Zpřísněná legislativa nesmí dopadat jen na poctivé

Když dva dělají totéž, tak by to mělo být totéž. I když jde o zájezd. ACK ČR bojuje za rovné podmínky na trhu.

Přísnější podmínky pro pojištění, každoměsíční výkazy pro pojišťovny, měsíční kontrolní hlášení včetně tržeb, které nemají s DPH nic společného, a v budoucnu elektronická evidence těch samých již nyní přísně evidovaných tržeb – to vše se valí na poctivé cestovní kanceláře a ukusuje z koláče jejich času i peněz, přinejmenším za dodatečnou práci pro účetní a za upravený nebo zcela nový software, který k tomu musí a ještě budou muset pořídit.

Není divu, že zvláště menší subjekty na to nemají: peníze, nervy nebo prostě chuť. Některé cestovní kanceláře zase ani nedosáhnou na pojištění – a nemusí to být jen firmy spějící ke krachu. A tak přeruší koncesi, zpravidla na hodně dlouho. Jde o logickou koncentraci trhu, protože skoro tisíc cestovních kanceláří na deset milionů obyvatel je docela hodně? Bylo by to logické, ale není tomu tak docela. Jde spíš o proměnu trhu.

Ti, kdo nedostali pojištění a také ti, kdo usoudili, že tento způsob podnikání se jim nelíbí, často na trhu zůstali. Část z nich podniká jako živnost volná, obor cestovní agentura. Ti rafinovanější si ty agentury založí dvě na spřízněné osoby. Jedna agentura obstará ubytování, druhá dopravu, ve stejné nebo sousední kanceláři a zájezdy se vesele konají bez koncese a bez pojištění. Klientům to nevadí, živnostenské úřady žádný problém nevidí. Méně sofistikovaní podnikatelé nabízejí zprostředkovat osobně v jedné firmě cokoliv. Pak je tu celý segment nepodnikatelských organizací, které podnikají zájezdy jako spolky a hájí se tím, že to je jen pro členy (u jedné povedené firmy přitom k členství stačí podat přihlášku na expedici, jak nazývají zájezd). A všichni hlásají do světa, respektive potenciálním klientům: „S námi je to lepší než s cestovní kanceláří, my účtujeme nižší ceny.“ No, aby ne, když nemusejí platit pojištění, vyplňovat výkazy a dodržovat podmínky občanského zákoníku pro zájezd. Jenže klient na nižší cenu slyší. Dnešní míra ochrany klienta cestovních kanceláří je totiž tak velká, že už ani neodpovídá reálným požadavkům klientů samých, ale požadavkům spotřebitelských organizací, které se potřebují zviditelňovat, ať o to spotřebitelé stojí, nebo ne. Každá ochrana totiž něco stojí – a maximální ochrana za minimální cenu prostě neexistuje. Ideálním řešením by bylo, aby si klient mohl relaci jistota vs. cena zájezdu vybrat, jenže to předpisy EU neumožňují.

V poslední době trh spěje k dalšímu segmentu na okraji trhu cestovních kanceláří. Jsou to „poradci“. Subjekty někdy vůbec bez živnostenské registrace v ČR, s adresou v zahraničí nebo jen elektronickou a nejvýš číslem mobilu. Češi, kteří prohlašují, že v teritoriu žijí nebo dlouho žili a mají tam ty nejlepší kontakty. Nabízejí své údajně naprosto výjimečné znalosti a zkušenosti, že poradí, jak a kam co nejvýhodněji jet, kde se ubytovat, co podniknout – samozřejmě s tím, že když to s turistou takto proberou a poskládají, tak mu přece zajištění vybraných služeb zprostředkují. Takže v podstatě typické „zájezdy na míru“. Nová evropská směrnice č. 2015/2302 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách část z nich zahrnuje pod pojem „spojené cestovní služby“ a má i pro ně pravidla, ale většina agentur a poradců při troše šikovnosti snadno proklouzne i tímto budoucím sítem.

