 |
Lázeňství ve Zlínském kraji má významnou tradici. Luhačovice se řadí k lázním mezinárodního významu, ale i ostatní lázeňská místa tohoto kraje zaujímají svou pozici v nabídce žádaných služeb. Potenciál pro cestovní ruch v obecné rovině je však skryt i v zaniklých lázeňských místech.
Nejen Luhačovice
Lázeňství v Česku je bezesporu spojeno dominantně s krajem Karlovarským, kterému sekunduje právě kraj Zlínský (viz Graf 1).
Graf 1: Kapacity lázeňských ubytovacích zařízení podle krajů
 |
Zdroj: Dvořáčková 2007
Vlajkovou lodí lázeňství ve Zlínském kraji jsou samozřejmě Luhačovice, poskytující svým hostům komplexní nabídku lázeňských procedur (viz Graf 2) a upoutávající pozornost návštěvníků Jurkovičovou architekturou. V kategorizaci lázeňských míst, ať již v rajonizaci cestovního ruchu z let minulých (Dohnal 1985) či ze současnosti (Vystoupil 2007), popřípadě podle typologie vytvořené ÚZIS, spadají vždy do první, nejvyšší kategorie. V kraji existují i další lázeňská místa regionálního významu. Jedná se o Ostrožskou Novou Ves, kde sirné lázně existují od roku 1903 v blízkosti kumulace pravěkých sídlišť. Dále je to Kostelec u Zlína, lokalita v bezprostřední blízkosti krajského města. Zdejší sirné prameny byly využívány od roku 1742, největšího rozkvětu dosáhly na přelomu 19. a 20. století. Bohužel architektonicky zajímavý komplex lázeňských budov z počátku 20. století zanikl během druhé světové války. Dnes slouží k poskytování lázeňských služeb Hotel Lázně Zlín – Kostelec. Nejstarší zmínka, z roku 1580, se váže ke Smraďavce (Lázně Leopoldov), kterou nenalezneme zařazenu v kategorii lázní, neboť se prakticky jedná o relaxační centrum s desetiletým provozem využívajícím místních sirovodíkových vod.
Obr. 1: Lázně ve Zlínském kraji
 |
Skrytý potenciál
Ve Zlínském kraji však existuje řada míst, kde byly v dřívější době funkční lázně odlišného rozsahu a významu (viz Obr. 1). Místa se nacházejí v různě zachovalém stavu, existence lázní je připomenuta informačními tabulemi, minerální voda je využívána místními obyvateli i návštěvníky. V některých místech tomu tak bohužel není. Informace o nich nalezneme pouze v literatuře (Bucharovič, Wieser, 2001). Zde se naskýtá možnost znovunalezení skrytého přírodního bohatství, vytvoření odpočinkových míst či naučných okruhů.
 Obr. 2: Okolí pramene v Nezdenicích působí velmi příjemným dojmem nejen na obyvatele, ale i na turisty. Nechybí zde informační tabule, posezení a také turistické značení pro pěší i cyklisty |
Některá místa již dokázala tento potenciál využít. Příkladem může být Rožnov pod Radhoštěm, který se v roce 2005 zapojil do projektu, jehož cílem byla propagace lázeňských míst v rámci České republiky. Projekt spočíval ve výsadbě vzácných dřevin ve vybraných městech. V „lázeňském hájku“, jak byl takto vzniklý park nazván, se nachází bývalý léčebný ústav, ve kterém byla nejdříve čítárna a sál. Později došlo k proměně tohoto ústavu na pivovar a v současnosti je objekt polyfunkčním zařízením. Další pozitivní příklad je z Nezdenic, kde zmínky o léčivém prameni spadají již do 14. století. Vývěr jodového pramene je dnes příjemným místem k odpočinku, doplněným informačními tabulemi jak o prameni samotném, tak celém mikroregionu Bojkovsko (viz Obr. 2). Obdobně je tomu i v případě vývěru záhorovické hořečnato-sodné kyselky. Poutním místem se stal pramen v Provodově, velmi dobře pěšky dostupný z Luhačovic. Na pečlivější úpravy zatím čekají tři prameny vyvěrající v Malenovicích.
 |
Lázeňskou historii připomíná stará fotodokumentace v současném hostinci umístěném v bývalé lázeňské budově v Napajedlech (historie inhalatoria a využití alkalicko-muriatického pramene) a ve Valašském šenku ve Vizovicích. Zde byl sice vývěr sirného pramene zasypán, ale v obci existují ještě prameny další. Tzv. Jelení pramen je využíván pro stáčení stolní vody. Informace o existenci železitého pramene a jeho využívání nalezneme i v Kroměříži. Bohužel jsou i místa, kde není o historicky využívaném přírodním bohatství ani zmínka. Tak je tomu v Chropyni, kde byl pramen svou kvalitou srovnatelný s prameny v Luhačovicích. Dokonce v roce 1976 vznikly snahy o obnovu lázeňské funkce. Vše však vzalo za své při povodních v roce 1997. Obdobně se návštěvník nedozví nic ani v Březnici či v Hovězím.
Většina bývalých lázeňských budov prošla rekonstrukcí a v současnosti plní zcela jinou funkci. Některé jsou kvůli špatnému technickém stavu nevyužívané a postupně chátrají. Zdroje přírodních léčivých vod se nevyskytovaly ve všech zaniklých lázních, neboť v některých místech probíhala léčba prostřednictvím příznivých klimatických podmínek. V současnosti vyvěrají ve Zlínském kraji i další prameny kvalitních minerálních vod. Jejich odběr není regulován, slouží místnímu obyvatelstvu a návštěvníkům. Jen namátkově je to např. v Bánově, Bratřejově, Březůvkách, Podhradí, Rudicích, Velehradě, Velkém Ořechově i v samotném Zlíně.
Literatura:
Bucharovič, S., Wieser, S. (2001): Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri, Praha, 462 s.
Dohnal, V. a kol. (1985): Rajonizace CR ČSR, Merkur, Praha, 167 s.
Dvořáčková, T. (2007): Lázeňská místa ve Zlínském kraji. Bakalářská práce. KSGRR PřF UK v Praze, 78 s.
Vystoupil, J. a kol. (2007): Návrh nové rajonizace cestovního ruchu v ČR. MMR, Praha, 97 s.
Autorky textu: RNDr. Dana Fialová, Ph.D.,
Bc. Terezie Dvořáčková, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, danafi@natur.cuni.cz
Foto: Bc. Terezie Dvořáčková