Povodně mi sdělily, že jsem pět let jezdil do práce jako idiot. Považte – autobusem ze Zahradního Města na Skalku. Ze Skalky metrem na Muzeum, přestup na céčko, výlez na Hlavním nádraží, odtud pět minut pěšky do redakce. Poté, co třetina metra dostala žízeň a je před veřejností internována na záchytce, mi tato trasa trvá tak půldruhé hodiny. Tramvaje jsou natřískané, nepřečtu si noviny a pořád musím čuchat k něčímu podpaží.
I vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi jezdil vlakem z centra do Horních Měcholup. Ha, to je nápad! Čtyři dny mi trvalo, než jsem vychytal mouchy, zjistil, jak je to tam, jak zpátky, kudy se dá jít ze Strašnic procházkou, jak to zaonačit, když spěchám… A výsledek? Až bude metro zase v provozu, může mi být ukradené. Jezdím vlakem. Šest minut tramvají ze Zahradního Města na nádraží Strašnice, devět minut vlakem na Hlavní nádraží.
Praha z vlaku je úplně jiná než z uliční dopravy. Nečekané pohledy. Úžas, kudy to vlastně jedu (je dobré vzít si s sebou na první jízdy mapu Prahy 1:15 000). Všude kolem trati je plno zeleně (převážně plevelu, ale to nevadí). Vždycky si sednu, noviny přečtu (když nekoukám ven). A úplně na konci cesty před Hlavním nádražím je sen všech kluků: dlouhý tunel! Pravda, někdy má vlak zpoždění, ale na zastávce ve Strašnicích voní podzimní kouře, ševelí stromy a už se těším, jak mi později bude pod podrážkami vrzat sníh. Jezdit vlakem – to je takový návrat do dětství.
Vlakem se samozřejmě nedá jezdit po celé Praze – ale z mnoha okrajů do centra ano. Představte si, že žádná povodeň nebyla a že městská doprava normálně funguje. Myslíte si, že byste byli jakýmkoliv jiným dopravním prostředkem z Klánovic v centru za 21 minut? Stihli byste to z Radotína na Hlavní nádraží za 18 minut? Byli byste z Uhříněvsi tamtéž za 20 minut? Schválně – za jak dlouho z Vršovic do centra? Za 4 minuty. A to teď nemluvím o mimořádných pendlech, ale o pravidelných spojích Českých drah. Další výhoda: ve vlacích jsou záchodky (víte vůbec, o kolik veřejných záchodků přišlo pražské centrum zavřením stanic metra?). Pravda, toaletní papír si člověk musí nosit svůj, ale přesto je rád, když to má kam složit…
Jenže. Na většině tratí jezdí vlaky s příliš dlouhým intervalem. Někdy se zpozdí, což se stává na cestě do Prahy a kvůli tomu přijdete pozdě do práce, ne domů (v opačném směru jezdí samozřejmě přesně. Na území Prahy mají málo zastávek – chtělo by to zahustit. Dále: je zapotřebí domyslet dopravu lidí k železničním tratím z obcí v okolí Prahy, které na trati neleží. Například takový můj kolega Havran (ani se neptejte, kde bydlí*) jezdí do práce také vlakem, ale na nádraží se musí přepravit autem, anžto jinak by šlapal půldruhé hodiny pěšky.
Teď to vypadá, jako kdyby si redakce COTu chtěla na povodních přihřát polívčičku a vyrazit z nich dopravní kapitál. No… vlastně je to pravda. Jo, a tenhle komentář neberte vážně, protože kdybyste začali jezdit vlakem všichni, zase bych visel na jedné ruce a musel bych ledacos čuchat…
Dean Valášek
* v Řitce