Maškarní průvod jako turistická atrakce nehmotného kulturního dědictví

Tradiční masopustní obchůzky a masky v jihočeském Milevsku jsou silným turistickým magnetem. A zároveň důkazem toho, že atraktivita eventu je spjata spíše s marketingovým úsilím než se zápisem na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Historie a původ masopustu

Masopust, také nazývaný jako fašank nebo fašinek, není církevním svátkem, ale řídí se termínem Velikonoc. Masopustní období zahrnuje časovou dobu od Tří králů a uzavírá se na masopustní úterý před Popeleční středou. Pro maškarní průvody jsou důležité dny před Popeleční středou, neboť v tyto dny se konaly masopustní hostiny, zvyky a průvody. Tyto dny se nazývají ostatky či fašank nebo také končiny. Ostatky neboli fašank byly příležitostí k volbě stárkovského výboru. Nově zvolení stárci museli požádat rychtáře o udělení tzv. ostatkového práva. Udělením tohoto práva se na tři ostatkové dny dostala vesnice pod stárkovskou pravomoc. Český název pro masopust je výstižný a znamená totéž co latinské carne vale (přeloženo sbohem maso), totiž že maso se v těchto dnech smí jíst naposledy, neboť začíná předvelikonoční postní doba. Světoznámé karnevaly v Riu de Janeiro nebo v italských Benátkách nejsou tedy ničím jiným než obří variantou tradičních českých masopustních průvodů. Přestrojování patřilo k velmi oblíbeným zábavám. Nejvíce si ho lidé užívali právě v období masopustu, ať už při vesnických ostatcích, nebo při maškarních bálech a zábavách. Ale na rozdíl od masek tanečních nebo karnevalových měly lidové masky svou symboliku a funkci.

Milevské maškary se datují od roku 1862. Vyvinuly se ze středověkých lidových her, které se konaly v celém kraji. Od středověku se v Milevsku slavil konec masopustu Bakusem, který v pondělí a úterý masopustní obcházel městem po hostincích a na Popeleční středu byl pochován v potoce, který kdysi tekl přes náměstí. Bakusův průvod tvořily komické figury, například ženy s dítětem nebo hrobaři. Bakus byl vezen na káře a oblečen do oděvu vycpaného hrachovinou. Průvody měly každoročně svůj určitý ráz. Během doby se některé figury staly součástí maškarního průvodu a také Bakus se objevil mezi maskami, avšak již bez pochovávání a bez ceremonií, které kdysi bývaly součástí průvodu. Na maškarní průvod v roce 2017 přijaly pozvání masky ze Studnice, které jsou zapsány na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Průvodu se zúčastnilo 900 masek. Milevské maškary byly zapsány na seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje. Maškary se tak zařadily mezi nejvýznamnější lidové kulturní tradice.

Jedná se o třídenní akci. Ve čtvrtek probíhá tradiční zvaní milevských maškar – masky po celý den procházejí městem a zvou obyvatele města k účasti na sobotním průvodu. V pátek probíhá Bakusův průvod, při kterém maškarní sdružení přebírá od představitelů města symbolickou vládu nad městem po dobu konání oslav masopustu. V sobotu pak již probíhá tradiční průvod masek, který vychází od Domu kultury a prochází městem. Muzeum milevských maškar je jediné svého druhu v České republice a otevřeno bylo teprve v lednu letošního roku.

Již po několik generací se na Hlinecku udržuje obyčej, při němž ožívají tradiční masky a rituály. Pro svoji jedinečnost byly v roce 2010 masopustní obchůzky a masky na Hlinecku zapsány na Seznam nehmotného kulturní dědictví UNESCO. Obchůzky se konají v obcích Studnice, Vortová, Hlinsko-Blatno, Hamry a Veselý kopec. V říjnu 2002 byla v památkové rezervaci Betlém Hlinsko, otevřena stálá Expozice masopustních masek a obchůzek z Hlinecka. Hlinecko patří k místům, kde se masopustní obchůzky konají v tradiční podobě. Průběh obchůzky, podoba masek i jejich funkce jsou shodné s podobou masek z 19. a 20 století. Příprava masek je velmi náročná a účastníci musejí přípravě věnovat dostatek času, ale také financí. Vesnické masopustní masky jsou součástí obyčejové tradice. Náležejí k obyčejové tradici lidové kultury nejen v České republice, ale i celé střední Evropy. Dochované zmínky o tomto obyčeji pocházejí z konce 19. století, ale jeho historie je mnohem starší. Masopustní průvod obsahuje všechny znaky divadla: masky mají kostýmy, využívají rekvizity (píšťalka, hůl), pohyb (zvláštní chůze masek – ťapkání), zvuk (výskání, houkání, troubení, pískání). Typy zdejších masek, jejich funkce, spojení a podoba nemají nikde jinde obdoby. Vesnické masopustní obchůzky a masky jsou tak významným prvkem regionu. Kdo si obléká masku, je předem dáno, masky se totiž v rodině dědí. Ustálený počet masek musí být dodržen. V současnosti se obchůzky nekonají v úterý před Popeleční středou, ale konají se o víkendu. Ráno se masky shromáždí na předem určeném místě a jdou žádat starostu o povolení k obchůzce. Masky dostávají u každého domu pohoštění, k němuž patří koblihy s makovou náplní. Hudební doprovod má na starosti dechová kapela v různém obsazení. Skladby se každý rok opakují. Každá z masek má po desetiletí svoji ustálenou podobu a funkci. Masky se dělí do dvou skupin na červené a černé. Ty, které patří do skupiny červených, mohou obléknut pouze svobodní chlapci. Počet těchto masek je pevně daný – je jich šest. Za černé masky se převlékají ženatí muži. Jejich počet není pevně stanoven, záleží, kolik mužů ve vesnici si masky připraví. Hlavním úkolem těchto postav je kontakt s diváky. Tradiční masopustní obchůzky zapsané na seznam UNESCO se také odehrávají ve skanzenu Veselý kopec. Masopustní obchůzku na Veselém kopci každý rok předvádí jiná vesnice (Blatno, Hamry, Vortová, Studnice). Obchůzka se tradičně koná dvakrát.

