V minulém vydání COT business jsme přinesli výběr toho nejzajímavějšího, co zaznělo během plenárního jednání konference Hospitality & Tourism Summit 2008. Na následujících stránkách si pak můžete přečíst, o čem se jednalo v šesti konferenčních sekcích.
Kdy končí vzdělávání a začíná training – část „hotelová“
Jak název této sekce napovídá, řešily se v ní otázky spojené s výchovou personálu pro ubytovací zařízení. A dlužno podotknout, že zejména závěrečná diskuse poukázala na ne zrovna růžový stav v této oblasti. Jednání v hojně navštívené sekci řídil způsobem sobě vlastním prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Pavel Hlinka. Ten letmo zmínil nezastupitelnou roli vzdělávání v kvalitativním růstu pracovní síly. Připomněl, že zástupci AHR ČR loni absolvovali řadu jednání se školami i hoteliéry, během kterých shromáždili řadu problémů, jež nyní budou postupně řešeny. Informoval rovněž, že na podzim se bude konat specializovaná konference o vzdělávání. Pak již předal slovo Pavlu Attlovi, prorektorovi pro pedagogiku na Vysoké škole hotelové v Praze 8, který nejprve definoval základní pojmy – vysvětlil rozdíl mezi vzděláváním a tréninkem, popsal systém vzdělávání i kategorie tréninku (pracovní a mimopracovní). Zmínil se o tom, že existuje trénink fyzický, duševní a technologický a že nejčastějšími oblastmi tréninku jsou komunikační dovednosti, obchodní dovednosti, profesní dovednosti a manažerské dovednosti. Detailněji se zabýval otázkami vzdělávání a tréninku na vysokých školách a pokusil se názorně vymezit hranici mezi vzděláváním a tréninkem. V hotelovém provozu je například cílem vyučování seznámit studenty obecně s provozem hotelové recepce, cílem tréninku je pak získat praktické dovednosti, například v oblasti komunikačních technik. Učí se tedy, jak vést správně telefonní rozhovor, jak vyřizovat reklamace apod.
|
O tom, že vzdělávání by mělo být kontinuálním procesem, hovořil ve svém vstupu Michal Vevera, personální a tréninkový ředitel hotelu Holiday Inn Prague Congress Centre. Na úvod s uspokojením konstatoval, že už i zákoník práce řeší problematiku vzdělávání. Na druhou stranu upozornil, že o kvalitách zaměstnanců přicházejících do hotelů netřeba mít velkých iluzí – trénink musí začínat u elementárních dovedností typu pozdrav, hygienické návyky apod. Trénink je podle Vevery systematická, cílevědomá a soustavná vzdělávací aktivita, která vede k obecnému cíli dosažení vysokého stupně kvality podnikání. Pouze trénovaný zaměstnanec je předpokladem spokojeného zákazníka. Vevera vysvětlil, kdo na tréninku participuje a jaké aspekty tréninkový proces ovlivňují (pozitivní motivace, trenér, kategorie tréninku, dané téma, úroveň tréninku, cykličnost a soustavnost, normy, standardy společnosti apod.). Přišel také s myšlenkou, že v horizontu dvaceti let bude jedním z globálních problémů kvalita zaměstnanců – kvalitních je už dnes na trhu nedostatek, kvůli čemuž řada firem přichází o zakázky. Důležitost tréninku proto stoupá. Zajistit ho je možné i formou outsourcingu, je však třeba pečlivě volit, komu firma své zaměstnance svěří. Kvalita firem nabízejících tréninky je totiž značně nevyvážená. V závěru příspěvku seznámil Vevera účastníky s konkrétní ukázkou tréninkového systému hotelu Holiday Inn Prague Congress Centre. Ten je postaven na úsekových trenérech a vychází z přístupu „can-do“, jenž spočívá ve snaze potěšit, využít každé příležitosti k posílení vazby s hosty, snahy porozumět a předvídat potřeby hostů, vytvořit týmovou spolupráci mezi kolegy, být hrdý na vykonanou práci a fungovat jako součást značky Holiday Inn.
