Jedno město, dvě zkušenosti

Guangzhou, známé jako Kanton, se má podle plánů v příštích deseti letech stát největším městem na světě. Dynamický boom, sousedství nových památek UNESCO, žijící buddhismus, vyhlášená gastronomie i západní „atrakce" dělají z jihočínské metropole nový cestovatelský hot spot.

Tavicí kotel čínského jihu

Podle legendy založilo Kanton pět nesmrtelných, kteří přijeli z nebe na kozách, aby zachránili obyvatele před hladověním. Dnešní Kanton postupně polyká okolní prefektury, aby naplnil idealistické plány čínské komunistické strany vybudovat největší město na světě do pěti let s počtem obyvatel 50 milionů obyvatel a v horizontu dekády až 100 milionovou megapoli spojením celkem 9 provincií.

Stoupat po žebříčku materiálních hodnot nebo meditovat podle Gautamy Buddhy v Chrámu šesti banyánových stromů?

Prožít na vlastní kůži realitu z oblasti sci-fi je komplikovaně překotný cestovatelský zážitek. Kanton vás vtáhne, ponoří a zaplaví protiklady. Při představě se vám vybaví dva obrazy. Ekonomický boom a materiální technizace, která mění tvář města a převrací tradiční hodnoty stejně jako nový životní styl mladých Číňanů následující západní vzor. Kam se žene město transcendentních Buddhů a karmanu, jehož cílem není stoupat v žebříčku hodnot, ale odpoutat se ze vší žádostivosti a „vyvanout" do nirvány?

Kantonském muzeu lidového umění uvidíte, jak vzniká mistrovská ruční kaligrafie

Zažíhá tenhle starodávný kotel nejstarší civilizace stále žijící buddhistická tradice, nebo už jen západní žádostivá žízeň? Nebo je to snad bizarní alchymie čínské medicíny? A co výživa pověstné kantonské kuchyně, pro Čínu tak důležitá, jako je třeba pro Francii bageta?

Co je kantonský „landmark"?

Možná je to jeho emblematický Chrám šesti banyánových stromů, slavný buddhistický chrám s 57 metrovou osmiúhelníkovou pagodou, která byla postavena před pozdější rekonstrukcí už roku 537? Chrám klidného usebrání s drahocennou Buddhovou svatyní, pod kterou byly uloženy ostatky Buddhy převezené z Indie a který dodnes slouží k uchování důležitých buddhistických spisů. Za pár juanů zakoupíte před chrámem vonné tyčinky a s pokorou vstoupíte do svatyně nebeských strážců a vyslovíte svá nejtajnější přání třeba o zdraví, štěstí a lásce.

Strážní věžové domy v Kaiping splynuly s vesnickou strukturou

Jedna ze strážních věží ve vesnici MaJinglong

Novodobá dominanta, televizní věž na břehu Perlové řeky, která se svou výškou 609,6 metru je momentálně nejvyšší věží na světě, neukládá sice žádný vzácný duchovní odkaz, ale zatímco bliká magickými neony, šíří informace rychle a neviditelně a ještě vás vyveze na vyhlídkovou plošinu do výšky 454 metrů, odkud můžete, nebo spíš nemůžete pozorovat město, které je věčně zahalené šedými mračny. Nadto se svezete ve stejnévýšce na nejvyšším ruském kole na světě v kabinkách, které vypadají jako křišťálové koule. Při nedostatku adrenalinu si případně můžete skočit ze stejné výšky padákem nebo si ve zdejší otočné restauraci nechat prohnat hlavu počítačovými hrami.

Bizarní nákupy aneb o čem je Kanton také

Zasvěcení do dávné čínské reality můžete začít na trhu Qingping (Čching-pching), který je údajně největším a nejslavnějším medicinálním trhem v celé Číně. Uvidíte tu, jakou pozornost věnují Číňané zdraví a léčebným praktikám. Ty vycházejí z taoistické představy o lidském těle, podle níž je zdraví nezbytným předpokladem k dosažení výsostných duchovních stavů. I když v překladu název trhu znamená „poklidný trh", při prohlížení nepřeberného množství sušené „havěti" vás spíš zaplaví zneklidňující pocit. Trh se stal známým díky obchodům se živými zvířaty a jejich částmi, nezbytnými pro tradiční medicínu.

