×

Velká cena cestovního ruchu 2021/2022 začíná. Přihlaste svůj projekt.

Etiketa a šampaňské

Foto: Shutterstock.com Luxusním zbožím se šampaňské stalo v 60. letech 16. století Foto: Shutterstock.com

Kdybych měla šampaňské při psaní tohoto článku, vypila bych celou láhev, ale než bych jej vypila, potěšila bych se pohledem na jeho šumění. Dívala bych se, jak se nejdříve zrodí pěna a pak zmírá. Drobné bublinky praskají, když se dostanou k hladině. Jiné se přichytávají na stěnách a na dně, a po chvíli se také vznášejí k hladině a hynou. Dívat se na sklenici šampaňského je tak vzrušující, jako když pozorujeme věčnou hru mořských vln. Je v tom cosi věčně nového. Než si zítra o půlnoci otevřete lahvinku šampaňského či sektu, přečtěte si něco málo o historii tohoto nápoje.

Historie šampaňského

Když se dívám na sklenici šampaňského, myslím na Piérra Pérignona (známého jako Dom Pérignon) a na mou návštěvu opatství v Hautvilliers v okolí Epernay, kde tento hodný mnich působil jako sklepmistr. Občas bývá označován za vynálezce šampaňského, podle mne ale mylně. Vždyť již císař Probus v roce 280 dal pěstovat v tomto kraji Galie vinnou révu.

O rozšíření pěstování vína se pak přičinil svatý Remigius, patron Remeše, který nechal v oblasti vysadit rozlehlé vinice. Každopádně víno hrálo v tomto francouzském regionu velkou roli i v průběhu dalších staletí, což dokládají zmínky o řadě význačných osobností. Například německý císař Václav se v prý v roce 1397 v Champagni opil, což ulehčilo práci Karlu V., s nímž právě jednal. Jindřich II., který byl velký znalec vín, požádal při své korunovaci o šampaňské, a nikoliv o víno z Beaune. Agnés Sorelová měla nade vše ráda víno z Ay a František I., Karel V., Lev X. Medicejský a Jindřich VIII. Anglický měli vinice v Ay. Nicméně Domu Pérignonovi, který žil mezi roky 1636 a 1715, musíme přiznat velké zásluhy – objevil tajemství, jak uchovávat víno věčně šumivé.

Foto: Shutterstock.com Socha Doma Pérignona ve vinařství Moët & Chandon Foto: Shutterstock.com

Luxusním zbožím se šampaňské stalo v 60. letech 16. století, kdy jej markýz de St-Evremond poprvé představil v módním Londýně.

Během vlády Ludvíka XV. bylo založeno několik dnešních nejstarších a nejznámějších šampaňských domů, včetně těch z Ruinart (1729), Moët & Chandon (1750) a Louis Roederer (1776).

Pochod Napoleona k Moskvě v roce 1812 pomohl zajistit popularitu Champagne mezi ruskými vyššími vrstvami, značku Cristal Champagne vytvořil Roederer v roce 1876 pro ruského cara Alexandra II., jehož paranoia vyžadovala na stole čirou láhev, uvnitř které nemohlo být ukryto nic nebezpečného.

Šampaňské a marketing

Během francouzského „Belle Époque“, což byla mírová desetiletí mezi lety 1871 a 1914, se Champagne stalo luxusem na masovém trhu a jeho příběh se proplétal do francouzské populární kultury placeným i neplaceným marketingem. Malíři od Maneta a Cézanna po Muchu a Toulouse-Lautreca to vykreslili ve svých dílech moderního života. Romanopisci jako Goethe, Zola a Puškin to vtáhli do svých příběhů.

Plniči šampaňského vydávali pamětní štítky vyjadřující všechny možné nálady veřejnosti: liberalismus, konzervatismus i nacionalismus. Během aféry Dreyfus na přelomu 20. století jeden neuvážený producent lahvoval dokonce „Champagne Antijuif“ prodávané antisemitům.

Pro oslavu všech možných životních událostí byly nabídnuty speciální edice: zásnubní šampaňské, manželské šampaňské či šampaňské pro nové rodiče.

Reklama spojila šampaňské s Vánocemi a Novým rokem. Byla také modernizována stará tradice vylévání vína při spouštění nové lodi na moře – nově se láhev šampaňského začala při křtu plavidla rozbíjet o jeho bok. Občas bývá tento zvyk zaznamenán i při křtu letadel. Výroba prudce vzrostla. V roce 1900 bylo vyprodukováno 30 milionů lahví.

„Šampaňské by mělo být suché, studené a zdarma.“

Winston Churchill
Ilustrace: Shutterstock.com

Šampaňské a Winston Churchill

Jsem přesvědčena, že byl Winston Churchill můj dědeček, máme totiž hodně společného. Nejraději úřadujeme dlouho ráno v posteli, velká rozhodnutí padnou vždy ve vaně plné pěny, duchovní sílu čerpáme malováním a co je nejvíc, milujeme šampaňské a Francii.

Sir Winston Churchill si dokázal plně užít příležitosti pracovat pro anglickou královnu a zároveň plnit své zatěžující politické úkoly. Co ale možná nevíte, tento britský premiér miloval Champagne a vinařství Pol Roger. A to natolik, že tam dnes můžete ochutnat tento „nápoj králů“ s etiketou Winstona Churchilla.

Není všechno šampaňské, co šumí

Všechny tyto úspěchy a peníze však způsobily konflikty, když se tradiční producenti regionu Champagne snažili udržet svou značku neředěnou vinaři, kteří vyráběli bubliny s hrozny z jiných částí Francie nebo jiných zemí. Ačkoli první pokusy o zákaz používání „šampaňského“ jako obecné etikety pocházejí z poloviny 18. století, trvalo to až do roku 1919, než se vytvořila přesná mapa s oficiálními hranicemi pěstování hroznů Champagne, mimo které se šumivé víno nesmělo označovat jako šampaňské. V roce 1936 bylo francouzským zákonem založeno Champagne’s Appellation d’origins Controlée (AOC), které přísně sleduje používání tohoto výrazu v Evropě.

