Eduard Bláha: „Bolavou patou“ českého lázeňství je výzkum

Lázně zažívají zlaté časy – investují, rozvíjejí se a lákají stále více klientů. V čem leží unikátnost tuzemského lázeňství a jaké výzvy před sebou odvětví stále má, nám odhalil Eduard Bláha, generální ředitel společnosti Spa & Wellness Nature Resorts, která sdružuje lázeňské organizace v Jáchymově a Luhačovicích a prezident Svazu léčebných lázní České republiky.

Před pár lety jsme o lázních slýchali téměř obden. Nyní je ale prakticky „ticho po pěšině“. Znamená to, že v lázeňství je v současnosti vše v pořádku?

Myslím si, že „ticho po pěšině“ určitě není. Naopak se o lázeňství mluví mnohem více než dřív, ale mediální výstupy již nemají negativní konotaci. Lázně mají za sebou z ekonomického hlediska asi nejlepší roky. Přestože tím nejúspěšnějším byl rok 2016 a ten loňský byl z hlediska návštěvnosti také úžasný, ekonomické výsledky všech lázní se mírně zhoršují. Je to především z důvodu nedostatku zaměstnanců a obrovského tlaku na mzdy. Mzdy jsou však spíše sekundárním problémem. Je to skutečně především o nemožnosti najít zaměstnance, což limituje další rozvoj. Naproti tomu poptávka po lázeňských službách roste. Mince má vždy dvě stránky. Takže sice máme radost z toho, že odvětví zažívá zlaté časy, ale zároveň nás provází nejistota z budoucnosti a z toho, jak se budou lázně muset proměnit, aby i v době nedostatku personálu dokázaly poskytovat své služby dál.

Eduard Bláha: „Bolavou patou“ českého lázeňství je výzkum

Vidíte v tomto směru nějakou možnost nápravy? Není přijímání zahraničních lékařů a dalšího personálu tak trochu v rozporu s tím, že se o lázeňství hovoří jako o „tradiční disciplíně“?

Při každém rozhodování si vybíráte menší zlo. Musíme se rozhodnout, jestli je horší služby neposkytovat vůbec, nebo je poskytovat s pomocí méně kvalifikovaného personálu ze zahraničí. A upřímně řečeno, pokud k nám přijde cizinec s tím, že má zájem pracovat, tak si může potřebnou aprobaci či specializaci pro vykonávání práce rehabilitačního lékaře a balneologa doplnit. Řada českých lékařů, kteří do lázní přicházejí pracovat, není často o nic víc kvalifikovaná než lékař přicházející ze zahraničí. Stará generace lékařů, kteří práci v lázeňství zasvětili celý život, pomalu odchází. A v medicíně dnes není moderní se tomuto oboru věnovat. Mladší lidé míří jinam. Najít lékaře ze zahraničí je řešením, proti tomu ale stojí řada překážek. Většinu lékařů musíme hledat v zemích, které nejsou v EU, protože lékaři z EU míří kvůli financím ještě víc na západ. Takoví lékaři pak musí překonat bariéry okolo uznání vzdělání. Ty jsou přitom často, v naprostém rozporu s potřebami zdravotnictví, vysoké.

Reálně dnes chybí i pracovní síly na ty nejzákladnější a nekvalifikované činnosti. Obzvlášť v regionech jako ten Karlovarský, který není pro život příliš zajímavý a lidé z něj odcházejí do měst či za prací do Německa. Nalákat nekvalifikovanou pracovní sílu právě do tohoto regionu je velmi obtížné. Všechny podpory, kterým se věnuje český stát v rámci projektu Ukrajina, jsou zaměřené na kvalifikované osoby, a tak receptem nejsou. Přitom dnes je běžné, že například kuchaři či číšníci jsou pouze zaučení a nejsou kvalifikovaní.

Co v tomto ohledu dělá nebo může dělat Svaz léčebných lázní ČR?

Svaz se snaží dělat mnoho, ale jeho aktivity končí takříkajíc u dveří, na které klepe. Tím, kdo musí něco udělat a změnit nastavené parametry, je především samotný stát. Svaz je ten, kdo se státem komunikuje a vyzývá ho k aktivitě. Problémem však je, že se neustále mění garnitura. Nyní máme kupříkladu vládu v demisi. S tím poté souvisí i obrovská obměna struktury ministerstev, kdy se mění náměstci a další odborní lidé. Takže nyní opět po dlouhé době čekáme na to, s kým budeme moci o aktuálních problémech lázeňství mluvit.

Poptávka po lázeňských produktech postavených na využití minerálních a termálních vod roste pomalejším tempem než poptávka po wellness a spa produktech. Jakou budoucnost předpovídáte tuzemské balneologii v kontextu současných trendů?

Kapacity tuzemských lázní nabízejících služby spojené s přírodními léčivými zdroji jsou naplněné. Lázně dokonce musí v současnosti klienty i odmítat. Proto neumím říci, zda poptávka po takových produktech roste pomaleji než po wellness. O budoucnost lázeňství postaveného na přírodních léčivých zdrojích a minerálních či termálních pramenech se vůbec nebojím. Naše lázeňské společnosti i lázně sdružené ve svazu nabízejí kromě lázeňských služeb také produkty zaměřené na wellness. Těmto aktivitám se nevěnujeme jen kvůli rostoucí poptávce, ale také z jiných důvodů. Jsou totiž méně regulované, neplatí pro ně normy zdravotnických pracovníků a můžeme je produktově spojit s dalšími službami v cestovním ruchu – s lyžováním, turistikou či místní atraktivitou. V dnešní době již není možné spoléhat se na jedinou aktivitu, ale je třeba produkty kombinovat.

