Na mozartovském kultu se v Praze podle muzikologa Tomislava Volka nepodíleli zdaleka jen Němci, ale vždy i Češi, kteří se proto k této tradici hlásí dodnes. Volek, předseda Mozartovy obce a mozartovský specialista, to počátkem ledna prohlásil při polemice s jednatelem Sudetoněmecké kanceláře v Praze Peterem Bartonem.
V Bartonově vyjádření k údajně kontroverzní reklamě agentury CzechTourism zvoucí Rakušany na návštěvu Česka zaujal Volka v tisku výrok, že Češi prý nemají zapotřebí se „tak hloupě přiživovat na tolik zprofanovaném turistickém kultu kolem Mozarta“ a že by mohli využít spíše odkazu svého skladatele Smetany. S použitím německého slova Tschechien stojí na plakátech: „W. A. Mozart pobýval v Česku pětkrát. A Vy?“
„Tím by se ale pominul fakt, že Praha představovala v Mozartově době město s velkou tradicí operního divadla, které pochopilo jeho vrcholná díla dříve než Vídeň, a navíc mu objednávkou Dona Giovanniho dalo obrovskou tvůrčí šanci,“ prohlásil Volek v reakci na Bartonova slova. Jeden přední vídeňský muzikolog podle Volka dokonce napsal, že „Mozart byl i faktorem v boji proti českému nacionálnímu hnutí“. „Je to absurdní tvrzení, ale ta knížka se bohužel dál prodává, a dokonce byla přeložena do dalších jazyků,“ konstatoval Tomislav Volek.
Jak dále uvedl, Češi samozřejmě hráli rovněž v operním orchestru. Strobach, který ho v době Mozartových návštěv vedl, byl Němec, ale byli v něm převážně čeští hudebníci – Král, Šebek, Farník a další. Vedle toho i hlavní osoby pražského mozartovského kultu byli Češi – autor prvních klavírních výtahů Mozartových děl Kuchař, první interpret jeho klavírních koncertů Vitásek nebo autor první mozartovské monografie profesor Němeček. A o manželích Duškových nemluvě.
Hovořit o tom, jestli byla tehdy Praha české, nebo německé město, znamená podle Volka vyjít z nesporného faktu, že Němci byli v Praze vždy v menšině, tedy i jako mozartovské auditorium. „Jestliže se ve Vídni přece jen konala v roce 1791 za Mozarta zádušní mše, byl to velký rozdíl od smuteční slavnosti, kterou uspořádali k uctění jeho památky Mozartovi pražští hudební přátelé. Do chrámu sv. Mikuláše přišlo podle dobového tisku více 4000 lidí,“ uvedl Volek.
V Praze vznikly četné dobové opisy Mozartových děl. Jedním z nejvýznamnějších pramenů je nejstarší opis partitury Dona Giovanniho z premiérového roku 1787, uložený v archivu konzervatoře. Dostal se tam v době komunismu z konfiskovaného majetku Mozartovy obce, které ve 20. letech vzácný rukopis předal československý stát poté, co ho koupil v aukci v Berlíně.
Mozart, trpící ve Vídni nedostatkem objednávek, podle Volka neměl v lásce ani rodný Salcburk, v němž nedostal jako skladatel příležitost se rozvinout. „Napíše o tom dneska některý rakouský kolega, když Salcburk žije z Mozarta?“ poznamenal český vědec. A některá nepříjemná fakta podle něj ve výkladu mozartovských souvislostí zamlčují i Vídeňané.
-red-