Šéf nízkonákladové letecké společnosti Michael O’ Leary rozhodně nevypadá jako spasitel skotského cestovního ruchu. Tento rtuťovitý Ir má máloco společného s altruismem, ale v průmyslu cestovního ruchu jsou lidé, kteří věří, že tento nový a drzý podnikatel v leteckém byznysu protlačí skotský průmysl cestovního ruchu do 21. století.
Pro tyto lidi je zavedení přímých letů z kontinentální Evropy heroldem, oznamujícím návrat zlatých časů skotského cestovního ruchu. Na sklonku 19. století poskytovaly železnice relativně rychlý a snadný přístup do skotské Vysočiny, do krajiny, kterou proslavil milostný románek královny Viktorie s Balmoralem a romantické příběhy Sira Waltera Scotta.
Tenkrát se do skotských lázeňských středisek a vodoléčebných hotelů hrnuly davy lidí. Byla to doba úsvitu tohoto nového a módního druhu dopravy.
S příchodem společností EasyJet a Ryanair se teď přímo létá ze skotských letišť do 24 zahraničních destinací. Od října tohoto roku vede ze skotských letišť do Evropy 36 přímých linek a čtyři do Spojených států, včetně linky Continental Airlines z Edinburghu, zahájení jejíhož provozu bylo oznámeno v září.
K tomu ke všemu byl vytvořen fond na rozvoj letecké dopravy ve výši 6 milionů GBP, který má do Skotska přilákat další přímá spojení. Podpůrný program bude trvat 3 roky. Od března pomohl realizovat 11 nových linek.
„Nejdůležitější je přístupnost,“ říká Ivan Broussine, generální ředitel Skotského fóra cestovního ruchu. „Nemá cenu dělat nějaký marketing, když sem nedokážeme přivézt lidi. Ryanair a EasyJet pohnuly s přístupností Skotska o pořádný kus dopředu.“
Jack Munro, generální ředitel Edinburského a Lothianského touristboardu, s ním souhlasí. „Nízkonákladové letecké společnosti změnily styl naší práce. Znamená to pro nás, že se poprvé nemusíme spoléhat na turisty z Evropy, přijíždějící přes Londýn. Výsledkem je to, že se za poslední tři roky počet mladých lidí pod 35 let, kteří navštívili Edinburgh, více než zdvojnásobil.“
Jenže ne všichni profesionálové ve skotském cestovním ruchu jsou z nízkonákladových leteckých společností nadšení. „Ty společnosti jsou tady a budou tu,“ tvrdí generální ředitel skotské centrály cestovního ruchu VisitScotland Philip Riddle, „ale celkově nejsou pro Skotsko žádným přínosem. Nemají se Skotskem nic společného. Zato mají dost společného s tím, že umožňují lidem z celé Anglie, aby vyjeli, kam se jim zamane.
Jestliže ze země plyne naprosto stejná suma peněz, jako plyne do ní, jedná se o nulovou hru a je to o ničem. Tímhle způsobem o tom lidé přemýšlejí málokdy. Prostě se řekne, že abychom dostali více lidí k nám, je zapotřebí lepší přímá přístupnost. Když si dám klapky na oči, tak samozřejmě více přímých přístupů vítám, protože moje výsledky se posuzují jen podle toho, jaké máme od turistů příjmy,“ vysvětluje Riddle. „Jestliže se peníze ztrácejí z jiné části ekonomiky, to se mě tak moc netýká, ale je to důležitý faktor pro zemi jako celek. Letecké společnosti vyvážejí o mnoho více lidí ven z Británie než do ní.“
Nicméně, VisitScotland s nízkonákladovými leteckými společnostmi spolupracuje a prodává urputně Skotsko kdykoliv se otevírá nějaká nová trasa. „Musíte z toho vytřískat, co se dá,“ komentuje to Riddle.