Kdy končí vzdělávání a začíná trénink – tak nazvala své vystoupení Ivana Srdínková, manažerka vzdělávacích programů Asociace hotelů a restaurací ČR. Některé z těchto programů (pravidelným čtenářům jistě dobře známých) účastníkům představila, tři z nich (recepce, rezervace a prevence kriminality a terorismu v hotelovém průmyslu) dokonce formou krátkých výukových filmů. Vzdělávací programy AHR ČR jsou podle Srdínkové založeny na tréninku toho nejdůležitějšího, tedy kompetencí. Jsou ryze praktické a asociace se pro ně vždy snaží získat nejlepší odborníky z praxe.
Podobně praktické bylo i závěrečné vystoupení Dagmar Rýdlové, odborné lektorky projektu Jazyky bez bariér, která velmi detailně (s pomocí dvou studentů) seznámila účastníky jednání s výukovým programem používaným při jazykové přípravě ve středisku praktického vyučování v hotelu InterContinental Praha.
Do diskuse přispěl mimo jiné Pavel Hlinka. Podobně jako při jiných příležitostech se „obul“ do současného vzdělávacího systému. „Dokud učni budou patřit škole a ne konkrétnímu hotelu či hospodě, která se jim bude věnovat s vědomím, že pro ni pracují, nemůže dojít ke zlepšení,“ řekl. Změna současného učňovského systému na duální by podle něj měla přispět k nápravě situace, kdy až 80 % absolventů opouští obor, v kterém jsou vyučeni. Další diskutující se pak například zamýšleli nad tím, zda je možné zabránit odchodu trénovaných zaměstnanců ke konkurenci apod.
-pmu-
Rodinný restaurant a návrat k tradicím
Zajímavou odpolední sekci, jež měla za úkol představit rodinné restauranty jako návrat k tradici poctivého přístupu k řemeslu, moderoval Václav Stárek z Asociace hotelů a restaurací ČR. Prezentovány byly zkušenosti čtyř osobností v oboru a jejich pohled na svědomité pojetí kvalitního pohostinství.
Jako první vystoupil Jaroslav Honzajk, restauratér roku 2007 a majitel Steakgrillu U Krobiána v Račiněvsi u Roudnice nad Labem. Připomněl fakt, že i když se o tom v Česku moc nemluví, naplňují se předpovědi o tom, že typickým českým „hotovkám“ odzvonilo. Koncept Steakgrillu je v České republice ojedinělý a dá se říci revoluční restaurační systém vypracovaný podle amerických modelů steakhousů, který zatím nemá v Evropě obdobu. Byl vypracován za účelem vyplnění mezery v poptávce po moderních jídlech západní gastronomie, ale hlavně po steacích a jídlech připravovaných moderními rychlými americkými technikami na unikátní sestavě kuchyňského zařízení jak v České republice, tak nakonec v celé Evropě.
|
Steakgrill U Krobiána vychází ze skutečnosti, že typická tradiční česká kuchyně již není zdaleka tak přitažlivá, jako byla ještě před několika málo lety, a že odlišná gastronomie (nejen evropská) je v současné době devízou podniku. Honzajk dále zmínil důležitost moderního vnímání rodinného podniku. „Když dnes hovoříme o rodinných restauracích, máme spíše na mysli způsob provozování restaurace než pevné rodinné vazby. Pojem pravé rodinné restaurace již upadl v zapomnění,“ uvedl Honzajk.
Druhým panelistou byl Jindřich Petřík, též restauratér roku 2007 a provozovatel Motorestu Pegast. Tento českobudějovický podnik byl postaven v roce 1997 a řízen je majiteli jako rodinný penzion v klidném prostředí městského parku Stromovka s rybníkem. Nachází se na hlavním tahu České Budějovice – Český Krumlov – Linec. Petřík, který se mimo jiné angažuje i na poli vzdělávání v oborech kuchař/číšník, upozorňoval především na krizi pracovních sil a výchovy personálu, která je hlavním problémem současného podnikání v české gastronomii.
