Ministerstvo spravedlnosti předložilo počátkem ledna veřejnosti, laické i odborné, jakož i povinným připomínkovým místům návrh paragrafového znění nového občanského zákoníku, tzn. nejdůležitějšího kodexu pro občanskou společnost. Na to, jak obsáhlá tato norma je a jak dalekosáhlé důsledky může mít, byl termín pro připomínky bohužel šibeniční, pro cestovní ruch tím více, že se právě konaly veletrhy v Brně. Proto místo předpokládaných odborných diskusí a polemik bylo nutno jednat v zájmu všech podnikatelských subjektů v cestovním ruchu České republiky akčně.
ACK neprodleně upozornila všechny své členy a text dílu 6 – Zájezd – jim obratem rozeslala včetně příslušné pasáže důvodové zprávy, protože ta obsahuje pro podnikatelskou činnost cestovních kanceláří a jejich právní vztah se zákazníkem zvlášť nebezpečný komentář. Každý tedy měl možnost svůj názor vyjádřit a své připomínky vznést. Prostřednictvím ACK i samostatně. K tomu ostatně ACK své členy také vyzvala: čím více hlasů se ozve, tím spíše jim bude věnována pozornost. Oficiální projednávání připomínek k předchozímu návrhu v roce 2008 totiž ukázalo, že k prosazení názoru odborné veřejnosti je třeba masivního ohlasu. I z tohoto důvodu se v zájmu svých členů spojily obě asociace a společně projednaly své připomínky s odborem cestovního ruchu MMR, kde našly vcelku pochopení.
Jaký je tedy současný návrh občanského zákoníku, pokud jde o cestovní ruch? V některých ohledech přínosný, jinde ale bez hmatatelného důvodu mění to, co funguje – a v některých pasážích představuje pro cestovní kanceláře bez nadsázky přímo minové pole.
Začněme kladem: definice zájezdu – a pořadatele zájezdu – již není vázána na oprávnění k podnikání, ale na nabídku podnikatelským způsobem. Z hlediska kontrol neoprávněného podnikání je to nesporně krůček správným směrem, ale ne dost daleko. Evropská Směrnice 90/314/EHS totiž jasně říká, že pořadatelem je ten, kdo zájezd nabízí jinak než příležitostně, což zahrnuje mnohem větší škálu subjektů a nadto není třeba dokazovat, zda to dělají za účelem zisku. Takže ACK ve svých připomínkách požaduje, aby česká legislativa konečně převzala „evropskou“ definici v plné šíři. Mimochodem, v EU probíhá proces revize Směrnice 90/314/EHS, který by měl být zakončen ještě letos nebo v příštím roce. Takže je docela dobře možné, že díl Zájezd bude nutno přepisovat právě ve chvíli, kdy se na jeho platnost cestovní kanceláře budou připravovat. Nezapomínejme, že v cestovním ruchu se pracuje se skoro ročním předstihem.
ACK taktéž připomínkuje tu skutečnost, že návrh zákona mění název „cestovní smlouva“ na „smlouva o zájezdu“. Proč mást zákazníka, který si na ten termín zvykl?
Nebezpečnější změnou je, že návrh občanského zákoníku důsledně uvádí jako obchodního partnera cestovní kanceláře cestujícího – a zákazníka mu jenom staví na roveň. Každý profesionál ví, že cestovní kancelář prostě musí navázat právní vztah jen se zákazníkem, že cestujících bývá skoro vždy na jednu cestovní smlouvu více – a u korporátních nebo incentivních akcí cestovní kancelář třeba ani všechny cestující nezná. Muset korespondovat a jednat s každým zvlášť by byla přinejmenším administrativní pohroma. Nemluvě o případech, kdy se cestující neshodnou a každý požaduje něco jiného.
S úsporou administrativních nákladů souvisí i požadavek ACK, aby smlouva či potvrzení o zájezdu mohly odkazovat na katalog zájezdů u všech požadovaných údajů smlouvy či potvrzení o zájezdu a ne jen u zcela bez znalosti věci stanovených úkonů či závazků.
Z hlediska praktických možností se absurdním jeví i požadavek informovat ještě před uzavřením smlouvy o zájezdu o pasových a vízových požadavcích. Nic proti povinnosti informovat o takových požadavcích pro české občany – ta je již dávno zakotvena v zákoně 159/1999 Sb. Jenže v dnešní globalizované době, kdy na stejnou smlouvu jede český občan s dalšími cestujícími a některý z nich může být třeba občanem země s docela jinými vízovými povinnostmi, jako třeba Kazachstán, by byla nová formulace pro cestovní kanceláře zničující. Cestovní kancelář se totiž okolnost, že některý cestující není českým občanem, mnohdy ani nedozví.
