Jak měřit zatížení destinace cestovním ruchem

Mezi klíčové indikátory měření výkonnosti destinace patří „intenzita cestovního ruchu“. Většina manažerů destinačních společností využívá jako jeden z hlavních ukazatelů sledování vývoje cestovního ruchu návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení (dále jen návštěvnost HUZ). Tuto statistiku dlouhodobě sleduje Český statistický úřad, data jsou volně k dispozici a navíc je nyní snadno a přehledně můžete analyzovat v našem Marketingovém informačním systému.

Asi vás nepotěším, když otevřeně napíši, že sledovat absolutní návštěvnost HUZ není z pohledu destinací dostačující. Je to skvělé k rychlému přehledu, zda vám v­ ­destinaci příjezdy rostou/stagnují/klesají, jak se mění struktura příjezdů co do země původu návštěvníka a jak se vám daří rozložit návštěvnost v jednotlivých měsících během roku.

Tento ukazatel vám přestane stačit ve chvíli, kdy chcete porovnávat města, destinace, kraje či země mezi sebou. Nebo chcete sledovat cestovní ruch v širších souvislostech ve vztahu k rezidentům či zatížení infrastruktury a kladete si otázky typu:

• „Je 880 000 turistů ubytovaných v HUZ v Plzeňském kraji hodně, nebo málo?“
• „Jaký je poměr místních vůči turistům? Nesnižuje se mi počet obyvatel v dané oblasti dík rostoucímu počtu turistů?“
• „Jaké je celkové zatížení infrastruktury?“
   

Nasnadě je dopočítat z tohoto ukaza­tele ukazatel intenzity a hustoty. Potřebujeme k tomu v zásadě dva další pa­rametry, kterými je počet obyvatel a rozloha:

1. Intenzita cestovního ruchu je poměr přenocování turistů na počet obyvatel.
2. Hustota cestovního ruchu je poměr přenocování turistů na 1 km² rozlohy dané destinace.
    

Intenzita nám vypovídá více o vztahu k místním obyvatelům (znamená počet přespávajících turistů na jednoho místního obyvatele), hustota naopak o zátěži na infrastrukturu a krajinu. Je také možné využít kombinace těchto tří parametrů a dopočítat celkovou hustotu všech lidí, kteří se v dané destinaci pohybují. Do tohoto výpočtu můžeme zahrnout i nepřespávající hosty, tedy výletníky. Nyní se ale budu detailněji věnovat zejména intenzitě cestovního ruchu.

Obr. 1 – Přehled návštěvnosti HUZ v roce 2018; Zdroj: CzechTourism

Česká republika v porovnání se zeměmi EU

Ukazatel intenzity souhrnně za EU každoročně zveřejňuje Eurostat. V současné době jsou k dispozici data za rok 2017. Česká republika měla v roce 2017 index 5,03 a znamená to tedy, že na 1 obyvatele připadá zhruba 5 turistů. Je to málo, nebo hodně?

V rámci států EU bylo Česko na 20. příčce, tedy lehce pod průměrem států EU (průměr 6,1). Nejvyšší intenzitu měl Island (26), což je v tomto případě dáno nízkým počtem obyvatel. Na druhém místě byla Malta (20,8), na třetím Chorvatsko (20,7) a na čtvrtém Kypr (19,6). Po výrazném odskoku následuje Rakousko (13,8), Řecko (10,3) a Španělsko (10,1). V rámci V4 máme intenzitu nejvyšší (Maďarsko 3,2; Slovensko 2,7 a Polsko 2,2).

Obr. 2 – Intenzita cestovního ruchu v eu (2017); Zdroj: CzechTourism

Opět tvrdím, že Česká republika jako destinace rozhodně nepatří mezi země přetížené cestovním ruchem. Je potřeba ovšem sledovat tento ukazatel detailněji (na úrovni krajů, oblastních DMO a ideálně i měst či menších územních celků).

Intenzita cestovního ruchu ČR v detailu

Pro tuto analýzu jsem využila novější data ČSÚ z roku 2018. Intenzita cestovního ruchu České republiky se v roce 2018 zvýšila na hodnotu 5,22 a za nárůstem stojí zejména zvyšující se počet přenocování v HUZ (nárůst o 4,31 %). Počet obyvatel se téměř nezvýšil (nárůst jen o 0,35 %).

Obr. 3 – Intenzita cestovního ruchu v ČR (2018); Zdroj: CzechTourism

Z hlediska krajského členění není překvapivě na prvním místě Praha, ale Karlovarský kraj s intenzitou 17,77. Hlavní město Praha má index téměř o 4 body nižší.

