|
Je všeobecně známo, že firmy stále více odměňují a motivují své zaměstnance také jinak než penězi. Utěšeně proto vzkvétá incentivní cestovní ruch. S tím, jak roste popularita golfu v České republice, stoupá také poptávka po incentivních programech zaměřených právě na tuto hru. Samozřejmě k velké radosti nejen odměňovaných zaměstnanců, ale také specializovaných cestovních kanceláří a také golfových hřišť a klubů, kterým díky těmto incentivám roste členská základna. Na následujících řádcích najdete zkušenosti golfových touroperátorů s golfovými incentivami a také přehled toho, co v této oblasti nabízejí vybraná česká a moravská golfová hřiště.
Na incentivní turistiku lze pohlížet z různých úhlů pohledu – jako na incoming, outgoing i domácí cestovní ruch. Stejně tak je tomu u golfových incentiv. Zkušenosti cestovních kanceláří zaměřených na golfovou turistiku však říkají, že golfové incentivy ze zahraničí zatím příliš rozšířené nejsou. „Nevím, že by některá ze zahraničních firem poslala někoho ze zaměstnanců či partnerů do Čech za golfem. V tomto směru máme možná dost co nabídnout, ale bohužel, o žádném takovém případě nevím,“ říká například Leoš Kopecký ze společnosti Artis 3000. Vysvětlení je podle něj jednoduché: „Pozice naší země je trochu jiná, než je běžné u obvyklých rekreačně golfových destinací jako Španělsko Portugalsko, Turecko, Egypt, Tunis, Mauricius nebo Kypr. Tam po odehrání golfu mohou jít lidé k moři, slunit se, koupat. U nás musejí většinou za kulturou či zábavou.“ Golfové incentivy ze zahraničí jsou podle Kopeckého do určité míry omezené jazykovou bariérou a pravděpodobně i obavou zahraničních klientů z neprověřené kvality našich trenérů.
Čile ale podle Kopeckého funguje incentivní golfová turistika do zahraničí i v rámci České republiky. Růst zájmu o golfovou incentivu potvrzuje také Jan Makarius z ABANTE Golf: „Sílí přirozeně se zájmem lidí o golf. Tento zájem pak manažeři či majitelé firem přenášejí na management, zaměstnance a další.“
O co je zájem?
Golfové incentivy mohou mít samozřejmě různou náplň. Nabíledni je například organizace golfového turnaje, do kterého firma vyšle nejen své zaměstnance-golfisty, ale do kterého může pozvat také hráče z řad svých obchodních partnerů a další hosty. Ale co s těmi, kteří golf nehrají? Pro ty může být souběžně s turnajem uspořádána golfová akademie, během které se seznámí se základy hry, případně jim může být nabídnut jiný doprovodný program. Podle Leoše Kopeckého si největší oblibu získaly kurzy na získání HCP 54 (dříve tzv. golfová zelená karta). „Během prodlouženého víkendu klienti natrénují základní golfové dovednosti pod vedením trenéra a skládají zkoušku z teorie i praxe. Kurzy se odehrávají jak v Čechách – v golfových areálech, tak i v zahraničí – nejčastěji před zahájením golfové sezony u nás v únoru a březnu, nebo po jejím konci v říjnu a listopadu,“ popisuje Kopecký. Tyto programy jsou pochopitelně šity na míru menším skupinám, obvykle čítajícím 5–10 osob. Program je velmi nabitý golfovými aktivitami a pro většinu účastníků i překvapivě tělesně náročný. Ze servisu, který poskytuje ubytovací zařízení, využijí klienti většinou bazén či saunu. Vůči těmto intenzivním kurzům občas zazní námitka, že produkují golfové rychlokvašky a že si účastníci zkoušku de facto koupí. To ale Kopecký odmítá: „Napoprvé zkoušku složí 80 % účastníků. Není to tedy tak, že by si ji ,zaplatili’. Ti, kteří ji nesloží, mají možnost dotrénování za výhodnějších podmínek.“
Jan Makarius pak shrnuje obecná očekávání klientů, kteří si golfové incentivy objednávají: „Očekávají full servis. Organizátor musí předložit možnosti a klient pak dotváří program. Nemá-li předchozí zkušenost, pak si většinou nechá poradit. V případě, že podobné akce firma již absolvovala někde jinde, bývají klienti ochotni zkusit novou destinaci. Pak je zajímají zejména nové možnosti doprovodného programu typické pro danou destinaci. Rozpočet přitom nehraje primární roli, zadavatelé golfových incentiv vždy hledají ,good value for money’.“
Pro a proti českých hřišť
Mají tedy vůbec česká hřiště co nabídnout? Tour- operátoři se shodují, že ano.
„Kromě několika kol hry na různých hřištích vzdálených od sebe desítky kilometrů máme již i skutečné golfové resorty, kde je možno strávit několik dnů, ubytovat se a bavit se i jinými aktivitami nežli pouze golfem,“ říká Kopecký a zmiňuje například Darovanský dvůr, Novou Ameriku nebo Malevil. „Nabídka těchto resortů je zajímavá jak pro cizince, tak i pro tuzemské návštěvníky,“ doplňuje Kopecký. Podle Makariuse je atraktivita našich hřišť především v jejich různorodosti a krásné okolní přírodě. A také faktu, že na kvalitních hřištích funguje i kvalitní gastronomický a často i konferenční servis. Zlepšuje se podle něj také možnost ubytování přímo v golfových resortech. „Až na malé výjimky ale není možné pořádat velkou korporátní nebo incentivní akci, kdy potřebujete 50–100 single pokojů,“ všímá si Makarius. Další rezervy vidí také v přístupu obsluhujícího personálu a někdy nedobré dopravní infrastruktury. Bývá občas těžké dostat se na regionální hřiště z Prahy či některého z mezinárodních letišť. Na horší dostupnost hřišť v regionech si koneckonců stěžovali i někteří účastníci diskuze o golfové turistice, která probíhala v rámci doprovodného programu letošního ročníku veletrhu GO v Brně.
Foto: www.new-dream.de