Pomůže jim soud nebo novela zákona?

V jednom rohu ringu stojí ministerstvo pro místní rozvoj a zástupci cestovních kanceláří, v druhém pojišťovna Generali. Důvodem sporu je rozdílný pohled na to, zda má pojišťovna povinnost odškodnit v plné výši klienty zkrachovalé cestovní kanceláře, která byla podpojištěna.

Když zkrachuje cestovní kancelář, která je pojištěná proti úpadku, poškození klienti dostanou své peníze vždy zpět. Touto jednoduchou formulkou se každý rok uklidňují při výběru své letní dovolené desetitisíce Čechů. Málokdo z nich si však uvědomuje, že to s vrácením peněz za neuskutečněný zájezd nemusí být vůbec tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Letošní rok totiž jasně ukázal, jak to také může dopadnout, když si zastaralý zákon vykládá každá ze zainteresovaných stran podle svého. O tom, že by v případě krachu podpojištěné cestovní kanceláře mohlo dojít k pořádnému průšvihu, se přitom hovoří už řadu let. Palčivé problémy se ale v našich končinách začínají zpravidla řešit až ve chvíli, kdy je oheň na střeše. A to už je zkrátka pozdě. Alespoň pro řadu turistů, kteří své peníze za zrušený zájezd jen tak neuvidí.

Čeká turisty další nejistá sezona?

Na případ, jenž definitivně strhnul mediální lavinu, která poukázala na velký problém českého cestovního ruchu, se muselo čekat až do letošního léta. Na začátku července totiž ohlásila krach liberecká cestovní kancelář BG Travel, která byla pojištěna proti úpadku u pojišťovny Generali. Ta sice zajistila klientům zkrachovalé cestovní kanceláře, kteří zůstali v zahraničí, návrat domů, zároveň však vyhlásila, že celkové náklady již překročily limit sjednaného pojistného plnění, takže další poškozené už není z čeho vyplatit. „V případě krachů cestovních kanceláří jsou pojišťovny ze zákona povinny hradit nejprve náklady na návrat klientů ze zahraničí a pak odškodnit zákazníky, kteří na zájezdy ještě neodcestovali. Vždy jen do výše sjednaného limitu pojistného plnění, který byl bohužel v tomto případě pouze 120 tisíc korun," vysvětluje vzniklou situaci tiskový mluvčí pojišťovny Generali Jiří Cívka. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky (MMR ČR) však s tímto výkladem zásadně nesouhlasí a tvrdí, že „pojišťovna podle zákona není oprávněna odmítnout pojistné plnění, a to ani v případě, dozví-li se po pojistné události, že cestovní kancelář vědomě poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady." Stejné stanovisko zastávají i představitelé Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACK ČR) a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Je paradoxní, že k celému problému došlo v době, kdy se v médiích stále častěji rozebíral loňský případ krachu cestovní kanceláře I. Parkam Holidays, jejíž klienti dostali od pojišťovny Generali pouze 58 procent z celkové ceny zájezdu. Pokud si však někdo myslel, že šlo o ojedinělou situaci, která poslouží jako odstrašující případ a už se nebude opakovat, tak byl na velkém omylu. Rok se s rokem sešel a další krach, navíc v mnohem větším rozsahu, byl na světě. Otázkou tak nyní zůstává, zda se v dohledné době můžeme dočkat řešení tohoto problému, nebo se turisté mají připravovat na další „nejistou sezonu".