Svým způsobem netradiční prezentaci měl Lukáš Limprecht, provozovatel restaurace Oase i stejnojmenného kempu. Areál se nachází asi 5 km jižně pod Prahou při vesnici Dolní Břežany s dobrým spojením s městem – autobusovou stanici najdete přímo před areálem. Jet se dá i autem asi 15 minut ke stanici metra, tam zanechat auto na hlídaném parkovišti a pokračovat dále metrem. V blízkém okolí je možno navštívit různé památky, třeba hrad Karlštejn nebo zámek Konopiště. Areál campingu je velký asi 2 ha a nabízí 120 míst pro stany nebo karavany. Lukáš Limprecht se v závěrečné a velmi podnětné diskusi shodl nejen s Jindřichem Petříkem na tristní situaci ve vzdělávání lidských zdrojů. Kemp Oase má v tomto ohledu trochu štěstí, neboť funguje sezonně a 99 % jeho hostů tvoří zahraniční klientela, především Nizozemci. Podstatnou část jeho personálu tudíž tvoří vysokoškolští brigádníci ovládající některý ze světových jazyků.
Čtvrtým a posledním vystupujícím byl Aleš Dočkal, odpovědný vedoucí restaurace Pivovarský dům a Pivovarský klub. Tento minipivovar s restaurací se stal jedním z nejoblíbenějších podniků v Praze. Nabízí nejméně osm druhů piva – kromě „Štěpána“, světlého a tmavého klasického českého ležáku, můžete ochutnat také piva, která jinde nenajdete. Je to například pivo pšeničné, kávové, višňové, kopřivové, banánové nebo minimálně jeden speciál měsíce dle momentální nabídky. Kuchyň nabízí po celý den to nejlepší z tradiční české kuchyně. Při přípravě některých pokrmů – od předkrmů k dezertům – se používá pivo. Dočkal ve svém příspěvku zmínil desáté výročí existence podniku a neopomněl, stejně jako jeho předřečníci, kritizovat současný stav výuky a výchovy v pohostinství. Trochu ironicky poznamenal, že před pár lety se sháněli kvalitní a pracovití lidé a dnes se již „shánějí jen lidé“. Zároveň se přiznal ke starosvětskému, vřelejšímu přístupu k zaměstnancům (což je v jeho pojetí „to rodinné“, co má Pivovarský dům) bez vyžadování nejrůznějších briefingů, feedbacků a brainstormingů.
-jp-
Spolupráce subjektů v regionech
při rozvoji cestovního ruchu
Sekce moderovaná Evou Frindtovou, vydavatelkou časopisu COT business, byla druhou nejlépe hodnocenou sekcí a svým obsahem i formou se od ostatních trochu lišila. Nepatřila mezi sekce, které přímo řeší problematiku hotelového a gastronomického průmyslu, ale zabývala se spoluprací v regionech při rozvoji cestovního ruchu, na které se podílí regionální centrály, destinační managementy, veřejný sektor a podnikatelé.
|
Forma sekce byla čistě diskusní, bez předem připravených vystoupení panelistů. Za státní správu se diskuse zúčastnili Blažena Křížová, ředitelka Odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj, Rostislav Vondruška , ředitel agentury CzechTourism, a Pavel Klicpera, vedoucí oddělení PR a analýz téže instituce. Regionální centrály a destinační managementy zastupovali Jitka Fatková, ředitelka Jihočeské centrály cestovního ruchu, Václav Pošmurný, ředitel Středočeské turistické a informační služby, Zuzana Vojtová, ředitelka Centrály cestovního ruchu jižní Moravy, a Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Morava. Podnikatelé, v tomto případě hoteliéři, byli zastoupeni Petrem Šaldou, předsedou krajské sekce AHR ČR Jihočeského kraje a ředitelem českobudějovického hotelu Zvon, a Petrem Nešpůrkem, ředitelem OREA Vital Hotelu Sklář v Harrachově. Do diskuse se ale výrazně zapojovali také posluchači. Svými názory vyprovokoval výměnu názorů zejména Miloš Vajner, majitel Centra Babylon v Liberci.
|
Sekce navazovala na dopolední vystoupení Petra Šaldy na téma „Do jaké míry závisí rozvoj cestovního ruchu na spolupráci jednotlivých subjektů v regionu?“ a dále je rozvíjela.
Diskuse ukázala, že v jednotlivých krajích a regionech jsou destinační managementy a regionální centrály založeny na různých principech, mají různé kompetence a různý rozsah působnosti. To s sebou přináší velmi rozdílný stav vývoje práce centrál, destinačních managementů, státní správy a podnikatelů což se odráží na jejich vzájemné spolupráci.
