Granát, družstvo umělecké výroby Turnov, nabízí spolupráci incomingovým cestovním kancelářím. Někomu se může zdát tato nabídka spolupráce tradičního výrobce šperků podivná, ale když se podíváme na žebříček nejoblíbenějších suvenýrů dovážených z České republiky, nebude na prvních deseti místech chybět Český granát. U ruských turistů je granátový šperk umístěn dokonce mezi prvními pěti.
Nejčastějším zákazníkem Granátu, je zahraniční turista. Ten mnohdy nemá tušení, jak pravý granátový šperk vypadá a jak jej bezpečně pozná. Může se proto stát, že si domů přiveze předraženou napodobeninu s obyčejným sklem, v lepším případě s almandinem, který je mnohonásobně levnější než Český granát. Proto vznikla myšlenka nabídnout spolupráci incomingovým cestovním kancelářím formou osvěty, bonusů a společné propagace.
Několik rad, jak při koupi nenaletět:
- nákup v podnikových prodejnách Granátu Turnov zaručí 100% jistotu pravosti šperku
- zaručeným vodítkem je jeho velikost 4 až 5 mm, středový kámen větších rozměrů je tzv. almandin
- při koupi šperku chtějte certifikát pravosti
- šperky musí mít puncovní značku s písmenem G
- na účtence nesmí chybě gramáž kovu, označení kamene – v tomto případě je důležitým slovem český
Text: -red-; Foto: Granát, d. u. v., Turnov
www.granat.cz
www.granat-shop.com
Co jste o českém granátu možná nevěděli…
- Český granát (též pyrop), je průhledný až průsvitný drahokam drobných rozměrů (4 až 5 mm), ohnivé až krvavě červené barvy, kterou způsobuje železo s příměsí chromu. Jeho název je odvozen z řec. pyropos, pyr = oheň, ops = oko, z lat. carbunculus = oharek uhlí, granatus = zrnkovitý, angl. Bohemian Garnet, něm. Böhmisches Granat, staročesky podle Klareta zrnakoč. Má stupeň tvrdosti 6,5 až 7,5. Je výjimečně barevně stálý, odolává žáru i kyselinám.
Z říčních náplavů byl český pyrop nahodile sbírán již od pravěku. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku obliba českého granátu mizí. Ojedinělé zlatnické památky jsou dochovány od 2. poloviny 14. století (relikviář z pražské katedrály). Teprve od 2. poloviny 15. století granáty častěji zdobí liturgické stříbro, zejména kalichy. Vrcholné období nastalo za vlády císaře Rudolfa II. (vládl 1576–1610), který podporoval brusiče a uplatňoval předkupní právo na granáty výjimečné velikosti. Roku 1679 označil Bohuslav Balbín pyrop termínem český granát. Po roce 1700 se české granáty rozšířily v klenotnictví všeobecně. Drobné kamínky přišly ve 2. čtvrtině 18. století do módy, a tak císařovna Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz vývozu českých granátů ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování granátu. Vznikaly brusírny v Podsedicích, Dlažkovicích, ve Světlé nad Sázavou, v Třebenicích, v Horních Třebívlicích a na Skalce. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Stal se atributem českých vlastenců (portréty manželky Václava Hanky, dcery Františka Palackého, Boženy Němcové atd.). Pomůckou pro datování granátového šperku 2. a 3. třetiny 19. století jsou dvě techniky osazování granátů: zrnková a nýtková, což jsou klenotnické techniky. Čeští granátníci úspěšně vystavovali v 19. století na průmyslových výstavách. Díky úspěchům výtvarníků na světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby i v poslední době díky šperkařským sympoziím v Turnově.
Z říčních náplavů byl český pyrop nahodile sbírán již od pravěku. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku obliba českého granátu mizí. Ojedinělé zlatnické památky jsou dochovány od 2. poloviny 14. století (relikviář z pražské katedrály). Teprve od 2. poloviny 15. století granáty častěji zdobí liturgické stříbro, zejména kalichy. Vrcholné období nastalo za vlády císaře Rudolfa II. (vládl 1576–1610), který podporoval brusiče a uplatňoval předkupní právo na granáty výjimečné velikosti. Roku 1679 označil Bohuslav Balbín pyrop termínem český granát. Po roce 1700 se české granáty rozšířily v klenotnictví všeobecně. Drobné kamínky přišly ve 2. čtvrtině 18. století do módy, a tak císařovna Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz vývozu českých granátů ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování granátu. Vznikaly brusírny v Podsedicích, Dlažkovicích, ve Světlé nad Sázavou, v Třebenicích, v Horních Třebívlicích a na Skalce. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Stal se atributem českých vlastenců (portréty manželky Václava Hanky, dcery Františka Palackého, Boženy Němcové atd.). Pomůckou pro datování granátového šperku 2. a 3. třetiny 19. století jsou dvě techniky osazování granátů: zrnková a nýtková, což jsou klenotnické techniky. Čeští granátníci úspěšně vystavovali v 19. století na průmyslových výstavách. Díky úspěchům výtvarníků na světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby i v poslední době díky šperkařským sympoziím v Turnově. - Největší světovou sbírku historických prací s českým granátem vlastní Národní muzeum, menší Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Moravská galerie v Brně. Ucelené kolekce jsou ještě v Odborné šperkařské škole v Turnově (žákovské práce) a v tamním Muzeu Českého ráje.
- Granát, družstvo umělecké výroby Turnov, vzniklo v roce 1953 sloučením několika menších firem. V současné době má okolo 270 zaměstnanců. Družstvo je jediným vlastníkem dolů na dobývání granátové suroviny.
- Předsedkyně představenstva družstva, Libuše Adamičková, je nositelkou prestižního čestného titulu Lady Pro 2010. Ocenění je udělováno společností COMENIUS, panevropskou společností pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci.
- O českém granátu se traduje, že symbolizuje věčnou lásku.
- Významné státní návštěvy bývají obdarovávány šperky s českým granátem. Byli jimi obdařeni např. princ Charles a jeho choť Camilla, Hillary Clintonová nebo Michelle Obamová.