I individuální turisté jsou zajímaví

Den před samotným vypuknutím letošního veletrhu MADI na výstavišti v Letňanech se 1. listopadu v pražském hotelu Olympik konaly dvě doprovodné konference věnované oboru cestovního ruchu. V hlavním kongresovém sále probíhalo celodenní sympozium na téma individuální turistika, v jednacích prostorách v 17. patře hotelu pak odpoledne proběhla druhá konference o vzdělávání a kvalifikaci v cestovním ruchu (podrobněji se ní dozvíte v příštím čísle).

První konference na téma „Individuální turisté a jejich potenciál pro rozvoj individuální turistiky v regionech ČR“ měla mezinárodní rozměr. Dopolední část svým vystoupením zahájila Marie Divišová, majitelka agentury MADI a hlavní pořadatelka konference i veletrhu. Cestovní ruch podle jejích slov vzrůstá velkým tempem. Zatímco v 60. a 70. letech v Evropě bylo na dovolené formou rekreace 5 – 25 % populace, v roce 2005 už to v některých zemích bylo až 75 % obyvatelstva (Německo, Holandsko, Skandinávie). Zatímco původně to byly vyšší příjmové skupiny, vzdělanější, dnes je to už skoro každý (75 % národa). Tehdejší turista byl jazykově vybavený, s vyšším vzděláním – ze školy věděl, kdo byl Homér a čím je zajímavá například Trója, věděl, kam chce jet, co chce vidět… Dnešní masová turistika je cestování skupinové, je odkázána na nabídku cestovních kanceláří. Ovšem, i zde se poslední dobou trend mění a ten vzdělanější, samostatnější turista se čím dál tím více přiklání k individuální turistice.

Statistiky WTO hovoří jasně. Zatímco v roce 2000 cestovaly zhruba 2/3 turistů s cestovními kancelářemi a pouze 1/3 individuálně, v roce 2005 už byl tento poměr skoro půl na půl. Tedy z toho jasně vyplývá, že stále větší skupina turistů si organizuje své cestování sama. Tomu rozvoji napomáhají zejména dva faktory – internet jako zdroj informací a nízkonákladové aerolinky, s nimiž se dá levně dostat skoro kamkoliv.

Současně tento trend napovídá, že díky zjednodušování a zlevňování individuální turistiky (viz ony dva podpůrné faktory) se k ní najednou přesouvají i ty nižší sociální skupiny a její podíl bude i nadále stoupat. Podle Divišové je tedy nejvyšší čas v marketingovém snažení se „přepnout“ ze zaměření na organizované skupiny na kvalitní servis pro individuály.

Přijíždějí k nám

V České republice jsou individuální turisté zatím bráni spíše jako ta méně žádoucí klientela, která „nedá vydělat“, ale to podle slov M. Divišové není tak úplně pravda. Individuální turisté se zaměřením na poznávání a pobyt jsou naopak stejně významným segmentem trhu jako jiní turisté. Nejedná se jenom o studenty a tzv. „batůžkáře“, ale všeobecně o cestovatelsky a sportovně založené lidi všech věkových kategorií, pro které je cestování často životním stylem a věnují mu velkou část svého času i financí.

Individuálové se na rozdíl od skupin nezajímají jen o Prahu, směřují i do dalších zajímavých míst, byť méně věhlasných. Věnují se poznávání navštívené země více komplexně, přispívají k rozvoji „zapomenutých“ regionů. Je možné usilovat o jejich návštěvu i v těch místech, kde se jiné turisty nedaří získat. Tito turisté se zajímají spíše o běžný život v zemi než o čtyřhvězdičkové hotely či o prvoplánová turistická lákadla. Preferují menší ubytovací zařízení, ale pestřejší nabídku poznávání a zábavy.

