Jak dostat radost z občanského zákoníku…

Již v předchozím čísle COT business jsme upozorňovali na klady i záludnosti návrhu novely občanského zákoníku. Od té doby se rozběhly děje po dvou samostatných liniích: po té jedné se vedla seriózní jednání v rámci připomínkového řízení, na druhé frontě – i kvůli některým vystoupením v médiích – raketově narostl počet stěžovatelů a všemožných žadatelů o radu, jak postupovat proti cestovní kanceláři, která klientům radost z dovolené tím či oním způsobem pokazila; někdy doopravdy, jindy se z telefonátů jeví, že dotyčná cestovní kancelář nenaplnila spíš očekávání klientů než cestovní smlouvu, a jsou i případy, kdy klient už málem před dovolenou ví, na co si bude stěžovat, aby pokud možno dosáhl slevy, a hrozí negativním ohlasem v médiích, která bohužel často stížnosti pojímají velmi neobjektivním, zaujatým způsobem, protože podle nich je z diváckého hlediska atraktivnější slyšet o nesolidním podnikateli než o vykutálených klientech.

Všichni praktici by o tom mohli psát paměti. Uvedená reakce veřejnosti dává tušit, co by se strhlo, kdyby zmíněný paragraf spatřil světlo světa. S čím vším by se cestovní kanceláře a následně soudy musely potýkat. Přitom čeští soudci v tomto ohledu nemají prakticky žádné zkušenosti – leda právě ty tendenční relace z médií, kterými nemohou zůstat neovlivněni, i kdyby stokrát chtěli. Zkušenosti z Německa, kde si takové „radosti“ užili už dávno, svědčí o tom, že trvalo několik let, než se lavina stížností a žalob usadila, soudy si zvykly oddělovat plevy od zrna a zákazníci poznali, že neoprávněná žaloba se nevyplácí. Obří německé cestovní kanceláře a nezahlcené, pružně pracující soudy to mohly unést. Jenže u nás by to byla katastrofa, pro cestovní kanceláře i pro justici (vlastně ne pro celou: soudci by úpěli, ale advokáti by měli netušené žně – kdo ví, jestli část inspirace nešla i z tohoto zdroje, a to nejen u nás). V Evropské unii se o této problematice vedou debaty, které rozhodně nejsou lehké a sotva skončí tak, aby jejich výsledek mohl být zapracován do občanského zákoníku již v příštím roce.

ACK proto již od samého počátku upozorňovala na problémy spojené s návrhem zákona prvního místopředsedu vlády a ministra pro místní rozvoj a iniciovala jednání směřující k odstranění této i dalších nešťastných formulací návrhu občanského zákoníku. Na ministerstvu pro místní rozvoj se poté uskutečnilo jednání, kde se ACK ČR, MMR i AČCKA shodly na společném prosazování toho, že by česká legislativa měla evropskou reflektovat, ale zásadně ne iniciativně předbíhat. Byly prodiskutovány a projednány připomínky k jednotlivým ustanovením návrhu zákona bez zásadnějších rozporů zúčastněných stran – pak se ale cesty všech zúčastněných poněkud rozešly.

Základní zásadu, tj. nepředbíhat Evropu, zachovali všichni, ale nápravu jednotlivých paragrafů v dohodnuté verzi zařadila do připomínkového řízení pouze ACK, a sice po linii Svazu obchodu a cestovního ruchu, resp. Hospodářské komory jako povinného připomínkového místa. Legislativci MMR zachovali smysl části námitek, ale bohužel pojali některé připomínky trošičku po svém (což by v praxi způsobilo problémy) a AČCKA se rozhodla jednat na ministerstvu spravedlnosti po vlastní linii bez jakékoliv dohody o spolupráci.

Ponechme stranou úsměvné návrhy, že by pasáž týkající se zájezdů v novém občanském zákoníku neměla být vůbec zařazena a řešena by byla jen v zákonu č. 159/1999 Sb. Hlasatelé takových řešení zřejmě nepostřehli, že zákon 159/1999 Sb. je v pasáži cestovních smluv novelizací do té doby platného občanského zákoníku, takže tato pasáž v novém občanském zákoníku být zařazena musí, i kdyby se příslušné paragrafy měly jen přečíslovat – jinak by pro zájezdy musela platit stejná pravidla jako pro jakékoliv tímto zákonem blíže neupravené smlouvy, což je samozřejmě nemyslitelné, když pro nic jiného, tak pro rozpor s legislativou EU. A protože zákon č. 159/1999 Sb. ani v původním, ani v platném znění nezapracoval požadavky směrnice 90/314/EHS v plné šíři, bylo by nadto škoda nevyužít novelizace občanského zákoníku k tomu, aby povinnosti, které zákon přisuzuje cestovním kancelářím, byly, tak jako ve směrnici, vztaženy i na ostatní organizátory naprosto stejných kombinací, které dosud vyviňuje nevhodná definice zájezdu v české legislativě. Ta je prozatím pouze součástí zákona č. 159/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Autoři návrhu občanského zákoníku učinili chvályhodný, leč ne zcela podařený pokus tento lapsus v rámci návrhu „Občana“ napravit. ACK, která proti tomuto nešvaru umožňujícímu nekalou konkurenci a obcházení zákona bojovala od samého počátku, chce pomoci tento pokus dotáhnout do konce a bude všemi prostředky usilovat o to, aby tato mezera byla v naší legislativě pokryta na evropské úrovni. Zároveň bude prosazovat, aby česká legislativa nepředbíhala tu „evropskou“ – a zvláště pokud jde o morální odškodnění za

chovala status quo, dokud se na pravidlech nedohodnou všichni členové EU. Je v zájmu všech poctivých podnikatelů, aby tomuto úsilí napomohli – nebo je alespoň neztěžovali či nemařili nedomyšlenými kroky.