Na medicinálním trhu Qingping nakoupíte i byliny pro nápoj nesmrtelnosti

Kantonskou kuchyni považuje i zbytek Číny za poněkud bizarní a exotickou

Až do konce 90. let, kdy zasáhla vláda, se tu daly koupit opice, psi,kočky a ohrožené druhy exotických zvířat. I dnes je však procházka po rozsáhlém území se stánky, kamennými obchody a dokonce i obchodním domem napěchovaným sušenými houbami, brouky a červy všeho druhu, nezapomenutelným vzrušujícím zážitkem. V ulicích, které lemují desítky obchodů plné exotických bylin a sušených živočichů si prohlédnete třeba stánky specializované na sušené netopýry, gekony napíchnuté na špejli, dárkově balené rybí měchýře či jelení pohlaví. S chatrnou evropskou vědomostí o zázračných účincích tu může člověk alespoň výhodně nakoupit kvalitní ženšen, goji – sušené ovoce s nevyšším obsahem vitaminu C na světě či set kouzelných bylin a sušených příšer pro přípravu nápoje nesmrtelnosti.

První Evropan v Říši středu

Nejživějším buddhistickým chrámem v Kantonu je klášter Hualin, založený roku 526. Byl jednou z mnoha svatyní, které navštívil sám duchovní otec zenového buddhismu Bódhidarma. Jak se na bohatou Říši středu sluší, je plná zlata a nádhery a hlavní síň zdobí impozantní přehlídka pěti stovek soch „arhatů", šiřitelů buddhismu a bytostí osvobozených z cyklu znovuzrození. Mezi nimi najdete muže s kloboukem se širokou krempou – údajné zpodobnění Marca Pola. Do historie místního života vás však víc zasvětí rozsáhlý areál rezidence rodiny Chen (Čchen) s konfuciánskou akademií, síní předků a Kantonským muzeem lidového umění v jednom. V několika budovách jsou k vidění typická zdejší tradiční umělecká řemesla – kaligrafie, hedvábná výšivka, řezba ze slonoviny, dřeva či laku, porcelán i keramika. Za pozornost však stojí i samotná architektura v pestrobarevném jihočínském stylu s fasádou bohatě zdobenou postavami z čínské mytologie, fantaskními motivy i postavami z čínských oper.

Jak rafinovaně nakrmit všechny?

Ať už projíždíte některou z osmiproudých dálnic, kterou lemují šedivá ghetta štíhlých mrakodrapů, nebo se vydáte do podzemního mraveniště dokonale naleštěného metra, musíte přijmout civilizační fakt prostředí, jehož dynamiku určuje nový blahobyt. Bují ve všech sférách a zdejší společnost, která ještě nedávno měla k dispozici jen misku rýže na den, zbohatla natolik, že konzumuje všeho nadmíru. Dobře situovaný Číňan už rýži, která tu je s nadsázkou ponechána chudým, považuje za přežitek. Kantonská kuchyně je neobyčejně bohatá i ve srovnání s ostatními čínskými regiony, kde se také často považuje za poněkud podivnou a exotickou. Až vám uprostřed kulatého stolu přistanou kotlíky, z kterých trčí kuřecí pařáty, žabí stehýnka, obalované vepřové kosti či kousky krokodýla, pochopíte, proč se o obyvatelích Kantonu žertem říká, že snědí vše co létá, kromě letadla a vše, co má čtyři nohy, kromě stolu. Zdejší jídlo je silnou stránkou destinace. Surovin, ze kterých se zde vaří, je nepřeberné množství: typické je velké množství čerstvé a křehké zeleniny, takže jídlo spíš kolem masa jen „proběhne" a zelenina i maso si díky krátké a jednoduché přípravě zachovávají své původní chutě. Pravá kantonská kuchyně je nejen lehká, snadno stravitelná, ale díky opravdu střízlivému používání koření také téměř nikoho neurazí. Oblíbenou specialitou jsou dim-sum, napařované sladké i slané taštičky. Mezi ingrediencemi ve slaných pokrmech často najdete sladké kousky ovoce – třeba obalovaný ananas či sušené třešně, protože mezi oblíbené tu patří typická sladkokyselá chuť. Základní surovinu tvoří kuře pečené, smažené či obalované v nejrůznějších těstíčkách, kachna či vepřové, mořské ryby, houby a sladké brambory. Zdejší rituál kulatého stolu, kde všichni ochutnávají všechno, má jedno úskalí. Vaše schopnost hbitě ovládat hůlky ovlivní, nakolik se nasytíte. Takže si kupte sáček oříšků a trénujte!

