Hora Říp je po staletí symbolem českého národa. Známou anexi neosídleného území praotcem Čechem popisuje ve svých Starých pověstech českých Alois Jirásek takto: „… hle, široširý kraj se před ním rozkládal do nedozírné dálky, až k modravým horám, rovný a volný… I zaradoval se praotec Čech nad utěšeným krajem a zamyslel se pak nad ním, jak tu bude jeho rodu i budoucím pokolením…“.
V den jarního slunovratu jsem se rozhodl, stejně jako mnoho dalších, navštívit toto památné místo, neboť poslední má návštěva se datuje do sedmdesátých let minulého století, to je do doby mé rané adolescence. Pominu-li, že značení z dálnice není prakticky žádné, musím si postěžovat na žalostný stav komunikací, kterými se k Řípu projíždí. Ale v duchu písničky „Pražákům těm je tu hej, ty nikde nezablouděj…“ po mírném stoupání přijíždím pod Říp.
Na konci aleje vás zákaz vjezdu odkloní do louky velikosti fotbalového hřiště. Malá, asi osmiletá obsluha parkoviště vám podá automaticky do staženého okénka parkovací lístek s dovětkem, že dostane 25,- Kč. Částka v Praze nic neobvyklého, ale tady? Ptám se slečny, jestli to není moc, a ona odvětí, že pokud navštívím nedalekou restauraci, mohu po předložení parkovacího lístku žádat při placení útraty slevu 20,- Kč. Hlavou mi proletí vzpomínka na „Nechci slevu zadarmo“ a nahlas se ptám: „Ta restaurace patří mamince?“ Lakonická odpověď „noóó“ mi dává rázem pochopit celou situaci.
Samotný výstup na Říp pro mě představuje něco mezi adrenalinovým sportem (stále živá vzpomínka na parkoviště), procházkou bosou nohou po řežavých uhlících (tedy po všudypřítomném rozpáleném betonu), nebo naučnou stezkou pro devianty (kolemjdoucí jistě zaujmou překrásná umělecká dílka, převážně geometrických tvarů, vyřezaná do kůry okolních stromů).
Na temeni hory nemohu objevit nic, co by připomínalo tolik očekávanou posvátnost. Všude plno odpadků, které jaksi nikdo nemá potřebu házet do „stylových“ pytlů z modrého PVC. „Co pro muslima Mekka jest, to měl by pro Čechy být Říp“ jest psáno ve štítě nedaleko stojící chatrče připomínající Bartovskou harendu, do které chodíval starý Magdon až do své osudné nehody. Vlastní rotunda byla již pro veřejnost uzavřena. Komicky působil tatínek asi šestiletého chlapečka, který pořádal nerovný souboj se svou pamětí a učivem základní školy jen proto, aby v upřímné snaze uspokojit zvídavost synka suploval práci někoho jiného. Výsledek si asi dovedete představit.
Po všech těch rozčarováních si chcete alespoň dopřát krásný výhled do kraje, o kterém tak plamenně píše Alois Jirásek. Bohužel, nic vábného, natož mléko a strdí.
K dovršení všeho pak večer ve zpravodajství slyšíte naše politiky nadšeně hovořit o chystaném vstupu ČR do EU. Jejich zanícení nezná hranic, včetně apelace na naše národní uvědomění a pocit rovnoprávnosti občana budoucí rozšířené unie.
Proto v zájmu zachování image České republiky navrhuji Říp zplanýrovat a osázet řípou nebo tam přinejmenším za žádnou cenu nepouštět turisty.
-LGS-