V únoru letošního roku byli čeští prodejci letenek, vesměs sdružení v IATA sekci ACK ČR, podezříváni z uzavření kartelu. Podle informací médií údajně ve vzájemné shodě uměle zdražili poplatky u prodeje letenek některých leteckých společností, aby tak podpořili jednu leteckou společnost.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže při svém šetření, žádné pochybení prodejců letenek nenalezl (plné znění najdete na www.ackcr.cz ). Obvinění u ÚOHS je vlastně docela pikantní a připomíná trochu rádio Jerevan. Je pravdou, že sekce IATA vznikla mimo jiné proto, aby hájila zájmy akreditovaných IATA agentur – vůči leteckým společnostem, které mají na trhu jednoznačně dominantní postavení. Jenže právě dominantní postavení je to, co by měl antimonopolní úřad sledovat a bránit jeho zneužívání. I když v sekci IATA se semkli hlavní prodejci letenek, podmínky na trhu si diktují letecké společnosti, jednak proto, že jejich distribuční politika vůči nim je vzájemně velmi omezená, jednak proto, že díky internetovým prodejům mají letecké společnosti samy účinný nástroj prodeje, který nejednou zneužívají k nerovné konkurenci.
Členové IATA sekce ACK jako reprezentativního zástupce akreditovaných IATA agentur v ČR již delší dobu vznášeli své připomínky ohledně chování leteckých společností, které často upřednostňují své přímé internetové prodeje a tím vytvářejí nerovné tržní podmínky pro své obchodní partnery – cestovní kanceláře či agentury s IATA akreditací. Na platformě sekce IATA proběhlo v tomto směru nejedno jednání, byli zváni zástupci leteckých společností, adresovány dopisy. Na jaře se IATA sekce dohodla, že bude soustřeďovat upozornění na hříšníky a vyvodí možné kroky. Využít antimonopolní úřad nikoho ani nenapadlo protože žalování a dokazování křivd nepatří ke korektním obchodním vztahům. A ty by ACK ráda nastolila.
Leteckým společnostem, které neváhají znevýhodňovat partnerské IATA prodejce, lze vzkázat: používejte férové obchodní praktiky a zdravý rozum – a budete si s prodejci lépe rozumět. Prodej letenek v České republice je stále minimálně ze tří čtvrtin realizován prostřednictvím IATA.
JUDr. Miroslav Bělovský
ACK bojuje za přijatelné znění
občanského zákoníku
Návrh Občanského zákoníku je v tuto chvíli v rukou poslanců. Některé změny v úpravě práv a povinností týkajících se zájezdů jsou však v neprospěch cestovních kanceláří i jejich klientů. Zvláště masivní populismus, který se rozpoutal kolem citově zabarveného pojmu „ztráta radosti z dovolené“, hrozí, že se v případě přijetí strhne smršť reklamací, která tuzemské cestovní kanceláře zavalí.
Již nyní eviduje ACK řadu dotazů i pokusů ohledně reklamace újmy na ztrátě radosti pro kdejakou možnou i nemožnou příčinu. Kdyby byl zákoník takto přijat, bylo by zle. I když většina takových reklamací bude neoprávněných, cestovní kancelář musí řešit i sebeneoprávněnější reklamaci. Tedy přijmout, sepsat, zaevidovat a vyřídit, klient se s tím nemusí spokojit – přibude další dopis, případně i soudní řízení, o vláčení médii ani nemluvě. Pak ovšem by cestovní kancelář byla nucena buď najmout další sílu a zvýšit o to ceny zájezdů – nebo se nebude moci věnovat klientům.