Být nespokojený s aktuálním stavem je přirozené a patří to ke každému člověku, který má něčeho dosáhnout.

Kde bychom se na této cestě mohli inspirovat, abychom se vyhnuli případným chybám?

Myslím si, že se můžeme inspirovat i v Čechách. Máme zde zařízení, která fungují skvěle, jsou vizionářská a rozvíjejí služby správným směrem. V zahraničí můžeme v každé zemi najít něco jiného. Německo je například ohromným zdrojem inspirace v oblasti efektivity, použitých technologiích nebo propojení lázní a municipalit. Inspirovat se můžeme i v Rakousku a v jejich způsobu propojování přírodních zdrojů a hor. A především v jejich pohostinnosti, kterou v sobě mají místní lidé zakódovanou. K ní můžeme vzhlížet jako k určitému cíli, kterému bychom se měli aspoň přiblížit. V případě služeb spojených s termálními parky bych se inspiroval na Slovensku a v Maďarsku. Ve Francii bychom se mohli inspirovat výzkumem. Všechno má svá pro a proti. V případě našich vlastních lázní hledáme inspiraci v jiných odvětvích. K naší činnosti totiž patří i marketing, obchod, vyhledávání zákazníka, a právě v těchto případech je dobré se poohlédnout, jak to dělají v jiných odvětvích.

Je naopak něco, v čem jsou české lázně unikátní a čím by mohly inspirovat zahraniční subjekty?

Naše unikátnost je v hluboké tradici lázeňství. Země jako Bělorusko či Litva, které s námi soutěží o klienty z Německa, mají všechny lázeňské komplexy úplně nové. Chybí jim však tradice a onen pověstný genius loci typických historických lázeňských městeček. V tom vidím naši výjimečnost. Výjimeční jsme i v tom, že socialismus udělal z lázeňství a balneologie vědní obor, který se věnoval výzkumu. A právě z něj můžeme dnes čerpat. Tuto schopnost však ztrácíme, protože po zániku centrálních struktur spolu začali všichni soupeřit a hnát se za obratem. Výzkumná činnost se začala poněkud vytrácet, tudíž nám chybí inovace. A v tomto ohledu jsme dle mého zaspali. České lázeňství je krásné a tradiční, ale musí být i současné a moderní.

Má svaz léčebných lázní nějaké možnosti, jak nový výzkum a vědeckou činnost podpořit?

Tato oblast je dnes skutečně „bolavou patou“ oboru a svaz moc možností nemá. Může samozřejmě vypsat granty, ale v minulosti o ně neměl nikdo zájem. Pokusy o spolupráci s univerzitami zase narazily na problém financování. Není také možné vždy využít vlastního personálu lázní. Člověk musí být schopný a ochotný se vědecké činnosti věnovat. Pokud je k této činnosti „donucen“, nemá vlastní vizi a necítí z ní přidanou hodnotu, tak podle toho vypadá i výsledek. Nyní proto spíše „rozhazujeme sítě“ a hledáme partnery. S lázněmi Jáchymov jsme se například připojili k evropské asociaci radonových lázní a v rámci finančního krytí se účastníme studie, kterou v Německu připravuje zdravotní pojišťovna AOK. Díky tomu spolu mohou jednotlivé lázně spolupracovat. Nadnárodně pojatý výzkum, který zastřešuje celou Evropu, pak dává smysl. Samozřejmě můžete využívat i zahraniční studie skrze tzv. e-library Evropské svazu léčebných lázní, protože přírodní léčivé zdroje jsou charakterem velmi podobné.

V reakci na výhru v anketě Osobnost cestovního ruchu jste se přirovnal k Donu Quijotovi bojujícímu s větrnými mlýny. Co je pro vás hlavní motivací, abyste tento boj nevzdával?

Don Quijote to nevzdává, protože to má v povaze. Pocit vnitřní nespokojenosti je tak motorem, který vás žene dál. Být nespokojený s aktuálním stavem je přirozené a patří to ke každému člověku, který má něčeho dosáhnout. U mě tyto pocity vyplývají ze skutečnosti, že řada činností se neuvěřitelně opakuje. Záležitosti, které již člověk jednou vyřešil a vybojoval, se vracejí zpátky jako bumerang a musíte je řešit znovu. Tak je to ale ve všech odvětvích. Musíte neustále zaučovat nový personál, zažíváte stále stejné chyby, narůstá byrokracie a český právní řád se občas ukazuje být kostrbatým a nevymahatelným. Toto jsou ony větrné mlýny, se kterými se člověk pere, protože vychází ze selského rozumu, přímočarosti a pocitu spravedlnosti. Pokud má všechno toto v povaze, tak pak se musí prát a bojovat.

Foto: Spa & Wellness Nature Resorts