Jan Herget: Legislativně i organizačně jsme připraveni na změny

Foto: Ivana Vejvodová / CzechTourism Jan Herget, ředitel agentury CzechTourism Foto: Ivana Vejvodová / CzechTourism

S ředitelem agentury CzechTourism jsme v následujícím exkluzivním interview hovořili o očekávaném vývoji cestovního ruchu v Česku i o tom, jak se v důsledku koronavirové krize proměnila činnost národní turistické centrály. Ukazuje se, že krize může být příležitostí začít k některým věcem přistupovat jinak. Jako červená nit se naším rozhovorem vinula myšlenka digitalizace. Dotkli jsme se ale třeba i ožehavé otázky kofinancování kampaní či systému destinačního managementu.

Jak očekáváte, že se bude vyvíjet cestovní ruch v letošním roce? Je pravděpodobné, že se cestování (minimálně v rámci Evropy) uvolní natolik, aby bylo možno hovořit o incomingu, nebo bude i letošní rok ve znamení domácího turismu?

Já se snažím být optimista, takže věřím, že to bude trochu lepší než v loňském roce. Samozřejmě naše původní představa, že kolem Velikonoc se otevřou hranice, teď vzala zasvé, ale pořád máme optimistickou variantu, že někdy v květnu nebo červnu by se mohly otevřít hranice minimálně s okolními zeměmi, takže počítám s tím, že kromě domácího cestovního ruchu, který samozřejmě bude ten, který rozjede a přes léto asi zachrání cestovní ruch v Čechách, se budeme moci spolehnout i na turisty z Německa, Rakouska, Polska. V loňském roce se to ukázalo, a já si myslím, že tam je předpoklad, že i turisté ze zemí jako Maďarsko, Holandsko nebo Ukrajina k nám opět přijedou. Ti, kteří budou moct přijet autem, se u nás minimálně přes léto zase ukážou. Ti, kteří by měli přiletět, pokud se povede proočkovat alespoň Evropu, s velkou pravděpodobností dorazí někdy na podzim. Ale to je samozřejmě velmi optimistický odhad – kromě očkování bude záležet také na tom, jestli dokážeme najít nějaká společná pravidla typu globálního covid pasu, ať už by měl být od IATA, nebo jestli Evropská komise vymyslí nějaká jednotná pravidla. Jde o to, abychom sjednotili pravidla pro očkování a testování minimálně v rámci Evropské unie tak, aby bylo cestování bezpečné.  

Když už hovoříme o incomingu, nedá mi to nezmínit síť vašich zahraničních zastoupení, která byla vždy pýchou agentury. Není pro vás v současnosti spíše koulí na noze? Co aktuálně dělají vaši zástupci v zahraničí? Laik by si mohl myslet, že „zalehli na matrace“ a vyhlížejí konec pandemie…

To bylo jedním z velkých témat. V loňském roce, když se cestovní ruch zastavil, jsme využili jejich síly na to, že nám začali pomáhat s webem, tedy připravili jsme novou verzi webu s novou grafikou i novým obsahem. A letos, jelikož počítáme, že v květnu nebo červnu se cestovní ruch rozjede, ti, kterých se to týká, už nyní pracují na kampaních, press tripech či sociálních sítích, abychom dokázali onoho krátkého letního období, kdy k nám mohou turisté přijet, využít, a byli jsme připraveni. Složitá je samozřejmě otázka zastoupení na vzdálených trzích, jako jsou Čína nebo Amerika. Tam výrazně omezujeme rozpočty. Na druhou stranu, když se bavíme s Letištěm Praha, podnikateli a regiony, všichni nám říkají, ať hlavně tyto trhy neopouštíme. V momentu, bychom ho opustili, by trvalo minimálně tři roky, než bychom se vrátili alespoň tam, kde jsme dosud byli. Vyvíjíme tedy minimálně udržovací B2B aktivity na PR úrovni, ale rozjely se nám i nové digitálně věci typu virtuálních press tripů či workshopů přes platformu Eventtia, která je vhodná zejména pro MICE průmysl. V Rusku jsme například ve spolupráci s Karlovarským krajem pořádali lázeňsky zaměřený workshop pro lékaře. Myslím si, že přestože jsme rozpočet omezili a neděláme žádné výrazné kampaně, práce je stále dost. Hlavně je nesmírně důležité zůstat v kontaktu s cestovními kancelářemi, kongresovými operátory a dalšími B2B hráči.

Rozumím tomu tedy dobře, že pokud se situace výrazně nezdramatizuje, zůstane síť zahraničních zastoupení stejná?

Já si myslím, že není důvod ji měnit. My jsme ji redukovali už v loňském roce, když jsme zavřeli pobočky v Šanghaji a Hongkongu. Na trzích, na kterých aktuálně působíme, dává naše přítomnost smysl. Otázkou jsou samozřejmě zastoupení tzv. druhého stupně, tedy Indie, Izrael a Blízký východ, kde nejsme tak etablovaní a kde je další působení na zvážení. Na druhou stranu, tak jak rychle covid přišel, může třeba během jednoho roku odejít a nejtěžší by bylo přetrhat kontakty a na daný trh znovu vstupovat, takže si myslím, že se vyplatí investici – ponížená dejme tomu o marketingové náklady, o kampaně – rok nebo dva udržet. Ztratili bychom totiž víc, než bychom získali onou úsporou.

Jak už zaznělo, minimálně ještě v letošním roce bude cestovní ruch v Česku především ve znamení domácího turismu, což je disciplína, o které se na půdě agentury vedly v minulosti debaty. Jednou převládal názor domácí turismus podporovat, jindy nepodporovat. Když jsme spolu vedli rozhovor naposledy, ještě před pandemií, panovalo přesvědčení, že těžiště činnosti CzechTourism by mělo být v incomingu. Jaká je aktuální situace? Budete domácí cestovní ruch podporovat?

Já se snažím vždy vycházet z toho, co nám řeknou naši „stakeholdeři“, tedy regiony a podnikatelé. Když jsme měli náš pravidelný podzimní strategický workshop, který vždy určuje naše rozpočtové priority, panovala ještě optimistická nálada a bylo jednoznačně řečeno, že se máme věnovat prioritně příjezdovému cestovnímu ruchu, v rámci domácího turismu pak portálu Kudyznudy.cz, což je mimochodem nejnavštěvovanější turistický portál v Česku. Jsem osobně velmi rád, jak se Češi naučili tento portál a nově také mobilní aplikaci používat. Jen pro zajímavost – v loňském roce, kdy se půl roku nemohlo cestovat, jsme na Kudyznudy zaznamenali rekordní návštěvnost.

Jedním ze základních východisek podzimní strategické rady bylo rozhodnutí provádět pravidelné revize našich aktivit, a to v intervalu 2-3 měsíců. Na delší dobu dneska asi plánovat nelze. Na leden jsme tak svolali další workshop a tam jsme se ve spolupráci s podnikateli a regiony rozhodli, že musíme domácí cestovní ruch doplnit do letošního akčního plánu. I letos domácí turisté rozběhnou a možná i zachrání podnikatele v cestovním ruchu v Česku. Počítáme tedy s kampaní na domácí cestovní ruch. Průběh letošní turistické sezóny bude podle mého názoru kopírovat loňský rok a tomu budou odpovídat i cíle kampaně – na začátku sezony chceme rozhýbat cestovní ruch, v průběhu hlavní sezony poukazovat na neobjevená místa a skryté skvosty (a rozprostřít tak turismus rovnoměrněji po celém Česku), a na podzim naopak nalákat turisty do hlavních destinací, kde by tou dobou už jinak chyběli.

Tím mi ovšem nahráváte na jednu možná trochu rouhavou otázku: je v situaci, kdy Češi zřejmě nebudou mít mnoho alternativ, jak strávit svoji letní dovolenou, potřeba domácí cestovní ruch vůbec podporovat? Nerozběhl by se samovolně?

Určitě by se rozběhl. Ale v místech, která všichni známe. Všichni bychom tak byli na Sněžce, na Lipně nebo v Jeseníkách. Proto musíme představit místa, jako jsou třeba Poohří, Česká Kanada nebo Zlínský kraj. Tedy místa, kam tak moc nejezdíme. Já to vidím sám na sobě – my jsme loni s rodinou díky této situace byli na třech nebo čtyřech nádherných místech, která jsem předtím nikdy nenavštívil. A přestože se živím propagací Česka, ani jsem netušil, že existují. To je naše role – vytipovávat místa, která jsou na turisty připravena a stojí o ně, ale zároveň ještě nejsou pro cestovní ruch úplně objevena. A takových míst tady máme ještě opravdu hodně, byť ona bílá mapa se postupně zaplňuje!

Letošní rok bude bezpochyby krizový, nicméně mohou se nastartovat ozdravné procesy, díky kterým se přemýšlení překlopí více do rakouského či severoitalského modelu.

Jan Herget

Máte už nějaké konkrétnější plány ohledně kampaně na domácí cestovní ruch?

Na základě setkání s krajskými koordinátory pracujeme na konkrétním mediaplánu. Budeme pokračovat v konceptu Světové Česko, který ještě není vyčerpaný. Na začátku kampaně budeme propagovat známá místa a produkty jako lázeňství, pro což budeme mít i díky voucherům dobrý argument – Evropská komise zřejmě prodlouží jejich platnost až do konce letošního roku. Přes léto je pak cílem nalákat lidi do méně známých míst pomocí konceptu neobjevených skvostů. Budeme se také snažit připravit něco, s čím jsme dosud systematicky nepracovali, a to jsou bezbariérová místa. Myslíme si totiž, že to je oblast cestovního ruchu, která je v Čechách dlouhodobě podceňována. Jistě, jsou tady místa jako třeba Stezky v korunách stromů či Národní muzeum, kde jsou na handicapované turisty perfektně připraveni, ale na spoustě míst si s nimi stále ještě neumí poradit. Budeme proto snažit radit podnikatelům, jak na to, ale i přímo inspirovat cestovatele s tělesným nebo smyslovým postižením, aby neměli strach vyrazit na výlet.

Není žádným tajemstvím, že jste v marketingu chtěli jít cestou kofinancování kampaní ze strany regionů či soukromých subjektů. Zejména podnikatelé v turismu jsou ovšem kvůli koronavirové krizi finančně zdecimováni, takže se od nich asi příliš velký zájem o kofinancování aktivit čekat nedá. Změnilo se něco na vašich plánech v tomto směru?

Pochopitelně změnilo a plán na kofinancování kampaní jsme v důsledku současné situace pozastavili. Podnikatelé dnes samozřejmě neřeší, do jakých marketingových aktivit vloží peníze, ale jestli vůbec přežijí. A to nejhorší zřejmě teprve přijde. Na druhou stranu ale musím zmínit krásný příklad fungování této naší myšlenky na modelu spolupráce s Národním muzeem na výstavě Sluneční králové. Muzeum nás oslovilo, abychom pro něj udělali kampaň v zahraničí. A dnes jsme měli schůzku se zástupci Jihočeského divadla, které provozuje otáčivé hlediště v Českém Krumlově, a i ti měli o spolupráci touto formou zájem. Já se tedy této myšlenky nevzdávám, jsem přesvědčen, že do budoucna je to správný směr. Klíčové je, aby spolupráce mezi oblastními a krajskými organizacemi destinačního managementu a CzechTourism probíhala v rámci fungování destinační pyramidy. V současnosti ale kvůli ekonomické situaci upouštíme od povinnosti kofinancování. Jsme připraveni podpořit konkrétní projekty (pokud například dojde k otevření nové letecké linky, a některý z regionů bude chtít realizovat kampaň na její rozlétání), jinak ale všechny kraje dostávají rovné podíly na marketingovém rozpočtu. Pro letošní rok nicméně panuje shoda, že při kampani v blízkém zahraničí se budeme proti dřívějšku víc věnovat Praze, jejíž turismus byl koronavirovou krizí zasažen nejvíce.

Na principu kofinancování je postaven také systém destinačního managementu u nás. Nehrozí, že by se v důsledku koronavirové krize zhroutil?

Současná situace je opravdu složitá a může se stát, že v některých regionech budou mít problémy. Současné priority krajů leží pochopitelně jinde. To, že budou podnikatelům chybět peníze, se samozřejmě na destinačním managementu projeví. Na druhou stranu je třeba říct, že destinační management v Čechách je stále hodně placen z veřejných prostředků. Další vývoj závisí mimo jiné na tom, jak se změní rozpočty obcí a krajů. Každopádně věřím, že nedojde k tomu, že by se systém destinačního managementu rozpadnul. Očekávat se ale dá velký tlak na efektivnost a na to, aby systém ukázal, že opravdu přináší turisty a peníze. Osobně mám pocit, že v České republice stále není cestovní ruch považován za business a že zejména veřejné peníze se bojí všeho, co je podnikatelské. Současná situace nám dává šanci ukázat, že investice do cestovního ruchu se vracejí a že se veřejné rozpočty nesmí bát spolupráce s podnikateli. Letošní rok bude bezpochyby krizový, nicméně mohou se nastartovat ozdravné procesy, díky kterým se přemýšlení překlopí více do rakouského či severoitalského modelu.

Vraťme se k akčnímu plánu agentury CzechTourism a k jeho projednávání se zástupci regionů a oborových asociací. Jaké hlavní připomínky tito odborníci k akčnímu plánu měli?

My jsme ho s nimi stavěli, takže případné připomínky by měli sami k sobě. Co je klíčové a na čem jsme se shodli na podzim, je, že doba je tak složitá a dynamická, že nemůžeme tento plán brát za uzavřený, i když je odsouhlasený. Počítám, že v nejpozději v dubnu si znovu sedneme a řekneme si, zda to, jak jsme to viděli v lednu, platí či neplatí. To je největší změna oproti minulosti. Tedy že něco, co je naplánováno, nikdo nebere jako poslední verzi. Už teď (Pozn. red.: Rozhovor se odehrál na konci února) víme, že některé věci nebudou a budeme hledat náhrady. Takže pokud jde o poslední kolo připomínek, diskuse byla právě o tom, zda podporovat jen příjezdový cestovní ruch a jsem rád, že jsme se shodli, že má smysl, abychom se věnovali i domácímu cestovnímu ruchu. Doba je opravdu jiná než před dvěma lety, když jsem říkal, že se máme věnovat především incomingu.

Jaký je váš názor na „nový normál“, ke kterému by měl cestovní ruch směřovat? Jak bude vypadat turismus v příštích letech?

Bude podle mého názoru úplně jiný. Zaprvé bude víc technologický, digitální. Jsem přesvědčen, že každý z nás bude mít ve svém mobilním telefonu očkovací průkaz, který ukáže, kolikrát jsme byli pozitivně či negativně testování na covid-19, kdy nám dali první a kdy druhou injekci apod., a budeme ho používat nejen na lety do zahraničí, ale i na vstupy do muzeí, na koncerty atd. A s tím bude souviset i celková změna v oblasti rezervací. Vše bude digitální, což bude obnášet obrovské toky dat, a na to se musíme všichni připravit. Turista, a je jedno, jestli domácí nebo zahraniční, bude očekávat, že se někde dozví, kolik třeba zbývá míst na parkovišti v Bedřichově, kolik volných vstupenek do zoologické zahrady je k dispozici od 10:30 do 18:00 atp. Budou nové limity pro počty lidí, čemuž se bude muset cestovní ruch přizpůsobit. A druhá část digitalizace, kterou vidíme sami na sobě už nyní, souvisí s délkou rezervací. Minimálně na přechodnou dobu se vše přesune do režimu last minute a to se samozřejmě bez digitalizace neobejde. Já jsem včera shodou okolností měl seminář se studenty a ptal jsem se jich, zda by si nyní koupili zpáteční letenku do Egypta za 2 000 korun s odletem na podzim. A všichni do jednoho mi řekli, že ne, protože mají voucherů tolik, že už další nechtějí. Před dvěma lety by nikdo neváhal.

Další, co bude hrát roli, jsou vzdálenosti. Zatímco v posledních pěti letech chtělo mnoho lidí létat do vzdálených destinací, teď si myslím, že dochází k objevování okolních zemí. Roli hrají rychlost, bezpečnost, flexibilita. Projevuje se to třeba na prodeji karavanů, na růstu ubytování v soukromí, glampingu či fenoménu „tiny houses“. Tedy na růstu malého a středního podnikání, které obchází cestovní kanceláře a velké hotelové řetězce. Neříkám, že to je „ta“ cesta, ale minimálně dočasně se tam velká část cestovního ruchu přesune. Hodnotu získávají agroturistika i obyčejné chození do přírody.

A poslední věc, která bude bohužel výrazně změněná, to je kongresový cestovní ruch a služební cesty. My jsme byli zvyklí, že se Praha pravidelně umísťovala mezi deseti předními evropskými kongresovými destinacemi a že k nám přijíždějící účastníci konferenčních akcí využívali kvalitních služeb a obecně hodně utráceli. V potaz je třeba brát i přidanou hodnotu konferencí v podobě vědecké výměny, networkingu a podobně. To vše asi nyní v důsledku virtualizace eventů na nějakou dobu zmizí. Na druhou stranu i v tom je třeba vidět příležitost. Z konferenčních akcí sice zůstanou jen technologie a přestane fungovat související turismus, ovšem prostředky, které tímto businessem protékaly, zcela nezmizí. Už to nebudou recepční, pokojské, pekaři a další profese, kdo si díky konferenčnímu businessu vydělával na živobytí, ale třeba digitální technici, střihači nebo kameramani virtuálních studií, které v Česku vyrůstají jak houby po dešti. Nechci ale hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně.

Padlo slovo příležitost. Někteří odborníci jsou názoru, že pandemie je příležitostí pro to přehodnotit dosavadní vývoj a zaměřit se na udržitelnější formy turismu. Chápete to stejně? A pokud ano, budete tomu přizpůsobovat své aktivity?

Mluvit v současnosti o udržitelnosti či overtourismu je vůči podnikatelům, kteří řeší existenční otázky, poměrně provokativní, takže bych to tak úplně nenazýval. Na druhou stranu je jasné, že jakmile vyřešíme covid, bude otázkou dvou tří let, než se cestovní ruch vrátí do starých kolejí. Takže ačkoli to nechci říkat moc nahlas, pracujeme na tom, abychom se vyhnuli tomu, co tady bylo. Ale některá místa to uchopila velmi dobře. Příkladnou ukázkou je Český Krumlov, který si uvědomil, že se nechal zlákat vidinou rychlých peněz z Asie a úplně zapomněl na české, slovenské, rakouské či německé klienty. Nyní rychle prozřel, a jestli některá destinace zažila v loňském roce rychlý restart, bylo to právě toto město. Velmi zajímavé je pozorovat také třeba západočeský lázeňský trojúhelník. Každé z jeho měst na to šlo trochu jinak – mně osobně se velmi líbily aktivity Mariánských Lázní, které oslovily české rodiny. V Karlových Varech zase svoji roli sehrály vouchery. Já jsem nikdy předtím nebyl v českých lázních, nejsem typický lázeňský klient. Díky voucherům jsem to ale vyzkoušel a musím říct, že je mi svým způsobem líto, že si naše lázně chtějí i nadále udržovat image léčebného lázeňství. Chápu, že je to důležité, ale já jsem si sám vyzkoušel, že i pro rodinu s dětmi je pobyt v lázních ideální dovolenou. Mohu zajít do bazénu, dopřát si masáž a kdykoli vyrazit do okolní krásné přírody – tím (ale i finančně) je tato nabídka srovnatelná třeba s dovolenou v Rakousku. Jenže co je v Rakousku wellness hotel, to se u nás nazývá lázeňský hotel, což může některé potenciální klienty odradit. Přitom já, kdybych si dnes měl vybrat, jestli poletím s rodinou třeba do některé severafrické destinace k moři, nebo strávíme rodinnou dovolenou v našich lázních, jednoznačně si vyberu lázně. Myslím, že v Čechách je mnoho takových rodin, které se ale bohužel necítí v našich lázeňských hotelech úplně vítány. V jejich očích mají tato zařízení stále ještě image hotelů pro bohaté Rusy nebo starší lidi se zdravotními neduhy.

A i u této otázky se musím zmínit o digitalizaci. Některé destinace, jako například Adršpach, a doufám, že i další, už přistupují k digitalizaci parkovišť a vstupů. To je jednoznačně cesta správným směrem – každý si bude moci dopředu zarezervovat to, co chce zažít, a v momentu, kdy bude kapacita vyčerpána, se rozhodne pro jinou destinaci. Informační dálnice nám zkrátka a jednoduše ukáže, co je a co není k dispozici. A já věřím, že CzechTourism, ať už prostřednictvím Kudyznudy či digitálních plánů, které má, bude v tomto procesu českým podnikatelům dobrým pomocníkem.

Pojďme se nyní podívat na agenturu jako takovou. Jak se její činnost změnila v důsledku koronakrize?

Řekl bych, že krize všechno urychlila. Stát je obecně hrozně složité rozpohybovat. Zdlouhavé jsou legislativní procesy, roli hrají tak opatrnost a strach z veřejné podpory či ze zákona o veřejných zakázkách. Ten je tak velký, že se většina úředníků bojí něco udělat, nebo prostě nevědí, jak to udělat správně. A krize nám pomohla všechny tyto procesy zrychlit. Díky tomu, že nám nezbývá, než být flexibilní, jsme nově najeli na Dynamický nákupní systém a většinu našich dodavatelů poptáváme jeho prostřednictvím. Pominu-li to, že prostředí Národního elektronického nástroje, v kterém se vše odehrává, není úplně uživatelsky přátelské, samotný princip je úplně geniální – nadlimitní zakázky, které nám dříve trvaly přes tři měsíce, nyní dokážeme zprocesovat za 10+12 dní. S tím už se dá pracovat. Z hlediska legislativních procesů se výrazně zrychlujeme, přitom vše zůstává naprosto transparentní i při zachování nejpřísnějšího režimu. Nevím, jestli to úplně ocení podnikatelé, ale já to i s ohledem na historii CzechTourism považuji za velmi důležitou věc.

A ještě do třetice zmíním digitalizaci. Dříve jen zorganizovat setkání s krajskými koordinátory bylo nesmírně složité, zatímco dnes si můžeme bez problémů dovolit pozvat je každé dva měsíce na online workshop přes Teams, kde probereme vše, co potřebujeme. Všechny naše informace sdílíme přes SharePoint, takže se během pár minut mohou dostat do celého světa. A doufám, že se nám do tří let podaří dovést do úspěšného konce tři naše nejdůležitější digitální projekty.

Které to jsou?

Zaprvé GDS, díky kterému bude moci turista dostat informaci, co si může v dané destinaci koupit prostřednictvím digitálních dat. Dále projekt pracovně nazývaný e-turista, jehož hlavním cílem je snížení podnikatelské zátěže – jde o to, že zatímco dnes musí ubytovatel separátně hlásit své zahraniční hosty cizinecké policii, Českému statistickému úřadu a také obci kvůli místním poplatkům, do budoucna by se mělo toto vše sjednotit a zjednodušit. A vše by měly doplnit digitální destinační karty jakožto náš třetí klíčový projekt. Pevně doufám, že do roku či dvou se nám alespoň první z těchto projektů podaří rozjet a přispět tak k digitalizaci cestovního ruchu v Česku. Aktuálně si troufnu říct, že když někdo přijede třeba do Klatov, možná si v online režimu koupí ubytování a dopravu, ale zážitky, kvůli kterým do místa přijel, většinou ani neví, kde hledat, natož aby si je mohl jednoduše koupit.

Podcast s Janem Hergetem

Kratší verzi interview vám přinášíme i ve formě podcastu, který jsme zveřejnili zde:

Turismus v Česku očima Jana Hergeta | CELYOTURISMU.CZ

Jan Herget (Foto: Ivana Vejvodová / CzechTourism)

S jakými prostředky letos CzechTourism hospodaří a jak jste osobně s výší rozpočtu spokojen?

Náš základní rozpočet je ve výši 350 milionů korun. Počítat můžeme i se 70 miliony, které nám zůstaly z loňské nerealizované kampaně a které nám ministerstvo přislíbilo uvolnit na kampaň letošní. A dalších 30 milionů máme na spolupráci s eventy. Celkem tedy můžeme pro marketingové účely počítat s částkou 450 milionů korun, což považuji s ohledem na současnou situaci za optimální rozpočet, který dokážeme efektivně a transparentně utratit tak, aby pomohl. Samozřejmě je otázkou příští rok. Pokud se opravdu podaří nastartovat globální cestovní ruch, musíme se připravit na to, že konkurence – a je jedno, jestli je to Rakousko, Itálie, Turecko nebo Dubaj – bude do svých aktivit investovat opravdu velké prostředky. A pokud chceme zůstat konkurenceschopní, budeme se tomu muset přizpůsobit, abychom byli slyšet. Jinak můžeme ztratit a to by byla velká škoda.

Před příchodem covidu se diskutovalo o možném sloučení CzechTourism s agenturami CzechInvest a CzechTrade. Je toto téma stále na stole, nebo vzaly tyto úvahy za své?

Aktuálně mohu říct, že bychom se v létě měli sestěhovávat na jednu adresu. Probíhají nyní projektové analýzy, které by měly ukázat, jestli existuje nějaký potenciál v synergiích, tedy zda je možné, abychom sdíleli některé služby. Já zde cítím dvě polohy. Jedna průmyslová, tedy CzechTrade a CzechInvest, kde mi spojení dává logiku. Druhou rovinu představuje oblast cestovního ruchu a služeb obecně, kde se podle mého názoru stále málo hovoří o možných synergiích mezi CzechTourism a Českými centry. Chápu, že je to politické rozhodnutí, které mi nepřísluší komentovat, ale myslím si, že by se mělo diskutovat o spolupráci čtyř, nikoli jen tří agentur. Rozhodně vidím potenciál v naší případné spolupráci s Českými centry.

Autor

Nejnovější články z rubriky Česko a jeho regiony

Foto: Shutterstock.com

Prague City Tourism zbohatne o 45 milionů

Radní hlavního města dle očekávání schválili záměr magistrátu navýšit základní jmění městské firmy Prague City Tourism (PCT) o 45 milionů korun na celkových 111 milionů. Základní jmění bude navýšeno úpisem 45 000 akcií.

Číst více
Foto: Shutterstock.com

ČUCR: cestovní ruch patří na Ministerstvo průmyslu a obchodu

Cestovní ruch je průmysl a jako takový patří do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. S touto ústřední myšlenkou se formou otevřeného dopisu obrátil prezident České unie cestovního ruchu Viliam Sivek na představitele obou koalic, které uspěly v podzimních parlamentních...

Číst více
Foto: A.T.I.C. ČR

Blíží se TÝDEN turistických informačních center ČR

Ve vazbě na Světový den pro rozvoj informací vyhlásila Asociace turistických informačních center ČR (A.T.I.C. ČR) na období od 25. do 31. října TÝDEN turistických informačních center. Do akce se zapojí 146 informačních center z celé České republiky....

Číst více