Vyrobit dobrý doutník není jen tak, říká Jaroslav Chýlek ze společnosti TTI, která na náš trh dodává doutníky a další tabákové výrobky předních značek. Tento muž není v oboru žádným nováčkem a o doutnících toho ví skutečně hodně.
Jak dlouho to trvá, než se vyrobí doutník?
Doutník je ubalený ani ne za hodinu. Ale s tabákem pro jeho výrobu je opravdu moc práce. Například tabák pro doutníky Davidoff se po sklizni suší, fermentuje a pak se takzvaně zestařuje, což je procedura, během které tabák uzraje. Tento proces přitom trvá čtyři až deset let.
Rozličných operací, které je nutné s tabákem provést, je asi dvě stě, všechno navíc probíhá ručně. Málokdo ví, že na zhotovení doutníku jsou potřeba hned tři druhy tabáku – jiný se tam dává pro vůni, jiný pro správnou kořeněnou chuť a jiný proto, aby doutník dobře hořel. Takže například funkce člověka, který tabák ručně třídí na tyto tři hromádky, je velmi důležitá.
To však není všechno. Než se hotový doutník nabídne spotřebiteli, putuje ještě do speciálních klimatizovaných skladů, kde znovu po celé další dva roky zraje.
Celý tento proces zpracování tabáku se nedá urychlit. Je to už několik let, co v Dominikánské republice, kde se pěstuje a zpracovává tabák, vyhořela továrna. Na trhu byl pak po nějakou dobu nedostatek doutníků z této továrny, protože délka výrobního procesu se za žádných okolností nesměla zkrátit.
Je pravda, že nejlepší je kubánský doutník?
Souhlasím s tím, že když se řekne doutník, většinu lidí napadne jako symbol Havana. Není ale pravda, že každý doutník, který je z Kuby, musí být automaticky kvalitní. Záleží na tom, jakým způsobem byl doutník vytvořen a zda mu byla od začátku do konce výroby věnována dostatečná péče.
Zmíněný Davidoff před patnácti lety od výroby na Kubě ustoupil. Co bylo důvodem?
To se tak úplně přesně neví, ale říká se, že jedním z důvodů bylo právě to, že si přáli dosáhnout ještě vyšší kvality. Přesunuli výrobu právě do Dominikánské republiky. Pěstování a zpracování tabáku tu má na starosti zemědělský inženýr Henrik Kellner, jehož rodina se zabývá pěstováním tabáku přes sto let. Na procesy spojené s výrobou tu dohlíží osobně.
Přátelé a obchodní partneři: Zino Davidoff (vpravo) a Dr. Ernst Schneider |
Má už tento muž svého nástupce?
Milovníci doutníků nemusí mít strach, protože má pět dětí.
Existují, podobně jako třeba u vín, také znalci doutníků, kteří poznají například, z jaké země tabák je?
S doutníky je to mnohem těžší než s víny a nejsem si jistý, zda je něco takového vůbec možné. Sám bych to nedokázal, a to s doutníky pracuji od začátku devadesátých let. Nikoho takového, kdo by při kouření doutníku poznal přesně místo, kde byl tabák vypěstován, jsem v praxi nepoznal. To by se musela skloubit velká znalost tabáku a opravdu mimořádné vlohy od přírody.
Může být nákup doutníků z dlouhodobého hlediska dobrá investice?
Jakmile je doutník jednou vyrobený, k žádným procesům v něm už nedochází. Už dále nezraje. Samozřejmě však platí, že třicet let starý doutník už má historickou hodnotu a na aukcích se čas od času podobné kousky objevují.
Je těžké po tak dlouhou dobu doutník podomácku skladovat?
Záleží na tom, o jaký doutník jde. Podle způsobu zpracování se totiž doutníky rozdělují na dva druhy – suché a vlhké, a právě u těch vlhkých je skladování komplikovanější – musí být uskladněny ve speciální skříňce, kde je vlhkost kolem 70 procent a zároveň uvnitř cirkuluje vzduch. Pak tyto doutníky vydrží i sto let!
Jaký druh doutníku se hodí ke kvalitní whisky?
To vám říct nemohu. Neexistují totiž žádná pravidla, která by říkala, že tento doutník jde k tomuto koňaku, whisky, portskému, vínu či pivu. Záleží na tom, co má kdo rád.
Jak se změnila „doutníková kultura“ v Čechách?
Nesmírně. Na začátku devadesátých let doutník kouřil mladý muž, který seděl u baru a měl ten největší doutník, jaký se mu podařilo sehnat. Nechutnal mu, bylo mu z toho mnohdy i špatně, ale hrdinně kouřil, aby bylo vidět, jaký je frajer.
V posledních letech si lidé doutníky nevybírají podle velikosti, ale podle toho, co jim chutná. Při nákupu také berou v úvahu, kolik budou mít na kouření času. Když méně, koupí si doutník kratší – a naopak.
V oboru jste už několik let. Jak jste se k této práci dostal?
Náhodou. Od svých dvaceti let jsem kouřil příležitostně dýmku, ale to bylo tak všechno. Pocházím z Frýdku-Místku, kde jsem pracoval v ČSTV jako ekonom. V roce 1992 jsem odpověděl na inzerát firmy TTI, který mi přišel zajímavý. Nic víc v tom nebylo. Nejdříve jsem pracoval jako obchodní zástupce této firmy na severní Moravě a později jsem přešel do naší centrály v Praze. Tato práce mě opravdu baví!
-red-