|
Slované nebyli prvním velkým etnikem, které se usadilo v české kotlině. Zhruba 800 let před nimi se území Čech a Moravy zalíbilo Keltům – mystickému pohanskému národu, který zde zanechal stopy nejen materiální, ale též odkazy duchovní. Koneckonců i historické jméno naší vlasti – Boiohaemum či Bohemia – je odvozeno od názvu keltského kmene Bójů. Odborníci etnologové již přišli s názorem, že každému z nás koluje v žilách, vedle té slovanské, i trochu keltské krve. Je to pravděpodobné. Možná, za pár desítek let, až se znalosti o tajemné době laténské rozrostou, zapomeneme na praotce Čecha a v učebnicích se objeví praotec Kelt.
V těchto souvislostech bychom mohli, s trochou nadsázky, za prapředka Východočechů považovat obyvatele oppida České Lhotice. Je to totiž jediná známá, pro Kelty tak typická, sídelní lokalita v této části republiky.
Celkový pohled na lokalitu oppida |
Keltské oppidum bylo vybudováno na široké ostrožně nad původně hluboce zaříznutým meandrem Chrudimky (dnes nad pravým břehem Křižanovické přehrady) nedaleko dnešních Nasavrk. Převážná část opevněné plochy leží v nadmořské výšce 450 metrů ve strategicky výhodné poloze s širokým rozhledem. Hlavní přístup do areálu je z východní strany, kde k centrální části o rozloze asi 20 hektarů přiléhá jedním valem opevněné předhradí o ploše 10 hektarů. Dohromady úctyhodná rozloha. Při vstupu do hlavní části hradiště je dosud zachované až trojnásobné hradební opevnění mezi dvěma příkopy, patrné v délce zhruba 500 metrů. Hradba prošla několika stavebními fázemi, tu poslední z 1. století př. n. l. charakterizovala kamenná zeď vestavěná mezi pravidelně rozmístěnými svislými kůly. Na jihovýchodní straně oppida výzkum odhalil klešťovitou bránu s rameny hradby vtaženými dovnitř. To bylo důmyslné zařízení – vytvořila se tím úzká ulička, kterou případní nepřátelé nemohli projít najednou ve větším počtu, ale jednotlivě v řadě za sebou. Pro obránce nahoře na hradbách snadnější práce.
Podél vnitřní strany hradby byly postaveny dřevěné obytné a hospodářské stavby všeho druhu, zkoumána byla řada ohnišť a studní. Na terase na západní straně se předpokládá kultovní okrsek a v zadní části centrální opevněné plochy stála jakási akropole, patrně sídlo „náčelníka“ či druida – keltského kněze. Během několika archeologických výzkumů se našly zlomky bronzových a železných předmětů, kuchyňské a stolní keramiky točené na kruhu nebo kamenné žernovy pocházející z dílen pod Kunětickou horou, z jejíchž svahů byla získávána surovina k jejich výrobě. Na základě těchto nálezů a jejich tehdejší distribuce vyšla najevo zajímavá skutečnost: zdejší obyvatelé byli v intenzivním kontaktu s oppidem Staré Hradisko v Drahanské vrchovině (Olomoucký kraj). Na základě doložených směnných aktivit mezi oběma objekty se uvažuje o tom, že oppidum v Českých Lhoticích kontrolovalo jednu z odboček z jantarové stezky, v jejíž blízkosti stálo Staré Hradisko. Nález zkamenělé ježovky a úlomky jantaru z východočeského hradiště tuto teorii jen potvrzují. Českolhotické hradiště nezaniklo násilně, ale bylo po polovině posledního století před Kristem pokojně opuštěno.
O tom, že jsou lidé Pardubického kraje na své jediné keltské „město“ pyšní, svědčí i vybudování zajímavé expozice Po stopách Keltů na zámku v Nasavrkách. Prohlédnout si můžete ukázky staveb, železářských pecí, rekonstrukce hrobů nebo model zdejšího oppida. U zámku začíná i netradičně pojatá Keltská stezka – naučná trasa po okolí předkřesťanské památky měří asi 9 kilometrů a obsahuje 12 informačních panelů, které jsou zaměřeny nejen na keltskou tematiku. Celý projekt vznikl díky aktivitám občanského sdružení Boii, které propaguje památky i duchovní život keltské civilizace. Keltové na Chrudimsku zkrátka frčí!
Text: Jan Pomykal
Foto: úappsč