|
Slunečné počasí provázelo o víkendu 9. – 11. května zahájení lázeňské sezony v Luhačovicích. Tématem letošního ročníku bylo poznávání a propagace výrazných osobností Luhačovic se zvláštním důrazem na budovatele moderních lázní, jimiž byli především Dušan Samo Jurkovič a MUDr. František Veselý. Toto téma bylo zvoleno také v souvislosti s kandidaturou Luhačovic na zápis na seznam světového dědictví UNESCO.
Příprava na tuto událost započala již v prosinci loňského roku a na její realizaci se podílelo nejen město Luhačovice, Lázně Luhačovice, a. s., a Zlínský kraj, ale také místní podnikatelé, občané a především žáci místních škol. Ti měli za úkol sbírat informace o osobnostech Luhačovic a připravit program, jenž tyto osobnosti představí lázeňským hostům a návštěvníkům města. Velká pozornost byla věnována především dvěma osobnostem, a to MUDr. Františku Veselému a Dušanovi Samo Jurkovičovi.
|
MUDr. František Veselý navštívil poprvé Luhačovice v roce 1898. Vytušil další možnosti rozvoje v té době zanedbaných, upadajících lázní a rozhodl se je zmodernizovat. Vzdal se úplně lékařské praxe a v roce 1902 založil akciovou společnost, která lázně odkoupila od hraběte Serenyiho. Stal se jejím ředitelem, budovatelem a propagátorem slovanské vzájemnosti. Získal ke spolupráci architekta Dušana Samo Jurkoviče a mnoho dalších významných osobností a lékařů. Jeho zásluhou se počet hostů neustále zvyšoval a Luhačovice získávaly na významu. Jeho záměry a navrhovaná zlepšení se nesetkávaly s porozuměním správní rady. Ta rozhodla ředitelské pravomoci omezit a Veselý z Luhačovic v roce 1909 s pocitem křivdy a nevděku odešel.
Dušan Samo Jurkovič byl slovenský architekt, který se v letech 1902 – 1914 zabýval přestavbou lázní Luhačovice ve slovanském duchu. Uskutečnil například adaptaci dvou budov, které spojil do celku Janova domu, dnešní Dům Dušana Jurkoviče, kde dokázal zkombinovat různorodé materiály, například starodávné sušené hliněné cihly a moderní betonové pilíře. Také při další úpravě (budova vodoléčby) využil stávající kamenné přízemí a poschodí ze sušených cihel. Z roku 1902 pochází i jeho adaptace bývalého kuchyňského domu na obytnou vilku nazvanou Chaloupka. V roce 1903 postavil vilu Jestřabí a lázeňskou restauraci, které se nezachovaly. V blízkosti budovy vodoléčby postavil komplex koupaliště se vstupní budovou a šatnovými kabinami po stranách bazénu. Z tohoto roku pochází i drobná dřevěná stavba hudebního pavilónu a nerealizovaný projekt kavárny Adolfa Polenky.
Je určitě velkou škodou nejenom pro Luhačovice, že řada projektů tohoto světového architekta zůstala na papíře. Především jeho soutěžní návrh na úpravu Lázeňského náměstí.
Text: -red-
Foto: Radka Čánková