V České kotlině se po staletí zahnízdil princip jánošíkovství (úspěšným brát a těm druhým dávat), když taktně pomlčíme o klientelismu a osobní zainteresovanosti všeho druhu. Když něco funguje, natož prosperuje, nezaslouží to jiné pozornosti než berňáku. Je přece věcí slepice snášející zlatá vejce, aby si obstarávala zob i kurník – my jí pomůžeme leda od těch vajec. A tak zatímco v mnohých zemích se cestovní ruch těšil tučnému rozpočtu a velké pozornosti, u nás to byla celá léta spíše Popelka. Kdeže ministerstvo! V nejlepších letech jen jedna tu více tu méně opomíjená sekce s okleštěnými možnostmi. A ledva se ukázaly jisté přísliby věna od evropského prince, nastalo další porcování.
Pozornost se upřela ke věnu – fondům se dostalo zasloužené cti a hejna nápadníků – a cestovní ruch se na ministerstvu pro místní rozvoj scvrknul do pár odděleníček – co pár: do jednoho odbůrku a několika referentů. Zato se propagaci České republiky hodlají vehementněji věnovat i na ministerstvu zahraničních věcí a stále stejně pevnou laťku drží i MPO. Letos doputovaly poměrně velmi slušné příděly do krajů, neboť si to evropský dárce vynutil. Jak logické a správné – vždyť jejich rozvoj mají tyto peníze zajistit! Jenže kraje to samy často dělat neumějí a ani někdy nemohou. On totiž se ten mrška turismus jaksi nezajímá o administrativní hranice a jede si podle zcela jiné mapy.
Ne že by cestovní ruch potřeboval hejna úředníků, kteří by v rámci dokazování svého raison d’etre a dodržování Parkinsonových zákonů chrlili směrnice a formuláře pro formuláře jako na rotačce. Bůh ví, že bruselští šampioni nadělali v tomto směru škody dost a ještě tomu určitě není konce. Přesto – nebo právě proto – potřebuje takové multioborové odvětví, jakým cestovní ruch je, jasnou a pevnou záštitu. Tam, kde všechno souvisí se vším a kde se promítne vše od napadlých (nebo nenapadlých) sněhových vloček přes politická kýchnutí po sportovní událost na druhém konci světa, musí být někdo s jasnou vizí, citlivými radary a dostatečně neprůstřelným deštníkem, aby dokázal uchránit podnikatele před sprškami kontraproduktivních zásahů přijímaných v souvisejících oblastech třeba i bona fide. A když už cestovní ruch nemá vlastní ministerstvo, měl by být na tom „svém“ (ať už je to MMR, MPO nebo kde jinde) vlajkovou lodí, a ne otloukánkem „racionalizačně“ rozpuštěným na úrovně bez pravomocí. Potřebuje relativně málo, ale velkých lidí. V čele výborného managera s osobností dostatečně silnou na to, aby kolem sebe soustředil kvalifikované, v dobrém slova smyslu chytré lidi, kteří by se navíc nebáli prosazovat méně líbivá (neřku–li pro různé kasy a kapsy nepřínosná) řešení, a zároveň tak dobré diplomaty, aby je dokázali prosadit. Rozumět oboru nemusí. Takové si může k sobě opatřit – a o zažrané fandy není v cestovním ruchu tak úplná nouze. Jen je musí mezi uchazeči s jinými zájmy umět vybrat.
Za poslední léta se po celé zemi vyrojily destinační managementy a projekty + prospekty docela nápadité – ale i takové, které jaksi nemohou mít šanci. A kolikrát ne proto, že by byly samy o sobě tak špatné, ale turisty prostě nezajímá, kudy procházejí administrativní hranice – a ty jako na just často rozřezávají zajímavé regiony. Tak se nápady i prostředky omezují na lokálně patriotický píseček a tam, kde by spojením mohlo vzniknout něco mimořádně pozoruhodného, se na křídovém papíře zhusta prezentují houfy izolovaných nabídek, jakých je na trhu třináct do tuctu. Pravda, jsou vzácná místa, kde se dokážou domluvit, ale jde to ztuha nejen kvůli možným historickým animozitám, ale taky proto, že nápady překračující kraje většinou vyžadují nadhled – a ten se dá získat přece jen nejlépe shora. A právě to je nezastupitelným úkolem ministerstva a jím řízených organizací typu CzechTourism. Dát jasnou vizi, čeho kde chceme dosáhnout: zda zaplavit miliony baťůžkářů turistické klenoty – nebo jít raději „skandinávskou“cestou = méně zatěžovat území a připravit podmínky pro turisty s velkým T, kteří více utratí, nic nezdevastují, a ještě zvýší prestiž země. Obojí najednou do stejného místa jaksi nelze. A dosáhnout něčeho mávnutím kouzelného proutku tuplem ne. To chce tvrdou přípravu a vydržet zaváděcí čas. Vymezit, co je k dosažení cíle potřeba, a dát zelenou cíleným investicím včetně do propagace. Což neznamená milostivý pokyn ani za miliardy zpracované studie, které by šlo pořídit s využitím know how profesních organizací podstatně výhodněji, ale především upravit dotační podmínky čerpání fondů EU tak, aby na ně praxe dosáhla a aby polovina dotací nepadla na zaplacení papírové vojny s čerpáním spojené. K tomu nám dopomáhej ministr!
–ledva–
Foto: –pmu–