V předprázdninovém COTu majitel CA Matylda lamentoval nad tím, že pojištění CK pro případ úpadku je špatně propagováno a ještě hůře nazváno. Protože se jedná o pojištění zájezdů, a ne CK a že zájezdy jsou stejně pojištěné, ať jsou prodávané CK nebo agenturami, a ostatní cestovní produkt je zase stejně nepojištěný u agentury i u pojištěné CK. A spolu s tímto celkem oprávněným hněvem shrnul všechny hříchy světa na asociaci CK, která takovýto nehorázný název (rozuměj pojištění CK) ve všech vystoupeních a materiálech používá a hájí tak prý jen zájmy velkých cestovek, zatímco agentury jsou chudinky popelky, kterých se nikdo neujme a které na takové asociační molochy jen doplácejí.
Pokud jde o první dvě věty tohoto článku, máte, pane Velku, svatou pravdu. Jinak je to ale jako v rádiu Jerevan (ne)blahé paměti. V zásadě je pravda, že název pro toto pojištění není šťastný. Jenže je zakotven v zákoně a ten si nevymyslela žádná asociace, ten si vymyslel navrhovatel zákona č.159/1999 Sb. A vymyslel v tom původním návrhu tolik hrůz, že by to bylo mohlo klidně znamenat konec jak CK, tak i CA v zemích Koruny české. Takže Asociace cestovních kanceláří napřela všechny své síly na to, aby z návrhu zmizely aspoň ty nejhorší výmysly – a nepodstatnosti typu výstižnosti názvu ponechala stranou.
Je pravda, že ani to se nepodařilo zcela, v zákoně důsledkem jiných vlivů zůstalo na jedné straně dost zbytečné byrokracie a na straně druhé zase díry, kde by byrokracie měla fungovat o sto šest – ovšemže by to musela být byrokracie v dobrém slova smyslu. Aby nikdo nemohl prodávat zájezdy vesele měsíce po skončení platnosti pojištění a jiný zase nemohl předstírat, že to, co prodává, není zájezd, i když strčí řadu služeb na různých účtech do téže ruky (a kapsy téhož kabátu). V souvislosti s očekávaným vstupem ČR do EU (a tím i rostoucím nebezpečím soudních verdiktů proti českému státu) se zákon přepisovat, pardon – novelizovat, určitě bude. Aspoň to Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí a připravuje již drahnou dobu. Pohříchu tak drahnou, že mezitím hrozí zmeškání další sezony. Takže teď CK při přípravě katalogů nevědí, na čem vlastně budou a zda, kdo a za jakých podmínek je vlastně pojistí či zajistí.
Příslušný parlamentní podvýbor požádal ministerstvo o raport v září – a to ještě abychom se modlili, aby kvůli avizovaným problémům se schvalováním ekonomické reformy a rozpočtu nebyla taková „maličkost“ jako podnikání v sektoru, kde zatím přece nic tak moc nevybuchlo, odsunuta na vedlejší kolej. Co na tom, že je to tak trochu časovaná bomba, když její dotikání hrozí až za pár měsíců, zatímco odboráři jsou přímo pod okny. Přitom návrhy novely, které z ministerské dílny dosud vzešly (ten poslední byl ve chvíli, kdy to píšu – 20. 8., přísně utajen), obsahují vedle řady dobrých prvků, za něž lze autory vysoce pochválit, i dost nebezpečných nápadů. Zástupci CK i agentur budou mít zřejmě zase plné ruce práce vyčistit toto minové pole tak, aby se cestovní ruch českých občanů neodstěhoval za hranice. Jenže při tvorbě zákona 159 se tak dělo v jarních měsících – a oprávněně jsme kritizovali, že je to pozdě. Teď je už podzim. Takže v nejlepším případě a při nejvyšším šturmování včetně legislativní nouze by se snad mohlo podařit přivést něco na svět ještě letos, ale byla by to zase jen rychlokvaška (přitom zaplaťbůh aspoň za ni). Za tohoto stavu jaksi není na místě komplikovat situaci tím, jestli se v názvu pojišťují zájezdy nebo CK.
Ono je to ostatně taky trochu složitější. Zaprvé nikde není vyloučeno, aby si CK pojistila i jednotlivé služby – pokud se na tom s pojišťovnou dohodne (což ovšem koneckonců platí i pro CA). Ale za druhé a hlavní – když CA zprostředkovává prodej zájezdu pro CK, může – ale nemusí – to pro klienta být totéž, jako když zájezd koupí přímo. Nejednou povedený prodejce prodal zájezdy, ale peníze si jaksi ponechal – a podvedení klienti pak CK museli platit znovu. Takové jednání je sice trestný čin podvodu – ale nevztahuje se na něj žádné pojištění a pro klienta je dost svízelné a zdlouhavé, aby se ke svým penězům dostal. Ne nadarmo v některých západních zemích musí mít jištění prostě každý, kdo peníze za zájezd přebírá, ať je to cestovní kancelář nebo prodejce. Asi by to bylo nejspravedlivější, ale vůbec si nejsem jistá, že by takový předpis nějaké české CA uvítaly, ať jsou sebepoctivější.
A tak se přimlouvám, abychom si v oboru vzájemně nekomplikovali život, nezakládali nové a nové asociace a sdružení, kterých je už tak až moc, a raději drželi pohromadě. Budeme to všichni moc potřebovat.
Ing. Eva Mráčková