Další velkou skupinou „zájezdů-nezájezdů“ jsou balíčky hotelů, lázní a wellness zařízení.

Klasické cestovní kanceláře, sešněrované nejpřísnější ochranou spotřebitele ze všech odvětví, tak v praxi čelí vzrůstající měrou neférové konkurenci ze strany subjektů, které úspěšně kličkují mezi předpisy a pořádají de facto zájezdy bez koncese.

ACK ČR vždycky bojovala za rovné podmínky na trhu a proti nekalé konkurenci. Dáváme živnostenským úřadům podněty ohledně neoprávněné nabídky a prodeje zájezdů, ale je to běh na dlouhou trať, často neúspěšný, protože právních kliček je mnoho a pracovníků živnostenských úřadů málo, takže někdy problém raději nevidí.

Pro zajištění alespoň trochu srovnatelného prostředí na trhu se nabízí kombinovat přísnou kontrolu s definováním logičtějších podmínek. Praxe a následně i nová evropská směrnice k tomu dává podklad alespoň částečně, pokud jde o definici zájezdu. Stravování v ubytovacím objektu se výslovně počítá jako doplněk ubytování. Proto by pobyty bez zařízené dopravy a bez dalších služeb mohly a měly být pokládány za zajištění jedné služby a tedy ne-zájezdem, ať je nabízí hotel, nebo cestovní kancelář.

ACK ČR v souvislosti s novelou zákona č. 159/1999 Sb. apelovala na MMR, aby byl ve světle směrnice č. 2015/2302 vydán nový výklad pojmu zájezd, a sice v předstihu před implementací této směrnice, protože podmínky na trhu je správné srovnat ihned tak, aby cestovní kanceláře měly jasnou linku, co patří do výkazů pro pojišťovny (a nesmí tedy pořádat nikdo bez koncese) a co je předmětem živnosti volné.

www.ackcr.cz 

Pozor na kontroly

Sazby pokut se zvýšily řádově. Proto je radno mít vše podle předpisů. Někdy raději doslova. ACK ČR radí cestovním kancelářím a agenturám, na co nezapomínat.

Zatímco některé živnostenské úřady uplatňují až přespříliš benevolentní přístup k neoprávněné nabídce zájezdů nepoctivými subjekty bez koncese, mohou poctiví podnikatelé doslova splakat nad výdělkem za pochybení, která ve své práci ani nevnímají. Kde jsou hlavní minová pole?

Pozor na inspekci práce. V poslední době je značně agilní a může se objevit nečekaně i v malých firmách. Máte opravdu vždy a na všech místech, kde je vaše cestovní kancelář nebo agentura v akci, pracovní smlouvy s každým, kdo se zrovna mihne u práce? Máte je fyzicky s sebou? A jak jste na tom s agendou BOZP? Opravdu máte v pořádku vše od revizí po školení, prohlídky a lékárničky? ACK ČR udělala pro své členy na tato témata dva semináře, a hned se hlásili zájemci o pokračování, protože tak velkou dávku informací nelze zpracovat najednou.

Vděčným polem pro kontroly České obchodní inspekce jsou obchodní podmínky. Namátkový průzkum podmínek cestovních kanceláří na internetu mne přesvědčil, že je pořád dost těch, které nemají správně definovány podmínky pro jednostranné zvýšení ceny a ještě častěji těch, které by si za své reklamační podmínky vysloužily označení „klamání zákazníka“. A právě tato oblast je stále nejčastějším důvodem negativních zjištění a pokut od ČOI. ACK ČR svým členům připravila vzor, jak všeobecné obchodní podmínky a reklamační řády mají vypadat, na co nezapomenout a co tam být nesmí.

Pokud jde o předpisy, na své by si přišel i Úřad pro ochranu osobních údajů. I tam máme kompletní výklad, protože litera zákona požaduje víc, než klienti vnímají.