Účastníci diskutovali na téma, zda je možné se v rámci regionu domluvit na společném postupu, na společné koncepci a společném marketingovém plánu atd. Kdo by měl být iniciátorem komunikace na úrovni regionu a tím nezávislým a jednotícím prvkem.
Diskuse ukázala, že velmi důležitým faktorem práce v regionech je přístup krajských úřadů, které jsou v mnoha případech zřizovateli regionálních centrál, a ty by měly být lídrem ve spolupráci v rámci kraje.
Tam, kde kraj zřídil regionální centrálu, dal jí maximální kompetence i při zachování plné kontroly a nedubluje práci centrály prací odboru cestovního ruchu na svém úřadě, má centrála prostor pro zpracování plánu rozvoje a systematickou práci a spolupráci s jednotlivými destinačními managementy a podnikateli. Pozitivním příkladem může být Centrála cestovního ruchu Východní Moravy.
Tam, kde si krajské úřady ponechaly vedle centrál také plně funkční odbory cestovního ruchu a nejsou jasné kompetence, dochází ke zbytečnému dvojení práce, což se nyní ukazuje např. při podávání projektů v rámci ROP. Nejsou jasné kompetence při spolupráci s dalšími subjekty, efekt spolupráce všech institucí a společností v regionu na rozvoji cestovního ruchu je malý.
Bohužel jsou i místa, kde neexistuje žádná spolupráce. Krajský úřad a odbor cestovního ruchu vyvíjejí své aktivity bez dostatečné komunikace s destinačními managementy i podnikateli, kteří zase vytvářejí svoji činnost, a místo synergického efektu spolupráce to všechny stojí zbytečně mnoho peněz i vynaloženého úsilí. Všichni se ale shodli na jednom, že vždy to je o lidech a jejich osobním odpovědném přístupu. Tam, kde není lidská vůle, nemůže být spolupráce.
V závěru sekce se diskuse věnovala také spolupráci regionálních centrál a destinačních managementů s agenturou CzechTourism. Zde bylo patrné, že destinační managementy, které nemají podporu kraje, mají horší postavení pro jednání s agenturou CzechTourism.
-efr-
Kdy končí vzdělávání a začíná training
– část „gastronomická“
Účastník tohoto odpoledního workshopu měl skvělou příležitost na vlastní kůži poznat, nakolik praxe prezentovaná v teoretických výstupech panelistů odpovídá skutečnosti. Ti si totiž pro své posluchače připravili milé zpestření v podobě delikátního občerstvení doplněného o skvělé víno. Pozorného čtenáře jistě napadne, že jedním z probíraných témat bylo snoubení vína a pokrmů. Co si budeme nalhávat, výstupy panelistů byly samozřejmě erudované a velmi kvalitní, nicméně tato třešnička na dortu dozajista také přispěla k tomu, že sekce věnovaná tréninku v gastronomii byla návštěvníky HTS ohodnocena nejvyšší známkou. A to prosím panelisté ubezpečovali, že se nejedná o vtíravé podbízení… Ale k věci, oficiálně měl workshop název Kdy končí vzdělávání a začíná training – část „gastronomická“.
|
Moderátorem byl jako vždy vtipem sršící a zkušenostmi oplývající Karel Mayer z Incoma Research, který se však hned v úvodu transformoval do jednoho z panelistů. Na konferenci chyběl původně avizovaný Petr Jokl, F&B Manager z Hotelu Troja v Praze, jeho prezentaci tedy tlumočil právě Karel Mayer. Vystoupení se neslo v duchu teze, že soustavný trénink zaměstnanců by v žádném gastronomickém zařízení rozhodně neměl chybět. Zaměstnanec je nejdůležitější článek hotelu, pravidelným tréninkem získá vědomosti, které jsou potřebné k jeho kvalifikaci, čímž samozřejmě dochází k uspokojování potřeb klientů. Karel Mayer alias Petr Jokl poté demonstroval praktickou stránku věci, totiž jak v pražském hotelu Troja trénují zaměstnance. Se zaměstnanci se F&B Manager schází jednou týdně maximálně na 45 minut. V této době se probírají nové trendy v gastronomii, pracovníci se seznamují s akcemi, které aktuálně v hotelu probíhají, a také přichází na konzumaci jídla. Petr Jokl trvá na tom, aby číšník či servírka snědli dané jídlo, aby byli s to hostovi pokrm patřičně doporučit. Poté se samozřejmě hodnotí uplynulý týden na jednotlivých střediscích. Součástí tréninku v hotelu Troja jsou i nově nabyté teoretické znalosti (jazykové dovednosti a např. nové trendy v oblasti sommeliérství). Dokladem správně zvolených tréninkových postupů je fakt, že zdejší hotel má stálou klientelu, celoroční obsazenost hotelu, vyšší obrat v jednotlivých střediscích a nižší fluktuaci.