Nejzávažnější soubor našich připomínek k novele občanského zákoníku se týká povinností cestovní kanceláře v případě odstoupení od smlouvy, vad či jí nezaviněných nesnází cestujícího.
Náhrada újmy za ztrátu radosti z dovolené je tím nejmedializovanějším bodem – toto ustanovení je ale pro podnikání v oboru cestovního ruchu u nás opravdu absolutně nepřijatelné. Tak jak je formulováno a svou vágností by vyvolalo lavinu naprosto zbytečných sporů a paralyzovalo jak cestovní kanceláře, tak i soudy, které ani dnes nestíhají vyřizovat kauzy v přijatelných termínech. Medializace tohoto institutu vyvolala již v roce 2008 v lidech naprosto nereálné představy, jak o tom svědčí reakce veřejnosti, která se na asociaci obrací. V opravdu závažných případech má zákazník jistě právo reklamovat nemajetkovou újmu – a také se to dle platné legislativy děje. Proto ACK žádá ve svých připomínkách přeformulovat znění předmětného paragrafu na možnost zákazníka žádat o náhradu nemajetkové újmy – avšak pouze v případě vážného nedodržení uzavřené cestovní smlouvy.
Návrh občanského zákoníku ale obsahuje další neméně nebezpečná ustanovení. Tak například vady zájezdu nevztahuje jen k parametrům smlouvy, ale i k „důvodnému“ očekávání zákazníka! Takže spolu se spory o radost z dovolené by se řešilo, zda je důvodné očekávat, že v záplavě květin na balkonech nesídlí hmyz, že například hotel v africkém státě má jiné vybavení než ve Švýcarsku, o jiných gastronomických zvyklostech a způsobech ani nemluvě. ACK proto i v tomto ustanovení logicky požaduje, aby ustanovení o vadách bylo vztaženo výlučně k tomu, co bylo smluvně ujednáno.
Dále ve svých připomínkách k novele občanského zákoníku požadujeme, aby cestovní kancelář nenesla bez dalšího odpovědnost za náhradu škody, vzniklé bez zavinění pořadatele či poskytovatelů sjednaných služeb tak, jak tomu bylo dosud. I na evropské úrovni již bylo uznáno, že v případech zemětřesení, sopečného popela atp. se cestovní kancelář o klienty musí postarat, nemůže to však dělat na své náklady. Takové případy je třeba řešit individuálně, podle konkrétní situace. Autoři návrhu občanského zákoníku jsou bohužel jiného názoru: cestovní kancelář by podle návrhu novely měla cestujícímu v nesnázích poskytnout neprodleně pomoc, což dle důvodové zprávy k novele znamená, že pokud součástí zájezdu byla doprava, musí cestovní kancelář na své náklady poskytnout dopravu bez ohledu na to, kdy, kde a proč se cestující v nesnázích ocitl. Příkladně pokud onemocní. Cestovní kancelář by tak musela konat místo pojišťovny, resp. pro jistotu pojistit všechny klienty. Jenže klientům se povinné pojištění oprávněně nezamlouvá, protože cestující vlastní nejrůznější typy pojistek z jiného titulu (např. z platebních karet apod.) a logicky nechtějí sjednávat druhou pojistku, když pojišťovna poskytne jen jedno pojistné plnění. A to je aspoň příklad nezaviněné nouze. Co by autor důvodové zprávy řekl tomu, kdyby jako cestovní kancelář měl hradit dopravu někomu, kdo zmeškal odlet, protože se v podroušeném stavu někde zapomněl. Nebo poskytovat pomoc cestujícímu, který se dostal do vězení, k tomu třeba při turistickém okruhu, kdy průvodce musí se skupinou být už v sousedním státě. Takže ACK požaduje, aby povinnost pořadatele (např. cestovní kanceláře) poskytnout pomoc se týkala jen těch případů, kdy lze na pořadateli zájezdu tuto rozumně požadovat. Připomínek k novele občanského zákoníku jsme podali daleko více, než máme místa na této stránce; ACK své připomínky všem členům rozeslala a kdo je případně neobdržel, může si je vyhledat na webových stránkách ACK ČR.
Jedna ze zásadních připomínek je ta, že ACK požaduje, aby občanský zákoník umožnil i jiné formy zajištění než jenom současná forma pojištění proti insolvenci tak, aby se oslabila závislost cestovních kanceláří na vůli a možnostech pojišťoven. Po novele zákona č.159/1999 Sb. volá ACK již několik let – teď je tedy mimořádná možnost uvést oba kodexy do vzájemné rovnováhy.
Kodex formátu občanského zákoníku vyžaduje hodně perné práce, a proto si i vypořádání připomínek vyžádá čas. Obě asociace cestovních kanceláří ve shodě nabízejí ministerstvu spravedlnosti i ostatním státním institucím svou plnou součinnost a profesionální znalosti. O dalším průběhu budeme členy informovat.
-ack-