Ladislav Havel: Češi si zálibu v poznávání a cestování vzít nedají (II.)

Přinášíme dokončení rozhovoru s předsedou představenstva Asociace cestovních kanceláří ČR Ladislavem Havlem z minulého týdne. V této části je řeč o voucherech, které loni zákazníci dostali od cestovních kanceláří za neuskutečněné zájezdy. A nebo taky o tom, jak se pandemie covidu podepsala na roli profesních svazů v oblasti turismu.

Z loňské – v zásadě nešťastné – sezóny si mnoho cestovatelů namísto zážitků odneslo vouchery, které mohou použít pro financování své letošní dovolené. Pojďme připomenout, jaká pravidla se tohoto nástroje týkají.

Předně musím poznamenat, že poukazy za nevyčerpanou dovolenou jsou samozřejmě velkým tématem a my jsme se jako Asociace cestovních kanceláří České republiky snažili celou dobu pandemie pracovat tak, aby poukazy byly bezpečné a spolehlivé médium, za které se dá zase ta dovolená zpátky pořídit. Musím říci, že komunikujeme nejenom se státními úřady, ale také s klienty a organizátory tak, abychom usnadnili překonání tohoto velice těžkého období právě za pomoci těch buď opravdu zákonných, neboli tzv. Lex voucherů, anebo poukázek, které vydali různí operátoři po dohodě se svými klienty.

České cestovní kanceláře loni vydaly do zahraničí zhruba 3 miliardy korun jako předplatby za ubytování a další služby a když pak vlivem vyšší moci musely dané zájezdy zrušit, přineslo to s sebou finanční problémy. Není to o tom, že by finanční situace cestovních kanceláři byla nezdravá, ale o tom, že peníze klientů jsou z velké části deponovány právě u poskytovatelů služeb v zahraničí. Pro vyřešení situace přijala vláda tzv. Lex voucher, ale ještě předtím než tento zákon začal platit, měly cestovní kanceláře povinnost vrátit peníze klientům. To samozřejmě bylo možné jenom v případech, kdy se cestovní kancelář dohodla se zahraničním partnerem a získala peníze zpět. Ve většině případů to ale bylo nemožné a jistou záchranou, jak pro klienta, tak pro cestovní kancelář, bylo východisko v podobě státem garantovaného poukazu. Když si nějaká cestovní kancelář dohodla se svým klientem podmínky jiné, je to samozřejmě zcela legitimní. V případě Lex voucherů je klíčovým datem 31. srpen tohoto roku. Pokud klient do té doby voucher nevyčerpá, musí mu cestovní kancelář vrátit peníze. V případě těch jiných atypických poukázek jsou termíny zcela individuální, stejně jako podmínky, jak se bude postupovat v případě, že nebudou poukázky uplatněny.

Dá se odhadnout, kolik „oficiálních“ voucherů bylo vydáno a kolik jich lidé uplatnili?

To je prakticky nezjistitelné číslo, nicméně celková hodnota vydaných voucherů se pohybuje kolem dvou miliard.

Médii občas proskočí informace, že mají být lidé opatrní, protože v případě nevyčerpání voucherů mohou přijít o peníze. To se ale přeci u státem garantovaných voucherů stát nemůže, ne?

Určitě je zájmem pořadatelů zájezdů, aby klient měl své peníze v bezpečí a jistotě. Jedině takový případ potom umožňuje další obchodní vztah a důvěru klienta. Od vzniku zákona 159/1999 Sb. velmi pečlivě sledujeme a připomínkujeme jeho znění a jeho případné aktualizace tak, aby klient, který si jde koupit zájezd do české cestovní kanceláře nebo české cestovní agentury měl naprostou jistotu, co se s jeho penězi stane v případě, když neodjede. Týká se to i pojištění insolvence cestovní kanceláře v případě voucherů, tedy zákona 185/2020 Sb., který stanovuje podmínky pro ten Lex voucher, tedy výplatu hotovosti při „nezkonzumování“ zájezdu do 31. srpna tohoto roku.

Pokud jsou to jiné poukazy, tak by se každý měl podívat na jejich platnost a také na podmínky, které byly sjednány.

Internetem před pár dny proběhl rozhovor, v němž ředitel největší tuzemské cestovní kanceláře mimo jiné varoval, že nás letos v létě mohou čekat úpadky stovek cestovních kanceláří, zejména těch malých. Ty prý vykrvácí na tom, že budou muset klientům vracet peníze za nevyčerpané vouchery. ACK ČR se proti tomuto výroku dnes ohradila v tiskové zprávě. Proč je podle tebe nereálné, že by došlo na onen černý scénář? Mají se mít klienti malých cestovních kanceláří na pozoru?

