Blíží se lázeňské autorsko-právní drama do finále?

Z tematické ankety v tomto vydání to sice tak nevyznívá, přesto si troufáme tvrdit, že jedním z palčivých problémů, které přidělávají vrásky provozovatelům tuzemských lázeňských zařízení, jsou poplatky odváděné kolektivním správcům autorských děl. Podle některých indicií se zdá, že by se situace mohla zlepšit.

Chaos, zmatek, guláš nebo džungle. To jsou jen některé z výrazů, které během neoficiálních (rozuměj nad vypnutým diktafonem vedených) hovorů zaznívají z úst manažerů a majitelů lázeňských společností, přijde-li řeč na problematiku odměn kolektivním správcům autorských práv. A nelze se jim divit. Situace se v této věci, která nápadně připomíná divadelní drama o mnoha dějstvích, případně nekonečný seriál, několikrát změnila, přičemž i soudy v příslušných sporech rozhodovaly protichůdně. Teprve některé kroky dávají naději na stabilizaci situace a vyjasnění pravidel hry.

Pro úplnost připomeňme, že lázeňská zařízení v minulosti vycházela z ustanovení autorského zákona, ve kterém se říká, že „za provozování rozhlasového a te­levizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních“, a odměny kolektivním správcům autorských práv (OSA, Intergram) za televizory a rozhlasové přijímače na pokojích pacientů neplatila. Jenže tito správci argumentovali tím, že z hlediska autorského zákona není rozdílu mezi hotelem lázeňským, horským či městským. Došlo k řadě (z laického pohledu až absurdních sporů), kdy majitelé a provozovatelé lázeňských hotelů obhajovali před soudem zdravotnické statusy svých zařízení. A soudy se k těmto sporům stavěly různě. Průlomové bylo až stanovisko Soudního dvora Evropské unie, který se de facto postavil na stranu kolektivních správců autorských práv, resp. tímto stanoviskem ovlivněné rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2015 ve sporu OSA a Lázní Teplice.

Nejvyšší soud tuto svoji „otočku“ zdůvodnil tím, že v autorském zákoně chybí u pojmu „zdravotní služba“ hvězdička odkazující na zákon o zdravotních službách. Podle prezidenta Svazu léčebných lázní ČR Eduarda Bláhy přitom ale Nejvyšší soud přehlíží dva fakty: „Zaprvé, že o tomto spojení pojmu se zákonem mluví tzv. sněmovní tisk, tedy zaznamenaný průběh projednávání zákona. A zadruhé, že jeho výklad osvobozuje lázně od platby za sledování TV a poslouchání rádia při poskytování procedur, což si nelze ani představit. Reálný by byl možná poslech reprodukované hudby, ale představa poslouchání Radiožurnálu nebo sledování seriálu během aplikace laseru vyznívá opravdu absurdně.“ S tím nelze než souhlasit.

Od roku 2015 každopádně platí eurokonformní výklad zákona, podle kterého jsou lázeňské hotely povinny platit odměny kolektivním správcům za rozhlasové a televizní přijímače na pokojích hostů. A to přesto, že zmíněná výjimka pro zdravotnická zařízení z autorského zákona nezmizela. V praxi se ale nyní týká jen nemocnic, u kterých podle názoru některých zainteresovaných odborníků cítily autorské svazy etický problém a nikdy po nich odměny nevymáhaly. Za absurdní pak stejní odborníci považují, že zatímco nemocnice za televize a rádia na pokojích pacientů neplatí, a to ani tam, kde si pa­cienti připlácejí za nadstandardní pokoje, po lázních jsou odměny vymáhány.

Od roku 2015 platí eurokonformní výklad zákona, podle kterého jsou lázeňské hotely povinny platit odměny kolektivním správcům za rozhlasové a televizní přijímače na pokojích hostů.

Balneologické společnosti reprezentované Svazem léčebných lázní ČR však svůj boj nevzdaly a soustředily se na druhý klíčový aspekt celé záležitosti, totiž na výši sazeb odměn účtovaných kolektivními správci. Tyto sazby jsou totiž podle jejich názoru vyšší (v některých případech dosti výrazně) než v dalších evropských zemích. Kritice podroboval SLL i skutečnost, že OSA a Intergram mají u nás státem zaručený monopol, který uživatelům autorských práv neumožňuje uzavřít výhodnější smlouvy s jejich zahraničními správci. „Nebýt tohoto státem vytvořeného monopolu bychom mohli službu poskytnutí licence koupit v zahraničí a zaplatili bychom za to třetinovou cenu. V řadě okolních států bychom dokonce jako zdravotnické zařízení nezaplatili vůbec nic,“ uvedl pro COT prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha, podle kterého tuzemští kolektivní správci autorských práv svého monopolního postavení zneužívali. Snažení provozovatelů lázní dlouho vyznívalo naprázdno, až v roce 2015 se lázně obrátily se stížností na Ministerstvo kultury a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže k veřejnému ochránci práv. Ombudsman podle Eduarda Bláhy konstatoval, že ke zneužívání monopolního postavení kolektivními správci opravdu docházelo, a uložil Ministerstvu kultury a ÚOHS, aby konaly. Na výsledek jejich konání ale zatím čekáme…

Částečný úspěch však zástupci lázní zaznamenali již dříve, a sice ve chvíli, kdy se jim podařilo výši odměn odváděných lázeňskými hotely legislativně zastropovat, tedy do autorského zákona prolobbovat pasáž o tom, že „nejde-li o zpřístupňování díla pacientům podle § 23 věty druhé, činí sazby odměn za provozování rozhlasového nebo televizního vysílání poskytovatelem zdravotních služeb nejvýše 25 % nejnižší sazby odměny stanovené sazebníkem za provozování rozhlasového nebo televizního vysílání, není-li ujednáno jinak.“ Přeloženo do laického jazyka, lázně mají ze zákona odvádět autorským svazům čtvrtinové odměny v porovnání s klasickými ubytovateli. Jak COT potvrdil ­Eduard Bláha, před podpisem je dvouletá smlouva s OSA přesně v intencích daného ustanovení zákona. „Jednání s Intergramem je komplikovanější, nicméně já stále věřím, že se dopracujeme k podobnému řešení a že smlouva bude uzavřena,“ doplnil.

Z výše uvedeného se může zdát, že situace se začíná normalizovat. Otázkou je, zda jde opravdu o setrvalé směřování kýženým směrem, nebo jen o další zákrutu na spletité cestě. Události minulých let totiž jasně ukázaly, že ani jedna ze stran svůj boj jen tak nevzdává, takže klid zbraní může být dočasný. A jak už jsme naznačili v minulosti, autorem finálního dějství tohoto autorsko-právního dramatu s výrazně absurdními prvky může být v budoucnu i Ústavní soud, ke kterému jsou lázně připraveny se obrátit. Situaci budeme nadále sledovat.

Foto: Shutterstock.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz