Každý kolektiv se tmelí nějak jinak. Někde se pořádají výjezdní zasedání, jinde spoléhají na profesionální team-building. COTí tým se lepí tím, že v praxi zkouší, co naše regiony nabízejí za atrakce. Jako letošní exploatační zóna byl vybrán Špindlerův Mlýn a zkoušce se podrobil od 31. července do 1. srpna.
První zkoušenou disciplínou byl minigolf v areálu hotelu Horal. Všeobecný poznatek drtivé většiny účastníků: jamky na všech minigolfištích (nejen na tomto) jsou vyhloubeny na nepatrném kopečku, který oko nepostřehne, ale míček respektuje.
Pro druhou disciplínu jsme se vypravili na bobovou dráhu. Většina COTího týmu jezdila jen pro radost, při cestě nahoru hledala podél výtahu houby a kochala se krajinou při jízdě dolů. 
Třetí a čtvrtou disciplínu vynechám, protože se nesluší o nich psát.
V neděli dopoledne se COTí tým dostavil na lanové stanoviště společnosti Yellow Point, aby skousl trochu adrenalinu. První na řadě byla sedmnáctimetrová houpačka. Mnoho z nás si nacvičovalo, co bude při pádu řvát, ale zhruba z poloviny úst nevyšel ani sten. Druhá polovina se vyřvala o to více.
Lezení po provazové síti ještě ušlo. Ale když měl pak člověk přejít v patnáctimetrové výšce po kládě, to už byla jiná káva. Závěrem dva nejagilnější pánové nastoupili na Jákobův žebřík, a to byla opravdu dřina hodná kanadských dřevorubců. Týmový prvek spočíval nejen v tom, že z jedné příčle se bez pomoci toho druhého téměř nedá dostat, ale i ve faktu, že oba pány jistili jejich kolegové se silným zastoupením managementu společnosti.
Špindleromlýnské atrakce obstály a obstál i COTí tým, který se rozhodl příští rok věnovat adrenalinu o den více.
Dean Valášek