Paláce zapomenuté v džungli

Výlet do 140 km vzdálené oblasti Kaiping (Kchaj-pching) za tzv. diaolou (tiao-lou) vám naskytne pro změnu příklad vzrušujícího průniku dvou kultur. Když se uprostřed čínské vesnice ocitnete tváří v tvář zvláštně bizarnímu výstavnímu paláci, který nezapře dominantní vliv portugalské či holandské koloniální architektury, přepadne vás možná pocit konce jedné civilizace. Zvláštní stavební tradice vícepodlažních věží, která vznikla už v období dynastie Qing (Čching) jako reakce na loupeživé nájezdy, zažila největší rozkvět na konci 19. a začátku 20. století.

Věžové domy a strážní věže chránily oblast Kaping před bandity a lapky

Nevěsta v čínském tradičním oděvu je na ostrově Shamian k potkání zřídka

Věžové domy, dnes vrostlé do bujné tropické vegetace, sloužily nejen jako ochrana proti nájezdům banditů, ale také jako rezidenční příbytky, které si tu začali stavět bohatí čínští emigranti ze zámoří – Spojených států, Kanady, Mexika či Austrálie. V celé oblasti najdete více než 1 800 architektonicky cenných staveb, které byly díky výjimečné fúzi čínské a západní architektury v roce 2007 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Vizuální zážitek je unikátní. Nejzachovalejší a nejpůsobivější bohatě dekorované vily najdete ve vesnici Zili, kde si prohlédnete i několik domů s originálním dochovaným nábytkem a vybavenímzámožné čínské rodiny. Nejvíce ceněné a také nejpůsobivější budovy v jakémsi orientálně byzantsko-rokokovém stylu se nacházejí ve vesnici MaJianglong na východním břehu řeky Tanjang.

Svatební ostrov

Procházkou po ostrově Shamian, jenž je s pevninou v jižní části Kantonu spojen několika mosty, můžete pro změnu zažít osvěžující evropskou atmosféru, která v kontrastu přetíženou urbanizací zbytku města působí jako vzdušná zelená oáza. Pyšní se řadou okouzlujících domů postavených v koloniálním stylu, který zažil největší rozkvět po druhé opiové válce po porážce Číňanů v roce 1860, kdy byl pronajat Francouzům a Britům. Zanedlouho pak na ostrově vyrostlo mnoho vil, vilek, bank a kostelů v evropském duchu, a protože byl Číňanům vstup na ostrov po dlouhou dobu přísně zakázán, převládal tu také výlučně evropský způsob života. Ten kromě dominanty ostrova – katolického kostela Panny Marie Lurdské – dnes dokládá také novodobá svatební móda podle západního vzoru. Zejména o víkendech tu v ulicích uvidíte celé týmy profesionálních fotografů, kteří tu snímají módní fotografie skutečných novomanželských párů v nákladných róbách světových návrhářů, o kterých se evropským nevěstám může jenom snít.

Text a foto: Štěpánka Strouhalová