V minulém vydání jsme krátce informovali o vzniku projektu O kapku více naděje, který ve spolupráci s Klinikou dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN v Motole připravil Nadační fond Kapka naděje. Projekt má pomoci získat prostředky umožňující včasnější a přesnější diagnostiku dětské leukemie. V tomto snažení můžete být nápomocni i vy. Pojďme se podívat proč a jak.
Projekt zaznamenal v posledních týdnech několikero novinek. Kromě jiného pozměnil svůj název na „O kapku lepší", byly aktualizovány jeho webové stránky (www.okapkulepsi.cz) a rozběhla se jednání s novými potenciálními dárci.
Už v minulém vydání jsme naznačili, že to byl Bohuslav Šantrůček, jednatel společnosti Galileo ČR/SR, koho rodinná zkušenost s dětskou leukemií inspirovala k přípravě projektu. V rámečku napravo se můžete s jeho příběhem seznámit tak, jak jej vidí on sám.
Proč se zapojit?
Nejpádnějším důvodem pro podporu Nadačního fondu Kapka naděje a jeho nového projektu je samozřejmě jeho základní poslání, tedy pomoc vážně nemocným dětem. Jenže nadací a dalších projektů ucházejících se o pozornost případných donátorů je dnes přehršel. Proč tedy právě Kapka naděje? Finanční krize spolu s přesycením trhu vedla k profilaci jednotlivých charit jako „značek". Kapka naděje, kterou založila již v roce 2000 Vendula Svobodová, v této situaci svou pozici oproti ostatním posílila a patří k respektovaným „destinacím" – stala se zárukou průhledné a srozumitelné pomoci. Nadační fond Kapka naděje má jasnou organizační strukturu – správní a dozorčí radu. Jeho náklady za celou dobu existence nepřesáhly 15 % ročního výnosu.
Pro další rozvoj fondu je nutná nová koncepce, která přinese vhodné PR a zajistí finanční prostředky. Aktuálně shromažďuje nadace prostředky ve výši alespoň půl milionu korun, které umožní lepší diagnostiku dětské leukemie. Projekt O kapku lepší, který je dokladem této koncepce, je postaven na základě dlouhodobých profesních zkušeností z marketingové komunikace, reklamy a PR. Princip projektu staví na zkušenosti, že vzhledem k ekonomické situaci ve společnosti již nelze spoléhat na velké dary jako v minulosti. „Poměrně velká část veřejnosti chce přispívat na charitu, ale neví přesně jak a chce mít přehled o využití příspěvku. Pro většinu lidí je snadnější přispět menší částkou a častěji než jednorázově částkou větší," vysvětlují autoři projektu. Menší částky (nebo kapky, chcete-li), častěji a dlouhodobě jsou základními stavebními kameny, na kterých je postaven projekt O kapku lepší. Onou kapkou je každá koruna navíc, která pomáhá dobré věci – koruna navíc ke kávě, k účesu, k jízdence, zájezdu… Mnoho kapek tvoří oceán, mnoho drobných mincí tvoří poklad pomoci. Nová strategie pomáhá obnovit chuť přispívat – ať už se jedná o malé nebo velké částky. Heslo O kapku lepší také říká, že všechno může být lepší: nejen výrobek, život či společnost, ale i léčba nemocných dětí.
Nikdo pochopitelně nevyvíjí charitativní aktivity jen proto, aby si vylepšil svůj obraz. Přesto nelze tento aspekt ignorovat. Je dobré vědět, že tradiční jednorázový vyšší příspěvek, jehož mechanika je známá a prověřená, generuje pouze jednorázové PR. „Nová strategie fondu, do které můžete jako jeho podporovatelé zapojit i své obchodní partnery či koncové zákazníky, vám poskytuje dlouhodobé komunikační téma a možnost zlepšení image této oblasti v očích veřejnosti," uvádějí autoři projektu. Přesné podmínky spolupráce lze samozřejmě stanovit individuálně.
-red-
Dědův příběh
Až do loňských prázdnin žila naše rodina klidným spokojeným životem. Já, manželka i naše dvě dcery s rodinami. Všichni jsme byli zdrávi, měli se rádi a vídali jsme se skoro každý den.
První srpnovou neděli mi volá mladší dcera: „Táto, jedeme s Vojtíškem do Motola, má kritický krevní obraz." Zpočátku mi význam sdělení téměř nedochází. Vojtíšek je můj dvouapůlletý vnouček, jeden ze čtyř, kteří nám s manželkou zkrášlují a zpříjemňují začínající podzim života. „Jak špatný krevní obraz?" říkám si v duchu. „Vždyť jsme si ještě minulý víkend spolu hráli a před 14 dny se vrátili ze společné dovolené, kde se Vojtíšek proháněl se svou starší sestrou a sestřenicí a vypadal jako nejzdravější dítě na světě!"
Příštích dvacet čtyři hodin čekání na konečnou diagnózu je určitě nejhorší a nejsmutnější čas v mém dosavadním, někdy i nelehkém životě. Po rozboru kostní dřeně zazní neúprosná, dosud jen tušená diagnóza: leukemie. V první chvíli mě zachvátí panika, naprostý zmatek v myšlenkách, nejsem schopen koncentrace. Postupně se mi jako první začínají vybavovat mediálně známé fotografie bezvlasých dětských hlaviček a odulých tvářiček. Až mnohem později mi dojde, že toto je ten menší problém z celé léčby. Přes internet se blíže seznamuji s významy slov onkologie, rakovina, chemoterapie, leukemie a její formy, pokračující výzkum, statistická úspěšnost. Naděje. Jsem zvyklý bojovat a slovo „naděje" mě vrací zpět do aktivního uvažování. Neumím sedět a fňukat, neumím říkat: „Proč právě Vojta?" Musím něco dělat, aspoň něco trochu užitečného, něco, co pomůže Vojtíškovi ale snad i jiným.
Během pár následujících hodin jsem v kontaktu s Nadací Kapka Naděje. Jejím prostřednictvím komunikuji také s profesorem Starým, přednostou motolské dětské onkologie a hematologie. Vrývám si do paměti jeho slova: „Já mohu garantovat špičkovou lékařskou péči, rodina musí zajistit fungující zázemí a nemocné dítě musí mít štěstí." Naděje a štěstí. Štěstí se přece musí jít naproti. Posílám svůj první finanční příspěvek Nadačnímu fondu Kapky naděje. Co víc ještě může udělat děda pro svého milovaného vnoučka? Myslel jsem si, že už jsem dost zkušený, v životě na všechno připravený. Možná to platí do chvíle, než vás v rodině navštíví zhoubné onemocnění. Léčení je nepředstavitelné utrpení, bolest i smutek. Platí to pro samotné dětské pacienty, ale i pro jejich nejbližší okolí. Léčba se totiž neskládá jen z drastických dávek léků různého chemického složení, ale je doprovázena i neuvěřitelným množstvím různých vedlejších účinků, které vše komplikují, zdržují a také snižují „procento úspěšnosti uzdravených".
Vojtíšek má teď za sebou více než rok léčení, včetně takzvané intenzivní terapie. Přestože lékařská péče je skutečně špičková, muselo být Vojtíškovo léčení již dvakrát přerušeno pro různá zánětlivá onemocnění. Nikdy se přesně neví, co může být zítra, nikdy se nesmí říkat „to už bude dobrý".
A proto týmy lékařů a výzkumníků stále bádají: Před 20 lety by procento pravděpodobnosti Vojtíškova uzdravení bylo menší než poloviční proti dnešku, před 5 lety by lékaři ještě neuměli léčit některá doprovodná onemocnění. Je nutné hledat a zkoumat dál. Některé výzkumy jsou na hodně dobré cestě. Ale hraje se o čas. Čím dříve budou výsledky výzkumu převedeny do praxe, tím méně dětí bude trpět, tím dříve a kvalitněji se uzdraví. Jenže čas jsou i peníze. A kvalitní dlouhodobý výzkum peníze stále a více potřebuje. Rozhodl jsem se proto svým skutečným příběhem iniciovat založení projektu „O kapku lepší" spravovaného Nadací Kapky naděje. O kapku lepší léčení, o kapku lepší život… Podrobnosti jsou na webové stránce www.okapkulepsi.cz.
Poslal jsem na konto projektu základní vklad na podporu výzkumu a zavázal jsem se profesorovi Starému, že seženu každoročně nejméně půl milionu korun, aby dětská onkologie a hematologie mohla použít kvalitnější diagnostické metody, které zpřesní konkrétní prvotní diagnózu a umožní i šetrnější léčbu. Procento úspěšně uzdravených dětí se tak zlepší o pár desetinek, díky za ně!
Pomozte, prosím, i vy. Ať nemusí vaše děti a vaše vnoučata prožít osud Vojtíška a jeho dědy.
Děkuji. Váš děda Šantrůček