Specifika individuálního turisty

Předchozí údaje platí zejména obecně, celosvětově. Individuální turistika má svá specifika i v ČR (resp. v našem evropském regionu):

a) Individuál přijíždí často autem (buď svým, nebo z půjčovny) – je tedy mobilní. Má bez problémů dosah 50 – 60 km, nachází-li se v tomto okruhu program (nabídka něčeho zajímavého), dojede si tam.

b) Individuál je flexibilní – mění své plány, jak se mu zlíbí. Když ho něco zaujme, není pro něj problém pozměnit své záměry. Nemusí být zítra ráno jinde, kde na něj čeká něco předplaceného. Je známo, že má-li host v okolí svého ubytování dostatek zábavy, zůstane i pět dní. S tím by měly hotely počítat ve své propagaci – nabídnout klientům nejen ubytování, ale i program, kratochvíli – a to v širokém rozpětí – památky, příroda, sport, cyklotrasy, nějaké „extras“ (unikátnosti, adventury…). To našim hotelům podle Divišové zatím dost chybí. Typickým prospektem hotelu je podle ní pět fotek postelí… Přitom vhodná nabídka programu prodlužuje pobyt až o 70 %. Proto je podle jejích slov velice důležitá i tzv. „nástěnka na recepci“, neboli nabídka k navštívení všeho možného v okolí – buď už individuálně, nebo zorganizováním od hotelu v malé skupince (vodácké výpravy, netradiční prohlídky…).

Kdo se specializuje na takovouto klientelu, musí podle slov M. Divišové zvládnout specifické služby – tedy ono známé „práce všeho druhu“. Nestačí být jen ubytovatel, ale je potřeba ovládat i další profese – dopravce, průvodce po kraji, instruktor různých sportů apod.

c) Individuální turistika – to není jen jednotlivec, ale i malé skupinky – páry, rodiny, malé partičky (např. cykloturistika). Tomuto faktu je potřeba přizpůsobovat i multinabídku vyžití. Výhodou ale zase jsou menší nároky na kapacitu – nebude například potřeba připravovat jednorázový oběd pro 40 osob, stačí běžné stravování.

d) Individuální turisté preferují opakované výjezdy po své zemi či do zahraničí během roku. To znamená, že jejich příliv není jen sezonní, ale dá se s nimi počítat v podstatě v průběhu celého roku.

Důležité je být v tištěném průvodci

Individuální turistikou lze dosáhnout zlepšení návštěvnosti regionů bez nutnosti velkých investic, především vytvořením vhodné atmosféry a zapojením do těch správných informačních systémů. Co se marketingu směrem k zahraničním turistům týče, obrovskou úlohu v tomto hrají tištění turističtí průvodci (guidebooks). A to i v době internetu. Kdo má svůj hotel, svou zajímavost, památku, přírodní atrakci… zapsanou v některém knižním průvodci, má vyhráno, říká M. Divišová. Cestovatelé „jedou“ podle „guide“, usnadňuje jim tvorbu itineráře a je hodně pravděpodobné, že vás cestou nevynechají. Existuje spousta průvodců, různých tloušťek, šíří záběru, hloubek zpracování daných lokalit, kvalit poskytovaných informací… Některé nabízejí z dané země jen to nejdůležitější (20 – 30 lokalit – např. Marco Polo), jiné zase mají v nabídce až 300 míst (např. Lonely Planet).

Být v průvodci je důležité zejména proto, že ti velcí knižní průvodci vycházejí po celém světě v mnoha jazykových mutacích, takže dostane-li se člověk do základní jazykové verze (nejčastěji anglické, ale není pravidlem – viz např. známý německý Baedecker), je rázem automaticky zařazen i do těch národních verzí – a tím pádem se o něm dozvídá obrovské množství lidí.

Otázka zní, jak se tam dostat, jak docílit, aby o mně bylo zmíněno? Podle Divišové existují v podstatě dvě cesty:

a) prostřednictvím zpětné vazby – na konci (skoro) každého průvodce je žádost vydavatele o zkontaktování při zjištění nesrovnalostí, zaslání aktuálních informací, doplňků apod., na které turista při svých cestách narazí. Na tuto adresu lze napsat informaci k zařazení do publikace. Vydavatel tam pak zpravidla pošle svého autora, garanta té které země, aby informaci ověřil a rozhodl o včlenění do průvodce.

b) druhou možností je obrátit se na národního vydavatele toho kterého průvodce, tedy v našem případě na vydavatele české jazykové mutace (např. Lonely Planet – nakladatelství Svojtka), aby zprostředkoval kontakt na autora (garanta) původního textu a s ním pak dohodnout případné rozšíření textu v dalším vydání i o vaši lokalitu.