Jsme na začátku turistické sezóny. Buďme optimisty jako cestující, ale také optimisty jako pořadatelé zájezdů. Mám oficiální informaci od gestora cestovního ruchu v České republice, že z důvodu insolvence ukončily v letošním roce činnost 4 cestovní kanceláře. Tím se nechci ani chlubit, ani vytahovat. Je to číslo, které je standardní. Dá se předpokládat, že letní sezóna nemusí být naplněna ze sta procent, tedy že některé kanceláře můžou činnost ukončit. Ovšem predikci 200 insolvencí si rozhodně netroufám vyslovit. Rozhodně je třeba sledovat trh a ten svůj vlastní zájezd realizovat co nejdříve. Predikce zdraví nebo nezdraví těch velkých středních nebo malých cestovních kanceláří nevychází z reálného základu. Velký operátor mohl vydat velké množství garantovaných poukazů a třeba střední nebo malá vydala střední nebo malé množství právě těchto garantovaných poukazů. Riziko je naprosto identické. Dokonce jsme přesvědčeni, že některé menší subjekty nešly do takového rizika a těch poukazů vydaly minimální, anebo také nulové množství, což je ideální signál o ekonomickém zdraví takového pořadatele zájezdu, čili já bych se podle té velikosti asi těžko dokázal rozhodnout. Je třeba také říci, pokud se týká třeba těch poznávacích zájezdů nějakých speciálních zájezdů tematických, tak existuje celá řada menších pořadatelů, kteří mají velikánskou praxi v těchto tématech a dokážou nabídnout klientovi něco, co zbytek trhu neumí, čili tohle to je parametr, který může udržet ty menší střední subjekty ve velmi dobré ekonomické kondici bez ohledu na vyplácení zpět hotovosti z těch vydaný poukázek. Každopádně je na místě klienty ujistit, že díky povinnému pojištění insolvence cestovních kanceláří i dodatečnému nástroji v podobě garančního fondu mají stoprocentní jistotu, že jejich peníze jsou v bezpečí, i kdyby cestovní kancelář ukončila svoji činnost z důvodu insolvence.

Už jsme mluvili o tom, že některé cestovní kanceláře v posledních dvou letech skončily, jiné se změnily na agentury. Agentury zase v době covidové začaly fungovat jako výdejny zásilek nebo prostě se věnovaly něčemu jinému. Přibylo zároveň hodně lidí, kteří si dovolenou organizovali sami. Jakými dalšími změnami se trh se zájezdy v posledních dvou letech setkal a jaké trendy očekáváš pro příští roky?

Vývoj posledního roku a půl výrazně změnil náš život a samozřejmě změnily cestování, ale některé parametry cestování a dovolené budou určitě zůstávat. Dnešní doba, kdy mi všechno obstará chytrý telefon, mimo jiné ukázala, že lidem chybí opravdový sociální kontakt, a to žádná aplikace nahradit nemůže. A přestože si mnoho z nás umí koupit letenku a ubytování či naplánovat výlety, existuje velká část takových cestovatelů a zájemců o dovolenou, kteří si to plánování chtějí s někým zkonzultovat. Prognózy, které by měly třeba hovořit o soumraku nad klasickou cestovních kanceláří, si myslím, že nejsou úplně reálné. Nejde jenom o to si zájezd koupit, ale získat spoustu informací.

Co vývoj posledních dvou let znamenal pro roli profesních svazů v oblasti cestovního ruchu?

Role asociací nebo těch opravdu větších profesních svazů je čím dál větší. Naši členové to poznali zejména v loňském roce, že se jim členství vyplatilo a nechci mluvit vůbec o penězích. Když se podívám do historie mailingu, tak vidím opravdu desítky, respektive za celý rok stovky informací, které přicházejí ze sekretariátu asociace na adresy členů. A nejsou to jenom informace na téma, kam se může cestovat v době covidu, ale i právní rozbory. Moje konkrétní osobní zkušenost říká, že to, co jsem mohl získat a využít v oblasti právních rozborů, ale také vzory různých smluv atd., má hodnotu mnoha desítek tisíc korun. My v této době samozřejmě denně sledujeme dění a dostáváme se k informacím, ke kterým se běžný člen dostat nemůže. My děláme opravdu, co můžeme, a bojujeme za stabilitu trhu českého cestovní ruchu. Nejenom za cestovní kanceláře, bojujeme i za klienty, protože klient, který má důvěru v to, že cestovní ruch a jím vybraná cestovní kancelář dobře fungují, je v klidu a bude svůj zájezd realizovat.

