Slova s předponou „eko“ se na nás ze všech stran hrnou stále častěji – ekologické stavby, ekozemědělství, ekopotraviny, ekopaliva … a také ekoturistika. Ale je nám úplně jasné, co to vlastně je?
Jakou představu ve vás vyvolá slovo ekoturistika? Je to farma, kde se jezdí na koni? Nebo je to exkurze do amazonských deštných pralesů?
Definovat ekoturistiku jako činnost neovlivňující přírodu nelze, protože jakákoliv lidská činnost životní prostředí ovlivňuje. Podobně, jako se lidstvo nikdy nemůže zříci průmyslové výroby, spotřebovávání energie či produkce potravin, určitě se nezřekne také turistiky. Potřebu cestovat máme zděděnou po našich prapředcích a hluboce zakódovanou v genech stejně jako potřebu najíst se nebo ohřát. Jestliže bychom chtěli se ve všech oblastech chovat čistě ekologicky, museli bychom dobrovolně vyhynout, a to se většině z nás věru nechce.
Můžeme se ale chovat tak, abychom naše životní prostředí ovlivňovali co nejméně, dokonce se můžeme i pokusit napravit to, co ještě jde. Postupně začínáme pokládat za normální šetření energií a využívání obnovitelných zdrojů, recyklaci odpadů, ochranu přírody. Učíme se, jak to máme dělat, co je a není správné. A podobně bychom se měli zamýšlet nad ekologickými dopady naší dovolené, učit se ekologicky cestovat.
Vraťme se zpět k otázce „co je to ekoturistika?“ O tom, že odpověď není jednoduchá, svědčí to, že se kvůli tomu svolávají celé mezinárodní kongresy. Definic lze nalézt několik, ale vždy se v nich hovoří o „pochopení vztahu člověka a životního prostředí“, o „poznání historie a kultury místního obyvatelstva“, o „zlepšování prosperity místních lidí tak, aby pochopili, že životní prostředí se vyplatí chránit“.
Potud definice, ale jak to realizovat v praxi? Mnoho cestovních kanceláří používá slogany ekoturistiky jako svůj marketingový nástroj, ale v praxi jsou jejich principům na hony vzdáleny. Jak pozná ekologicky uvažující klient, že jim nenaletěl? Jak se má nezávislý cestovatel ekologicky chovat? Pojďme se na to podívat.
Věci je třeba nejdříve pochopit. Klienti cestovní kanceláře i individuální cestovatelé by se měli na cestu připravit, vědět proč a kam jedou, nestát se jen pasivním objektem reklamních nástrojů a turistického byznysu. Cestování by mělo být zejména poznáváním a průvodci cestovních kanceláří by měli být velice kvalifikovaní lidé vedoucí své klienty k seznámení se s bohatostí místních ekosystémů a specifik místních kultur. Jen toho, co skutečně poznáme a pochopíme, si dokážeme opravdu vážit.
Důležitým kritériem ekoturistiky je to, aby co nejvíce utracených peněz zůstalo na místě. Tedy ubytováním v nadnárodních hotelových řetězcích se zahraničním personálem získáte pravděpodobně vyšší luxus, ale bydlením v sympatickém místním hotýlku více prospějete (a asi se budete i více cítit jako host). Stravováním v místních hospůdkách významně přispějete do rozpočtu rodin majitelů (a mnohdy se seznámíte i s celým rozvětveným příbuzenstvem), naopak ve sterilním prostředí globalizovaných fastfoodů si jen potvrdíte, že ten hamburger je opravdu všude úplně stejný.
Pokud možno využívejte i další drobné služby (dopravu, půjčovny, průvodce) provozované místními rodinnými komunitami než velkými státními a nadnárodními korporacemi. Sami dobře víte, že co stát jednou vezme, zpátky se už nedostane.
Snažte se minimalizovat používání plastových obalů (sáčků a PET lahví) v zemích, kde je nelze recyklovat. Napadlo vás někdy, co se stane s plastovou folií, do které jste si nechali v Praze na letišti zabalit batoh, když ji vyhodíte v La Paz? Lidé jsou odedávna zvyklí vyhazovat odpadky za svoje obydlí a tento zvyk ve většině světa dosud trvá. Dokud to byly biologické odpady, příroda se o ně snadno postarala sama, ale zlikvidovat moderní plasty už nedokáže. Nejlepší způsob, jak se jich zbavit, je nepoužívat je.
Všímejte si i drobností kolem sebe. Když se při himálajském treku ubytováváte v rodinné lodži, zjistěte si, jak ohřívají vodu na sprchování. Pokud mají na střeše solární panel, spokojeně se teplou vodou osprchujte, ale pokud by měl na ohřátí vody padnout jeden z posledních stromů v údolí, spokojte se se studenou.
Nelitujte peněz za návštěvy národních parků a za pozorování zvířat. Když Afričan zjistí, že je výhodnější slona tisíckrát ukázat než jednou ulovit, je to pro jeho záchranu jistější než sebepřísnější zákazy. Z přístavu Husavík na Islandu denně vyplouvá flotila bývalých rybářských lodí přestavěných na výletní. Turisté z jejich palub pozorují velryby a v obrovských přístavních halách dříve určených na porcování ulovených zvířat je dnes krásné muzeum přibližující život kytovců. Nikdy by k tomu nedošlo, kdyby se z Islandu nestala vyhledávaná turistická destinace.
Zdá se vám těch doporučení příliš? Přijměte jen některá, i to bude dobré. Chtěli byste podrobnější návod jak cestovat ekologicky? Dívejte se kolem sebe a přemýšlejte, je to vlastně docela snadné.
Je pro vás příjemné zjištění, že svou dovolenou můžeme prospět nejen sobě, ale i přírodnímu a kulturnímu dědictví? Pro mě velice!
Jaroslav Lhota, Adventura