Důvod k revizi návrhu zákona o DPH

Návrh Zákona o dani z přidané hodnoty je společným problémem všech hotelů a restaurací, proto není divu, že představitelé profesionálních svazů hotelového a restauračního průmyslu opět táhnou za jeden provaz. Snaha o revizi návrhu tohoto zákona je značná jak ze strany Národní federace hotelů a restaurací ČR, tak ze strany Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu HO.RE.KA ČR.

V následujícím materiálu Vám přinášíme Připomínky k návrhu změny zákona o dani z přidané hodnoty, včetně výňatku z průvodního dopisu, které adresovalo Sdružení HO.RE.KA. ČR panu premiérovi Špidlovi.

Z připravovaného návrhu Zákona o dani z přidané hodnoty, který by měl vstoupit v platnost 1.1.2003, plyne, že stravovací služby nejsou již zařazeny do seznamu služeb podléhajících snížené sazbě. Návrh zákona předpokládá, že tato změna vstoupí v platnost dnem vstupu naší země do Evropské unie. Důvodová zpráva předkladatele, stejně tak i odpověď bývalého ministra financí Ing. Rusnoka na parlamentní interpelace členů hospodářského výboru, se opírá zejména o Šestou směrnici upravující harmonizaci daně z přidané hodnoty členských států EU (Směrnice 77/388/EHS).

Při podrobném rozboru jednak Šesté směrnice, ale i skutečnosti o vlastní aplikaci sazeb DPH v zemích EU, si dovolujeme pochybovat, že zvolená argumentace byla zcela korektní. Stav, který nastane po vstupu naší země do EU, bude mít na celý stravovací systém naší země značně negativní vliv. Respektujeme, že vlastní projednání kapitoly „Daně“ již bylo v závěru roku 2001 ukončeno a s jeho dodatečným otevřením se patrně nedá počítat.

Prosíme o zvolení postupu, jehož výsledkem bude snaha o celoevropské přeřazení stravovacích služeb v rámci Šesté směrnice do přílohy H, tedy mezi služby se sníženou sazbou. Podrobným studiem závěrů této směrnice víme, že v rámci vyrovnání konkurenčních podmínek (ty jsou nyní díky zcela rozdílné aplikaci jednotlivých zemí nevyrovnané) má být sjednoceno zatřídění všech služeb do stejných kategorií k 31. 12. 2005. Jsme přesvědčeni, že tvrzení o pouhém respektování požadavku je v příkrém rozporu se skutečností, neboť např. sousední Rakousko a s ním dalších šest zemí EU má tyto služby zařazeny do sazby snížené (viz příloha).

Připomínky k návrhu změny zákona o dani z přidané hodnoty

Uvedené připomínky jsou zpracovány jako stanovisko odborné skupiny HO.RE.KA ČR Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu. V připomínkách není popisován současný stav, ale stav konečný, tedy ten, který odráží aplikaci zákona po vstupu naší země do EU. Plně přitom vychází z předpisů EU, zejména ze šesté směrnice ES (77/388/EHS) v platném znění.

Závažnost změn dokládá též skutečnost, že v důvodové zprávě – bod 6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah se otevřeně konstatuje, že změnou dojde ke zvýšení daňového zatížení, což bude znamenat zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Rozšířením okruhu zboží a služeb, u nichž se uplatňuje základní sazba, bude mít za následek zvýšení cenové úrovně představující 1,553 %, z toho nejvíce u stravovacích služeb cca 1 % a u telekomunikačních služeb 0,34 %. Při prostém porovnání je vidět, že jistá skupina podnikatelů ponese na svých bedrech téměř 66 % absolutního zvýšení daňové hladiny.

Od 1.4.2000 došlo ke změně zařazení služeb souvisejících s hostinskou činností v rámci zákona o DPH č. 588/92 Sb. Změna byla vyvolána aplikací několika následujících argumentů:

• vstupy jsou vesměs 5 % (potraviny) a výstupy 22 %

• je relativně málo plátců DPH, a není proto zcela rovné konkurenční prostředí

• přibližováním se termínu vstupu do EU se hovoří o množství zvýšených nákladů s tímto souvisejících (zejména v oblasti hygieny a technické vybavenosti „zázemí“)

Pro argumentaci úprav okolo výše sazby DPH je Šestá směrnice Rady o sladění zákonů členských států č. 77/388/EHS v platném znění – je o sladění zákonů členských států týkajících se daní z obratu – společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně.