Šumivá vína se nicméně i nadále vyrábějí také mimo Francii. Cava ze španělského Katalánska nebo prosecco ze severovýchodní Itálie si vytvořily vlastní regionální definice a získaly vlastní následovníky. Ostatní bublinky, zejména ve Spojených státech, kde pravidla AOC neplatí, se již dlouho označují jako „šampaňské“ nebo „kalifornské šampaňské“. Kromě původu svých hroznů se mnoho z těchto vín vyrábí efektivnějšími průmyslovými procesy, díky nimž není nutné prořezávání a slaňování jednotlivých lahví.

Víte, jak se dělá šampaňské?

Sklidí se nedozrálé víno, které se lisuje se a vylisovaný mošt se uloží do sudů, v kterých začíná kvasit. Kvasinky promění cukr v alkohol, kysličník uhličitý a v různé jiné vedlejší produkty: aldehydy, étery, vyšší alkoholy. Víno zkrátka pracuje. V dubnu se víno naplní do lahví a přidá se do nich kandysový cukr. Láhve se uzavřou korunkovými uzávěry. Díky působení cukru kvasinky znovu ožijí a opět začnou vytvářet kysličník uhličitý. Tyto kvasinky však rozmnožováním kalí víno v láhvi.

Aby se víno nezkalilo, zůstává láhev po několik měsíců položena hrdlem dolů a každého dne se jí třese, aby se kal usazoval na zátce. Pak jednoho dne víno je vyčištěno a všechen kal je nalepen na zátce. Tehdy se zátka uvolní, pod tlakem plynu vyletí a víno se vyhrne z láhve. Ta trocha vína, která z láhve unikne, se pak nahradí více nebo méně sladkým vínem s trochou dobrého likéru. Pak se znovu láhev zazátkuje a zátka se zajistí pomocí drátěného košíčku. Víno čeká tři roky, než se dá na trh.

Šampaňské – nápoj králů

Pokud jde o příběhy týkající se tvaru a původu poháru pro šampaňské, inspiraci hledejte u ženy. Říká se, že tento tvar poháru byl inspirován krásnou Helenou z Troje nebo Marií Antoinettou,  někteří dokonce říkají Madame de Pompadour. Koneckonců Řekové pili z poháru ve tvaru prsu, kterému se říkalo Mastosův hrnek.

Říká se také, že Ludvík XVI., vnuk manžela Madame Pompadour, daroval své ženě Marii Antoinette jatte-téton, neboli pohár ve tvaru prsu, který byl podobný tomu řeckému. Údajně ji v jejich letohrádku Château de Rambouillet překvapil mléčným pohárem z bílého mramoru, který byl doplněn 65dílnou jídelní sadou originálních porcelánových kousků. Tato sada, kterou navrhl legendární francouzský porcelánový dům Sèvres, obsahovala právě tento pohár, který byl údajně modelován podle prsu Marie Antoinetty. Aby bylo možné z něj skutečně pít, bylo nutné jej vyjmout z podstavce a opatrně jej držet oběma rukama.

Já ostatně bublinky miluji také a slovy Madame de Pompadour: „Bublinky piju, jen když jsem štastná, nebo když jsem smutná.”

A jak je to s „Champagne de Bohéme“ ve Starém Plzenci?

Za všechen úspěch „bohemky“ může francouzský enolog, rodák ze Champagne, Louis Girardot. Bohemia sekt je tu s námi více než 70 let.

A co říkají dobré mravy aneb etiketa?

  • Šampaňská vína přinášíme ke stolu v nádobách na led nebo v chladičích, aby byla zajištěna jejich správná teplota.
  • Zkušenosti ukazují, že ideální teplota podávání je 8–10 °C (47–50 °F). Pod touto teplotou je víno příliš studené, což ztěžuje detekci vůní. Nad 10 °C vypadají vína „těžší“ a méně jasná.
  • Vložte láhev na půl hodiny do kbelíku s ledem.
  • Uchovávejte lahvičku na boku ve spodní části chladničky po dobu čtyř hodin. Jakékoli chladnější šampaňské znecitliví chuťové pohárky.
  • V žádném případě neochlazujte láhev šampaňského v mrazáku; a nikdy jej nepodávejte v předchlazených sklenicích, jinak ztratí jiskru.
  • A ještě jedna moje poznámka: „Křišťálovými poháry na víno si nepřiťukáváme.“

Autor

Nejnovější články z rubriky Gastro

Foto: Shutterstock.com

Vinaři z Němčiček zvou na festival vín

Přesně za týden otevřou vinaři z jihomoravské obce Němčičky své sklepy, aby přivítali hosty prvního Zimního festivalu vína.

Číst více
Foto: Shutterstock.com

Po kompenzacích volá i ČUCR, Síkela je nechce dávat plošně

Poté, co Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) vyzvala Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) k vydání jasného stanoviska ohledně kompenzací pro firmy poškozené protipandemickými opatřeními, ozvala se na toto téma i Česká unie cestovního ruchu (ČUCR). Podle té už...

Číst více
Foto: Shutterstock.com

Asociace hotelů a restaurací čeká jasné stanovisko MPO ke kompenzacím

Vládní protiepidemická opatření způsobila podnikatelům v oboru horeca podle Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) jen za prosinec propad tržeb o dvě třetiny. Lidé zrušili 90 procent předem domluvených skupinových akcí. Výhledy na zlepšení v nejbližších dvou měsících jsou...

Číst více