Tato stať si neklade za cíl zabývat se finanční a ekonomickou krizí jako takovou. Jejím cílem je posoudit etická pochybení, jež spolupůsobila při jejím vzniku, a dále důsledky těchto pochybení pro subjekty, jež krizi nezpůsobily, ale jež jimi trpí.
Současná krize začala v americkém finančním, resp. bankovním sektoru. V několika posledních desetiletích se finanční a bankovní instituce vzdalovaly klasickým činnostem včetně burzovních operací a rozvíjely činnosti, které přecházely z běžných spekulací v hazard. Nejrůznější druhy těchto operací, ať se jmenují jakkoli, řeknou málo běžnému občanovi. Banky a finanční instituce se koncentrovaly na operace přinášející rychlé vysoké zisky, jejichž hlavní motivací byly stamilionové odměny vedoucích pracovníků, a to zcela bez ohledu na dlouhodobější problémy firem. Stačil krach jednoho zdánlivě dílčího bankovního produktu (hypotéky na nemovitosti osobám s malou platební schopností), který strhl lavinu. Krize vypukla v samém centru americké ekonomiky, tj. ve finanční sféře, a její důsledky se okamžitě projevily v USA i celosvětově. Během krátké doby zmizely bankovní domy, jejichž velikost přesahovala běžné evropské rozměry. A ukázala se platnost zdánlivě anekdotické říkanky: Když Wall Street kýchne, dostane Evropa zápal plic.
Příčin krize je řada. Brzy po jejím vypuknutí se ale začalo uvádět, že krizi nezpůsobila jen „technická“ opatření ve finančním a bankovním sektoru nebo větší či menší regulace finančního odvětví, ale že šlo o pochybení etické. O etice bylo v posledních desetiletích slyšet vždy po nějakých katastrofách, jež byly důsledkem pochybení lidského faktoru. První z velkých byla katastrofa v indickém Bhopalu, způsobená firmou Union Carbide, jinou byly podvody ve firmě Enron. Jako další velká katastrofa vejde do dějin současná finanční a ekonomická krize. Zmíněné případy a řada dalších mají jedno společné: jde o prohřešky proti etice a při hledání příčin, proč se stalo to či ono, je objevována etika jako něco nového. Přitom etika je disciplínou starou tisíciletí a etika hospodářství, resp. etika podnikání je známa „pouhých“ 2 300 let. Každý, kdo se zajímá o historii Řecka, se setkal se jménem filozofa Aristotela, prvního známého teoretika etiky hospodářství či etiky podnikání. Aristoteles ve svých dílech zanechal tyto pozoruhodné myšlenky: „Cílem hospodářství jest bohatství. Odborníci v hospodářství jsou muži, kteří dovedou rozeznat, co je dobré pro ně a pro lidi… Vlastní dobro není možno nalézt bez ohledu na hospodářství a zřízení obce.“ Může připadat směšné odvolávat se na definice staré tisíciletí. Převedeme-li ale tyto myšlenky do novodobé terminologie, zjistíme, že jsou velice aktuální. Účelem podnikání je vytvářet bohatství způsobem, který je etický pro ty, kteří se na tomto procesu podílejí, i pro okolní svět.
Současná etická pochybení můžeme konkretizovat takto: poskytování rozsáhlých úvěrů skupinám osob, o nichž je od začátku jasné, že je nebudou schopny zaplatit ani za delší časové období, uskutečňování hazardních finančních operací stamiliardových rozměrů s pomocí prostředků, jež nepatří osobám, které s nimi manipulují, přičemž jejich jediným cílem byly mimořádně vysoké odměny, a nikoli zájmy vlastníků, a dále koncentrace pouze na krátkodobé operace s okamžitým ziskem bez zřetele na dlouhodobé hospodaření firem a na důsledky mimofiremní. Dále chyběla poctivost a čestnost, byla opuštěna obezřetnost, docházelo k bezohlednému zacházení se svěřenými prostředky, přičemž navenek nejvýraznější se stala chamtivost osob. O neetickém jednání rozhodovali nejvyšší funkcionáři bank a finančních ústavů, kteří žili v představě, že mohou se svěřenými prostředky disponovat zcela libovolně. Jejich rozhodování nebyla sice většinou protizákonná, nebyla však etická, neboť sledovali prospěch svůj, nikoli zájem firem a jejich vlastníků. Za zmínku stojí případ newyorského finančníka Bernarda Madoffa, který dle svého dobrovolného přiznání připravil své klienty o „pouhých“ 50 miliard dolarů. Jako jeden z mála porušil vedle etických zásad i zákon a je stíhán trestně. Při hledání hlubších příčin etického selhání se uvádějí dvě okolnosti: porušování etických principů, zdůvodňované poukazem, že „to dělají všichni“, se stalo normou. Motivace aktérů byla založena na dvojí morálce – jedné, vztahující se k jejich osobnímu životu (zvané absolutní morálka), a druhé, uplatňované v práci podle okolností a označované jako morálka pragmatická. Etika ale je jenom jedna. Společenská odpovědnost některých podniků přerostla v opak, ve společenskou neodpovědnost. K tématům příčin krize, diskutovaným zejména ve Spojených státech, patří i otázka větší nebo menší míry státní regulace finančního sektoru. Jde o téma zásadní, spojené s mírou svobody podnikání i s etikou. Na jedné straně stojí poučka, že etika časově předbíhá právo. Současně vyvstává praktický problém vzájemného působení regulace a etiky. Nezodpovězeno zůstává, zda větší regulace znamená méně etiky a opačně, zda méně regulace znamená více etiky. Ve Spojených státech dnes převažuje bohužel názor, že ve finančním sektoru ztratila etika svůj význam i korekční funkci a že s ní je nutno „počkat na lepší časy“.
V důsledku neetického chování v podstatě hrstky osob pocítily negativní účinky krize stamiliony lidí i řada odvětví včetně cestovního ruchu a dopravy s ním spojené. Etika je trvale aktuální tematikou v souvislosti s cestovním ruchem. Existuje i etický kodex, sjednaný na půdě Světové organizace cestovního ruchu. Ten ale posuzuje etické jednání osob při činnostech spojených s cestovním ruchem. Nepostihuje a ani nemůže postihovat jednání jiných. V současné době ale nejde o etiku podnikání v rámci cestovního ruchu. Ve zobecněné poloze lze konstatovat, že neetické jednání jedněch mělo negativní účinky na jiné, v daném případě na cestovní ruch. Stojí za zaznamenání i samozřejmost, že odvětví cestovního ruchu nebylo příčinou současné krize, je jí ale výrazně postiženo.
V této stati bylo několikrát poukázáno na nedostatek etiky nebo odklon od etických zásad s negativními důsledky. Etika pochopitelně není všelék. Cynik může tvrdit, že etika je dobrá, když je dobře, a ve špatných dobách není k ničemu. V dobách konjunktury se etika podnikání může zaměřovat na dílčí témata. Vyskytnou-li se ale závažné problémy, jsou – zejména na úrovni podniků – ve hře nejzávažnější etické zásady, a to poctivost a čestnost.
doc. Ing. Ivan Šroněk, CSc.
(autor je bývalý vysokoškolský pedagog)