… plus pár poznatků z fam tripu ACK ČR do Izraele
Od té doby, co není problémem vyrobit, ale prodat, snaží se výrobci naklonit si prodejce svých produktů nejrůznějšími způsoby. Nejoblíbenějšími se bezesporu staly incentivní akce typu více či méně maskovaných zájezdů či pobytů s povinným školením, ale hlavně atraktivní programovou náplní. Jinak by to školení mohlo klidně proběhnout přímo v zasedačce pořádající společnosti. O tom, nakolik takové benefity přinášejí zvýšení prodeje ve zbožové oblasti, by mohly informovat nejrůznější farmaceutické a jiné firmy, faktem je, že zvaní distributoři se jistě nejen cítí tak trochu zavázáni (což byl účel), ale dobře vědí, že když budou mít výsledky, mohou očekávat další výlet (což ten účel korunuje). Pro obor cestovního ruchu jsou takové benefity především vítaným typem produktu s bohatým programem a zpravidla nadprůměrnou úrovní, a tím i cenou služeb. I proto zasáhla ekonomická krize cestovní ruch citlivěji než některá jiná spotřební odvětví: mnoho výrobních firem bylo nuceno tyto výdaje odložit na lepší časy a výpadek tržeb incentiv se špatně nahrazuje.
Business trip přímo v cestovním ruchu, respektive pro pracovníky v cestovním ruchu, má pro pořadatelskou organizaci kromě těchto obecných vlastností benefitu i další, snad ještě větší význam. Když pořádající cestovní kancelář nebo destinace pozve pracovníky cestovních kanceláří, respektive cestovních agentur, není to jen proto, aby získala jejich náklonnost, ale je to od samého počátku až do konce zároveň ta nejlepší instruktáž, jak s dotyčným produktem (zájezdy nebo destinací) dále zacházet: jak ji zpracovat a nabízet, jak pro ni získat zákazníka, jak umět odpovědět i na ty nejvšetečnější otázky.
Při správném načasování a výběru destinace i účastníků fam tripu není o úspěchu třeba pochybovat. Tak například v loňském roce uspořádala ACK ČR spolu s Maďarskou turistikou business trip za poznáním termálních lázní Západní Panonie – a obrat za české turisty tam vzrostl dokonce asi o třetinu. Proto také připravuje ACK na letošní duben podobnou akci, tentokrát za poznáním Balatonu z méně tradiční stránky.
Počátkem letošního března Asociace cestovních kanceláří ČR zvolila poněkud exotičtější cíl, jenž po osobním poznání přímo volá: devítidenní infocestu do Izraele, kterou zajišťovala členská cestovní kancelář WeREco. V tomto případě jde o méně masovou destinaci – finančně i časově náročnější, nicméně natolik zajímavou, diskutovanou a rozporuplnou, že vlastní zkušenost je rozhodně nejlepším předpokladem nabídky a prodeje – a současně tím, co můžeme každému člověku s dobrým svědomím doporučit.
Jestliže i z naší každodenní praxe víme, jak velká je vzdálenost mezi mediální a skutečnou realitou, pak pro Izrael to platí mnohonásobně. Navštívili jsme tuto Svatou zemi doslova pár dnů po medializovaném házení kameny po turistech o svátcích Purim – a nepotkali ani jediný incident. Jen před návštěvou mešity Al Aksá nás vážně varovali – a přiznám bez mučení, že mne to ani nemrzelo. Dole u Zdi nářků byl klid a pohoda. Zato jsme se na vlastní kůži přesvědčili, jak důkladná jsou bezpečnostní opatření na letištích (před kterými málem blednou i vzpomínky na socialistické celníky), jak vypadá zeď mezi Izraelem a územím Palestinské samosprávy, a pomalu si zvykali na to, že tam denně ukazujeme pasy mladým pohraničníkům s prstem na spoušti samopalu. A zároveň jsme se v městech medializovaných kvůli nepokojům setkávali s naprosto každodenně obvyklým životem bez rozdílu, kdo je Arab a kdo Žid, a především s milými lidmi, pravda, často navazujícími konverzaci hlavně proto, aby vás zatáhli do svého obchůdku – ale v Jeruzalémě to mnozí dělali docela elegantně tak, že nejdřív upozornili na turistickou zajímavost – a pak teprve nabídli své služby. S žebráním a vlezlostí jsem se setkala spíš v Betlémě.
