Evropská směrnice přinese do českého práva zcela nový produkt nazvaný spojené cestovní služby. A již nynější zkušenosti ukazují, že nepůjde o jednoduchou disciplínu – nejasnosti panují například kolem výkladu tohoto produktu či jeho zajištění.
Spojeným cestovním službám jsme se podrobně věnovali již v loňském říjnovém vydání v článku o dynamických balíčcích. Zde proto jen stručně připomeňme, že i se spojenými cestovními službami, které bude moci nabízet jen koncesovaná cestovní kancelář (ovšem s novou koncesí), budou spojeny určité povinnosti prodejce (zejména informační) a určitá míra ochrany. Ta ovšem bude nižší než u klasických zájezdů. V principu budou spojené cestovní služby určeny spíše pro takové cestovatele, kteří se o sebe dokážou v zahraničí postarat a nepožadují takový servis, jaký je obvyklý u zájezdů. Pokud bude daná cestovní kancelář sama vybírat platby, případně bude sama v daném případě dopravcem, bude se muset pojistit pro případ úpadku. To je ovšem podle zástupců pojišťoven z povahy daného produktu poněkud problematické, jak na nedávné COTakhle snídani naznačil Štěpán Landík z ERV Evropské pojišťovny. Zamotanou hlavu prý přitom mají odborníci na pojištění i v ostatních evropských zemích. Nezbývá než věřit, že do červencového termínu účinnosti novely zákona najdou pojišťovny způsob, jak nový produkt pojišťovat.
Spor o výklad
Svým způsobem je horší skutečnost, že zatím nepanuje stoprocentní shoda na výkladu samotné podstaty pojmu spojených cestovních služeb. Podle Renaty Králové, ředitelky Odboru cestovního ruchu MMR ČR, se o spojené cestovní služby bude jednat například ve chvíli, kdy si zákazník na stránkách leteckého dopravce zarezervuje letenku, a webové stránky mu v dalším kroku cíleně (např. tím, že přihodí slevu k nabídce další služby nebo jinak motivují zákazníka k dalšímu nákupu) nabídnou možnost ubytování v cílové destinaci, možnost pronájmu auta a podobně. Alespoň takto to zaznělo na prosincové COTakhle snídani. Prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Roman Škrabánek si však produkt spojených cestovních služeb vysvětluje poněkud jinak. Model popisovaný Renatou Královou je podle něj jiným produktem, a sice tzv. click through packages, které hodlala Evropská komise zahrnout do působnosti směrnice, nakonec však podlehla lobbingu leteckých společností, proti jejichž praktikám bylo toto ustanovení namířeno, a couvla. Aby se takto propojené služby staly zájezdem, musely by veškeré údaje o zákazníkovi (vč. jména, e-mailu či platební karty) být z první rezervace do 24 hodin přeneseny jedním obchodníkem k obchodníku následujícímu. A to se podle Škrabánka v praxi nikdy nestane, neboť on-line obchodní modely jsou postaveny na tom, že zákazník tyto údaje po uskutečnění rezervace jedné služby sám zadává do systému dalšího obchodníka. Nedochází tedy k přesunu dat od letecké společnosti k hotelu apod. a click through packages nenaplňují definici zájezdu.
Spojené cestovní služby vykládá Roman Škrabánek jako situaci, kdy obchodník zprostředkovává jménem jejich poskytovatele služby cestovního ruchu. Tedy nikoli jménem svým, jako je tomu u zájezdu. „Půjde například o situaci, kdy cestovní kancelář či agentura uzavře jakožto zprostředkovatel se zákazníkem smlouvu jménem letecké společnosti a k tomu pak jménem hotelu připojí smlouvu o zajištění ubytování,“ uvedl Škrabánek a dodal, že takovýto zprostředkovatel se bude muset zajistit pro případ svého úpadku. „Spojené cestovní služby mnoho obchodníků nabízet nebude. Proč by někdo zajišťoval proti úpadku tržby, které inkasuje jménem a na účet poskytovatele služby, tedy třetí strany?“ tázal se na prosincové COTakhle snídani Roman Škrabánek. V praxi podle něj budou mnozí zákon obcházet. Aby bylo možné hovořit o spojených cestovních službách, musejí být tyto zprostředkovány v průběhu 24 hodin. Jistě se najdou tací, kteří budou (minimálně papírově) zákazníkům jednotlivé služby zprostředkovávat s odstupem delším než 24 hodin, aby se vyhnuli povinnosti pojistit se pro případ insolvence.
Názor právníka
Čí výklad je tedy správný? O názor jsme požádali advokátku specializovanou na oblast cestovního ruchu Kláru Dvořákovou. Ta k problematice uvedla: „Spojené cestovní služby jsou primárně takové kombinace služeb cestovního ruchu, které nejsou zájezdem. Zájezd se anglicky řekne ‚package‘. Zmiňované click through packages sice nejsou spojenou cestovní službou, ale jsou přímo zájezdem. Rovněž smlouvy uzavřené se dvěma různými obchodníky, u kterých dochází k převodu dat a uzavření smlouvy do 24 hodin, nejsou spojenou cestovní službou, ale patří do definice zájezdu. Dříve, než se tedy bude kdokoli radovat, že jeho služby nejsou spojenými cestovními službami, měl by se přesvědčit, zda neposkytuje dokonce zájezd, protože definice zájezdu byla směrnicí značně rozšířena, a to právě proto, aby zahrnovala řadu internetových prodejů.“ Dvořáková na druhou stranu připouští, že cesty jak zájezdům a spojeným cestovním službám uniknout, tady i u internetových prodejů teoreticky jsou. Malí hráči si ale podle ní pravděpodobně nebudou schopni na svých obchodních partnerech nezbytnou úpravu techniky prodeje vynutit a ti větší si musejí rozmyslet, zda jim to vůbec stojí za to.
Foto: Shutterstock.com