Costa Blanca neboli Bílé pobřeží. Pravdou ale je, že provincie Alicante, spadající do společenství Valencie, vyniká mezi jinými svou nebývalou pestrostí. Není proto divu, že krajina, u Středozemního moře lemovaná písečnými i oblázkovými plážemi a směrem do vnitrozemí protkána pohořími, vinicemi, palmovými, olivovými či mandloňovými háji, patří ke stále vyhledávanějším turistickým cílům.
Mírné středozemní klima, které nabízí příjemné teploty i v zimních měsících, je jen jedním z důvodů, proč se mnozí vrací do Alicante opakovaně. A proč stojí za to region navštívit i mimo hlavní sezonu. „V Alicante nemáme běžnou zimu, v zimních měsících je tu kolem 14–18 stupňů,“ popisuje jednu z hlavních předností španělský průvodce Felipe Lozano. Tou další je bezesporu ona zmíněná pestrost – kultur, přírody, vesniček i měst, možností pro aktivní odpočinek, pestrost chutí a vůní. Zážitek, který si z návštěvy Costa Blancy odnesete, bude pokaždé jiný a jedinečný. „My Češi máme rádi nalézat něco, co už je sice známé, ale my máme pocit, že jsme to sami objevili. Alicante takovou příležitost nabízí, na rozdíl od známějších španělských středisek u Středozemního moře, jako je Costa Brava nebo pobřeží pod Barcelonou,“ vyjmenovává další z důvodů Zuzana Churanová, zástupce Španělské centrály pro cestovní ruch pro ČR.
Výhodou Alicante je bezesporu vlastní letiště v těsné blízkosti hlavního města regionu. To navíc leží přímo uprostřed pobřeží a je tak ideálním místem, kde toulky po celé oblasti začít. Tak jako už mnoho současných turistických destinací, také region Alicante nabízí celou řadu možností, jak jej procestovat. Ti, kteří preferují nezávislost na lokálních vlakových a autobusových spojích, a kteří se chtějí dostat i na méně přístupná místa, můžou využít jednu z mnoha půjčoven aut.
Za zdejším „trvanlivým“ a teplotně příznivým počasím přijíždějí v zimních měsících nadšenci do pěší i cyklo turistiky. Není neobvyklé, že na místních silničkách narazíte na pelotony profesionálních závodníků, kteří zdejší hornatou krajinu a příjemné klima vyhledávají pro zimní trénink. Alicante je ale se svou bohatou nabídkou cyklotras různé obtížnosti vhodné i pro příležitostné kolaře, včetně rodin s dětmi. A síť stezek Španělé, sami zapálení cyklisté, stále rozšiřují. Populárními se staly tzv. vias verdes neboli zelené stezky, po kterých projedete mimo jiné zaniklé železniční trasy. „Pod tímto názvem najdete seznam všech zelených stezek po Španělsku, které jsou vhodné pro kolaře. Mnoho z nich vede údolím a jsou tím pádem vhodné i pro rodiny s dětmi,“ láká Zuzana Churanová. Zdejší půjčovny kol navíc myslí i na ty méně zdatné z nás a s elektrokolem se tak bez problému vyšplháte i na ty nejvyšší kopce.
Právě pohořím je zdejší krajina charakteristická a pro mnoho turistů atraktivní. Ať už se zdejší vrcholky rozhodnete zdolávat na kole nebo se vydáte na stále oblíbenější hiking, odměnou vám budou neopakovatelné výhledy. Jedny z těch nejkrásnějších nabízí Serra Gelada. „Doslova zmrzlé pohoří. Název získalo díky tomu, že je naorientované na sever a vpodvečer, když se do něj opře slunce, vypadá jako kdyby bylo pokryto sněhem,“ vysvětluje Zuzana Churanová, podle které stojí za návštěvu třeba také pohoří Aitana.