Proto ACK od počátku vznášela připomínky a navrhovala řešení, které by znamenalo jak ochranu oprávněných zájmů spotřebitelů, tak i cestovních kanceláří před neoprávněnými spotřebiteli. Soustředěným úsilím se podařilo některé pasáže vylepšit, ale ne dostatečně. Kamenem úrazu je nadto důvodová zpráva, která následně slouží soudům k výkladu zákona. Pasáže týkající se povinností cestovní kanceláře v případě vyšší moci, v případech, kdy se klient dostane bez zavinění cestovní kanceláře do nesnází, a týkající se ztráty radosti z dovolené jsou víc než alarmující. Autor přisoudil cestovní kanceláři roli opatrovníka a obětního beránka, který na sebe bere všechny hříchy světa, dokonce i ty, které si zavinil cestující sám. Na druhé straně účastníci akcí subjektů, které zájezdy nenabízejí podnikatelským, ale jiným způsobem (např. kluby, školy), nejsou ani nadále chráněni nijak, přestože Směrnice 90/314/EHS takovou ochranu požaduje.
ACK poslala všem poslancům a ministrům dopis, v němž poukázala na hlavní nebezpečné důsledky navrhovaného znění občanského zákoníku a požádala, aby uvedené argumenty zohlednili a podpořili jasnou formulaci dotyčných paragrafů a důvodové zprávy tak, aby neumožňovala absurdní výklad práva ani citově zabarvený pojem „ztráta radosti z dovolené“, když nemajetková újma, používaná u nás i v legislativě EU, ochrání spotřebitele neméně. Oslovení vzbudilo pozornost a výsledkem je jednání představitelů ACK na půdě Poslanecké sněmovny. Pozměňovacích návrhů k Občanskému zákoníku bude mnoho. Přidejte se k nám, aby v nich naše záležitost byla náležitě viditelná!
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR
Právní okénko
Minule jsme se věnovali vztahu mezi cestovní kanceláří a zákazníkem, předminule vztahu mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou, přišel čas nahlédnout pod pokličku vztahů mezi cestovní kanceláří a jí využívanými průvodci cestovního ruchu nebo horskými průvodci.
Na co nezapomenout ve smlouvě s průvodcem
Spokojenost zákazníka cestovní kanceláře se zájezdem, který je mu poskytován, ovlivňuje podstatnou měrou kvalita služeb poskytovaných během zájezdu průvodcem. Průvodcovské služby jsou dílčím plněním v rámci velkého balíčku služeb cestovního ruchu, které jsou cestovní kanceláří společně prodávány jako zájezd. Jelikož k prodeji zájezdu dochází na základě cestovní smlouvy, která je uzavírána výhradně mezi cestovní kanceláří a zákazníkem, odpovídá za průvodcovské služby na zájezdu ve vztahu k zákazníkovi výhradně cestovní kancelář. Zmíněný logický důsledek toho, že mezi průvodcem a zákazníkem neexistuje žádný smluvní vztah, stvrzuje ust. § 852i občanského zákoníku, které stanoví: „Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.“
Cestovní kanceláře se nemohou odchýlit od uvedených zákonných požadavků. Nejsou legálně s to zbavit se odpovědnosti za nekvalitní služby poskytované v rámci zájezdu průvodcem a za jejich případné důsledky. Mohou ovšem přijmout preventivní opatření, která jim v případě nekvalitních služeb či pochybení na straně průvodce umožní alespoň částečně se na něm hojit. Ideálním nástrojem k přijetí uvedených preventivních opatření je písemná smlouva mezi cestovní kanceláří a průvodcem.
Smlouva s průvodcem může mít celou řadu názvů a podob. Vystupuje-li průvodce ve vztahu k cestovní kanceláři jako OSVČ, půjde nejčastěji o smlouvu o poskytnutí průvodcovských služeb nebo v případě dlouhodobé spolupráce rovněž o dohodu o spolupráci, v jejímž rámci jsou uskutečňovány jednotlivé objednávky. Smlouvu vymezuje kromě smluvních stran především její předmět, který je v případě smlouvy s průvodcem zřejmý. Průvodce se zavazuje zajistit pro cestovní kancelář na zájezdu průvodcovské služby a cestovní kancelář se zavazuje mu za to zaplatit odměnu. Zde ovšem obsah smlouvy končit nemusí a končit by ani neměl, pokud se má smlouva stát účinným nástrojem ochrany cestovní kanceláře proti nekvalitnímu průvodci.