|
Poslední tropická a První arktická noc, Come Back Old Times a konečně Crazy Christmas – to je série galavečerů, kterou jsme za vydatné pomoci našich partnerů a sponzorů pro představitele celého českého průmyslu cestovního ruchu zatím na Žofíně pořádali.
Prosincové Šílené Vánoce byly šílené nejen proto, že hned u vstupu vyděsil příchozí čert, ale i proto, že obsahovaly šíleně barvitý program – posuďte sami: Party Band, dětský sbor Claireton, Petr Jablonský, který napodobil téměř celou vládu, spirituály skupiny Gospel Time, Show Timbre Music, to vše ve velkém sále za asistence moderátora Alexandra Hemaly. V přízemí v Malém sále kromě doby, ve které jsme vyhlašovali vítěze soutěže „Náš kraj 2004” (výsledky si můžete přečíst na str. 28-29), hrála skupina H-H Blues a k ní se stáhli příznivci komornější muziky. Ovšem krom toho se tam také hazardovalo a stolky s ruletou, Black Jackem a Pokerem byly stále obsazené.
Maminka mi vždycky říkala, že „samochvála smrdí”. Takže o výsledném dojmu nechám promluvit jednu z našich vážených klientek, která prohlásila, že Come Back Old Times v roce 2003 považovala za nepřekonatelnou metu a celý rok si myslela, že takovou atmosféru není možné zopakovat. Po Crazy Christmas zjistila, že tomu tak není a že jsme tu metu posunuli zase o kus dál. Inu, děkujeme, děkujeme, bylo nám ctí i potěšením.
Ke skvělému marketingovému tahu sáhl mistr míchač Roman Uhlíř, jehož barmanská škola R.U. Shop měla v prostoru Žofína tři míchací bary. Pojmenoval totiž koktejly podle členů našeho redakčního týmu. Tento počin měl velký úspěch, protože bylo mnoho lidí, kteří se chtěli dostat ke kořínkům co nejvíce členů redakce. Pak bylo pár takových, kteří si zvolili jednoho oblíbence, takže jedna osůbka, se kterou se znám, opouštěla Žofín kolem desáté se slovy: „Jdu do kanafasu. Zpila jsem se Dobeškem.”
Jako vždycky byla jednou z hlavních funkcí tradiční žofínské akce funkce potkávací a seznamovací. Totiž – v dnešním přetechnizovaném světě procpaném špičkovými komunikačními technologiemi se mnoho lidí zná jenom prostřednictvím e-mailu nebo telefonu. Takže nebyla nouze o prosby typu „… a kterýpak je to ten pan Pechanec?” nebo „… nemohl bys mě seznámit s paní tou a tou, já s ní sice spolupracuju už tři roky, ale ještě jsme se neviděli…” V takový moment stačilo říci: „Vydržte tu čtyři minuty a přivedu vám ho/ji.” Opravdu jsem si v některých případech připadal jako Nokia – „Connecting people”.
Přišli i dva ministři – místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Němec a ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek. Ten druhý si nakrátko vzal mikrofon a pravil mimo jiné, že slyšel, že na této akci se scházejí lidé, kteří v cestovním ruchu něco znamenají. Měl pravdu. Proto tam byl přece i on.
Obzvláštní uznání za odvedený výkon si zaslouží společnost Gastro Žofín. Té se podařilo z velmi různorodých zdrojů, které jsme dodali my, a přidáním vlastních, jakož i neskutečné invence, vyrobit takové lahůdky na rautových stolech, jaké se jen tak nevidí. A další, neméně vřelý dík, směřuje k ochránkyni všech flamendrů, vyznavačce neustále otevřených kohoutků a věrozvěstce filozofie, že každé přerušení je zdraví škodlivé, totiž Evropské vodní dopravě za to, že ukotvila u břehů Žofína svůj pověstmi opředený, báchorečný parník. Jeho dvě paluby poskytly azyl těm, kteří chtěli pokračovat v tahu až do rána.
Vám všem, kdož jste na Žofín přišli, děkujeme. Rádi se s vámi samozřejmě uvidíme i v průběhu celého dalšího roku a bude nám ctí, přijdete-li letos koncem roku na naše „Crazy cosi” na Žofín znovu.
Text: Dean Valášek
Foto: Ronald Hilmar a Petra Hilmarová
|
|
|