Pohodlným a zároveň dnes stále častěji vyhledávaným způsobem dopravy, nejen pro svou udržitelnost, je železnice. Místními vlakovými spoji se bez problému dostanete do větších i menších měst. Ve vnitrozemí budete míjet všudypřítomné pomerančovníky a citronovníky, na úzkých úzkokolejkách podél pobřeží budete moct obdivovat dlouhé pláže, které se v celém regionu Alicante rozprostírají na bezmála 200 kilometrech. A vlakové stanice se často nacházejí v jejich těsné blízkosti. „Jízdenku si člověk může koupit prostřednictvím platební karty přímo ve vlaku a nemusí tak řešit nákup dopředu,“ chválí Churanová.
Pláže v provincii Alicante patří k těm nejkrásnějším a nejlépe hodnoceným ve Španělsku. V samotném hlavním městě se jedná například o pláž Postiguet a pláž San Juan. „Na severu jsou pláže divočejší, skalnatější, s malými zátokami, zatímco na jihu jsou dlouhé pláže u větších turistických středisek,“ říká Zuzana Churanová. Některé z pláží také propojují turistické stezky. Ta u městečka Benissa, severně od Alicante, měří 4 kilometry, provede vás kolem malebných zátok i po skalnatých útesech a pomocí informačních panelů vás seznámí s místní faunou i flórou, ve které nechybí zcela jedinečné botanické druhy.
Za těmi se ostatně můžete vypravit i do některého z národních přírodních parků a chráněných oblastí. Na jedné ze 4 tras v parku El Hondo můžete pozorovat až na 170 živočišných druhů, převážně těch opeřených. Nádech exotiky v podobě početných hejn plameňáků a písily čáponohé, ptáčka, jehož hubené dlouhé nožky připomínají chůdy, nabízí národní park Las Salinas de Santa Pola. Jeho název odkazuje k solným pláním a solným dolům, které zde fungují už od 19. století. Dostatečnou zásobou sladké vody naopak oplývá chráněná přírodní oblast v blízkosti řeky Algar, bohatá na rybníčky a tůňky, které sytí voda mimo jiné z hojně navštěvovaných kaskádovitých vodopádů. Krásu a jedinečnost místní flóry a fauny můžete v neposlední řadě objevovat pod vodou, například v jedné ze dvou mořských rezervací. Po šnorchlování v přírodní rezervaci Tabarca načerpáte síly v některé z malebných kavárniček nebo taveren v uličkách stejnojmenného ostrova, který je nejmenším trvale obydleným ostrovem ve valencijské oblasti.
Na své si v provincii Alicante přijdou i příznivci golfu. Golfovým rájem je zdejší oblast označována nejen pro svých více jak 15 osmnáctijamkových hřišť, z nichž některá hostí národní španělské mistrovství v tomto sportu gentlemanů. Na pobřeží Costa Blanca nechybí ani široká nabídka vodních a adrenalinových sportů nebo netradičních zážitků, jako jsou prohlídky vodních jeskyní, sjíždění divokých kaňonů na kánoích, lety balónem nad vrcholky hor, ferraty a mnohé další. I ti nejnáročnější zde jistě uniknou stereotypům každodenního života a odvezou si nezapomenutelné zážitky.
Ať už se budete pohybovat v nejnavštěvovanějších turistických destinacích nebo zavítáte do některé z malebných autentických vesniček, kde jako by se zastavil čas, místní vás přivítají s otevřeným srdcem. „V Alicante jsme obvykle velmi přátelští a otevření. Rádi trávíme čas ve společnosti,“ říká o povaze svých krajanů španělský průvodce Felipe. A proto se nenechte… anebo vlastně možná nechte překvapit tím, že vás místní pozdraví na ulici, popřejí vám v restauraci dobrou chuť nebo vám budou s nadšením vyprávět o své rodině, o místě, kde žijí, nebo o tom, který fotbalový tým zrovna včera vyhrál zápas.
Vstřícnost a vlídnost starousedlíků ucítíte u přes občasnou jazykovou bariéru, při které vám nepomůže znalost angličtiny či němčiny a někdy dokonce ani průměrná znalost španělštiny. Valencijština, dialekt katalánštiny, kterým se v provincii Alicante mluví, má svá specifika a často na ní při svých cestách narazíte.