Pokud vyjmu z této analýzy Prahu (kterou bych beztak doporučila vyhodnocovat v tomto ohledu zvlášť a porovnávat ji spíše s dalšími městy v Evropě než s kraji ČR), dostanu žebříček krajů naprosto odlišný od čistého porovnávání návštěvnosti HUZ. Za Karlovarským krajem následuje Královehradecký kraj (7,82), Jihočeský kraj (6,79) a jako čtvrtý je Liberecký kraj (6,74). Karlovarský kraj se vymyká složením turistů, kde za vysokou intenzitou stojí zahraniční hosté (jedná se zejména o lázeňské hosty, kteří svojí dobou pobytu a počtem přenocování zvyšují intenzitu cestovního ruchu v tomto kraji).

Tab. 1: Intenzita cestovního ruchu v ČR v letech 2017–2018

Zdroj: CzechTourism
 

Vzhledem k poměru turistů na obyvatele má nejnižší index Středočeský kraj (1,94), Ústecký kraj (2,06) a Moravskoslezský kraj (2,29). Každý z těchto tří krajů má svá další specifika. Například Ústecký kraj má sice z tohoto úhlu pohledu nízkou intenzitu cestovního ruchu, nicméně velkou část cestovního ruchu v tomto kraji tvoří jednodenní návštěvníci, výletníci, ale i lidé, kteří do tohoto kraje jezdí za nákupy. Největší možný potenciál rozvoje vidím zejména pro Středočeský kraj. Toto tvrzení bych podpořila i dalším výše zmíněným parametrem, kterým je hustota cestovního ruchu.

Hustota cestovního ruchu ČR v detailu

Hustota nám zohlední rozlohu destinace. Číslo nám udává, kolik turistů v průměru během roku 2018 přespávalo na 1 km² daného regionu (počítá se z počtu přenocování a stále vycházíme ze statistiky návštěvnosti HUZ, z analýzy jsem vyloučila Prahu). Vzhledem k velikosti kraje tak nejvíce turistů na 1 km² měli v roce 2018 v Karlovarském kraji (1 586), Libereckém kraji (942) Královéhradeckém kraji (905). Tyto kraje vzhledem ke své rozloze obslouží za rok nejvíce turistů. Na konci pomyslného žebříčku je Kraj Vysočina, který má poměrně velkou rozlohu, ale malý počet turistů, dále Středočeský a Plzeňský kraj.

Obr. 4 Hustota cestovního ruchu v ČR (2018); Zdroj: CzechTourism

Hlavní město Praha

Prahu nyní porovnám samostatně, a to opět v několika rovinách (využívám dostupná data ČSÚ za rok 2018). Hlavní město Praha je z pohledu intenzity cestovního ruchu fenoménem! Na 1 obyvatele připadá v průměru 14 turistů. V porovnání s tím má Budapešť intenzitu pouze 5,2, Vídeň 8,7.

Tab. 2: Intenzita cestovního ruchu v Praze a vybraných metropolích

Zdroj: CzechTourism

Nejvíce zatížené turisty je zejména centrum – Praha 1. Zde index dosahuje hodnoty 230. Znamená to tedy, že na Praze 1 potkáte 230 turistů na 1 obyvatele. Navíc v této analýze nemáme započteno soukromé ubytování typu Airbnb, jednodenní návštěvníky Prahy nebo turisty, kteří se ubytují sice v Praze, ale v její jiné části. Číslo by bylo výrazně vyšší. V nadsázce to znamená, že pravděpodobnost, že si v Praze 1 popovídáte s místními, limituje k nule.

Jak jsou na tom s intenzitou jiná vybraná města v ČR?

Pro detailní řízení toku turistů nám ani krajské analýzy stačit nebudou. Diametrální rozdíly vidíte v tabulce níže, kde jsem v ukázce uvedla dvě města (Český Krumlov a Brno). Intenzita cestovního ruchu v Českém Krumlově se od roku 2012 zvýšila o více jak 14 přenocování na hlavu jednoho obyvatele (ze 17,2 na 31,6). Dochází zde nejen k velkému nárůstu přenocování, ale zároveň k mírnému poklesu místních obyvatel. V případě Brna je nárůst počtu přenocování také zhruba dvojnásobný, v absolutním počtu turistů na hlavu jednoho obyvatele však zatím poměrně nízký ­(intenzita 3,7) a navíc počet obyvatel se naopak od roku 2012 mírně zvýšil.

Tab. 3: Intenzita cestovního ruchu v Českém Krumlově a Brně

Zdroj: CzechTourism
 

V tuto chvíli si asi většina odborníků v cestovním ruchu klade otázku: „Kde je ta hranice únosnosti, kdy se z atraktivního místa pro turisty stane neobyvatelné místo pro rezidenty?“

Faktorů ovlivňujících bod zvratu je celá řada. Věřím, že právě sledování intenzity a hustoty cestovního ruchu, které jsem v tomto článku nastínila, nám pomůže odhalit kriticky vytížená místa. Je to jen základ. Následovat musí další analýzy a zejména patřičné kroky, které předejdou negativním dopadům turismu.

Tuto a další analýzy naleznete v našem Marketingovém informačním systému (mis.czechtourism.cz).

Soňa MachováCzechTourism
vedoucí oddělení marketingového výzkumu
machova@czechtourism.cz
www.czechtourism.cz