Celosvětově přibývá lidí, pro které je jedním z motivů k cestování gastronomie. A Česko není výjimkou. I proto roste role všelijakých gastronomických průvodců. Podívejme se na klady a zápory několika hlavních projektů tohoto druhu, které u nás aktuálně fungují. Úmyslně přitom abstrahujeme od nadnárodních recenzních portálů typu TripAdvisor, Zomato apod., kde se scházejí uživatelská hodnocení a recenze.

Maurerův výběr

Slovní spojení „gastronomický průvodce“ mnohým automaticky asociuje film Křidýlko nebo stehýnko či známou publikaci společnosti Michelin. Do té se sice v posledních letech dostaly i některé české restaurace, dá se ovšem s úspěchem předpokládat, že většinový český zákazník se právě tímto průvodcem při svých cestách po Čechách a Moravě řídit nebude. Sá­hnout však může po české odpovědi na aktivity francouzského výrobce pneumatik, totiž po průvodci Maurerův výběr Grand Restaurant, jehož duchovním otcem a vydavatelem je známý Pavel Maurer. Do letošního, v pořadí již dvaadvacátého, vydání publikace bylo zařazeno 975 „nejlepších a nejzajímavějších“ podniků. O tom, který podnik je dobrý a zajímavý, přitom rozhoduje jediná osoba, totiž vydavatel průvodce (byť na základě doporučení hodnotitelů, resp. uživatelů průvodce). To je možné považovat za jedno ze slabších míst projektu – autokratické rozhodování nemusí na každého působit nejlépe. Na druhou stranu tím Pavel Maurer vkládá do projektu své jméno a svoji pověst.

Podle Maurera samotného je průvodce nezávislý. Je to dáno způsobem hodnocení – v aktuálním vydání průvodce posuzovalo kvality restaurací 1 620 hodnotitelů. Těmi jsou gastronomičtí nadšenci, nikoli však odborníci. Hodnotitelem se může stát prakticky kdokoli. Hodnocení podléhá jídlo, obsluha a interiér. Není třeba zastírat, že Grand Restaurant je komerční projekt. To se projevuje zejména v možnosti zviditelnění jednotlivých podniků formou inzerce, vlastní hodnocení by však mělo být opravdu nezávislé. Sem tam se sice na internetu vyrojí spekulace o tom, že pořadí na předních příčkách mohlo být ovlivněno komerční spoluprací toho kterého podniku s firmou MauMau, která průvodce vydává, ale obdobné debaty jsou zřejmě údělem podobných projektů. Nezávislost průvodce ostatně prochází auditem společnosti Herzmann, podle které je záměrná manipulace s výsledky hodnocení vyloučena.

Grand Restaurant vychází v podobě tištěné publikace, uživatelům je však k dispozici i ve formě bezplatné mobilní aplikace. Podniky je možné vyhledávat v mapě či ze seznamu, hledání je možné zúžit pomocí různých kritérií (např. podle druhu kuchyně). Je-li smyslem projektu poskytnout uživatelům prostřednictvím hodnocení vodítko pro výběr restaurací k návštěvě, lze za slabinu průvodce považovat skutečnost, že zdaleka ne u všech podniků je možné toto hodnocení najít. Zkuste si například na stránkách www.grandrestaurant.cz vyhledat restaurace v Jihlavě – vrátí se vám pět výsledků, ovšem pouze jedna z restaurací zařazených do výběru se může pochlubit hodnocením…
Na Facebooku sleduje projekt 16 000 lidí.

Gastromapa Lukáše Hejlíka

Novějším počinem z oblasti gastronomických průvodců je Gastromapa Lukáše Hejlíka, další projekt postavený na osobě svého zakladatele. Herec Lukáš Hejlík svoji gastromapu vymyslel jako svým způsobem vedlejší produkt svého hereckého „kočování“ po vlastech českých. Na internetu se svěřoval s dojmy z restaurací, kaváren, bister, barů a obchodů, které navštěvoval a s neustále rostoucí skupinou uživatelů se dělil o svá doporučení. A v této praxi pokračuje dodnes. V době uzávěrky tohoto vydání bylo na mapě zakresleno již 591 podniků. Autokratičnost je v tomto případě ještě vyšší než u Grand Restaurantu, podniky hodnotí výhradně Lukáš Hejlík. To s sebou nese riziko v podobě obtížnější aktualizace – v případě one-man-show se hůře reaguje na změny. Jak známo, kvalita restaurace je přímo úměrná kvalitě šéfa kuchyně. A vymění-li se šéfkuchař, rok staré hodnocení může být zcela mimo realitu. A není samozřejmě v silách jednoho člověka pravidelně navštěvovat veškeré hodnocené podniky a doporučení aktualizovat.