S angličtinou se naopak bez problému domluvíte ve větších turistických centrech, včetně španělského Manhattanu. Právě tak se přezdívá městu Benidorm a přezdívku pochopíte už ve chvíli, kdy se k němu budete zdálky blížit. Otevře se před vámi panorama moderních vysoko podlažních budov a mrakodrapů nejrůznějších tvarů, mezi nimi i se svými 200 metry pátá nejvyšší budova Španělska. Moderní město, které vyrostlo na základech kdysi ekonomicky prosperující rybářské oblasti, je dnes oblíbeným prázdninovým cílem nejen samotných Španělů. Benidorm je přitahuje svým bohatým nočním životem i řadou kulturních a sportovních akcí světového významu. „Součástí Benidormu, kde je jeden mrakodrap vedle druhého, je i staré město a v něm úzké uličky, bílé domky, spoustu kavárniček i krásná vyhlídka na moře. Benidorm je město s historií i s duší,“ vypráví o svém vztahu ke „španělskému Manhattanu“ Zuzana Churanová.
Kromě netradiční směsi historie a odrazu nejmodernější doby Benidorm láká také na vysoký standard místních služeb. Všechny tři hlavní pláže, které, stejně jako v celém Španělsku, patří městu, získaly modrou vlajku, kterou se můžou pyšnit pláže splňující kvalitu péče o životní prostředí. Na pláži Levante můžete nasednout na loď, která vás doveze na nedaleký Benidormský ostrov.
Budete-li autem nebo veřejnou dopravou pokračovat zhruba 20 km na sever podél pobřeží, dorazíte do Calpe. V tomto multikulturním městu tvoří asi 60 % z celkových 30 000 obyvatel cizinci a poznáte jej mimo jiné podle dominanty v podobě vápencové skály Peňón de Ifach, tyčící se nad mořem. Také Calpe patří k oblíbeným cílům turistů všech věkových kategorií i zaměření.
Není snad ve Valencii místa, které by Benidormu i Calpe stálo větším kontrastem než tisíce let stará vesnička Guadalest. Přísluší ke stejnojmennému hradu, tedy dnes už pouhé zřícenině, která z něj zbyla. Středověkou pevnost na vrcholu skalnatého kopce, ve výšce téměř 600 m nad mořem, vybudovali v 11. století muslimové, kteří v té době vládli nad Pyrenejským poloostrovem. O dvě století později byl hrad dobyt Jakubem I. Aragonským, který jej začlenil do Valencijského království. Opakující se boje o hrad nicméně nebyly tím, co jej nejvíce poznamenalo. Stěny pevnosti se k zemi poroučely po několika silnějších zemětřeseních a do původní podoby už hrad nebyl nikdy obnoven. Jedinečný genius loci, který sem ročně přiláká tisíce turistů, naštěstí přetrval. „Guadalest je jedním z míst, kde se příroda projevila jako brilantní umělkyně…“ napsal populární galicijský novinář a romanopisec 20. století, Wenceslao Fernández Flórez. Kachlovou mozaiku s celým textem autora minete směrem do vesničky v podhradí, která se rozprostírá jen na několika metrech čtverečních.
Jediná cesta do historického centra vede skrze tunel ve skále, který shora střeží bílá zvonička. V okolí náměstí svatého Jiří najdete malá muzea i útulné obchůdky se suvenýry. Zastavit se můžete na některé z teras a obdivovat výhled na pohoří Xorta, Serralla a Aitana, ale také na velký rezervoár vody v údolí, který mění barvu podle počasí. „Dno jezera je bílé a proto, když je slunečno, jezero je karibsky modré. Když je zataženo, díky odrazu okolních stromů získá zelenou barvu,“ vysvětluje původ zajímavého úkazu průvodce Felipe. Koupat se v jezeře je sice zakázáno, vedou kolem něj ale turistické trasy, které vám umožní si Guadallest prohlédnout v celé jeho kráse a velikosti.