Dalším, už „právoplatným“ přednášejícím byl Martin Havel, šéfkuchař hotelu Park Holiday v Benicích, ale také předseda mariánskolázeňské pobočky Asociace kuchařů a cukrářů.
Právě AKC ČR připravuje pro gastronomický personál mnohé kurzy a školení. Např. letos končí dvouletý projekt kulinářské akademie. Doslova smyslovým zážitkem, právě v již zmiňované ochutnávce vína a lehkého předkrmu, bylo vystoupení sommeliéra Tomáše Brůhy, který na tomto příkladu demonstroval spolupráci sommeliéra, šéfkuchaře a majitele zařízení při sestavování jídelního lístku.
Kritickým pohledem se na zdejší školské osnovy podíval ředitel ostravského hotelu Atom Lubomír Bárta. Poukazoval hlavně na zjednodušující se formu studia na odborných školách a učilištích, což má za následek, že dnešní studenti velmi těžko a dlouho hledají zálibu ve své práci. „Studenti by neměli patřit škole, ale zařízení, kde vykonávají praxi,“ upozornil Bárta. Protože poté, co nastoupí do prvního zaměstnání, se mnohdy musí učit základní věci, které by již z předchozích praxí měli znát. Na nadstavbové dovednosti tudíž nezbývá čas.
Šéfkuchař TOP HOTELu Praha Josef Svoboda začal prozaicky: „Mluvit, mluvit, mluvit“ – základ kvalitního personálu, tj. perfektní komunikační a jazykové dovednosti. Např. TOP HOTEL Praha svým zaměstnancům poskytuje zdarma jazykové kurzy, kde mají perfektní příležitost rozvinout svůj rétorický talent.
Posledním řečníkem byl Richard Stára, ředitel tříhvězdičkového hotelu Chvalská Tvrz a zároveň předseda pražské sekce AHR ČR. V prostředí, kdy všichni vystupující poukazovali na důležitost školení, přišel tento hoteliér s takřka revoluční myšlenkou: „Nepřipravuji pro své zaměstnance pravidelná školení, využívám naopak členství v AHR ČR a AKC ČR, kde nejrůznější kurzy pořádají.“ Upozornil také na nutnost přistupovat ke svým zaměstnancům s lidskou tváří, tak aby měli pocit, že jsou členy týmu. Důležitá je rovněž týmová práce a osvědčil se mu i brainstorming, který prováděl za účelem zvýšení návštěvnosti zařízení. A na závěr musí samozřejmě přijít slova chvály.
-vho-
Význam spolupráce státu, měst a podnikatelů
pro zatraktivnění České republiky
pro kongresový turismus
Název „kongresové“ sekce, kterou moderovala vedoucí oddělení kongresové a incentivní turistiky agentury CzechTourism Jade Sebek, mohl znít také Důvody pro vznik Convention Bureau České republiky. Lobbing za založení takovéto instituce se totiž jako červená nit táhl prakticky všemi příspěvky. Sebek nejprve vysvětlila, jaké typy akcí se do MICE průmyslu počítají, jaké subjekty se v tomto oboru angažují a jaké trendy se na trhu projevují. Krátce byly v příspěvku představeny instituce, které se aktuálně zabývají propagací MICE potenciálu České republiky a jejích regionů – tedy CzechTourism, Prague Convention Bureau a Karlovarská asociace kongresové turistiky. Sebek informovala o tom, že se do budoucna uvažuje o založení Czech Convention Bureau (CCB), které by tyto aktivity zastřešilo. Spojit síly by pod jeho logem měli partneři ze státní i soukromé sféry, turistických firem a kongresových center, měst, obcí, výstavby a realit, hlavních českých firem a také bankovního a pojišťovacího sektoru. Důvody pro vznik CCB jsou finanční síla, jednotnost propagace destinace, efektivnější společná prezentace v zahraničí, společný marketing aj. Předpokladem vzniku CCB je ovšem pochopení významu kongresové turistiky ze strany politiků. Škoda, že v sále neseděl ani jediný…
|
Andrea Libová, marketingová manažerka Prague Convention Bureau (PCB), poté hovořila o aktuální situaci v kongresové turistice metropole. Hned zkraje přišla s myšlenkou, že Praha neumí svoje přednosti v oblasti kongresové turistiky prodat, mimo jiné proto, že prakticky nefunguje spolupráce mezi veřejnou a soukromou sférou a prezentace Prahy v zahraničí je nejednotná. Libová si postěžovala hlavně na minimální podporu ze strany pražského magistrátu. Problémem je i nefunkční napojení Prahy na evropský systém měst, které brání přenosu zkušeností ze zahraničí. Libová se pozastavila také nad tím, že Praha získává zpět jen velmi malou část z příjmů, které v oblasti kongresové turistiky generuje. Součástí příspěvku bylo i představení PCB a jeho aktuálních úkolů.
