, jenž bude měnit zákon č. 159/1999 Sb., který se bude týkat jak zájezdů, tak i SCS, mění i občanský zákoník, který bude obsahovat úpravu vztahující se výlučně na zájezdy (obsah smlouvy, odstoupení od smlouvy, odpovědnost za plnění, náhrady a slevy, pomoc v nouzi atd.).

Podrobnější pravidla směrnice významně zpřesňují právní úpravu, která jednoznačně přispěje k vyšší právní jistotě nejen na straně spotřebitelů, ale i na straně podnikatelů.

Ministerstvo po konzultaci se zainteresovanými subjekty rozhodlo, že při transpozici nepůjde nad míru, která je nezbytně nutná k zajištění včasné a řádné transpozice směrnice.

Služební cesty

V souladu s požadavky praxe zákon stanoví, že pravidla vztahující se na zájezdy (či SCS) se neuplatní na pracovní cesty zakoupené na základě obecné smlouvy o pořádání pracovních cest mezi obchodníkem a jinou fyzickou či právnickou osobou, která jedná za účelem souvisejícím s její obchodní činností, podnikáním, řemeslem nebo povoláním. Jinak řečeno, přísná pravidla o prodeji zájezdů (či SCS) se neuplatní na služební cesty, pokud jejich pořádání bude předmětem obecné smlouvy o pořádání služebních cest. Jde o pragmatické ustanovení, které odráží názory dlouhodobě zastávané mnoha profesními spolky. Z hlediska ochrany spotřebitele šlo často o poněkud nadbytečnou dvojí ochranu, kdy za cestujícího odpovídal jak zaměstnavatel, tak i cestovní kancelář.

Pomoc v nouzi

Směrnice a zákon upravovaly povinnost cestovní kanceláře poskytnout zákazníkovi pomoc v nesnázích. Přičemž kromě judikatury nebyly nikde dány přesnější indicie v jakém rozsahu a jaká pomoc má být poskytnuta. Zákon v této souvislosti poskytne cestovním kancelářím větší jistotu. Pomoc má být v návaznosti na čl. 16 směrnice poskytnuta zejména podáním náležité informace o zdravotnických službách, místních orgánech a konzulární pomoci nebo/a zprostředkováním komunikace na dálku či s nalezením náhradního cestovního řešení. Nadto zákon, na rozdíl od stávající právní úpravy, výslovně upraví pro cestovní kanceláře možnost účtovat si za pomoc přiměřený poplatek.

Omezení nákladů na ubytování v případech mimořádných a neodvratitelných okolností

Mnozí podnikatelé mají jistě v paměti situaci z roku 2010, kdy došlo k uzavření leteckého provozu v Evropě z důvodu výbuchu sopky Eyjafjallajökull. To vedlo od 14. 4. 2010 k narušení 100 000 letů a 10 milionů cest. Cestovní kanceláře byly nuceny postarat se o své zákazníky. Přičemž se různily právní názory na to, jak dlouho a v jakém rozsahu má být pomoc poskytována. Zákon v návaznosti na směrnici omezuje pomoc cestovní kanceláře v takovéto situaci, kterou nazýváme „mimořádnou a neodvratitelnou událostí“ na 3 noci, po které bude povinna postarat se o ubytování zákazníka.

Prodej zájezdů cestovních kanceláří z třetích zemí

Na rozdíl od směrnice 90/314, nová pamatuje i na prodej zájezdů cestovních kanceláří ze třetích zemí. Toto novum je jistě přínosem, neboť nejen že se za cestovní kancelář považuje i subjekt z třetí země, ale protože tomuto subjektu (či jeho prodejci v EU) ukládá stejné povinnosti jako cestovní kanceláři, která je v ČR usazena. Tato právní úprava jistě přispěje ke spravedlivější soutěži na trhu.

Odstoupení zákazníka od smlouvy v případě mimořádných a nevyhnutelných okolností

Na první pohled by se mohlo zdát, že u práva zákazníka na odstoupení od smlouvy o zájezdu v případě výskytu mimořádných a nevyhnutelných okolností jde spíše o přínos na straně spotřebitele. Ale právě dikce směrnice a zákona zajišťují, že práva nebude moci být jednoduše zneužito na úkor cestovní kanceláře. Zákon totiž stanoví, že toto právo budou mít zákazníci pouze za splnění dvou podmínek. Za prvé, okolnost musí nastat v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí. Za druhé, okolnosti musejí mít výrazný dopad na poskytování souborných služeb nebo na přepravu osob do destinace.

Srovnatelná pravidla pro prodej zájezdů a SCS ve všech členských státech

Díky požadavku plné harmonizace a přesnější právní úpravě, budou mít podnikatelé v cestovním ruchu po 1. 7. 2018 skutečnou jistotu srovnatelnosti podmínek v členských státech. Navíc lze předpokládat, že srovnatelnost podmínek ochrany spotřebitele podpoří přeshraniční nákupy.

Je tedy zřejmé, že nová právní úprava přinese podnikatelům v cestovním ruchu také zcela konkrétní pozitiva.

-mmr-
Foto: Shutterstock.com