V každém lepším průvodci najde pracovník cestovní kanceláře či agentury dost informací o památkách, jichž je nepřeberně v této zemi, kterou prošly dějiny vítězství i válek, tři velká monoteistická náboženství (a čtvrté, které se snaží dát všechny víry dohromady, pomalu připravuje v Haifě cestu pro nového spasitele. Cestu zcela doslovně, nádhernými zahradami od hrobky zakladatele baháismu směrem k moři, jen co se jeho stoupencům povede vykoupit další pozemky staré Haify). Zrovna tak není problém najít informace o přírodních krásách a zajímavostech. Vzhledem k hojnosti turistických atraktivit už si však nad těmi bedekry ne každý uvědomí, že to území je vlastně ještě „kapesnější vydání“ než Česká republika – a že tam ve stejném dni můžete spatřit sníh (ba i lyžovat) na hoře Hermon, užít si tepla na pobřeží Středozemního moře či Galilejského jezera a horka na jihu při koupání v Eilatu. Samozřejmě, takhle proletět územím by byl hřích – ale to všechno je poměrně na dosah, takže se kvůli poznání celého Izraele nemusíte každodenně stěhovat tak, jak je to běžné při poznávacích zájezdech ve větších státech, a můžete si tedy užít i příjemné večery bez obav z příliš časného vstávání.
V průvodcích se dozvíte, že Mrtvé moře má přes 30 % koncentrace solí – ale už se nedozvíte, jak moc si musíte dávat pozor na oči či drobné oděrky, ani že to znamená, že ta sůl tvoří krystaly i pod vodou a že si je tam můžete celkem snadno nasbírat jako suvenýr domů. Pravda, taková sůl není čištěná jako ta, kterou koupíte za nemalý peníz v nejbližším obchodě (v Izraeli i u nás), ale zato je autentická – na rozdíl od té blankytně modré, kterou nabízejí v drogerii nebo na internetu.
Golanské výšiny zná z politických zpráv každý. Ale teprve když jste tam, pochopíte, jak rozporuplná je jejich realita. Vidíte na vlastní oči jejich strategický význam, jedete kolem dodnes částečně zaminovaného území – a na vyhlídce kousek od něj mají stánek prodavači občerstvení, místního ovoce a medu. Ke koupi lákají ochutnávkou zdarma – kdybychom nebyli právě po bohaté snídani, asi by uspěli u každého z nás. Na Golanech nepotkáte jen vojáky, ale plno sadů a vinic. Není to vinná réva ještě z biblických dob (inu, staletí nadvlády islámu!), ale dar barona Rothschilda z 19. století. Dar, který se ujal: vína jsou výborná, turistům můžete do trasy zařadit i exkurzi a ochutnávku, pochopitelně s možností zvýhodněného nákupu. Sklenička u večeře se pořídit dá, i když není úplně z nejlevnějších.
Problémem sui generis jsou i hotely. Prohlédli jsme jich povícero, dva vyzkoušeli na vlastní kůži – a dá se říct, že tak jako je Izrael zemí protikladů, tak i v případě volby hotelu na nějaké ty protiklady narazíte: všechny měly svá plus i minus. Tak třeba trochu ošoupané vybavení pokoje bylo vynahrazeno bezvadně fungující klimatizací, varnou konvicí na pokoji, a hlavně bohatou a výtečnou kuchyní, zatímco v hotelu s pohledným vybavením byla chudší strava a služby trošku drhly atp. Člověk prostě musí vidět, co bude nabízet, aby na to klienta náležitě připravil a uměl mu vysvětlit, proč je pro něj výhodné právě toto řešení.
Při návštěvě Svaté země musí každý chtě nechtě sledovat i náboženská specifika. Zvláště v Jeruzalémě není snadné naplánovat prohlídky, když se musíte vypořádat s tím, že každé ze tří náboženství ctí jiné svátky. Praktické varování: musíme se vydat na cestu do „domovského“ Betléma (kde jsou hotely levnější, a proto pro běžné turisty přijatelnější) před pátou hodinou, protože pak skončí šabat a vypukne dopravní zácpa, zní našincům poněkud komicky, ale je naprosto na místě. Nevěřící také musí vzít na vědomí, že svatých míst je mnoho – a zpravidla se tam vyžaduje decentní oblečení – tedy žádné krátké kalhoty nebo odvážné dekolty, vedro nevedro. Že v katolických kostelech (které jsou doslova na každém rohu) se potká s masami věřících, kde mše střídá mši. Což skýtá někdy jímavý hudební zážitek, jindy méně milé omezení. A že kvůli výstavbě a výzdobě svatostánků zůstala z těch opravdu autentických míst jakž takž původní snad jen ta Zeď nářků. A u ní se, milé dámy, připravte na diskriminaci: část pro muže a část pro ženy je striktně oddělena, přičemž muži se roztahují nejméně na třech čtvrtinách, zatímco ženy aby stály frontu, pokud se ke zdi samé mají vůbec dostat, protože je nás na ten vyhrazený kousek příliš mnoho.
V každém případě, pokud nedojde přímo k vypuknutí nějakého velkého konfliktu, nebojte se návštěvu Izraele s dobře obeznámenou cestovní kanceláří nabízet a propagovat: je to zážitek, který lze s klidným svědomím doporučit. Mimochodem – i ty poměrně nové památky – je zajímavé, jak citlivě dovedou zapadnout a jak lze elegantně vyzdobit i beton.
Text: Ing. Eva Mráčková,
Asociace cestovních kanceláří ČR
Foto: Israel Ministry of Tourism
( www.goisrael.com )