Zajímavé informace zazněly rovněž z úst Alexandry Chromé, jež zastává funkci Marketing & Project Development Manager ve společnosti CZECH-IN. Hovořila totiž o Convention Bureau coby základním nástroji propagace kongresové turistiky ve světě. Nejprve se zmínila o nesporném ekonomickém přínosu kongresů a o trendech, které touto oblastí hýbou. Citovala mj. z dokumentu Hodnota kongresového průmyslu pro místní komunitu, který byl prezentován na veletrhu IMEX a který obsahuje případové studie 14 úspěšně fungujících Convention Bureau ve světě. Zajímavé bylo například zjištění, že prakticky nikde není tato instituce financována jen z členských příspěvků, většinou jde o kombinaci soukromých a veřejných zdrojů. A jaké že jsou úkoly Convention Bureau? Kromě marketingu destinace také nepřetržitý výzkum potenciálních příležitostí, pro-aktivní práce na kandidaturách, realizace ambassador a vzdělávacích programů, komunikace s národními a místními autoritami a také asistence privátnímu sektoru.
Marek Chmátal z Clarion Congress Hotelu poté hovořil mj. o možnostech, které mají v oblasti propagace MICE potenciálu destinace hotely. Ty podle něj v rámci kontaktu s klienty prodávají v první řadě destinaci, teprve v druhém plánu vlastní produkt. Jejich úkolem je také vyhledávání nových trhů a klientů, účast v profesních sdruženích, prezentace na veletrzích a workshopech apod. Pokud jde o možnosti spolupráce s Convention Bureau, jde zejména o společné aktivity k zatraktivnění destinace, organizace propagačních cest, spolupráci při aktivitách zaměřených na prodej služeb, podporu při organizaci poznávacích cest, účast na vytváření obrazu o destinaci, výměnu informací, sledování trendů v oblasti turistického ruchu, aktivní přístup ke změnám na trhu a spolupráci s partnerskými Convention Bureau. Společným cílem by měla být popularita destinace, spokojenost klientů, ekonomický přínos, zaměstnanost, ale třeba také zachování kulturně-historických hodnot pro budoucí generace.
Jako poslední dostala slovo generální ředitelka Grandhotelu Pupp Andrea Pfeffer-Ferklová, která představila nedávno ustanovenou Karlovarskou asociaci kongresové turistiky (KAKT), její aktivity a plány. KAKT vznikla s cílem prezentovat Karlovarský kraj nejen jako kraj lázeňský a napomoci mu k zařazení mezi prestižní MICE destinace. Projekt je financován s podporou SROP a kraje, zdroje se pro letošní rok přiblížily částce 1,8 mil. Kč. V návrhu rozpočtu na příští období se počítá s částkou 3,4 mil. Kč. Z prvních úspěchů KAKT je možno zmínit únorové setkání OMVESA či získání XI. sněmu Svazu měst a obcí pro leden 2009. Rovněž Andrea Pfeffer-Ferklová na konferenci podpořila myšlenku vzniku Czech Convention Bureau. V následné živé diskusi zazněla například zamyšlení nad neutěšenou situací v kongresové turistice v regionech či náměty na nové propagační aktivity pro agenturu CzechTourism.
