Aerolinky mi pěkně zatápějí. Totiž – moje skleróza mi pěkně zatápí. Znáte to – procházíte na letišti bezpečnostním rámem a ono to pořád píská… V takových momentech vždycky říkám, že je to moje zlaté srdce a železné zdraví, ale současně už vím, že mi něco najdou. Někdy je to pár zapomenutých drobných, jindy pilník na nehty… Třikrát mi z tašky vytáhli lovecký nůž. Ne, fakt jsem nikdy nechtěl unést letadlo…
Letím v zimě do Bratislavy s kabinovým zavazadlem.
U odbavení se mě slečna ptá: „A nemáte v tom kufříku něco špičatého?“
„Samozřejmě, že ne, nejsem blázen,“ povídám sebejistě a mažu si to přes pasovku do tranzitního prostoru. Tam mi v hlavě začne hlodat červík pochybností. Opravdu tam nic nemám? Ani v tom technicko-zdravotním pytlíku, co jsem měl předtím s sebou na horách? Nebral jsem si s sebou náhodou věci na opravy vázání?
Vrhám se na kufřík a vyhazuji zběsile věci ven. Á, tady je ten pytlík, samozřejmě na dně. Je v něm něco? No nazdar… 15centimetrový nebozez. Lovecký nůž s pojistkou. Křížový šroubovák. Jak já tenhle arzenál vysvětlím? Jak to udělat, abych nevypadal jako naprostý idiot? Někomu to předat… Komu? Vyhodit to? Příliš velká škoda… Někam to schovat… Kam? Vrážím na pánské záchodky a rozhlížím se. Umyvadlo je zapuštěno do jakéhosi dutého soklu, který má zevnitř dole takový rantl. Stojí na něm zásobní ruličky toaletního papíru. Ukládám svou výzbroj mezi ně. Sláva, nikdo mě neviděl.
O tři dny později přistávám opět v Praze. Vytahuji nářadí z improvizované úschovny a říkám si, že příště si to opravdu doma všechno zkontroluju…
Vše marno. O dva měsíce později:
„Copak to máte v té toaletce, otevřete ji!“
Aha, toaletku měla půjčenou moje přítelkyně. Provinile vytahuji takovou tu soupravičku na štípání nehtů s maličkým nožíkem, tupým, čtyřcentimetrovým kusem plechu. „Vždyť je to jen taková kudlička, zagroškudlička…,“ blábolím nesmyslně, ale slečna je neoblomná. „Dobrá,“ povídám a snažím se z toho nějak vybruslit: „Tak to máte ode mě jako dárek…“ Kde jsou ty časy, kdy si člověk na finských letištích mohl ve free-shopu koupit originál finský nůž!
Když někam letím jako frajer, jen s diplomatkou v ruce, dělají ze mě aerolinky neandrtálce: chleba trhám rukama, máslo si na něj mažu lžící a nehty si okusuju.
Dean Valášek