„Občas slyšíte, že lidé říkají, že bychom neměli podporovat nízkonákladové letecké společnosti, protože vyvážejí lidi ze země,“ říká Ivan Broussine. „Ano, je tu podstatná otázka, týkající se platební bilance. Pokud jde o cestovní ruch, představuje cena, jakou britská ekonomika zaplatí za to, že trávíme dovolenou v zahraničí, zhruba 14 miliard liber. Ale nejdříve musíme být konkurenceschopní na mezinárodních trzích a zákazníci mají právo si vybrat, kam pojedou. Je to otázka toho, jestli dokážeme vyvinout takový produkt, který by oslovil všechny návštěvníky.“
Předseda VisitScotland Peter Lederer je kupodivu téhož názoru. „Velká Británie je třetím největším trhem výjezdového cestovního ruchu na světě. Britové cestují. Jsme přece jen ostrovní národ. Devadesát procent lidí u nás má cestovní pas, zatímco ve Spojených státech ho má jen patnáct procent Američanů. Nízkonákladové letecké společnosti nám vyvezou mnoho lidí ven. Od toho tu ostatně jsou. Popravdě řečeno, EasyJet nezřídil linku Edinburgh – Řím proto, aby dovezl do Skotska miliony Italů. EasyJet chce mít sedadla obsazená na cestě tam i zpět. Naším úkolem je pracovat s nimi tak, abychom zajistili, že budou přepravovat stejný počet lidí v jednom i ve druhém směru.“
Je tu ovšem jeden problém – pokud se turisté opravdu rozhodnou pro Skotsko, budou mít potíže při dalším cestování po této zemi veřejnou dopravou. 63 % návštěvníků z Velké Británie přijíždí do Skotska vlastním autem, ale více než 80 % zahraničních návštěvníků a jedna třetina Britů nedisponuje vlastní dopravou. Takže pro průmysl cestovního ruchu ve Skotsku je naprosto nutné vytvořit integrovaný dopravní systém.
„Nejdůležitější věc je, všechno to nějak propojit,“ říká Peter Lederer. „Pořád se prostě může stát, že přijedete rychlíkem do Obanu a ten dorazí deset minut potom, co odtud odplul trajekt. Harmonizovat tyto věci má za úkol vláda a její orgány. Musí se pokusit to lépe zorganizovat. Když přijedete do Švýcarska, Rakouska nebo dokonce i do Itálie, mají vlaky tendenci navazovat na další druhy dopravy a funguje to.“ Podle Petera Lederera by se britské železnice do tohoto systému měly zapojit i přesto, že se do nich dlouhá léta neinvestovalo a že nejsou na takové úrovni, jak by si on i cestující představovali.
Hostující profesor cestovního ruchu na univerzitě v Abertay Derek Reid je přesvědčen o tom, že řešením je rozšíření letišť, ležících mimo centrální zónu. „Irsko má 20 – 30 přímých letů ze Spojených států týdně. Skotsko má tři,“ naříká Derek Reid. „Všichni říkají, že Skotsko už není destinace k dlouhodobému pobytu. Ale jestliže je to krátkodobá destinace, co je k její návštěvě nejdůležitější? Rychlý a snadný přístup. Potřebujeme zprovoznit více regionálních letišť. Musíme lépe využít existující letiště, ale pokud chceme dosáhnout růstu, musíme jich zřídit více.“
Skotští představitelé si zaslouží důvěru za svoji pomoc při rozvoji leteckých spojení a za podporu konkurenčního prostředí, ale pravda je taková, že si nemohou dovolit usnout na vavřínech. Přímé linky do Skotska mají ve svých plánech i České aerolinie a Germania Express. Jenže trh je neustále velmi závislý na spojeních společnosti Ryanair. O’ Leary už slíbil, že otevře nové spojení z Prestwicku do Evropy, ale tam bojuje s údajným porušením práv na ochranu národních aerolinií.
Už také vytáhl do boje o spojení do Strasburgu a hrozí, že zažaluje Francii, když se proti němu postaví. Skotsko si nemůže dovolit být příliš závislé na jeho obchodních zájmech. „Přistane tam, kde k tomu bude mít nejvhodnější podmínky,“ říká profesor John Lennon z Moffat Centre for Tourism na Caledonian University Glasgow.
Jack Munro je toho názoru, že je velmi těžké nějak hodnotit význam přímých letů. Když se belgický letecký dopravce Sabena dostal pod nucenou správu, dostalo 1 200 lidí, kteří si zabukovali jejich přímé lety z Bruselu do Edinburghu, nabídku od jiného leteckého přepravce.
Cena letenek byla stejná. Jediným rozdílem bylo to, že nová nabídka obsahovala čtyřhodinovou pauzu v Londýně a pak teprve navazující let do Edinburghu. „Víte, kolik lidí se na tu nabídku chytilo? 1,7 procenta,“ říká Munro. „Zbytek jich let prostě zrušila.“
Zdroj: The Scotsman