Oblast pohostinství neodmyslitelně patří k cestovnímu ruchu a cestovní ruch k pohostinství. „Dodavatelem“ informací z oblasti pohostinství pro server cestovni-ruch.cz je pan Michael D. Klíma, který nyní po svém návratu z pracovního pobytu v Egyptě opět vkládá do diskusního fóra Logistika pohostinství své články a úvahy. Z nich vybíráme jeden, který může být vhodnou inspirací pro některé provozovatele restauračních zařízení.

V Americe je totiž všechno založeno na ekonomii a na psychologii prodeje. Už jste se zamysleli někdy nad tím, že pokud jste se někdy domnívali, že jste byli v restauraci o něco ošizeni, tak že to bylo jen proto, že jste si mysleli, že porce, kterou vám dali, byla příliš malá? Pokud jste o této zkušenosti s někým hovořili, tak jste často řekli, že do této restaurace již nepůjdete jen proto, že tam dávají tak malé porce, že jste se ani nenajedli, že to prostě bylo „pod psa“. Přitom se ale většinou nezmíníte o tom, že úměrně k tomu byla i cena malá.
Na druhé straně – když vám v některé restauraci dají tak velkou porci, že ji ani nemůžete sníst a zbytek vám ochotně zabalí do úhledného balíčku, takže druhého dne budete tento zbytek jídla jíst ke svačině nebo k obědu, budete si pochvalovat, jak dobrá ta restaurace je, když mají porce tak velké, že z toho máte druhý den ještě další jídlo, a to za relativně dobrou cenu.
A v tom tkví filozofie „dogie bags“, nebo-li balíčků pro psy. Americký restauratér si již dávno uvědomil, že největším provozním nákladem jsou mzdy jeho kuchařů.
Vít Pechanec, info@cestovni-ruch.cz