V rámci 8. ročníku konference „Cestovní ruch na prahu 3. tisíciletí“ vystoupila Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACK ČR) nejen v rámci pléna se svojí podporou kandidatuře Prahy na uspořádání olympijských her, ale shrnula v rámci sekce cestovních kanceláří a agentur podstatné problémy, kterými se bude zabývat, protože významnou měrou ovlivňují podnikatelské prostředí v tomto oboru. Na následujících řádcích přinášíme přehled těch nejzávažnějších.
V loňském roce došlo k posunu v jednání s poukázkovými systémy na rekreaci. Ty dosud těží z toho, že zaměstnavatelé ani zaměstnanci neplatí odvody z takto pořízené rekreace zaměstnanců až do výše 20 000,- Kč/os/rok. Pro bohatší podniky je proto odměňování personálu takovými kupony natolik výhodné, že v současné době je jich v oběhu za několik set milionů korun. Principem je prodej kuponů zaměstnavatelům a následné užití kuponů při zakoupení zájezdu v cestovní kanceláři, přičemž oba tyto obchody jsou zpoplatněny provizí. Ta byla pro rok 2007 pro cestovní kanceláře navržena natolik vysoko, že by často neumožnila použít tyto kupony při provizních prodejích a byla by leckdy za hranicí samotné akceptovatelnosti i u prodejů v cestovních kancelářích. ACK ČR proto po důrazném vyjednávání dosáhla snížení provize až na poloviční hodnotu, což umožňuje lepší akceptovatelnost kuponů. Přesto ACK ČR považuje i tuto výši provize za nepřiměřeně vysokou. Pokud se odvodovým osvobozením podaří přežít případné vládní reformy, uplatní ACK ČR všechny prostředky pro to, aby podmínky prodeje zaměstnaneckých rekreací byly přiměřeně výhodné i pro CK a CA.
Druhým sledovaným problémem je loni schválená přílepková novela zákona č. 159/99 Sb., jež je nevyhovující hned v několika ohledech a je třeba některé části změnit. Bohužel v současné době stále není k takovým jednáním vhodná politická situace. Je absurdní, aby pro forfaity bylo požadováno stejné jištění jako pro vypsané zájezdy. Zařazení forfaitů mezi povinně jištěné produkty zavinil rozsudek EU přijatý ve zcela jiném kontextu a ACK ČR se zasazuje o to, aby z této ochrany spotřebitele byly vyřazeny akce pro podnikovou spotřebu. Je nesmyslné, aby akce na základě obchodního vztahu mezi dvěma podnikateli, nadto placené zhusta ex post, byly povinně jištěny dle předpisu na ochranu spotřebitele. V tomto případě na náš podnět MMR ČR zařadilo tuto námitku do námětů na novelizaci Směrnice 90/314/EEC. To je však běh na značně dlouhou trať, a proto je nutné hledat další možné formy jištění pro cestovní kanceláře a produkty, kde je riziko nulové nebo minimální. Nehledě na další pasáže zákona, které byly původně šity na míru výlučně katalogovým zájezdům, ale vůči objednávkám jsou krkolomné. V konečném dopadu tato novela může poškozovat incoming a incentivy, o zvýšené motivaci leckterých subjektů obcházet zákon ani nemluvě.
Velmi důležité je také upozornění na stále větší počet kontrol dodržování zákoníku práce a hory dalších předpisů povinných pro fungování nejen velkých společností, ale i jen samostatně podnikajících fyzických osob. Kontroloři jsou prý sice korektní, ale nekompromisní: máte x nemáte; zdůvodňování je nezajímá. ACK ČR připravila kuchařku, co všechno pro takové kontroly mít pohromadě, kterou již rozdala svým členům, a v rámci pravidelných Klubových dnů se této problematice hodlá i nadále věnovat, nejnověji na dubnovém setkání.
Výklad pojmu zájezd
Novela zákona 159/1999 Sb. tím, že postavila na roveň vypsaným zájezdům i kombinace na objednávku, vnesla mimořádný rozruch nejen do řad cestovních agentur, ale i ubytovacích zařízení včetně lázeňských domů. Do té doby si ti poctiví z nich, kteří prodávali nějaké ty „balíčky“, prostě pořídili s minimem nákladů ještě živnost cestovní agentury – a bylo vše v pořádku. Ovšem transformovat se na cestovní kancelář, a tedy i shánět pojištění kvůli kolikrát nepodstatnému objemu kombinací je trochu jiná káva. A tak již od podzimu loňského roku vedli zástupci hoteliérských svazů, asociací cestovních kanceláří a svazu lázní s tvůrcem zákona – MMR – debaty na téma, co se má vykládat jako kombinace dvou a více služeb a co je vlastně jenom obvyklým doplňkem. Jednání to byla dlouhá a vzrušená. Na jedné straně prakticky všichni chtěli ubytovatelům umožnit, aby mohli bez dalšího zajistit pro hosta např. převoz z nádraží do nepřístupné horské chaty a aby nabídka služeb drahého wellness a fit centra hotelu neznamenala automaticky, že jde o zájezd. Na druhé straně vyvinit z jakékoliv zákonné povinnosti jedny podnikatele, zatímco ti druzí jsou takovou povinností zatíženi (a to doslova), není ani spravedlivé, ba ani prozíravé (ledaže by měli být úmyslně vytlačeni z trhu). Po úmorném hledání slov, která by nejen uspokojila zájmy ubytovatelů, ale zároveň ochránila oprávněný zájem cestovních kanceláří na alespoň přibližnou rovnost podmínek na trhu, který nekompromisně prosazovala ACK ČR, byl po dohodě všech zúčastněných přijat níže uvedený výklad. ACK ČR děkuje MMR, že nepodlehlo pokušení ulehčit a zkrátit proces akceptováním výkladu hlásaného ubytovateli i AČCKA, který by výhody omezil pouze na ubytovatele a lázně.
Ing. Eva Mráčková, vedoucí sekretariátu ACK ČR