Činnost poolu pojišťoven, které pojišťují cestovníkanceláře proti úpadku, skončí na Silvestra roku 2003 posledním úderemohlašujícím půlnoc. Toto pojištění je přitom podle zákona 159/1999 Sb.základním požadavkem k tomu, aby byla koncese cestovní kanceláře platná.
V celé nahotě se tak ukazuje, na jak pochybných základech jepodstata zmíněného zákona postavena. Prostřednictvím zákona přikázal státcestovním kancelářím, že musí být pojištěny, a zároveň se naivnědomníval, že pojišťovny automaticky a celé šťastné vyplodí příslušnýprodukt. Zkrátka a dobře, že všechno půjde jako na drátkách. Jenže pojišťovnyjsou také podnikatelský subjekt a jako takový se mohou rozhodnout, za jakýchpodmínek do určitého byznysu půjdou a zdali vůbec. A jestliže se jimpodnikatelský záměr, který pro ně vymyslel stát, nelíbí, mohou jej odmítnoutstejně tak, jako cestovní kanceláře mohou odmítnout požadavek státu, abypořádaly zájezdy do Chorvatska na žebřiňácích.
Samotná existence poolu, založená na výjimce, udělené jakýmsi Úřadem,není systémové řešení. Ve svém důsledku s sebou nese riziko, že letospojištěné cestovní kanceláře příští rok pojištěné nebudou, ergokladívko, žádný majitel cestovní kanceláře si nemůže být jist, jestlibude příští rok podnikat. A podnikat v takovém prostředí, kde je důležitátradice, dobré jméno a x let praxe v oboru s horizontem jednoho roku zaručenéexistence, je neúnosné. Na tom nic nemění ani možnost, že by na trh případněvstoupila další pojišťovna, která by poolu dělala protiváhu. Šly sice nějakéřeči o jistém pojišťovacím ústavu, o kterém jsme se v prosincovém číslev této souvislosti již zmiňovali, ale když jsme se od něho chtěli jakoredakce odborného média dozvědět nějaké – byť jen základní –informace, úroveň jeho komunikace byla tak strašlivá, že jej postavila dorole toho nejtajemnějšího hradu v Karpatech. Jestliže tímto způsobem jednái se svými klienty, nemůže nikoho pojistit.
Stát si to spískal, tak ať se stará, řeknete si. Dobrá, v tom případětu máme dvě možnosti. Buďto to pro něj bude priorita, nebo ne. O prioritáchtohoto státu ve vztahu k cestovnímu ruchu víme své, ale dejme tomu, že těchněkolik tisíc pracovních míst mu za to bude stát a něco podnikne. Nejlacinějšícestou se jeví to, že by stát přiměl Úřad pro ochranu hospodářské soutěžezměnit jeho stanovisko vůči poolu. Ta možnost je mizivá a krom toho bypodporovala ono nesystémové řešení. Druhou, poctivější cestou, jenovelizace zatrachtilého zákona 159/1999 Sb.
Jde hlavně o to, aby novela umožnila ještě jiné způsoby ručení,než je pojištění nebo jejich kombinaci. V této souvislosti se mluví o třechalternativách, jimiž jsou pojištění, bankovní garance a garanční fond. Přizmínce o garančním fondu se každý, kdo ví, o co jde, uchechtne. Bankovnízáruka? Je to možnost, ale těžkopádná, drahá a nevýkonná. Žádnábanka v případě pojistné události nedopraví vaše klienty domů. A nežuvolní peníze, mohou být někteří vaši klienti dávno po smrti. (Také bystálo za to předem zjistit, jestli budou banky ochotny záruky poskytovat.) Kpředcházejícím alternativám by se mohla přidat ještě třeba možnost ručenímajetkem. Ten pool měl přece jen svůj půvab: dotyčné pojišťovny tu byly,fungovaly a nikdo nemusel nic nového zakládat.
Je tu ještě jiná okolnost, která novelizaci zákona nezdobí. Našizákonodárci si budou zcela logicky myslet, že bude stačit, když zplodí něco,co začne platit od 1. ledna 2004. Což je samozřejmě omyl, protože ze samotnépovahy práce cestovních kanceláří, které katalogy na příští sezonusestavují už předcházející léto (a tou dobou už musí mít jasno, jak tos nimi po legislativní a finanční stránce bude), vyplývá, že novela musívstoupit v platnost nejpozději koncem června. To znamená, že na všechno zbývápouhých šest měsíců, což je pro český legislativní systémneskousnutelná lhůta.
A konečně když si řekneme, že jestliže si to stát spískal, ať si totaké vyřeší, může se nám také stát, že se v novele objeví podobná zvěrstva,jako byly požadavky na vzdělání majitelů cestovních kanceláří aagentur, díry a nedomyšlenosti – zkrátka že to bude obdoba stopadesátdevítky.Takže pokud nechceme, aby se z novely stal jen podklad pro další novelu, musímese vrátit zpět do roku 1999, říci jasně, co je a co není pro cestovníkanceláře přijatelné, diskutovat, hlídat jednotlivé verze a předvídat,jaký zakopaný pes se může v jednotlivých paragrafech skrývat.Nezastupitelnou roli v tom budou mít asociace a Podvýbor pro cestovní ruch.
Předcházející dva odstavce pojednávaly o nejsprávnějším, aletaké nejobtížnějším řešení. Nedělám si iluze o tom, že po něm státsáhne jako po prvním. Ale musíme se pokusit jej k tomu dotlačit. Když se námto povede, čeká nás v outgoingu pracná sezona. Když se nám to nepovede, čekánás nejistá sezona.
Dean Valášek