Bojujeme mimo jiné také za kompenzace pro cestovní kanceláře a cestovní agentury. Nejde jenom o to, že bychom chtěli získat od státu peníze jako každý postižený obor. My se snažíme jednat s naším gestorem, tzn. ministerstvem pro místní rozvoj, a s dalšími ministerstvy o pouhé a úplně jednoduché možnosti pracovat v našem oboru, a to je velmi komplikované.

Vraťme se k letošní zimě, kdy proběhla volební valná hromada asociace. Ty jsi po ní stanul v čele asociace. S jakými ambicemi a jakou vizí jsi do těch voleb šel?

Nominace na pozici předsedy představenstva Asociace cestovních kanceláří pro mě byla velikánskou poctou. A rozhodně tato pozice nebyla a není mojí osobní ambicí, rozhodně ne. Já vím velice dobře, že pod vedením Viliama Siveka se asociace dostala na hodně vysokou úroveň. Kolega Vladimír Dolejš na tom pak dlouhou dobu dobře pracoval a tu úroveň ještě vyšperkoval. Teď je samozřejmě nejenom na mě, ale na celém představenstvu asociace, abychom se pokusili co nejvíce pomoci vyvést cestovní ruch krize, ve které se nachází. Nechci, aby to vypadalo příliš ambiciózně, ale říkám to proto, že opravdu je na nás, abychom se o cestovní ruch starali, jak jen můžeme, protože naše zkušenosti s některými místy v české vládě jsou velmi smutné. Pokud to není aktivita proti cestovním ruchu, tak je to jenom úplně jednoduchá nereaktivita, čili minimální nebo nulová snaha o vylepšení situace cestovního ruchu v České republice.

Nechci říct, že my jako asociace cestovní zachráníme, ale uděláme všechno pro to, abychom ta jednání na nejvyšší úrovni počínaje vládou přes parlamentní podvýbor pro cestovní ruch atd. postavili tak, aby z toho byly nějaké výsledky.

Jaké jsou tvé priority pro příští měsíce?

Obrovskou pracovní výhodou je, že představenstvo asociace je složeno ze zkušených osobností a především profesionálů, kteří v cestovním ruchu pracují dlouho a ví, kudy směřovat dál. A také ví, co může pomoci. Pro mě to bylo opravdu velmi zásadní moment při rozhodování o téhle té práci a víme také dobře, že se můžeme opřít o média, se kterými máme opravdu nadstandardní vztahy vlivem nebo díky našemu tiskovému mluvčímu, který absolvuje několik set vystoupení ročně. A já chci zdůraznit, že se nezabýváme jenom jedním oborem cestovního ruchu, tedy nejenom outgoingem, ale také incomingem a domácím turismem.

Restartu cestovního ruchu chceme napomoci nejenom tím, že budeme prodávat zájezdy tak jako dřív, ale chceme pomáhat i zákazníkům a vysvětlovat jim, které postupy jsou správné a které jsou třeba v tuto chvíli ještě třeba méně bezpečné. Nám jde o to, abychom mohli s klidným svědomím poslat naše klienty na dovolenou, no a čemu bych se chtěl věnovat nejvíce, je asi opravdu už jednou provždy vysvětlit úřadům, že jsme důležití pro rozpočet a pro zaměstnanost a že cestování není jenom nějaká okrajová záležitost, ale že to je i otázka vzdělání, že to je otázka učení jazyků atd. a že příjezdový cestovní ruch je velkým přínosem nejenom ekonomickým, ale i pro zaměstnanost v České republice. Samozřejmě, když si Čech koupí svoji dovolenou u zahraniční cestovní kanceláře, tak bude uspokojen, ale český národní trh rozhodně spokojen nebude. A toto odvětví může být opravdu ve velkém nebezpečí, protože trh může být ovládán nějakou úplně cizí institucí nebo cizím subjektem, který v České republice nemá tradici. Myslím si, že je hodně co řešit a mým dalším cílem nebo snahou je dobrá komunikace s ostatními institucemi včetně neziskových nebo dobrovolných. Myslím tím třeba Českou unii cestovního ruchu a nově i Unii zaměstnavatelských svazů. Celá tahle práce pro nás a podobné má smysl jenom tehdy, když podnikatelsko-právní i lidské podmínky budou zachovány a rozvíjeny. Potom uděláme pro naše klienty úplně všechno, co jim na očích uvidíme.