K odpovědnosti se nikdo nehlásí

Během léta odstartovala mediální přestřelka mezi jednotlivými institucemi, kterých se tento problém bezprostředně týká. Ministerstvo pro místní rozvoj a asociace cestovních kanceláří tvrdí, že se pojišťovna Generali vzdává své odpovědnosti vůči spotřebitelům, a porušuje tak zákon. „Podle mě je řešení jednoduché a prosté. Generali by měla uhradit, co jí je zákonem přiřčeno, a nekomplikovat už tak dost komplikovaný trh. Všichni účastníci by se měli vrátit na úplný začátek, tedy k okamžiku vzniku zákona číslo 159, a měli by si připomenout, proč tento zákon vznikl a co bylo cílem zákonného uspořádání – byla to jednoznačně ochrana spotřebitele," zlobí se Jan Papež, místopředseda ACK ČR a zároveň majitel cestovní kanceláře Marco Polo. K jeho stanovisku se přiklání také advokátka Sofie Pondikasová: „Na danou situaci se vztahuje ustanovení zákona č. 159/1999 Sb., § 7 odst. 3, ze kterého jasně vyplývá, že pojišťovna není oprávněna odmítnout poškozeným klientům pojistné plnění ve výši sto procent vzniklé škody." Pojišťovna Generali je však přesvědčená o tom, že nemá žádnou právní povinnost plnit víc, než se smluvně zaváže a za hlavního viníka nastalé situace považuje liknavý stát, který není schopen zákon z roku 1999 novelizovat tak, aby k podobným případům nemohlo opětovně docházet. „Pozměňovací návrhy, které pojišťovny předložily prostřednictvím České asociace pojišťoven v roce 2010, vznikly především kvůli tomu, aby byla zvýšena ochrana koncových spotřebitelů. Snahou bylo upozornit zodpovědné orgány na další případy z minulosti, kdy výplata v plné výši limitu pojistného plnění sjednaného cestovní kanceláří byla nižší než stoprocentní kompenzace v důsledku mezer v zákoně. Bohužel, adekvátní reakce ostatních stran nepřišla," hájí postup Generali Jiří Cívka.

Ministerstvo a asociace cestovních kanceláří se následně pokusily vytáhnout další trumf, který měl dokázat pochybení na straně pojišťovny Generali. Měla jím být evropská směrnice 314/90/EHS, podle které je v těchto případech právo vždy na straně spotřebitelů. To sice Generali uznává, zároveň však tvrdí, že tato směrnice není do našich zákonů dostatečně implementována, takže se z ní nedá vycházet: „Přestože evropská směrnice striktně požaduje, aby byli spotřebitelé v případě krachu cestovní kanceláře stoprocentně chráněni, v praxi se ukazuje, že vinou nedokonalé české legislativy tomu tak není." Tajemnice AČCKA Kateřina Petříčková to ale odmítá a tvrdí, že je současné znění zákona naprosto dostačující: „Pojišťovny jsou ze zákona odborným garantem pojistné smlouvy a mají přístup ke všem podkladům nezbytným pro řádné pojištění zájezdů. Pojišťovny tak mají možnost na základě vlastního vyhodnocení určit správnou výši pojistného plnění, které je sjednané v pojistné smlouvě, s konkrétní cestovní kanceláří. Přímo v zákoně se nachází ustanovení o právu pojišťovny kdykoliv si vyžádat údaje potřebné ke sjednání pojištění." I tento výklad má však své trhliny, jak upozorňuje advokát Petr Slepička: „V praxi to není vůbec tak jednoduché, jak se možná zdá. Jestliže cestovní kancelář nekomunikuje nebo poskytuje nepravdivé údaje, k čemuž bohužel dochází poměrně často, porušuje zákon ona. Není tedy důvod, proč by za to měla pykat pojišťovna. Ministerstvo by se raději mělo snažit rychle upravit legislativu tak, aby k tomu nemohlo docházet." Je to začarovaný kruh, opět se tak dostáváme na začátek sporu, ve kterém nehodlá nikdo ustoupit.

Rozhodne až soud

Situace se tak v posledních měsících jen přiostřuje a výraznější posun k vyřešení celého problému je v nedohlednu. Na majitelku cestovní kanceláře BG Travel Marcelu Pavelkovou podalo trestní oznámení ministerstvo pro místní rozvoj i pojišťovna Generali. Ministerstvo zároveň zaslalo České národní bance (ČNB) žádost o kontrolu v pojišťovně Generali nad dodržováním předpisů v oblasti zákonného pojištění cestovních kanceláří. A výsledek? „ČNB v rámci své dohledové činnosti v oblasti pojišťovnictví zjistila, že při výplatě pojistného plnění v případě úpadků CK Parkam Holidays a BG Travel nedošlo ze strany pojišťovny Generali ke krácení pojistného plnění a toto bylo vyplaceno v plné výši limitu sjednaného v pojistné smlouvě CK. Dle názoru ČNB nebyl postup pojišťovny v rozporu se zákonem. Co se týká soukromoprávní roviny případu, není ČNB oprávněna do této věci jakkoliv zasahovat," vysvětluje Petra Hájková z oboru komunikace ČNB.

