Klasický obrázek – v sezoně se nemůžete prodrat pražskými ulicemi, z venkova polovina lidí odjela do Chorvatska a odpovídající díl turistů odjinud je v nedohlednu. To, že zahraniční turisty láká především Praha a že dá velkou práci vypudit je někam jinam, je věc známá a je to letitý problém. Z 1 178 milionů zahraničních turistů, kteří jen za první čtvrtletí minulého roku přijeli do České republiky, se jich ubytovalo v Praze 667 000, což je 56,6 procent. Na regiony zbylo jen 43,4 procent, což je, bereme-li v úvahu lyžařskou sezonu, zatrachtile málo.
Příčin, proč je návštěvnost regionů stále nízká, je několik. Je to v první řadě nedostatek propagace. Bylo by ovšem omylem domnívat se, že propagace regionů v zahraničí je výlučně úkolem státu, a ať se tedy CzechTourism snaží. Některé regiony jako by si ani neuvědomily, že nějaký cestovní ruch existuje. Přitom při dostatku vlastní invence a iniciativy se výsledky dostavují někdy překvapivě rychle. Stačí jen vzpomenout na propagační misi Jihomoravského kraje v Rusku a následný vzestup počtu návštěvníků.
Jenže na nedostatek propagace se nedá vymlouvat. Upřímně řečeno, nejdřív musí být co propagovat. Pokud v regionu chybí nosné produkty, které jsou schopny návštěvníky přilákat, je sebepropracovanější marketingový plán k ničemu. A když jsme u toho vypočítávání příčin, pak ani dobré produkty nejsou samospasitelné. Turista si chce „po výkonu“ odpočinout, věnovat se něčemu jinému, než je zrovna ten balíček, který si zakoupil. Takže na pořad dne přichází infrastruktura – dostatek sportovišť, koupališť, barů, diskoték, nějaké to divadlo a spousta dalších služeb, bez kterých mají návštěvníci prostě pocit, že tu chcípl pes.
Na místě musí turistu čekat nejenom kvalitní produkt, ale také kvalitní personál. Profesionálně zdatný, vycvičený, ochotný, příjemný a jazykově vybavený. Vůbec mám takový dojem, že teď už by asi tak nejméně pět let měla být nejlukrativnějším podnikáním v každém městečku jazyková škola. Že není? Pak je někde něco špatně.
A když tohle všechno máme nakrásně pohromadě, je tu důležitá ještě jedna věc: slušná dopravní dostupnost. Pravda, jsou národy, které po příletu půldenní přeprava autobusem na místo dovolené nerozhází. Jiné ale ano, a musejí-li se navíc kodrcat po silničkách s povrchem tankodromu, nebudou asi po příjezdu z dovolené referovat svým přátelům příliš příznivě. Připusťme si konečně, že vnitrostátní letecká doprava je prachbídná a s dálniční sítí to zvláště pak na severovýchodě našeho území nevypadá zcela růžově. Do řady velmi zajímavých míst sice podle mapy vede silnice, ale dostat se tam je úkol pro off-road.
Ke zvýšení návštěvnosti regionů je třeba mít zdravý rozum a podnikatelskou prozíravost. Nemá cenu lákat Araba do pouště, Fina do sauny a Izraelce na vepřovou pečínku. Je nutné stanovit si cílovou skupinu klientů a myslet přitom na to, na co nám stačí síly. Já bych chtěl Japonce, zauvažoval jeden starosta, ti utrácejí nejvíc. To je sice pravda, ale nevlezou do jiného než čtyř nebo pětihvězdičkového hotelu. A ten se v malém městečku v pohraničí těžko uživí. Avšak nestanovit si cílovou skupinu a čekat, kdo přijede, je zhoubné – nepřijede nikdo. Nezacílíš-li, netrefíš.
Na této dvoustraně najdete výsledky Monitoringu návštěvníků v turistických regionech a oblastech České republiky. Je to obrázek toho, jak na tom v regionech jsme, přičemž je velmi podstatné, že je to obrázek viděný očima turistů, nikoliv úředníků. A počet respondentů je natolik reprezentativní, že bychom Monitoring měli brát velmi vážně.
Dean Valášek