Pardubický hejtman Radko Martínek navštívil před koncem loňského roku několik projektů zaměřených na cestovní ruch, aby se přesvědčil, jak postupuje jejich rekonstrukce či jaké mají možnosti uplatnit se v turistické nabídce. Zavítal například do hotelu Kraskov, který vzniká revitalizací bývalého rekreačního a rehabilitačního střediska Českých drah, do areálu lihovaru Třemošnice, v němž vyrůstá sportovně-relaxační centrum či k unikátnímu mlýnu v obci Tržek u Litomyšle.
Hotel Kraskov po svém dobudování nabídne 85 nových lůžek. Náklady na tento projekt byly vyčísleny na 77 milionů korun, příspěvek z Regionálního operačního programu dosahuje částky 31,5 milionu korun.
První návštěvníky přivítají v hotelu, kde je kromě krytého i venkovního bazénu počítáno i s kongresovým sálem, v únoru 2013. Objekt hotelu má výborné umístění. „Nachází se na území Chráněné krajinné oblasti Železné hory, což představuje významný potenciál oživení služeb cestovního ruchu v regionu," uvedl hejtman Radko Martínek, který prošel celou stavbu a seznámil se se záměry rekonstrukce. Zalitoval pouze, že se neuchovalo vybavení alespoň jednoho pokoje, které by retrospektivně připomínalo, jak vypadalo hotelové vybavení v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Hotel Kraskov totiž v uplynulých dobách patřil k významným rekreačním objektům, v nichž se na vybavení interiéru nešetřilo.
Dalším z objektů, které hejtman Martínek navštívil, je bývalý lihovar Třemošnice, který se mění ve sportovně-relaxační centrum. Provozovat ho bude rodinná firma Karla Čajčíka. Rekonstrukce družstevního lihovaru vyjde na 61 milionů korun, přičemž dotace z EU činí 31,1 mil. Kč.
Na začátku byl chátrající objekt na okraji města, k němuž vázaly manželku Karla Čajčíka vzpomínky. „Delší čas zde visela cedule Na prodej a mě napadlo, že bychom objekt mohli koupit. Manžel souhlasil. Možná i proto, že věděl, jak se mi zde vždy líbilo a že mou rodinu vážou k tomuto místu vzpomínky. Dědeček dělal dlouhá léta správce družstevního lihovaru," vypráví paní Čajčíková, která vyměnila učitelování za podnikání.
Hejtman Radko Martínek si prohlédl, jak pokračuje rekonstrukce lihovaru: „Určitě je zajímavé sledovat, jak postupuje revitalizace bývalého lihovaru na sportovně-relaxační centrum s restaurací a doplňkovou ubytovací kapacitou." Jako historik ocenil, že majitel se snaží zachovat původní architektonické prvky uvnitř budovy. Rekonstrukce se dočkal také komín, symbol starého lihovaru, ale i starý kotel na topení, do něhož přikládal právě jeden z předků Čajčíkových.
Další cesta hejtmana vedla k historickému mlýnu v obci Tržek nedaleko Litomyšle. I tato technická památka by se totiž podle Radko Martínka mohla v budoucnu stát vyhledávaným turistickým cílem milovníků technických památek stejně jako desítka dalších míst okolo řeky Loučná. Hejtman si unikátní stavbu prošel za doprovodu zástupce ředitele Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě Radima Urbánka Václava Sirového a starosty obce Tržek Miroslava Krýdy.
Průvodce Radim Urbánek, etnolog a odborník na vodní mlýny v Čechách i zahraničí, zasvětil hejtmana do technologie a technických detailů mlýnských strojů, které pocházejí ze 40. let minulého století. Etnolog hovořil také o možnostech, jak by se dala památka ve východních Čechách ojedinělá a přitom situovaná u plánované cyklostezky, zpřístupnit široké veřejnosti. Podél říčního toku totiž stojí další čtyři desítky vodních mlýnů, tkalcovny, elektrárny, škrobárna a pily na vodní pohon. Hejtman vyzval muzejníka, aby stručně popsal záměr, jak by se jednotlivé objekty daly propojit: „Zpracujte jednoduchý projekt naučné cyklostezky, zaznamenejte v něm cestu po technických památkách. Za jejich velkou přednost považuji, že názorně ukazují, jak lidé dříve žili, jaká řemesla zvládali a čeho díky svému umu dosáhli, což názorně vidíme ve mlýně, kde sídlí mlynářský rod Sirových nepřetržitě od roku 1690."
Mlýn v obci Tržek (v místní části v Lukách) je vesnický mlýn s uměleckým složením (tedy vyráběným již továrně a ne řemeslnickým způsobem), které pochází až ze samého konce mlynářství v českých zemích, tj. z doby nedlouho před „zavřením" téměř všech českých mlýnů. Dochovalo se zde prakticky celé mlecí složení s několika unikáty, z nichž k nejzajímavějším patří válcová mlecí stolice s porcelánovými válci, které se po 2. světové válce vyráběly již jen ojediněle. Používala se k luštění krupic na jemné mouky.
-par- a -red-