Přestože není na gastronomii odborníkem (ve smyslu vzdělání či vlastní praxe), jeho hodnocení a doporučení fungují – na základě tipů z Gastromapy lidé opravdu za jídlem a pitím vyrážejí. Důkazem mohou být četné příspěvky na facebookové stránce projektu, kterou sleduje 58 000 lidí. Gastromapa je výhradně on-line projektem, v papírové verzi byste ji hledali marně. V tomto ohledu je určitým mínusem projektu, že nemá mobilní aplikaci, ale pouze webové stránky, na kterých lze vyhledávat pouze podle geografického kritéria.

Ano, šéfe!

Jen stěží byste v českých podmínkách hledali kuchaře s takovou mediální popularitou, jakou oplývá Zdeněk Pohlreich. A nic na tom nemění ani jeho místy drsný slovník. Na rozdíl od řady dalších televizních kuchařů je Pohlreich nejen showman, ale hlavně fachman. Prostě umí. To je důvod až neskutečné popularity všech jeho (nejen televizních) projektů, z nichž na prvním místě stojí již legendární Ano, šéfe! Byť nejde o gastronomického průvodce v pravém slova smyslu, v jistých ohledech tak funguje. Samolepka s podobiznou holohlavého šéfa, která slouží jako určitý certifikát kvality, je pro spoustu lidí faktorem, na jehož základě se rozhodují pro návštěvu toho kterého podniku. Aby ale projekt televize Prima fungoval jako opravdový průvodce, musely by se Pohlreichem doporučované podniky shromáždit minimálně do přehledu, v kterém by mohli uživatelé smysluplně vyhledávat. Na oficiálních stránkách pořadu v tuto chvíli existuje pouze archiv jednotlivých dílů pořadu. Návštěvník se sice dočte názvy restaurací, které šéf s televizním štábem od roku 2009 navštívil, nezjistí ale, která návštěva skončila vylepením samolepky a která skřípotem zubů daného restauratéra. A co hůř, přehrát si mohou zájemci jen nejnovější epizody. U pořadů z dřívějších sezon je návštěvník stránek počastován upozorněním „Bohužel nám práva nedovolují vysílat následující epizody přes internet déle jak 60 dnů od prvního uveřejnění“. Částečným pomocníkem může být i stránka na Wikipedii, kde zájemci najdou přehled všech 89 dosud odvysílaných dílů pořadu. Marně byste hledali i mobilní aplikaci s přehledem navštívených podniků. Pořad má vlastní facebookový profil, který sleduje 305 000 uživatelů.

Není pochyb o tom, že v krátkodobém horizontu může podniku, který Pohlreich v televizi pochválil, podstatně stoupnout návštěvnost. Ale za rok už si možná jen málokdo bude pamatovat, že v místě, kam přijel, funguje restaurace doporučovaná kuchařskou celebritou… A i v tomto případě platí to, co u Gastromapy Lukáše Hejlíka – ani Pohlreichova doporučení nejsou aktualizována, takže tři roky stará samolepka na dveřích restaurace nemusí ani zdaleka vypovídat o tom, co se aktuálně v daném podniku odehrává. A naopak – podnik, který Pohlreich v pořadu strhá, bude o lepší image bojovat poměrně dlouho. Jak ale bylo uvedeno na začátku – Ano, šéfe! není gastronomickým průvodcem v pravém slova smyslu a takto je třeba k projektu přistupovat.

Czech Specials

Pevné místo mezi gastronomickými průvodci má projekt Czech Specials, společné to dílo agentury CzechTourism, Asociace kuchařů a cukrářů ČR a Asociace hotelů a restaurací ČR. Tento certifikační systém není jistě třeba pravidelnému čtenáři COT dlouze představovat. Připomeňme pouze, že smyslem projektu je podpořit tradiční českou gastronomii. Kredibilita Czech Spe­cials spočívá mimo jiné v tom, že se jedná o certifikační značku, která má zajistit, že právě v takto certifikované restauraci hosté dostanou tradiční české pokrmy v odpovídající kvalitě. Certifikát je udělován na tři roky, pak musí dojít k recertifikaci. Zárukou aktuálnosti certifikátu je také fakt, že změnu šéfkuchaře, pod jehož vedením byla restaurace certifikována, musí podnik hlásit Asociaci hotelů a restaurací ČR.

Czech Specials je především certifikačním projektem, nemá vlastní systém hodnocení. Tuto „nevýhodu“ kompenzuje propojení s recenzním systémem Zomato. U podniků zapojených do tohoto systému vidí uživatel průměrné hodnocení a po prokliku na Zomato si může přečíst i uživatelské recenze a další podrobnosti.

V době uzávěrky jsme na stránkách Czech Specials (www.czechspecials.cz) napočítali 411 certifikovaných restaurací. Uživatelé mezi nimi mohou vyhledávat geograficky (pomocí formuláře a mapy) či podle názvu. K dispozici mají i mobilní aplikaci. Sympatické je, že spolu s výsledky vyhledávání dostane uživatel zároveň i tipy na návštěvu turistických atraktivit v okolí. Na stránkách projektu jsou rovněž publikována avíza na gastronomické akce, recepty a další novinky z oblasti gastronomie. Facebooková komunita Czech Specials čítá 11 000 sledujících.

Foto: FTV Prima, -pmu-

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz