Jihočeské nivy a kopečky jsou ve většině materiálů charakterizovány jako poklidné, zadumané, dosti placaté (je tam hodně vodních ploch), případně romantické, nahuštěné památkami městskými i lidovými, starobylostí, tradicemi a všelijak podobně. Skoro by se zdálo, že uprostřed té bezbřehé poklidnosti chcípl pes a největším vzrušením, které si tam člověk může dopřát, je sedět nad splávkem a dumat, jestli zabere candát nebo okoun. Což je pochopitelně omyl a marketingové mínus. V jižních Čechách si užijete pohybu a vzrůša co hrdlo ráčí, jen to vzít za správný konec.
Začneme u vody, té je tam nejvíc
Nechme teď stranou rybníky a podívejme se na řeky. Pokud někdo v Čechách přičichl k vodáctví, zcela zaručeně zavítal na Lužnici, Vltavu, případně Nežárku.
Ve středních a někdy i horních tocích vypadají většinou nevinně, ale zdání klame. Stačí, aby zapršelo, voda stoupla o půl metru, a pojedete-li Lužnici ze Suchdola, nebudete se stačit divit. Vrbičky se stanou tak přítulnými, že ztratíte přehled o tom, kudy řeka teče. A když vám to bude málo, můžete se na Rozvodí rozhodnout pro Starou řeku. Meandry, houštiny, spleti kmenů, džungle džungloucí. Neustále něco podjíždíte, přes cosi přetaháváte lodi, brodíte se a opět nasedáte, aby vás to na nějakém skrytém kmeni poťouchle vyklopilo. Když už toho máte dost, objeví se před vámi široširý Rožmberk. Zcela mimo sebe se doploužíte do Veselí nad Lužnicí a vyklopíte do sebe nebývalé množství škopků s pivem. Dehydratace je totiž potvora.
Nebo taková Vltava. Horní tok z Lenory je romantický, ale nesmíte se na tu krásu kolem příliš zakoukat, jinak skončíte po pár metrech v roští, případně špicí ve břehu. Jediná potíž tkví v Lipně, které buď za půldruhého dne přepádlujete nebo necháte lodě převézt autem. Zato plavba z Vyššího Brodu, to je zážitek! Většinou to teče a háček (to je ten, co sedí vepředu) máčí pádlo ve vodě jen z toho důvodu, aby se nerozeschlo. Peřeje střídají tišiny, semtam se vyskytne provalený jez nebo nějaká ta šlajsna (tedy propust, určená původně pro voraře). To je pak dobré nechat bagáž na břehu, sjet si ji několikrát, a pokud možno pokaždé jinak – pod jiným úhlem, pozadu, bokem…
Sjíždění, přetahování nebo obnášení jezů je takříkajíc společenskou záležitostí. Snad největší koncentrace obtížně sjízdných splavů je v Českém Krumlově, proto se můžete rozhodnout, že lodě přetáhnete tzv. Myší dírou pod hradem, čímž si ušetříte jeden meandr. No, a při té příležitosti je velmi dobré podívat se do města. S hanbou přiznávám, že několik let jsem znal Krumlov jen z vody. Když jsem jej pak poznal ze souše, nevycházel jsem z překvapení.
Pokud vaši klienti zatouží po podobných povyraženích, není nic jednoduššího, než se domluvit s některou z půjčoven vodáckého vybavení, které většinou zajišťují také transport lodí po souši.
Na kole je placka výhodou
Poznávat jižní Čechy po vodě má své kouzlo, ale připusťme si, že se dostanete jen tam, kudy teče řeka. Na kole je to svobodnější, rychlejší a nehrozí vám ani příliš velké nebezpečí, že se utopíte.
Na kole se po jižních Čechách jezdí skvěle skoro všude, ale snad nejlépe kolem Třeboně. Jednak je to krajina příjemně plochá a přitom nádherně členitá, druhak je tam spousta zajímavých cílů – například Schwarzenberská hrobka, malebné třeboňské náměstí, zámek a jeho zahrady nebo pivovar Regent. Když budete hodně zvídaví, najdete i místo, kde se Zlatá stoka mimoúrovňově kříží s jiným kanálem. A prosím, o tomhle technickém skvostu průvodci zarytě mlčí!
Největší dobrodružství vás čeká, vydáte-li se mimo značené cyklostezky ve snaze objet co nejvíce rybníků. Ne vždycky totiž po jejich hrázích vedou cesty, a tak si zhusta užijete cyklokrosu.
Pro ty, kteří ohrnují nos nad nížinnou cykloturistikou, vymyslela cestovní kancelář Jihotrans vynikající podpůrný prostředek, jménem Cyklotrans. Je to pravidelný dopravní systém určený pro přepravu cestujících a jízdních kol po kopcích od Šumavy přes Lipensko a Novohradské hory až po Třeboňsko. Znáte to dilema, když přijedete někam s bicykly na zahrádce auta a musíte vymýšlet různá harakiri, abyste se okruhem vrátili zase zpět? Tak to v našem případě odpadá. Naložíte se i s kolem do cyklobusu, který vás vysadí v místě A, odtud šlapete do pedálů sedmero horami a sedmero dolinami do bodu B, kde opět nasednete do cyklobusu a ten vás doveze do civilizace. Cyklobusy jezdí z Českých Budějovic většinou od června do září o sobotách, nedělích a svátcích. Loni měly pět linek a za kolo se bez ohledu na vzdálenost platilo 5 korun českých.
Další lákadla
Existuje mnoho způsobů, jak exploatovat neznámé končiny. Řekl bych dokonce, že změna způsobu poznávání v jistém slova smyslu způsobí, že i krajiny předtím poznané jinak, se stávají novými. Jižní Čechy poznané na kole budou zajisté o dost jiné než jižní Čechy, které projedete na koni. Například po Českokrumlovsku se můžete prohánět v sedle nebo se nechat vozit bryčkou. A když vás to omrzí, možná zatoužíte podívat se na táž místa z výšky. Pro tento účel se nejlépe hodí balon. Neřve, pohybuje se pomalu, máte čas zaostřit jak dalekohled, tak fotoaparát nebo kameru.
A když pak napadne sníh, je to zase jiná krajina. Nemá smysl povídat o tom, jaký je to požitek sjíždět oblé šumavské kopce na běžkách, jak vám sníh krásně křupe pod lyžemi, máte lehce zmrzlé ruce a nos a těšíte se, že si za tři kilometry v Horské Kvildě dáte horký čaj s rumem – to zná skoro každý. Ale v šumavském podhůří se vyskytují například chovné stanice tažných psů, které provozují jako doplňkovou činnost vyjížďky na saních se psím spřežením. Z vlastní bohaté zkušenosti vím, jaký to je zážitek, zvlášť když se na nějaké přehlednější pláni uspořádají improvizované závody. To se pak člověk cítí jako účastník transaljašských dálkových jízd.
Nebo jiná věc: už jste se někdy vydali na bruslařský výlet? Ve Skandinávii je to velmi rozšířená kratochvíle. U nás se většinou bruslí na nějakém zamrzlém plácku dvacet krát dvacet metrů a pořád dokola. To si člověk připadá jako vůl zapřažený do žentouru. Co takhle sbalit si do batůžku termosku, nějaké to zásobní oblečení, něco na zub, dlouhou šňůru a vydat se po zamrzlém Lipně z jednoho konce na druhý? A nebo – když je mráz opravdu pilný, sbruslit nějakou obzvlášť dobře zamrzlou řeku? Ta šňůra, co jste si vzali do batůžku, v něm samozřejmě nesmí zůstat, na tu se ve zhruba desetimetrových odstupech navážete pro případ, že by to někde náhodou ruplo. V každém případě to chce mít s sebou zkušeného sportovního průvodce, zvláště pak, pokud se na takovou vyjížďku nevypravujete sami, ale posíláte na ni své klienty.
„A nalil si něco do otvoru v hlavě“
Jedna strašně stará pravda říká, že největší umění při zacházení s lidmi je vyhmátnout tu správnou motivaci. Zmiňte se před proutníkem o oblých tvarech a ňadrech dmoucích a utáhnete ho na vařené nudli. Pohovořte s milovníkem vína o jemnůstkách ve výrobě Portského a uvidíte, jak začne kanit. Pro jiné je podobným magnetem všechno, co se týká piva – od pivních tácků a etiket přes strhující rytmus rachotu pivních trubek, lesk varných nádob a charakteristické tvary pivovarských komínů až po ponoření nosu do husté pěny.
Zmínil jsem se o pivovaru Regent. Není samozřejmě v jižních Čechách jediný. Jen v Českých Budějovicích jsou dva – Budějovický měšťanský a Budvar, pak je tu krumlovský Eggenberg, protivínský Platan, strakonický Nektar, pivovarský dvůr Lipan v Týně nad Vltavou nebo pivovarský dvůr Zvíkov v Záhoří u Písku. Když je navzájem vhodně propojíte, dostanete slušnou síť pivních stezek. A přidáte-li k tomu svéráznou jihočeskou gastronomii, máte turistický produkt jako víno.
Eh, to bylo něco z jižních Čech. Jenom krapet, takový vzoreček. Nebyla řeč o spoustě dalších zajímavých věcí, které se s tímto regionem pojí – o jihočeských kaprech, jihočeském mléce, Jihočeských listech, Jihočeské energetice, Jihočeských matkách… Snad někdy příště.
Text a foto Dean Valášek