I když se dříve hovořilo o tom, že ministerstvo zvažuje právní kroky vůči Generali, která se naopak cítila být poškozena vzniklou mediální kampaní a hrozila žalobou státu, nakonec k ničemu takovému nedošlo. „Ze strany ministerstva nebylo podáno trestní oznámení na pojišťovnu Generali, jelikož zde nebyl důvod se domnívat, že by z její strany mohlo dojít ke spáchání nějakého trestného činu – pouze případně k porušení předpisů na úseku pojišťovnictví. Jediným kompetentním orgánem pro rozhodnutí o určení výše pojistného plnění je příslušný soud v rámci občanskoprávního řízení," uvádí Aleš Hozdecký, ředitel odboru cestovního ruchu MMR ČR. Soudní řízení mezi klienty loni zkrachovalé cestovní kanceláře Parkam Holidays a pojišťovnou Generali sice začalo už na konci listopadu, rozhodně však nemůžeme čekat, že dojde k rychlému rozhodnutí, které by znamenalo jednoznačné rozuzlení celého problému. Odborníci se naopak shodují na tom, že se soudní proces s největší pravděpodobností potáhne dlouhou dobu.

Pomůže novela problematického zákona?

Mnohem podstatnější než výsledky jednoho soudního řízení by pro segment cestovního ruchu i pro klienty cestovních kanceláří mohla být již několikrát odsouvaná novela problematického zákona číslo 159. Na tom se dokonce shodují i zástupci obou znesvářených stran. Opět to má ale jeden háček – každý od novely čeká něco jiného. „Jedinou přínosnou systémovou změnou je novela zákona, která bude plně implementovat Evropskou směrnici na ochranu spotřebitele. Jednou z cest by mohlo být například stanovení exaktní minimální pojistné částky. Například ve výši 5 milionů korun. Pojistná částka stanovená pouze procentní sazbou se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečná," tvrdí Jiří Cívka z pojišťovny Generali. „Novela zákona by měla především jednoznačněji vymezit povinnosti pojišťoven, aby nedošlo k dvojímu výkladu a měla by zpřesnit vztah cestovní kanceláře s pojišťovnou, tak aby měla pojišťovna jednodušší kontrolu nad údaji cestovky," kontruje Jan Papež z ACK ČR. Aby však došlo k tolik potřebnému uklidnění situace, měla by novela, na které již několik měsíců pracují ministerští úředníci, zahrnovat oba zmiňované aspekty. A jak to vlastně s aktuální podobou novely vypadá? „Ministerstvo vnitra předkládá v souladu s Plánem legislativních prací vlády ČR na rok 2012 novelu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Dne 17. 10. 2012 byl materiál předložen do vnějšího připomínkového řízení a dne 31. 10. 2012 bylo vnější připomínkové řízení ukončeno. Předpokladem je předložení materiálu na jednání vlády do konce roku. Maximální snaha předkladatele je zajistit ochranu spotřebitele pro letní sezonu 2013," říká Aleš Hozdecký z MMR ČR. Námi oslovení majitelé cestovních kanceláří a další odborníci ze segmentu cestovního ruchu se však obávají, že kýženou jistotu nebudou mít turisté ani příští léto.

Garanční fond v nedohlednu

Jedním z podstatných přínosů novely bude povinnost cestovních kanceláří předkládat pojišťovně podrobnější účetnictví, než tomu bylo dosud. Přísnější metr by měl platit zejména pro nové subjekty, které za sebou ještě nemají patřičnou historii, podle které by se mohly pojišťovny orientovat. Na druhou stranu je však potřeba zmínit, že i když bude novela zákona alarmující situaci alespoň částečně řešit, pro jednoznačné vymezení mantinelů, které by bez větších výhrad respektovaly pojišťovny stejně jako cestovní kanceláře, stačit nebude. K tomu by totiž bylo potřeba celý zákon výraznějším způsobem proměnit. A na to nemá ministerstvo kapacity ani čas. „O určení minimálního limitu se uvažuje a podle mého názoru je to správné, alespoň u nových cestovních kanceláří. Ani garanční fond není mimo diskusi, ale určitě to není záležitost této novely, protože by to vyžadovalo hlubší diskusi a nový zákon," říká Jan Papež z ACK ČR. Podobný názor zastávají i jeho kolegové z konkurenční asociace. „Souhlasíme s podstatou stanovení minimálního pojistného plnění zákonem. Naše asociace navrhovala částku 3 miliony Kč, aby daná výše nebyla zásadním omezením v podnikání a přesto aby nedocházelo k případům, kdy cestovní kancelář byla pojištěna na velmi nízkou částku a realizovala v průběhu roku znatelně větší obrat, než uvedla do podnikatelského záměru při sjednávání pojištění," vysvětluje Kateřina Petříčková z AČCKA. Podle ní by ale vysoká ochrana klientů, kterou u nás zatím postrádáme, mohla spočívat spíš v zavedení více forem zajištění cestovní kanceláře a vytvoření chybějícího konkurenčního prostředí. Česká republika je totiž jednou z mála zemí Evropské unie, které zákonem stanovují jen jednu formu záruky, a to povinné pojištění proti úpadku. V členských zemích EU je běžné využití více zákonných forem zajištění, souběžně jsou s pojištěním umožněny např. bankovní garance či profesní garanční fondy. „Bankovní garance jsou běžně využívány třeba v Rakousku, zákonem jsou umožněny spolu s pojištěním i na Slovensku. V některých zemích je zákonem zaveden pouze garanční fond – Nizozemsko, Itálie a Dánsko. Přitom dánský model profesního garančního fondu jsme již navrhovali ministerstvu," dodává Kateřina Petříčková, která zároveň zdůrazňuje, že zavedení garančního fondu jako další formy zajištění záruky se nevztahuje na „podpojištěné" cestovní kanceláře, s podpojištěním totiž podle ní nemá nic společného.

A jak se k této možnosti staví zástupci ministerstva? Aleš Hozdecký sice připouští, že by podobná opatření mohla sféře cestovního ruchu pomoci, zároveň ale připomíná, že něco takového není na pořadu dne: „Ministerstvo pro místní rozvoj se do budoucna nebrání zavedení jiné alternativní formy zajištění, jako jsou garanční fond či bankovní záruka, ale tato varianta např. předpokládá, že by musel některý z bankovních domů tento produkt umět poskytnout, což v současné době není." Nekonečný příběh s přehazováním odpovědnosti za větší bezpečnost na trhu cestovních kanceláří tak bude s největší pravděpodobností pokračovat i příští rok. Turistům nezbývá než doufat, že se nenajde žádná krachující cestovka, která podváděla pojišťovnu při sjednávání smlouvy o pojištění úpadku. O tom, že zajištění ochrany spotřebitele by ale mělo vypadat úplně jinak, není potřeba polemizovat.

Ondřej Tůma
(autor je redaktorem internetového magazínu Peníze.cz)

Co nám k tématu ještě řekli…

Jan Papež (ACK ČR): „Ochrana spotřebitele je uskutečněna pouze a jedině v případě, že spotřebitel dostane vše. Pokud by tomu tak nebylo, neměl by zákon 159 žádný smysl, protože vše ostatní je řešeno občanským zákoníkem a je vymahatelné u soudu."

Jiří Cívka (Generali): „V médiích se objevují tvrzení, že zákon, který upravuje některé podmínky podnikání v cestovním ruchu, funguje 12 let v pořádku. S podobnými názory nelze souhlasit. Během uplynulých 12 let platnosti stávajícího zákona došlo minimálně k 12 úpadkům cestovních kanceláří, kdy jejich klienti dostali zpět pouze poměrnou část prostředků, které investovali do své dovolené, přestože pojišťovny postupovaly podle zákona a vyplatily plnou výši sjednaného pojistného plnění."

Kateřina Petříčková (AČCKA): „Pokud by všechny pojišťovny dodržovaly své zákonné povinnosti a důsledně plnily svou roli odborného garanta pojistné smlouvy pro případ úpadku, pak by se klienti cestovních kanceláří nedostávali do nesnází při krachu cestovní kanceláře. Naštěstí se jedná o problém nedostatečného plnění pouze u některých pojišťoven, nikoliv u všech, které mají na českém trhu licenci k pojišťování proti úpadku."

Eva Svobodová (Uniqa): „Je-li v pojistné smlouvě sjednána pojistná částka, představuje v praxi pojišťovnictví neprolomitelnou zásadu, na kterou jsou navázány zajistné smlouvy, zákonná tvorba rezerv atd. Pokud by pojišťovny byly nějak nuceny plnit nad rámec sjednaných pojistných částek, pak by celý systém zcela postrádal smysl."