… a aktuální starosti cestovních kanceláří v praxi

Peripetie kolem občanského zákoníku cestovní kanceláře v současné době bolet nemusí. Jen samo předložení návrhu této grandiózní normy do vlády je plánováno až v příštím roce – a pak teprve nastane ten pravý boj o kdejakou oblast života, přičemž se dá očekávat, že vzhledem k rozsáhlosti a charakteru zákoníku se partie politických šachů jistě protáhne. Takže na seznamování se s tím, co vlastně bude pro cestovní kanceláře doopravdy platit, je čas nejdřív v polovině příštího roku, ne-li později. „Oddechové období“ se samozřejmě netýká prosazování oprávněných zájmů cestovních kanceláří do konkrétního znění zákoníku, dokud je čas – ale cestovní kanceláře od toho mají asociaci, která na tom pracuje a cestovní kanceláře bude informovat, až bude jasno, jako vždy včetně návodu k použití. Do té doby jsou veškeré proklamace a besedy jen věštěním a natřásáním peří. Nový občanský zákoník má začít platit až od roku 2010 a je otázkou, zda i to není jen zbožné přání autorů.

Co se naproti tomu cestovních kanceláří týká právě teď, je příprava roku 2009. Zatímco většina cestovních kanceláří horečně dokončuje plány, do jakých destinací zvýšit či snížit nabídku, které nové zavést, jaké kapacity kontrahovat a s jakými službami, v Asociaci cestovních kanceláří si lámeme hlavu, co poradit, aby cestovní kanceláře nakonec nesplakaly nad výdělkem. Valí se toho na ně čím dál víc. Již pomalu evergreenem se staly kontroly ČOI, zjišťující kromě všech nepravostí i uvádění klientů v omyl, tedy klamání spotřebitele, které arciť vykládá každý po svém. Kdo se potřebuje prosadit s pokutou za každou cenu, požaduje uvedení tax a příplatků nejen stejnou velikostí písma, ale i u každého jednotlivého objektu a zájezdu zvlášť, i kdyby se to na téže stránce opakovalo stokrát (tedy lépe řečeno nikoliv zvlášť, ale všude hezky v součtu, i když ten se sestavuje zpravidla z více položek, takže člověk neví, co všecko by vlastně měl sečíst). Rozumnějším kontrolorům stačí, když je zákazník na poplatky nepochybně a zřetelně upozorněn. Jasno by do toho měla vnést až novela zákona o cenách, kde se po ročním zkoumání a dohadování nakonec asociacím cestovních kanceláří podařilo najít s odborem cenové politiky ministerstva financí text, který pomůže spotřebitele chránit, aniž by cestovním kancelářím znemožnil podnikání. I o tom se však vzápětí začalo z podnětu MPO znovu jednat (požadovalo jeho vypuštění), nadto si někteří odborníci unáhleně hájící zájmy cestovních kanceláří jaksi nevšimli, že právě tím vypuštěním dohodnutého paragrafu by se pravidla pro ceny služeb nově dostala kvůli legislativní zkratce „zboží“ do stejného režimu s dosavadním spotřebním zbožím, což by bylo pro cestovní kanceláře ještě horší než původní návrh ministerstva financí.

V době uzávěrky tohoto čísla ACK právě usiluje o návrat k dohodnuté verzi. Věříme, že se to podaří. Nicméně jedna věc je, zda sčítat jednotlivé položky zájezdu (nebo alespoň dopravy), ještě než na ně spotřebitel pohlédne, nebo ne, a druhá, zda, kde a jak jsou všechny položky a podmínky v katalogu či jiné nabídce uvedeny. Mnoho cestovních kanceláří má v této oblasti značné mezery, a proto vřele doporučujeme věnovat této věci při přípravě katalogů do tisku ve vlastním zájmu zvýšenou pozornost. Na to, že se jí budou věnovat kontroly ČOI, můžeme vzít jed.

Jakkoliv povinnost odškodnit klienta za újmu na „radosti z dovolené“ patří k hitům budoucího občanského zákoníku, málokterá cestovní kancelář si uvědomuje, že povinnost cestovní kanceláře uhradit klientovi v případě nesplnění cestovní smlouvy vedle hodnoty neposkytnutých či vadně poskytnutých služeb i blíže nespecifikovanou škodu platí už dnes! Stejně jako platí, že cestovní kancelář při organizování zájezdů opravdu odpovídá za všechny hříchy všech svých dodavatelů. Což znamená nejen ubytovatelů a partnerských místních cestovních kanceláří a jiných poskytovatelů služeb inzerovaných v katalogu, ale i dopravců. Ruku na srdce – kolik touroperátorů při nesplnění povinnosti leteckého dopravce odškodní své klienty – a kolik je pošle, ať si to s tím dopravcem vyřídí sami, i kdyby byl z druhého konce světa? Jistě se dá spoléhat, že si toho zákazníci ani příští rok nevšimnou, ale riziko tu je a je značné. Dá se zmírnit pečlivým výběrem partnerů, ale jedinou skutečně účinnou obranou je pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře (pozor na možné výluky). Podrobněji o všem, na co by se při přípravě nové sezony nemělo zapomenout, jakož i dalších problémech diskutují členové touroperátorské sekce ACK na svých setkáních.

Ing. Eva Mráčková,
vedoucí sekretariátu ACK ČR

Máte zájem o podrobnější informace nebo se chcete zamýšlet nad společnými problémy?

Přijďte k nám – vše najdete na známé adrese:
www.ackcr.cz