Kdo si chcete ušetřit práci, ­přidejte se k nám. Děláme ji pro vás.

Materiály připravila Ing. Eva Mráčková,
manager ACK ČR

www.ackcr.cz 

Právní okénko

Opakovaně jsem byla dotazována na možnost použití tzv. superlativ v propagačních materiálech cestovní kanceláře. Budiž ovšem ke cti cestovním kancelářím a jejich katalogům, že k volbě tématu superlativní reklamy pro březnové okénko mě nepodnítil ničí katalog pro léto 2016, nýbrž kavárna v mé ulici, která podle své vývěsky prodává „nejlepší croissanty ve městě“.

Superlativní reklama

Superlativní reklamou se rozumí reklama, která typicky v různých kombinacích využívá přívlastků „nej“.

Superlativní reklama nebude klamavou, jestliže z ní bude spotřebiteli zřejmé, že se jedná o nadsázku a přehánění a tudíž spotřebitel nebude informacím přisuzovat pravdivost a důležitost. Uvažování spotřebitele se hodnotí z hlediska průměrného spotřebitele. Pokud je reklama zaměřena na spotřebitele, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti nebo věku zvlášť zranitelní, hodnotí se její nekalost z hlediska průměrného člena této skupiny, tedy nikoli ze všeobecného hlediska.

Superlativní reklama se stává problematickou v situaci, kdy využívá objektivně srovnatelných faktů. Cestovní kancelář bude kupříkladu informovat, že je „jedničkou na trhu“, „největším specialistou na…“ nebo prodává zájezdy za „nejnižší ceny na trhu“. Pakliže informace uváděná cestovní kanceláří nebude pravdivá, jedná se o klamavou reklamu. Klamavá reklama je zakázána podle zákona o ochraně spotřebitele, jehož dodržování dozoruje a kontroluje Česká obchodní inspekce, i podle § 2977 občanského zákoníku, který vymezuje nekalou soutěž.

K mezím použití superlativní reklamy existuje několik soudních rozhodnutí. V jednom z nich se Vrchní soud v Praze vyjádřil právě k možnosti používání slova „nejlepší“:

„Tvrdí-li soutěžitel, že jeho výrobky jsou nejlepší, vždy tím vlastně zároveň uvádí, že ostatní srovnatelné výrobky konkurence jsou horší. Byť je třeba počítat s přípustností reklamní nadsázky včetně superlativní reklamy, nelze nijak vyloučit, že i v takovém případě o nekalosoutěžní jednání půjde. Bude tomu zejména tehdy, je-li okruh subjektů, nabízejících shodný druh zboží, tak malý, že i průměrný spotřebitel sezná, s kým se soutěžitel ve svém sloganu srovnává. Význam zde samozřejmě má i to, v jakých souvislostech je reklamní slogan o ,nejlepším‘ výrobku učiněn a tedy nakolik je objektivně způsobilým být spotřebitelem přijímán v úvahu při jeho rozhodování. V tomto směru jsou důležitá i pravidelně užívaná určení místa, pro něž tvrzení sloganu má platit. I zde – pokud má jít např. o určení ,na trhu‘ – je třeba vycházet z toho, jak toto určení chápe průměrný spotřebitel a jakou váhu mu přikládá.“

Chápu, že konkurenční boj na trhu zájezdů je tvrdý, a proto je třeba se propagovat v tom „nejlepším“ světle. Uvažujte ale nad tím, zda vaši nadsázku pochopí váš potenciální klient. Mým klientem jsou cestovní kanceláře – obchodníci, a proto neváhám uvést, že jsem právě napsala své „nejlepší právní okénko“.

ACK ČR přivítala nové členy – 3/2016

		CK Alpina, s. r. o., Brno
		CK Sports Active Events International, s. r. o., Praha
		CA Hidden Secrets Tours, s. r. o., Ostrava
		CA Europe Security Agency, s. r. o., Kladno
		Gallery Spectrum, z. ú., Praha