Romantická a neopakovatelná atmosféra Castello de Guadalest vás přesvědčí o tom, že status jedné z nejkrásnějších vesniček Španělska nezískala náhodou. Hold jí vzdávají nejen umělci let minulých, ale i ti současní. Díky dnes 90letému Manuelovi Ussovi si tak přímo v Guadelastu můžete prohlédnout jeho miniaturní kopii v muzeu s názvem Mikrogiganti nacházejícím se kousek od hlavního parkovitě. Pod mikroskopem či lupou tu ale uvidíte také oblečenou blechu na kole, mravence hrajícího na housle a další miniatury, při nichž se umělec inspiroval přírodními tvary i lehce erotickými náměty.
Guadalest není zdaleka jediným místem provincie Alicante, které v poutnících i návštěvnících probouzí uměleckého ducha. Přímořské městečko Altea, vzdálené od Guadelastu asi 21 kilometrů, je doslova výstavní síní umělců. Místních i těch, kteří se sem sjíždí z celého světa nejen za pohlazením múz, ale také za studiem umění v kampusu univerzity Miguel Hernández. Na zdejším náměstí bývají pravidelně umělecké přehlídky, vypráví Felipe: „V létě se tu konají trhy uměleckých řemesel. Pokud se chce umělec stát jejich součástí, musí zde prodávat pouze ruční výrobky.“ Umění tu na vás dýchne i v labyrintu dlážděných uliček, které ukrývají malé krámky a dílny místních tvůrců. A také jedny neobyčejně pomalované dveře. Údajně se na nich vyřádili členové kapely Pink Floyd.
Ať už se z Alicante vydáte na jih, na sever nebo směrem do vnitrozemí, budete mít pokaždé co objevovat. Malé vesničky na vás dýchnou svou autentickou atmosférou a umožní vám nahlédnout do každodenního života „obyčejných“ Španělů. „V pro turisty dosud málo objevených vesničkách ve vnitrozemí nenarazíte obvykle na masy lidí. Je tam levněji a jsou velmi okouzlující,“ vyjmenovává přednosti ne tolik známých cílů místní průvodce Felipe.
Větší města nabízejí řadu historických i kulturních památek, od muzeí, kostelů a bazilik, po archeologická naleziště nebo středověké hrady a pevnosti. Těch je v provincii Alicante rozeseto nebývale mnoho. Jsou odkazem převážně arabské éry, což dokládá například charakteristická „malta“ použitá na jejich výstavbu. Typickou směs písku, štěrku a vápna při pohledu snadno poznáte. Nečekejte ale hrady, jaké můžete navštívit v Čechách. Ty španělské většinou neoplývají bohatými a honosnými interiéry, protože nesloužily jako reprezentativní sídla svých panovníků. Byly především kamennými strážci a obránci zdejší velmi žádané a během staletí dobývané části Pyrenejského poloostrova. Na zdech mnohých z nich proto i dnes uvidíte zásahy od dělových projektilů.
Architektura zdejších pevností, z nichž některé byly zrestaurovány, zatímco z jiných se dochovaly už jen části, rozhodně stojí za zhlédnutí a každá má své jedinečné kouzlo. Několik z nich propojuje tematická stezka v oblasti Vinalopó. Měří na 75 kilometrů a provede vás přes celkem 9 hradů a pevností. Mezi nimi i hrad v malebném městečku Villena, který během 18. a 19. století sloužil jako vězení. Zajatci si v útrobách zdejších kamenných zdí krátili čas vyrýváním rozličných obrázků a scenérií do omítky. Dodnes můžete nad jejich díly přemýšlet třeba nad tím, která místa ve svém životě navštívili a co se jim během pobytu v žaláři honilo zrovna hlavou.
Mnoho měst ležících na pobřeží také uchovává vzpomínky na zdejší kdysi velmi prosperující rybářský průmysl v podobě zachovalých rybářských čtvrtí. Jednu z nejpoutavějších ukázek tradiční rybářské „vesničky“ najdete v La Villa Joiosa, neboli doslova vesnici radosti. Ve zdejších úzkých a vysokých domcích, které hrají všemi barvami, tu kdysi čekali maminky, manželky i děti na návrat námořníků, kteří se plavili na lodích stejně barevných, jako byly jejich domovy.