-pmu-
Revitalizace regionů a využití evropských fondů
Prvním řečníkem této odpolední sekce, kterou moderoval Pavel Attl z Vysoké školy hotelové v Praze, byla Jiřina Bergatt Jackson, ředitelka Institutu pro udržitelný rozvoj sídel (IURS). IURS je občanským sdružením založeným v roce 2001. Jeho cílem je podpořit udržitelný územní rozvoj měst a poskytnout odborné znalosti těm, kteří je potřebují. IURS je tedy především znalostní organizace, která přispívá k podpoře rozvoje dovedností týkajících se zejména různých aspektů udržitelného urbánního rozvoje. Příspěvek Jiřiny B. Jackson byl zaměřen převážně na problematiku tzv. brownfields. Ty jsou definovány jako „pozemky a budovy dříve využívané k průmyslovým, zemědělským nebo vojenským účelům, jejichž renovace a znovuvyužití může přispět k rozvoji infrastruktury a cestovního ruchu v regionech“.
Na obecnější část navázal Ondřej Špaček ze společnosti KPMG. Ve svém referátu akcentoval některé konkrétní příklady využití brownfieldů v oblasti cestovního ruchu jak u nás, tak v zahraničí (Landschaftspark Duisburg – Nord, Hotel Nhow v Miláně, Centrum Babylon nebo golfové hřiště Sokolov). Dále uvedl, že celkový počet brownfieldů v České republice je více než 3 000, přičemž náklady na jejich regeneraci jsou odhadnuty na více než 200 miliard korun. Přes 50 % brownfieldů nalezneme v obcích s méně než 2 000 obyvateli (zemědělské areály, bývalé prodejny). Vysoká ekologická zátěž je pak podle Špačka evidována asi u 8 % objektů, středně vysoká přibližně u 42 % brownfieldů. Cílem revitalizace brownfieldů v rámci trvale udržitelného rozvoje je snížení výstavby na „zelených loukách“.
Závěrečnou část naplnili dva zástupci města Klášterec nad Ohří, místostarosta Tomáš Šroubek a vedoucí odboru kultury, marketingu a cestovního ruchu Miroslav Foltýn. Příspěvek na téma Cesta Klášterce nad Ohří k Lázním Evženie se statutem přírodních léčivých lázní pojali velice zeširoka, avšak rozhodně ne nezajímavě. Začali rozvojem města v 90. letech minulého století, kdy bylo klášterecké historické jádro vyhlášeno městskou památkovou zónou a začala jeho kompletní obnova. Rekonstruován byl i vzácný zámek se zahradou, jenž byl získán do vlastnictví města, a proběhla výstavba svého času největšího aquaparku u nás. Jak vyplynulo z prezentace, velmi úspěšný byl pro Klášterec především konec tisíciletí, kdy byla realizována první etapa obnovy lázeňské zóny (konkrétní příklad brownfieldu) a město získalo titul Historické město roku (1998).
|
V současné době se Klášterec nad Ohří stává jedním z nejúspěšnějších měst v rámci celé České republiky při využití předstrukturálních a strukturálních fondů v celkové výši téměř 200 milionů korun. Ukončena byla kompletní revitalizace historického jádra a další dotace v oblasti cestovního ruchu byly směrovány k podpoře lázeňské infrastruktury. 17. května proběhlo slavnostní zahájení lázeňské sezony, Svěcení pramenů, a 1. července došlo k otevření lázeňského domu pro veřejnost. „Jedinečný rozvoj města má i další pozitivní dopady, například snížení nezaměstnanosti z původních 18 % v devadesátých letech na současný celostátní průměr,“ dodal Šroubek.
V následujících letech chystá město dokončení lázeňské infrastruktury na území historického centra (pobřežní lázeňská promenáda, propojení zámeckého parku a lázní) a výstavbu čtyřhvězdičkového hotelu Spa Evženie se 120 lůžky, kongresovým centrem a stravovacím zázemí. Aby toho nebylo málo, Klášterec přišel navíc s novým turistickým produktem, návštěvnickou kartou 3K, jež má motivovat turisty k intenzivnějšímu poznávání zdejšího regionu. Podrobněji se o tomto projektu dočtete v samostatném článku na straně 62.
-jp-