V preambuli zmíněné směrnice je uveden hlavní důvod: dosažení společného trhu umožňujícího spravedlivou hospodářskou soutěž, které se účastní všechny osoby, tedy i ty, které poskytují určitá plnění pouze příležitostně. Úvodní statě vymezují názvosloví, ale neustále se dbá na spravedlivou hospodářskou soutěž (čili prvek v naší zemi a zejména našem oboru často obcházený), např. „osoba podléhající dani“ je jakákoliv osoba, která na nějakém místě provádí samostatně některou z hospodářských činností vymezených v odstavci 2, a to bez ohledu na účel nebo výsledky této činnosti. Toto je nutné chápat jako velice ilustrativní případ, že se jedná o téměř celé spektrum podnikatelů bez výjimek. Hlava V., článek 5, odst. 8 mj. upozorňuje, že bude-li to vhodné, mohou členské státy přijmout opatření nezbytná k tomu, aby zabránila narušení hospodářské soutěže v případech, kdy příjemce není osobou plně podléhající dani. Zde je velice silný důraz zejména na rovnost hospodářské soutěže. To se však táhne celým dokumentem. Obdobné platí i pro Hlavu VI., odst. 2 atp.

Hlavním bodem je patrně HLAVA IX – SAZBY článek 12, odst. 3a), z něhož plyne výška základní i snížené sazby (vyšší než 15 %, resp. nesmí být nižší než 5 %). Snížená sazba smí být přitom uplatněna pouze u zboží a služeb kategorií uvedených v příloze H. Příloha H pak v kategorii 11 uvádí „ubytování v hotelích a podobných ubytovacích zařízeních se zahrnutím prázdninových ubytování a pronájem kempů a karavanových parků“.

(výše uvedené postoje akceptuje novela zákona prostřednictvím přílohy č.2 SKP ex 55)

HLAVA X – OSVOBOZENĺ OD DANĚ článek 13, pak definuje určité činnosti spojené s veřejným zájmem, ale vždy s podmínkou, že nikdy nesmí dojít k narušení hospodářské soutěže. Pro další argumentaci je pak důležitá HLAVA XVI – PŘECHODNÁ USTANOVENĺ, článek 28, odst. 2, písm. c) a d), které jednoznačně umožňují státům se sníženou sazbou na restaurační služby, dětské ošacení, dětskou obuv a bydlení pokračovat v této snížené sazbě i nadále. Stejně tak upravují postup, kdy by došlo ke zvýšení základní sazby o více než 2 % (jedná se o země, kde by základní sazba byla 12 % a méně) u výše uvedených restauračních služeb atd. rozšířit o tuto přílohu H.

Domníváme se, že z výše uvedeného mj. plyne:

1. Naprosto legitimní je snížená sazba u restauračních služeb (s výjimkou alkoholu a tabákových výrobků), jelikož lze užít přechodná opatření.

2. Při veškerém posuzování je nutno prioritně dbát na rovnost a čistotu hospodářské soutěže, proto různé školní jídelny atp. poskytující služby i veřejnosti za předem nejasných podmínek hospodářské soutěže nemohou tyto služby poskytovat a musí trh okamžitě opustit.

Do vstupu naší země do EU bude v platnosti příloha č. 6 (v dnešním zákoně příloha č. 2). Po vstupu tato pozbude platnosti, a tím dojde k přesunu mj. stravovacích služeb do služeb se sazbou základní.

V přílohách je velmi podrobně vyjmenována řada výrobků a zboží podléhajících snížené sazbě. Z dřívějšího znění zákona (před 1.4.2000) však víme o využívání tzv. ambulantní výroby (tj. výrobny lahůdek atp. uváděly na trh své výrobky se sníženou sazbou, neboť nešlo o klasické stravovací služby – nikdo neposkytoval konzumační prostory, nádobí atp.). Pro rovnost a čistotu hospodářské soutěže navrhujeme zcela jednoznačně stanovit, co je stravovací služba a co je výroba, zvláště proto, že např. cukrovinky (např. i „větrník“ nakoupený v marketu nebo v cukrárně je cukrovinkou) patří do zboží podléhajícího snížené sazbě. Kam patří např.
1 kg rybího salátu nakoupený v marketu a kam pak tentýž nakoupený v rychlém občerstvení a odnesený domů ke konzumaci? Vždyť na oba mohu pohlížet jako na jedlé výrobky živočišného původu jinde neuvedené ani nezahrnuté. A zase budou různé výklady a pokyny atp.

Aby se respektovalo rovné prostředí pro hospodářskou soutěž, navrhujeme ponechání stravovacích služeb jako takových ve snížené sazbě. Přechodná ustanovení šesté směrnice k tomu dávají prostor.

To, že se nejedná o nesystémový návrh v rámci jednotlivých zemí EU, dokazuje také následující tabulka:

Ing. Václav DORT
viceprezident HO.RE.KA ČR