Maškarní průvod v Milevsku a na Veselém Kopci

Provedli jsme porovnání těchto masopustních průvodů v Milevsku a na Veselém Kopci u Hlinska. Chtěli jsme si ověřit, do jaké míry ovlivnilo zapsání Masopustního průvodu na Hlinecku, jako nehmotného kulturního dědictví UNESCO jeho návštěvnost a atraktivitu pro návštěvníky i pro účinkující. V obou místech po dva ročníky bylo provedeno dotazníkové šetření mezi účinkujícími i mezi návštěvníky.

Zjišťovali jsme, kolikrát se návštěvníci i účastníci průvodu této akce zúčastnili. Uvádíme pouze průměrné hodnoty (viz tabulku 1). Je patrné, že se této atraktivity častěji (opakovaně) zúčastňují lidé v Hlinsku, zvláště co se týká účastníků maškarního průvodu.

Tab. 1: Kolikrát jste se masopustního průvodu zúčastnil?

 
V Milevsku mělo s touto akcí zkušenost již 57 % respondentů a v Hlinsku dokonce 77 %. U účastníků průvodu je motivem k účasti buď minulá zkušenost, anebo pozvání pořadatelů (Milevsko 76 %, Hlinecko 98 %).
 

Fotogalerie z posledních ročníků masopustního průvodu v Milevsku; Foto: Richenza / Wikimedia Commons

V Milevsku tvoří účastníci průvodu z 67 % místní obyvatelé, zatímco na Veselém Kopci je to 100 % účastníků průvodu. Co se týká návštěvníků (diváků) na maškarním průvodu, v Milevsku jen 41 % tvoří místní obyvatelé, ale 53 % přijelo na jednodenní výlet a budou se vracet domů. Ubytuje se jen 6 % účastníků. Na Hlinecku tvoří místní diváci polovinu. Třetina je na jednodenním výletě a přenocuje šestina diváků, ale převážně bydlejí u svých známých, přátel a příbuzných.

Co se týká odpovědí na otázku „S kým jste přijel na tuto akci?“, pak struktura odpovědí pro návštěvníky (diváky) byla pro obě místa prakticky stejná: dvě třetiny respondentů přijelo s rodinou, pětina s kamarády a jen asi osmina přijela s partnerem. Jde tedy převážně o rodinné jednodenní výlety. Návštěvníci se dopravovali do Milevska různými dopravními prostředky. Deset procent veřejnou autobusovou dopravou, 55 % autem, 9 % vlakem a čtvrtina přišla pěšky. Na Veselém Kopci přijelo 85 % autem a 15 % pěšky. Co se týká účastníků průvodu, používali v Milevsku různé dopravní prostředky (24 % autobus, 53 % auto, 7 % vlak a 16 % pěšky). Na Hlinecku přijede všech 100 % autobusem z místa bydliště.

Zjišťovali jsme také odkud a z jaké vzdálenosti přijeli diváci (návštěvníci) i účastníci průvodu. Co se týká návštěvníků, jsou průměrné vzdálenosti srovnatelné. Účastníci průvodu jsou v Milevsku z výrazně větší spádové oblasti. To co jsme nemohli objektivně zjistit, byl celkový počet účastníků a návštěvníků. Dá se však odhadnout, že počet účastníků i návštěvníků byl v Milevsku nejméně desetkrát větší než v Hlinsku.

Prověřovali jsme znalosti návštěvníků a účastníků průvodu o zapsaných památkách nehmotného kulturního dědictví UNESCO v České republice. Překvapil nás velký rozdíl znalostí mezi diváky (návštěvníky) maškarního průvodu a účastníky průvodu. Znalost byla u účastníků průvodu podstatně větší. Nejčastěji si vzpomněli na Jízdy králů. Dokonce 60 % návštěvníků a 25 % účastníků neznalo žádnou nehmotnou památku UNESCO. Paradoxní je, že ani v Milevsku a ani v Hlinsku si nikdo nevzpomněl na nehmotnou památku UNESCO – Maškarní průvod, kterého se právě účastnili (viz tabulku 2).

Tab. 2: Znáte některou z nehmotných kulturních památek UNESCO v ČR? (průměr pro obě místa)

 
Co se týká nejznámějších masopustních festivalů ve světě, vzpomněla si čtvrtina návštěvníků v obou místech na festival v Riu de Janeiro a u účastníků průvodu to byla třetina respondentů. Na proslavený maškarní festival v Benátkách si nevzpomněl ani jeden respondent. Je to dáno tím, že téměř nikdo nespojuje české slovo masopust se slovem karneval.Mezi účastníky dominovala věková skupina 26 až 35 let (asi třetina). Diváctvo tvořili z 27 % lidé s vysokoškolským vzděláním, zatímco u účastníků maš­karního průvodu tvořili vysokoškoláci jen 3 %.

Masopustní průvod ve Studnici na Hlinecku; Foto: Shutterstock.com

Souhrn a závěry

• Tradice masopustu není spojena s církevní tradicí, přesto má vztah ke křesťanskému církevnímu roku. Je to období lidové tradice zábavy a veselí před začátkem postní doby. Je tedy časově navázán na pohyblivé velikonoční svátky.
• Český název pro masopust je výstižný a znamená totéž co latinské carne vale (přeloženo sbohem maso), totiž že maso se v těchto dnech smí jíst naposledy, neboť začíná předvelikonoční postní doba.
• Zajímali jsme se o průběh a návštěvnost masopustního průvodu ve dvou místech České republiky, kde je dlouhá tradice této lidové zábavy: Milevské maškary se datují od roku 1862. Ještě delší tradici má tato lidová zábava na Hlinecku, a proto byl právě tento maškarní průvod zapsán na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
• Na Veselém Kopci u Hlinska se účastníci vracejí do průvodu převlečení do různých masek dvakrát častěji než v Milevsku. Diváci se vracejí zhlédnout tuto podívanou stejně často na obou místech.
• V Milevsku přijelo 57 procent diváků proto, že již s tímto průvodem mají vlastní zkušenosti. Účastníci průvodu mají již zkušenost z minulých ročníků ze tří čtvrtin, na Veselém Kopci je to dokonce 97 % účastníků.
• Diváci, kteří přijeli na maškarní průvod, jsou v obou místech ze srovnatelné vzdálenosti, účastníci průvodu jsou však v Milevsku z výrazně větší vzdálenosti.
• Dvě třetiny účastníků průvodu v Milevsku jsou místní obyvatelé, na Veselém Kopci je to 100 % účastníků v maskách a kostýmech.
• V Milevsku tvoří 40 % a v Hlinsku 47 % diváků místní obyvatelé, na výletě je v Milevsku polovina diváků, zatímco v Hlinsku je to jen čtvrtina.
• I když nebylo možné zjistit počet návštěvníků i účastníků průvodu v maskách, odhadujeme, že tato folklorní atrakce přilákala nejméně 10krát víc lidí v Milevsku než na Veselém Kopci.
• To, co nás nejvíce překvapilo, byla neznalost nehmotných památek zapsaných na Seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva (Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO). Znalosti byly v obou místech srovnatelné.
• Tři pětiny návštěvníků neznaly žádnou takovou nehmotnou památku a u účastníků průvodu to byla čtvrtina.
• První památku zapsanou na Seznam – Slovácký verbuňk – znal pouze každý dvacátý pátý respondent. Sokolnictví každý osmý. Nejlepší znalosti měli respondenti o Jízdě králů, kterou znali čtyři z deseti respondentů.
• Zcela neuvěřitelným zjištěním bylo, že ani v Milevsku a ani v Hlinsku si nikdo nevzpomněl, že Maškarní průvod, kterého se právě účastnili, je na tomto prestižním Seznamu také.
• Z nejznámějších karnevalů ve světě spojených s masopustem si na festival v Riu de Janeiro vzpomněla čtvrtina respondentů, zatímco na Benátský karneval si opět nevzpomněl nikdo.
• Ukázalo se, že zapsání na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO není automaticky zárukou atraktivity daného eventu. Milevsko, které marketingové komunikaci tohoto eventu věnuje mnohem více úsilí, je také úspěšnější jak z pohledu velikosti regio­nu, ze kterého účastníci přijedou, tak z pohledu počtu účastníků.

 
Autory článku jsou doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc., a Mgr. Tereza Straková
Ústav lázeňství, gastronomie a turismu, Filozoficko-přírodovědecká fakulta,
Slezská univerzita v Opavě
vanicekji@seznam.cz, terik21@seznam.cz

doc. RNDr. Jiří Vaníček CSc.Slezská univerzita v Opavě

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu

vanicekji@seznam.cz