Ráno 29. července tohoto roku jsem se vydal na kole do Moravské Třebové, kde mě čekalo setkání s ředitelem České centrály cestovního ruchu Davidem Gladišem. Možná si teď říkáte, proč jsme se nesetkali v prostředí pražské kanceláře, ale vyrazili jsme do malého východočeského městečka a navíc na kolech. Co bylo tak důležité, že neváhal ujet 741 kilometrů, aby byl v tento prázdninový den na náměstí v Moravské Třebové?
Důvod je prostý. Právě v tento den startovala odsud další etapa okružní poznávací cesty Českou republikou, což je akce pořádaná ČCCR na podporu domácího cestovního ruchu, které byl dán příhodný název „Krásná země“. To, že ing. Gladiš považuje naši zemi za opravdu krásnou, dokazuje mimo jiné i tím, že absolvuje celou 1 500 km dlouhou trasu, a to navíc ve své vlastní dovolené. Já jsem se rozhodl podpořit tuto jedinečnou akci svojí účastí alespoň v úseku Moravská Třebová – Ústí nad Orlicí.
Cesta vedla malebnou kopcovitou krajinou, počasí nám přálo a navíc jsme byli mile překvapeni i uvítáním v některých městech a vesnicích. Za všechny bych chtěl zmínit vesnici Rychnov, kde se k našemu pelotonu přidala i část místního obyvatelstva v čele se svou starostkou, a Českou Třebovou, kde jsme na místní náměstí přijížděli za zvuku folkové kapely a kde na nás už čekali s roztočenými pípami. Pro ty, které již omrzela jízda na jejich vlastních jízdních kolech, připravili místní možnost přesednout na velocipéd a vyzkoušet si jízdu na něm. Všichni se po tomto nevšedním zážitku rádi a s vděčností vrátili ke svým odstrčeným miláčkům, protože na velocipédu by nebyli bez cizí pomoci objeli ani náměstí.
Skromnost mi velí přiznat, že tady jsem své souputníky, mezi kterými byl i hejtman Pardubického kraje ing. Roman Línek, opustil a vydal se zpět k domovu. Nikdo mi ale nemůže vyčítat, že jsem ošidil nějaký ten kilometr, protože jsem cestou zabloudil (značení cyklotras jistě bude třeba ještě zlepšit) a nedobrovolně jsem tak poznal, že okolí mého rodného města Svitavy je opravdu krásné.
A tak i když jsem se dostal domů až za soumraku a se zuboženými sedacími partiemi, musím říct, že jsem na cykloturistiku nezanevřel a mohu ji všem doporučit jako úžasný prostředek, jak poznat blízká i vzdálená místa úplně z jiného úhlu, než jaký se vám nabízí, když sledujete krajinu staženým okýnkem svého auta.
Pro ty, kteří už teď litují, že se akce „Krásná země“ nezúčastnili, mám ještě na konec dobrou zprávu. Plány ČCCR na další rok míří stále k podpoře domácího cestovního ruchu (podobně jako náš server), a tak se příští léto můžeme sejít nejen na kole, ale i pěšky na horách či společně v kanoi.
Vít Pechanec