Do historie života a folklóru lidí ve vnitrozemí vám dá naopak nahlédnout město Elche, které je po Alicante druhým největším městem provincie. Školní muzeum Pusol představuje přehlídku 90.000 předmětů z 19. a počátku 20. století, které přibližují práci, záliby a každodenní život venkovských i městských obyvatel zdejší oblasti. Tematicky naaranžované expozice vás zavedou do starého drogistického krámku, školy, lékárny, k zemědělským pracím nebo třeba do obuvnické dílny, mimochodem právě výrobou obuvi se Elche po světe proslavilo. A nejednou tu narazíte na exponáty, které jistě budete pamatovat z domácností svých prarodičů. Muzeum se v roce 2009 stalo součástí světového dědictví UNESCO. Kromě jiného nabízí také edukativní programy, při kterých se seznámíte například se zdejší tradiční a staletí starou výrobou ozdob z palmových listů.
Aby dostaly svou charakteristickou světle žlutou až bílou barvu, musí se listy palem ještě na samotné rostlině svázat k sobě, aby na ně nedopadal sluneční svit. Poté, co je sběrači sundají, prochází procedurou máčení ve speciální směsi, čímž se barva zakonzervuje. Samotné listy i ozdoby z nich, jejichž výroba se zde dědí z generace na generaci, poté putují do celého světa, aby se staly jedním ze symbolů oslav velikonočních svátků a vzkříšení Krista. Spatřit je můžete nejen u španělské královské rodiny, ale také ve městě všech křesťanů Vatikánu.
Palmy k Elche zcela neodmyslitelně patří a ne náhodou jsou součástí městského erbu. V samotném městě a jeho okolí najdete na 300 000 datlových palem, které zde vysázeli už Maurové. Rozhodně byste si neměli nechat ujít zdejší palmový háj, který je od roku 2000 rovněž součástí světového dědictví UNESCO. Během speciální trasy projdete nejen kolem ikonických palmových stromů rozličných tvarů i jmen – Kobry, Katapultu, Trojzubce, Krásky a mnohých dalších – ale uvidíte také některé z historických památek Elche. Mezi nimi starý vodní mlýn Moli del Real, obranou věž z 15. století, palác Altamira – sídlo zdejších monarchů, nebo baziliku Santa Maria. Elche toho ale nabízí mnohem více a určitě se vyplatí si na jeho návštěvu vyčlenit více času.
S časem byste rozhodně neměli šetřit ani při návštěvě věhlasného Údolí hraček (Valle del Juguete). Nachází se v oblasti Hoya de Castalla a zdejší vesničky a města přenesou dospělé zpět do dětství, zatímco děti budou s údivem koukat, s čím si jejich maminky a tatínkové jako malí hráli. Svou hravou tour můžete zahájit ve městě Ibi a zdejším muzeu hraček, které představí nejen historické exponáty vyráběné pro menší i větší zákazníky, ale také nástroje, které se při výrobě v továrnách používaly. Další z muzeí, tentokrát zaměřené na panenky, otevírá svým návštěvníkům městečko Onil, kde se panenky také přímo vyrábí. „Španělské panenky poznáte na první pohled. Jsou tmavší pleti, většinou mají tmavé dlouhé nebo kudrnaté vlasy i tmavé oči,“ popisuje Zuzana Churanová.
Za návštěvu stojí i městečko Orihuela nacházející se nedaleko od Elche směrem do vnitrozemí. „V tomto vznosném městě najdete spoustu barokních paláců, secesních domů, krásné kostely,“ doporučuje Churanová a mezi dalšími vyhledávanými cíli vyjmenovává města Dénia, Xixona nebo městečko Gandia, které proslavil významný rod Borgiů.
Ve španělské provincii Alicante a na pobřeží Costa Blancy je toho k vidění ale pochopitelně daleko více. Byla by nicméně škoda ochudit vás o jedinečnou možnost, abyste zdejší pestrobarevné krásy a zajímavosti objevili sami.
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
