ACK ČR radí a informuje – 9/2014: Novela zákona č. 159/1999 Sb. – jak budou CK podnikat?

Vládou schválený návrh novely není pro CK optimální, ale je s výjimkou pár bodů přijatelný. Jenže pojišťovny unisono prohlašují, že přestanou CK pojišťovat…

Návrh novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu, připravovalo ministerstvo pro místní rozvoj již (nejméně) od roku 2012. Hlavním cílem byla ochrana zákazníka a ochrana státu před možnými důsledky, pokud by ta ochrana zákazníka fungovala méně, než žádá legislativa EU. Bohužel práce probíhaly zřejmě nárazově a navíc tak, že navzdory jednoznačnému požadavku ACK ČR i AČCKA ministerstvo nehledalo konstruktivně žádné cesty k vytvoření alternativní záruky pro cestovní kanceláře pro případ úpadku kromě pojištění. Na každý návrh konstatovalo, že to není průchodné, protože by to naráželo na jiný zákon. Proč by nebylo možné ten jiný zákon zároveň novelizovat, když původní zákon č. 159/1999 Sb. zahrnoval novelu hned 2 zákonů a taková praxe je běžná, nikdo věrohodně nevysvětlil.

Tak spatřila světlo světa novela předložená Poslanecké sněmovně Nečasovou vládou. V navrhovaném znění nevyhovovala ani cestovním kancelářím, ani pojišťovnám. Sněmovnou prošla prvním čtením s tím, že všichni slibovali, resp. předpokládali, že bude upravena pozměňovacím návrhem v Podvýboru pro cestovní ruch. Jenže sněmovna mezitím padla – a následně nastala kuriózní situace. S novelou se (mylně) počítalo natolik, že znění zákona nebylo uzpůsobeno terminologii nového občanského zákoníku souhrnně spolu s ostatními dotčenými zákony. Rusnokova vláda novelu neřešila, a tak zákon č. 159/1999 Sb. a platný občanský zákoník spolu nesouznějí. V praxi to celkem nevadí, snad při nějakých sporech by to mohla být lahůdka pro právníky. MMR přišlo s lišáckým řešením: do nevyhovujícího návrhu novely zapracovalo terminologii NOZ – a označilo ji za „technickou novelu“, která již nemusela projít žádným připomínkovým řízením. Mohli se k ní vyjádřit jen členové vlády během schvalování, zatímco zástupci podnikatelů vč. Hospodářské komory měli smůlu. Že jde o sporný materiál, se potvrdilo, když po prvním jednání vlády následoval týden horečného vypořádávání vznesených připomínek. MMR k tomu svolalo poradu, na niž pozvalo i zástupce aso­ciací cestovních kanceláří a pojišťoven. Teprve po té upravený materiál vládou prošel a nyní prochází procedurou v Poslanecké sněmovně. Přečíst si ho a posoudit může každý sám. ACK ČR své členy o hlavních změnách podrobně informovala. Novela zákona vesměs nepřináší zcela nové povinnosti, ale zpřesňuje ty stávající tak, aby nepřipouštěly volnější výklad, a zároveň stanovuje sankce.

Cestovním kancelářím kromě trvalého problému, že ani tato novela nijak neomezuje nerovné podnikání ze strany tzv. nepodnikatelských subjektů, vadí zejména ustanovení ohledně minimálních limitů pojištění pro případ úpadku. Stanovení minimálních limitů poškodí a znerovnoprávní malé cestovní kanceláře, resp. cestovní kanceláře s malým obratem za zájezdy (což vůbec nemusí být jen malé firmy, ale mnohé firmy z oblasti incomingu a dopravy). ACK ČR se od počátku důrazně zasazuje za to, aby minimální limity nebyly zaváděny. V praxi by to ničemu nepomohlo. Pro střední a velké cestovní kanceláře je limit směšně malý, zatímco malé poctivé CK může vymazat z trhu (ty méně poctivé natlačit do sféry spolků). Každá pojišťovna přitom již dnes může cestovní kanceláři stanovit, jaký limit je pro ni právě v jejím konkrétním případě přijatelný – nebo pojištění neuzavřít. MMR tuto argumentaci zná – a myje si ruce, že ono jako předkladatel nic změnit nemůže. Zásadní bitva se tedy odehraje v Parlamentu. A nepůjde zdaleka jen o minimální limity.

Pojišťovny se přece daly slyšet, že jim o minimální limity vlastně vůbec nejde. Pojišťovnám vadí povinnost plnění i nad rámec sjednaných limitů. Natolik, že veřejně a při všech příležitostech všechny prohlašují, že za takových podmínek prostě smlouvy neuzavřou. Jde o rétoriku před rozhodným jednáním?

Vládní návrh udělal pro zmírnění obav pojišťoven z podpojištění cestovních kanceláří poměrně radikální změnu: stanovil cestovním kancelářím zákaz prodat zájezd, kterým by se překročil limit pojištění – a stanovil odpovědnost za jeho dodržení nejen na firmu, ale i přímo osobně na jednatele, a to až do výše 500 000 Kč. Je to dost na to, aby výše trestu odradila od případných podvodů? Pomůže to na sám konec překonat odpor pojišťoven, nebo je hrozba bojkotu reálná?

Bohužel se musíme připravit na to, že může jít o reálnou hrozbu. Pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku je pro pojišťovny sice docela dobrým businessem, jenže ten představuje v objemu jejich činnosti marginální částku. Klidně by ji mohly na nějaký čas oželet, aby si vymohly méně náročné podmínky. Dobře vědí, že na rozdíl od nich je to pro cestovní kanceláře otázka života nebo smrti. Nepojištěná cestovní kancelář nesmí pořádat zájezdy – a její místo okamžitě obsadí zahraniční konkurent. Žalovat stát, že znemožnil podnikání, by sice bylo možné, ale z praktického hlediska by nahradilo leda část škod ex post. Vyklizené pozice by to už nevrátilo. MMR zaspalo, když navzdory požadavkům Asociace připustilo, aby taková závislost cestovních kanceláří na pojišťovnách trvala. Asociace cestovních kanceláří znají cesty, jak by se dalo jakémukoliv podpojištění zabránit. Jenže to by znamenalo přepsat zákon.

Asociace průběžně jednala s Podvýborem pro cestovní ruch, na popsané problémy upozornila a bude prosazovat, aby stát zajistil cestovním kancelářím rovnoprávné podmínky podnikání. Tedy bez minimálních limitů – a s reálnou možností získat záruku pro případ úpadku každé seriózní cestovní kanceláři. I kdybychom si na ten zákon měli počkat o něco déle.

www.ackcr.cz